A najednou jsem
řekl: „Dost!“ Napřed jsem teda myslel, že „dost“ řeknu až
na jaře, pak jsem si myslel, že „dost“ řeknu na konci roku,
nebo aspoň koncem listopadu. Ale jakmile se jednou člověk
rozhodne, že skončí, tak už v sobě prostě nenajde tu sílu,
to dorazit do konce. Takže 1.11.2012 říkám ve fabrice v Boltonu
„dost!“ Spolupracovníci nějak nedokážou pochopit, že s nimi
nechci ve fabrice zdechnout a že radši budu jezdit v zimě na
kole, spávat ve stanu a žít za 5 euro na den. No a tak jsem teda
odešel a už se nevrátil. Následující týden jsem ještě řešil
pár věcí, čekal na karimatku a v pátek jsem po 10 měsících
(nebo kolika – připadlo mi to jak celý život) zahájil ústup
z ostrovů, kde mě nic pěkného nepotkalo, ale možná to tak
mělo být, kdo ví?
9.11.2012, pátek, 16 GBP, 75km, 6:02h, 12.3km/h, den 1.
Už v 5:30h
vstávám, protože krámy nemám v brašnách a taky potřebuju
dojíst zbytky, takže už před 6h žhavím troubu a v 6:30h
snídám hranolky, 2 pořádný burgry, rajčátka a vokureček...,
no co co? Co kdyby to bylo naposled? Člověk nikdy neví!
Nemůžu ty věci
tam všecky dostat, protože jsem si navařil i do krabiček, navíc
jsou nový kabele oproti předpokladům jaksi menší a tak nakonec
nezbývá než vyhodit stan a přicvaknout ho dozadu na nosič. Ještě
napříč ta obrovská karimatka a jedeme! Takhle naloženej jsem
snad nikdy nebyl. Co mě zaráží je, jak se kolo kýve. To se se
starýma brašnama nikdy nestalo. Mám z toho značné obavy a
tak jedu opatrně jak nikdy a pomalu k tomu. Asi je to tím, že
ty brašny jsou trochu vyšší a sedí víc vzadu na nosiči. No
kurva snad si to nějak sedne!? Plán je jasný – po cyklostezce na
GLOSSOP a tam doufat, že natrefím na S-J stezku, která by ji měla
někde křižovat. No ... , nepodařilo se ... , teda ne úplně.
Stezka je bídně značená a tak bloudím po MANCHESTERU snad 4
hodiny. Ale zákoutí jsem potkal různá! V jeden moment jsem
tak ztracenej, že mě do obrazu dostává až místní cyklista. Kde
jsem se vzal tak mimo mi fakt není jasný! Pak chvilku jako držím
směr, ale opětovně se ztrácím a fakt nemám páru, kde jsem.
Začíná lít. Ale pořádně. Naprostou náhodou skutečně
potkávám tu S-J stezku, ale značení je tak špatný, že jsem po
10 minutách ve strašným kopci a značka nikde! Opět jedu totálně
na náhodu, zdá se mi, že se vracím, jedu podle kompasu a jsem
durch mokrej. Ovšem opět narážím na značku a tak zase do polí,
kde jsou tuny bahna a obrovský kaluže. Je 16h a je skoro tma.
Naštěstí potkávám jakejsi hájek, tak tam lezu přes plot,
složitě nosím věci, tyčím stan, převlíkám se a skáču do
spacáku. Po 2 hodinách mi to nedá a jdu aspoň ohřát to jídlo,
co se sebou vláčím. Pořád prší, ale není taková zima. No nic
moc, po pravdě řečeno. Zítra pojedu asi po silnici, protože
dneska jsem celej den bloudil a vlastně nikam nedojel. Snad tan
posranej déšť přejde!
10.11.2012, sobota,
0 GBP, 103 km, 6:13h, 16.4km/h, den 2.
V noci je
pořádná kosa, ten spacák je tak tak. V šest ráno bych
jakože měl vstát, ale nechce se mi ani hovno a tak oblíkám ty
mokry hadry až před půl osmou. Zážitek! Hrůza! Vařím čaj do
termosky, zoufale dlouho balím a zase přelézám x-krát ten plot a
jedu. Ta zima mě zničí, navlíkám rukavice. Ty rukavice jsou po
hodině vevnitř mokrý. Asi jak se v nich potím? No taky nic
moc. Konečně narážím na hlavní cestu a rozhoduju se, že se
dneska aspoň trochu posunu a následuju jen hlavní silnice. Jsem
pořád ještě v PEAK DISTRICTU, tak mě trápí pár solidních
kopců, ale pak už vyjíždím a sjíždím. Pohoda. A hlavně
neprší. Kolem 13h dokonce vylézá slunko, ale s radostí
přicházejí i obavy, protože mě začíná bolet koleno, ale
pořádně! Zajímavý. Bych řekl, že mám natrénovaný, ale zdá
se, že to bylo málo. Paradoxně do toho pořádně kopu a celý
odpoledne letím jak šlak. 2x se neúspěšně pokouším koupit
benzín. Prý do flašky si vzít nemůžu, prý si mám koupit
kanystr a kdesi cosi. Tak ty kundy vidí chudáka na kole a nedovolí
mu načepovat si ani půl litru benzínu? Tak kde to jsme?? V jedné
hospodě si říkám o vodu, je mi sice vyhověno, ale borec je tak
nasranej, že to vypadá, že za tu vodu budu muset snad zaplatit.
Abyste se všichni neposrali! Anglie je fakt jen pro silný nátury!
Jsem fakt moc rád, že odsud prchám. Kolem 16h se začíná stmívat
a jak jsem celej den potkával super fleky na stan, tak pochopitelně
teď nic. Samý pole, všude je vidět. No trvá mi to dobrých 45
minut, než nacházím remízek hned u cesty. Už jsem se chtěl
vracet. Ty večery jsou fakt dlouhý. Koleno mě bolí jak čert, tak
jsem zvědavej, co z toho zítra vyleze? By mělo být, podle
jednoho cyklisty, co se se mnou dal do řeči, pěkně, tak by to
chtělo zase natáhnout až někam k OXFORDU. Zase pojedu po
silnicích, letí to jak blázen!
11.11.2012, neděla,
1 GBP (- 1GBP), 89km, 5:27h, 16.2km/h, den 3.
Noc je skvostně
klidná, jen ráno kdákají bažanti. Ráno to je skutečnej
rock’n’roll, námraza jak hovado, úplně jasno. Jak se do takové
kosy oblíct, je mi opětovnou záhadou, kor když mě to žene do
prudkých stoupáků. No jsem zpocenej, je mi zima, na hovno, ale
neprší a to je nejdůležitější. V TAMWORTH se pokouším o
zázrak koupě benzínu. Na benzince mě opět posílají do hajzlu,
ale tentokrát to nevzdávám a čekám venku na oběť. První
dojíždí ženská a tak je tak v šoku, že říká, že mi
litr benzínu v žádným případě nedá! Já to nechápu! Ale
vůbec! 1 litr benzínu! Chlápek, co bere naftu, mi říká, ať si
koupím plynovej vařič, že v Anglii mi nikdo benzín neprodá.
Nemám slov! Proč, kurva!!! Ve Skotsku to byla úplná pohoda!
Anglie je skutečně divný místo! No ale čekám dál. Pantáta,
vyháklej jak do kostela nebo na sokolskej slet, nevypadá moc
nadějně, dělá, že neslyší, ale prosím ho, a nakonec dává, i
když je vidět, že značně nerad! Hurá! Jedu dál, ale koleno mě
bolí tak, že se sotva vleču. Jaksi dojíždím do LEAMINGTON SPA,
kde naprosto ztrácím směr, bloudím a koleno mě bolí tak, že
musím zastavit. Dál to nejde! No tak to je pěkně v řiti!
Mám pauzu a po hodince se pokouším jet dál, mírně zvedám
sedlo, jestli to nepomůže, ale bolí to pořád jak čert, takže
se potácím a úpím pomalu dopředu a už po 15h to musím na louce
zapíchnout. Jak vařím, tak si propaluju gatě! To je debil! Zima
po západu slunka je taková, že i přes dvoje gatě, dvě mikiny a
bundu je mi zima, a tak rychle do stanu. Koleno je vyřízený.
Sakra, tak toto fakt není dobrý! No uvidíme zítra, mám z toho
těžkou hlavu, sakra!
12.11.2012, pondělí,
2.30 GBP (+1.70), 55 km, 3:30h, 15.4 km/h, den 4.
Zatím nejhorší
den, bez debat. Ráno čekat na slunce v Anglii je absolutní
nesmysl, slunce se pro dnešek nekoná. Balím, nakládám a začíná
pršet. Napřed jen tak klasicky po anglicky sviní, ale pak to
nabírá na intenzitě a tak navlíkám pláštěnku, gatě i návleky
a šinu se dál. Koleno opětovně bolí. Je to strašná mizérie.
V KIDLINGTONU jdu do knihovny na net a vjíždím do OXFORDU.
Držím se značek i rad pošťáka, co mě zastavil na kus řeči,
ale pak se katastrofálně ztrácím a zjevuju se snad na obchvatu,
kde je tak šílenej provoz, že čekám každou chvilku, kdy mě
nějakej náklaďák srazí. Lije opravdu pekelně. Prd přes brýle
vidím a modlím se, abych z té dálnice byl co nejdřív pryč.
Už už vidím sjezd, ale náklaďák mě těsně míjí, vlítávám
do kanálu, levá brašna zachytila o obrubník a už letím přes
řidítka vpřed! Naštěstí doleva do trávy a ne do silnice, kde
by mi už nepomohlo vůbec nic! Ty vole! Takže jsem utrnul obě gumy
od pláštěnky, levá kabela naštěstí sama vyskočila a ohnul se
blatník. Narazil jsem si zápěstí, jinak jsem celej, trochu
špinavej. Seskládávám náklad a přes plot všechno přehazuju na
chodník pro pěší. Nakládám, dál bloudím, ptám se a po další
půl hodině jsem konečně na správné cestě ven z OXFORDU.
Pořád lije 1. liga. Jdu do Lídlu pro chleba, pod stříškou to
hltám a pokračuju vpřed. Je to utrpení. Jakmile na benzince beru
vodu, na prvním vhodným místě to klopím. I když je teprve 15h,
ujel jsem jen něco přes 50 km, a i když přestává pršet. No
aspoň stavím stan v klidu a vařím bez stresu. Zítra do
FAREHAMU to je pořád ještě možný, ale uvidíme, co se zase
stane. Snad nebude lít? Hroznej den!!!
13.11.2012, úterý,
0 GBP (+6.70), 110km, 6:40h, 16.3 km/h, den 5.
Čekání na úsvit
je opět marné, jako když je světlo, tak vyrážím. Kolena bolí
dnes už obě, tak aspoň odpadává problém, kterou nohu šetřit.
Vcelku to frčí, ale provoz je fakt značnej a krajina bezútěšná
a placatá. Snažím se ze všech sil vybírat boční cesty, ale i
na nich to je náročný. Až cesta směrem na KINGSLERE a pak směrem
na MICHELDEVER je klidná, ale pochopitelně do kopce. Jaksi dojíždím
do WIHCHESTERU, kilometrů namlácenejch jak sviňa a čeká mě
ještě štreka do FAREHAMU k borcovi, co mi přes cykloserver
www.warmshowers.org přislíbil možnost přespání. Sotva se vleču,
kolena mě bolí skutečně hodně a úpím celou cestu až do
FAREHAMU. Dojíždím z posledních sil a s posledním
světlem. Barák snadno nacházím a za chvilku je tu Nico a tak
kecáme, peru pár věcí, čumím na net a Nico dokonce vaří.
Paráda. Žel jsem dost vyřízenej a tak jdu brzo spát. No jak ve
stanu v 18h to není, ale i tak brzo.
14.11.2012, středa,
16 GPB (-5), 21km, 1:37h, 12.6km/h, den 6.
Ráno se loučím
s Nicem, kterej mě nechává v baráku a sám mete do
hokny. To je důvěra! Tlemím do komplu, krámuju a přeskládávám,
uklízím mu trochu v kuchyni a kolem 13h vyrážím. Venku
normálně svítí slunko!! Vycházkovým tempem mířím do
PORTSMOUTHU a s tradičními několika totálními ztrátami
směru a orientace dojíždím až do přístavu. Cestou slyším
pouze 2 světové jazyky a to polštinu a ruštinu. PORTSMOUTH se zdá
jako krásné místo... Lístek a utrácím poslední libry v obchodě
a pak v hospodě, kde mi místní borci říkají, že tady
okradli toho týpka, co jel kolem světa na kole a v PORTSMOUTHU
mu ukradli celý kolo. No tak to mám teda klidnou duši, nechávat
naložený kolo venku! Dávám ale jen 2 kousky, protože mi vůbec
neleze. Loď má zpoždění a tak ještě pár kováků utrácím za
blbosti, naloďuju se a uléhám do spacáku na zem.
15.11.2012, čtvrtek,
0 euro (0), 98km, 6:18h, 15.5km/h, den 7.
Skoro nespím. V 7h
ráno je ještě ve Francii tma jak v pytlu, tak dojídám
zásoby a jak se rozednívá, tak vyjíždím. Je strašný počasí
– mlha, která snad mrzne, strašná zima, kdy vám omrzají prsty
i v botách. Provoz je hustej a já musím jet po skorodálnici.
Po zkušenostech z OXFORDU sjíždím v první dědině a
chci to razit bočníma cestama, ale nelze! Nemám na to mapu, neumím
ani slovo francouzsky, lidi neumí ani slovo anglicky, a navíc se
dívám, že ty vesnice mají dost podobný názvy, takže i když
vykřikuju jméno jedné, tak mi nerozumí a posílají mě do druhé.
Bloudím, ale úplně tragicky. Po hodině motání se kolem dokola
dochází k nejhoršímu – ocitám se opět v přístavu!!!
Takže všechno znova. Prodírám se ku CAEN, objíždím a vracím
se a dálnice jsou úplně všude dokola, fakt nevím, kde jsem a jak
se na ten jih dostat. Po dalších asi 2 hodinách bloudění narážím
na týpka, co mluví jakž takž anglicky a prosím ho, ať mě
navede na jih – kamkoliv!! Borec dlouze dumá a říká, že
vymotat se odsud na kole ven, je pořádnej oříšek, ale dle jeho
instrukcí jsem konečně po 4 hodinách ven z CAEN a jedu na
jih. Je to utrpení, dlouhý pomalý stoupání, kdy to vypadá jako
rovinka, ale nejde to, dřu jak mezek, potím se a zmrzám, mlha a
kosa jak hovado. Dost mě to nebaví, ale šinu se dál. Kolem 13h se
konečně zvedá ta mlha a tak je zas trochu veseleji, cestu už mám
a tak jedu. Kopečky, takže furt navrch dolů, kolena mě začínají
zas pořádně trápit. Jakýmsi zázrakem dělám skoro 100km a
klopím to na pole. Zima je fakt svinská. No ..., uvidíme, co nás
čeká dál. Snad se to bude zlepšovat.
16.11.2012, pátek,
8.23 EUR (-3.23), 85km, 5:32h, 15.3km/h, den 8.
Nechce se, takže se
motám, mažu řetaz a vyjíždím snad až před půl desátou. To
zas bude výkon. Hned ve VIRÉ jdu do obchodu a nestačím valit voči
na ty ceny! Tak to je fakt maso! Za 8 EUR nemám takřka nic! Vtěsnat
se do vražedného limitu 5 euro na den bude asi nemožné. Slunko
svítí, jedeme dál. Bohužel se opět vleču jak šnek, stoupání
nejsou prudká, ale pozvolná a nekonečná. Nepřišel jsem na to,
kterej převod tam vrazit, abych jel. Buď slapu jak fretka, nebo dřu
jak mezek. Kolena bolí obě, pořád zastavuju. Krajina je
nezajímavá, většinou pole, občas dědina, kde nikdo není, aut
tak přiměřeně, výhledy žádný, stromů pár... Nic moc po
pravdě. Kolem půl druhé ovšem padá mlha. A s ní strašná zima.
Plazím se dál zmrzlej na kost. Musím navlíct reflexní vestu,
protože viditelnost je fakt prachbídná. Už o půl páté stavím
stan na poli a dlouze hledím do mlhy. No ale lepší mlha než déšť,
tak snad bych si ani neměl stěžovat. Stále na jih!!!
17.11.2012, sobota,
2.33 EUR, (-0.56), 83 km, 4:44h, 17.6km/h, den 9.
Jasnej 100km den,
kterej ovšem nedopadnul. Ta posraná mlha se ne a ne zvednout po
celej den. Viditelnost max. 50m. Občas na mě auta blikají a
troubí, to asi že nejsem vidět. Kurva, ale co mám dělat? Vesta
musí stačit a blikačka je podle mě k hovnu. No mám nervy
celej den, ale překvapivě už trochu přestávají bolet kolena a
taky kolo valí jak čert. Musím mít snad lehkej vítr v zádech,
jinak si to nedokážu vysvětlit. Takže jedu vcelku rychle, ale
v brutální mlze s nervama, že mě někdo srazí. Kolem
půl druhé je už taková tma, že tu blikačku dozadu fakt dávám.
Na jedné z mnoha zastávek mě zastavuje borec a prý, že taky
jezdí na kole, ať jdu k němu na čaj. No tak jdu. Dělá mi i
jakousi omeletu a tak bez keců všecko jím a ještě si přidávám.
Přichází jeho manželka, která taky mluví solidně anglicky a
tak kecáme skoro hodinu. Ještě si od nich beru vodu a vyrážím.
No kurva, začalo lít! Dělám je pár km a lomím to na polňačce
a v tom dešti stavím stan, a vůbec mi to nejde. Kolem sedmé
se na poli dějou nějaký práce! Museli mě vidět, ale zatím
nikdo nepřišel, ať se pakuju. No snad jim to vydrží. No den
divnej. Počasí hrozný, lidi skvělí. Zítra se prý snad má
vyčasit. No rád bych tomu věřil!
18.11.2012, neděla,
0 EUR, (+4.44), 84km, 4:33h, 18.3km/h, den 10.
Prej vyčasit! To je
kokot! Co to měl včera ten týpek za noviny? Z kterýho to
bylo roku? Lije celou noc a i ráno. Kolem 9h už mě bolí záda
z toho ležení a tak balím. Je to čirá hrůza, všecko od
bahna a mokrý, nenávidím to. Jedu jen do nejbližší dědiny, kde
rozbíjím stan na autobusové zastávce a čtu knihu, kterou už
jsem chtěl 100x vyhodit – Dr. Jackyll and Mr. Hyde. Moc zajímavý,
ale jak jsem mokrej, tak se do mě dává kosa jak blázen. Naštěstí
koem 11:15h přestává pršet a tak jedu. No sviní až do večera.
Teda večera – v 16h už se mi zdá dost tma a tak to lomím
pod stromy. Věci prostě ne a ne uschnout! Např. rukavice
neuschnuly od 1. dne! Posraný počasí! Projížděl jsem dědinama,
kde nebyla ani noha, zapsal jsem si dosavadní francouzskej výškovej
rekord – 214 m.n.m. K večeru přibylo strašných aut. Vařím
rejžu, ale jak ten ešus má být prý nepřipálitelnej, tak je to
lež! (Ale to už víme) Všichni mi lžou! Nic není, jak se tváří!
Co to je za svět, kde lež je brána jako běžná součást života?
Hnus fialovej! Hanba všem, co lžou!!!
19.11.2012, pondělí,
7.55 EUR, (+1.89), 103 km, 5:33h, 18.5km/h, den 11.
To je počasí!! Do
13h je mlha, že by se dala jíst příborem, trnu, kdy mě co srazí,
nervy!! Naštěstí pak už je jen zataženo. Slunko ne a ne vylézt,
se zblázním! Ale valím docela rychle až do LE CHATAIGNENARIGE
(nebo tak nějak, plus mínus 6 náhodných písmen), jdu utrácet
drahocenná eura do suproše a tam se ceny zdají jen o něco málo
vyšší než v Anglii. No snad to teda půjde. Např. ta
bageta, co jsem ji už 2x kupoval za 80 centů, je tady za 35 centů.
No tak! Nemůžu to narvat do batohů, jsem hnusně přeloženej.
Musím to nějak vymyslet, takhle se to prostě nedá. Vyptávám
směr a pomalu ale jistě sjíždím z kopečků, přes který
jedu celou Francii až do rovin u moře. No u moře je zavádějící.
Je to ještě den cesty, ale nížina tu už jest. Vypadá to na
dlouhej den, konečně není o půl páté tma, ale kolena velice
protestují a kolo začíná vydávat divný zvuky. Kurva! Za COURCON
zajíždím do lesíka, kterej tam snad na mě čeká. Zítra mám
dilema, jak se dostat k moři. Přes ROCHEFORT je to zralý, že
se zase ztratím. No nevím. Musím to zkusit nějak objet.
20.11.2012, úterý,0
EUR (+6.89), 104km, 6:14h, 16.7km/h, den 12.
Ha, konečně
kloudnej den. Toto trvalo, po 10 dnech, jeden dobrej! Neprší,
místama dokonce vysvitne slunko. Směr ROCHEFORT, ze kterýho mám
značný obavy, jak se tam zas budu motat mezi dálnicema. Mám to
vymyšlený, že si sice pořádně zajedu, ale zas pojedu po
klidnějších cestách. K R. je to hrůza – rovna a přímo
vpřed snad 25 km. Bolí mě z toho pěkně prdel. Pak směr
TONNE, kde se napojuju na cykloznačku a dokonce jsou tam i cedulky
pro MARENNES. Problém těchto stezek spočívá v tom, že
pokud člověk nemá podrobnou mapu té oblasti a tu značku ztratí,
tak je totálně v prdeli. Dlouze se rozmýšlím, zda do toho
jít, ale nakonec vítězí má slabost pro šipkovanou a mažu!! Tak
půl cesty kolem kanálu je hodně v pohodě, úplně sám,
letím jak pták. Jakmile se ale přesouvám na druhou stranu kanálu
je zle. Špatná cesta končící po 2 km v totálně
neprojízdném bahně. Musím se vracet, najet na silnici, co vede
vedle a jet po ní. Za 5 km se opět napojuju a motá mě to do
mokřin, dalších kanálů a kaluží, kde je plno rybářů, ale
aspoň není nuda. Značku nakonec v jednom městě ztrácím a
tak dlouze indentifikuju název města a pádím dál na jih. Chci
jet podél pobřeží, číslo silnice sedí, stezka skvělá, ale
jsem úplně jinde než bych měl být. Nechápu nic, ale podle
kompasu to rvu na jih fakt až k moři. Cestou potkávám
desítky prázdných kempů, lunapark, pony ride, horskou dráhu a
mrtě a mrtě hotelů. Všecko zavřený, prázdný. Tady to v létě
musí být absolutní komerční peklo. Už jen, že cyklostezka je
širší než silnice, o něčem svědčí. V LAS PALMAS není
živé duše, až na info konečně dostávám vodu a slečna se o ně
vzorně stará. Asi se musela celej den příšerně nudit. Stezka
vede kolem pobřeží a tak hned za značkou zákazu kempování
stavím stan a mám se přímořsky. Jo, cestou jsem viděl blikat
cedulku informující, že bylo 17°C! No tak sláva, konečně!
Kilometrů jsem ujel dle předpokladu, jen jsem si plánoval, že
budu už mnohem mnohem dál. No nevadí, snad se to začne
zlepšovat...
21.11.2012, středa,
5.80 EUR (+6.09), 93km, 5:37h, 16.4km/h, den 13.
Jak se nechce! Padá
pár kapek, ale nechce se mi ani prd. Nakonec až před půl desátou
vyrážím. Taková nezodpovědnost! Jako kdyby bylo světlo až do
22h. Navíc to do ROYAN na ferry je mnohem míň kilometrů, než
jsem čekal, ale aspoň se flákám. Na druhé straně není ani
noha! Ihned se napojuju na stezku a uháním na jih. Je to jízda! Za
celej den potkávám tak 10 aut a 4 lidi. Horší najít vodu, dědiny
jsou úplně prázdný. Závěr dne je nejlepší, kdy se řítím po
úzké stezce skrz les a písek – skvost jak kráva! :-D Bylo to
dneska pořád po rovině, ale i tak to nemělo chybu. V sezóně
to musí být pravej opak. Zítra by to chtělo dojet k týpkovi,
co mě pozval domů, ale tak blbě to vychází, že budu muset ujet
přes 100 km a kdo ví, jestli tam vůbec dorazím. To je tak, když
se člověk fláká! Pak má něco stíhat!!!
22.11.2012, čtvrtek,
3.50 EUR (+7.59), 117 km, 6:11h, ?, den 14.
Píšu se zpožděním,
takže už moc nevím, co se dělo. Pořád rovina a pořád skvostná
cyklostezka. Od moře se to začíná malinko zvedat, ale žádný
drama. Pořád na JV po cestách přímých, rovných. Třeba 10 km
úplně rovně. v jednom městě se zamotávám, ale aspoň jdu
do Lídlu a cpu se až po vrch. Kilometrů naskakují sakra pomalu.
Ale kolem 17h po 117km konečně dojíždím do BALIZAC, kde nemůžu
najít tu adresu na Lionela a tak musím volat. Po obdržení směru
mě zastavuju Lionelova žena s dcerou (zrovna jedou
k doktorovi), tak mi rychle ukazuje barák a mizí. Zase sám
v cizích baráku, ti lidi mi fakt věří. Sprcha, dávám prát
a už se to valí – Marielle s dcerou Linon a Lionel. Jídlo
jak pro krále, nechybí víno, no prostě luxus. Nechápu, proč to
tomu vagabundovi dávají, když ví, že sežere naprosto cokoliv.
Debatíme dlouze a konečně padám na rypák. Totálně vyřízenej.
23.11.2012, pátek,
0 EUR (+12.59), 0 km, den 15.
Lionel si kvůli mě
bere dovolenou a veze mě na DUNE DU PILAT do ARCACHONU na pobřeží.
Tam je duna jak hovado, tak na ni lozíme a vůbec se tam motáme pár
hodin. Pak ještě na jedničku v ARCACHONU, paráda. To město
je neskutečně bohatý. Kecáme celej den a vypisovat všecko, co
jsem si od Lionela dozvěděl, by zabralo x stránek. Večer družba
s malou Linon, opět opulentní jídlo a spát.
24.11.2012, sobota,
0 EUR (+17.59), 105 km, 6:13h, 16.8km/h, den 16.
Ráno nechybí
královská snídaně a odjezd. Zlatí lidi, fakt zlatí a malá
Linon (3.5 roku) je k sežrání. Díky podrobné mapě, co jsem
dostal jako výslužku, nalézám CANAL DU MIDI (kanál co vede od
pobřeží k pobřeží), kolem kterýho vede cyklostezka a
jedu. Bolí mě prdel jak sviňa, furt dělám přestávky, nedaří
se potkat žádnej obchod ani vodu a tak jedu furt dál. Super jízda,
žádný auta, pár lidí. Kolem 17h to stáčím na pole, vařím
z poslední vody na posledním benzínu. Zítra je neděle,
všecko zavřený, nemám nic k jídlu ani benzín a navíc mám
35. Kurva!!
25.11.2012, neděla,
2.30 EUR, (+20.29), 110km, 6:16h, 17.5km/h, den 17.
Tak...! Neprší –
palba. Ženu jak rapl až do 10h, kdy začíná pršet. No jo, to se
dalo čekat. Do 12h ještě valím, ale pak už pauzíruju, mám
55km. Sedím pod mostem a jím, chvílu jedu, sedím pod mostem a
čtu, zase jedu, zase stojím. A pak kolem 16h přestává pršet.
Jdu na benzínku žebrat benzín, ale jsou zmatky, borec ani slovo
anglicky, ale vypadá to, že bere benzín (gasole) a tak mi tam
cvrká. Velká tragická chyba! Stavím to na louce a furt se mi zdá,
že mě pozoruje auto a tak to tlačím pořádnej kus od cesty.
Vařím a je mi jasný, že „gasole“ nebyl benzín ale nafta!
Čoud, nehoří to a strašně to špiní. Tak to jsem si nasral do
gatí! Horko těžko vařím a pak hodinu všechno čistím. Zítřejší
úkol zní jasně – koupit benzín! Doufám, že nebude zas pršet.
I když toho Hyde and Jackyll bych potřeboval dočíst :-D Vcelku
posranej den, ale kilometrů jak hrom. Ta rovina je až neskutečná.
Apropó - Happy Birthday!
26.11.2012, pondělí,
12.91 EUR (+12.38), 75km, 4:34h, 16km/h, den 18.
Hm, tak pondělí
velice hezky posraný! Jako celou noc neprší a v 6:30h začíná!
Tak to by mě jeblo! Namlouvám si, že to přestane, ale vím, že
to jsou kecy, že nepřestane a tak v 9:30h vyrážím. Ten
mokrej bordel mě přivádí k šílenství. Mokrý, těžký,
špinavý, hnus! Prší tak vcelku normálně a na předměstí
TOULOUSE jdu pro ten benzín. Daří se, papírek, kde mám napsanou
pohádku o tom, že ten benzín potřebuju na vaření, funguje, a
borec dokonce nechce peníze! Fua! Super! TOULOUSE..., ó boha, jak
já nenávidím velký města! Samo že se hned ztrácím, ale
tvrdošíjně svírám kompas, a jak vidím stadec, tak mám vyhraný!
Přes řeku, pak ještě jednou, ke kanálu a palba furt na
jihovýchod. Ještě to jídlo. Prostě ne a ne potkat obchod! To je
neuvěřitelný. Kdesi kousek za TOULOUSE se už musím zeptat, kurva
kde je ten kšeft?! Musím se 2 km vrátit a pak už to jede! Vracím
se na cyklostezku, okupuju veřejný hajzlíky a žeru a žeru!
Strašnej hlad a vařím ještě čaj. Jsem mokrej jak myš. Vůbec
se mi nechce zpátky do té sloty, ale přemáhám se a ještě snad
30km jedu, ale mám toho po krk. Mezi stezkou a dálnici to stavím
(mokro tentokrát už i uvnitř stanu) a déšť ještě nabírá na
síle! Zmrdství! Co jsem potkal dědu, tak mi říkal, že zítra
prý „fifty fifty“, tak snad to bude lepší jak dneska! Svinstvo
posraný! Ale je třeba přiznat, že by mohlo být i mnohem hůř.
Není taková zima, takže jak zastavím, tak se ihned neklepu kosou
(to až za pár minut) a hlavně jedu úplně bez aut. Nedokážu si
představit, to valit po silnici mezi autama. Bych se musel zbláznit.
Tak aspoň něco.
27.11.2012, úterý,
6.88 EUR, (+10.50), 98km, 6:31h, 14.9km/h, den 19.
1600km přesně.
V 7h jdu chcat – neprší, začnu krámovat – začíná
pršet! Sviňo!! Ale i tak v ponuré náladě kramařím a o půl
deváté už si to šinu ke CARCASSONNE. Napřed to jde, ale pak je
stezka více méně tušená, no prostě cestička kolem vody. Ze
začátku se to snažím objíždět po silnicích, ale pak to hrnu
kolem vody hlava nehlava. Nebylo by to nic hroznýho za sucha, ale po
2 denních deštích, to je jakože dost špinavá práce. Kolo v tom
bahně dost tancuje a musím jet pomalu nebo si koleduju o rypák.
Jsem vytrvalej koledník a tak první tlamu hážu v zápětí,
dokonce jsem skoro sletěl z takovýho srázu. Jsem se tam
kolíbal jak ve filmu – spadne x nespadne?? Zadní kolo prokluzuje,
bahno mám až na brýlích a je jen otázkou času, kdy se vyklopím
znova. Otázka zodpovězena cca za půl hodiny, kdy už opět
plachtím přes řidítka vstříct bahnu, které tentokráte
ochutnávám pořádně. Nic moc, žrát to každej den bych nechtěl.
Flusám bahno, ale kolo je celý a to je nejdůležitější.
Naštěstí jsem už v CARCASSONNE, kde je stezka už lepší.
Potkávám holandsko-izraelskej páreček na kolech, co jede zázračně
z Řecka do Holandska přes Francii. Prý jižní pobřeží
Francie bylo prý takový peklo (auta), že do NARBONE jeli radši
vlakem. Říkají mi, že zítra má pršet a pak padat sníh!
Ojojoj, kurva! Cesta je lepší a horší, ale rypákem už v bahně
neryju, tak dobrý. Jedu až do tmy, protože nemůžu najít nic
kloudnýho ke spaní (jsem v pořád v korytě kanálu) a
tak v jednom místě velkolepě zapadávám až po koleno do
bahna a v následující dědině to klopím do bordelu. Vařím
jak šílenej, ale dobrá polovina se mi ve finále sype na zem,
takže klasika – žereme ze země, pijeme z kaluže. Pak se
snažím už na nic moc nechytat – přesto mi kolo ještě padá na
stan – a jdu si do obyváku pusti tv a dát si saunu. Jestli bude
zítra pršet, tak jedu po silnici. Po té stezce je to sice
adventura jak prase, ale to bahno mi vyloženě nesvědčí. Se bořím
či co? :-D
28.11.2012, středa,
2.94 EUR (+12.56), 83km, 6:01h, 13.7km, den 20.
Boha, jak já jsem
bloudil! Celou noc prší, ráno fučí vichr a popochcává, počasí
tak pustit tv, uvařit kýbl čaje a dívat se na „S čerty nejsou
žerty“. No ale přemáhám se a o půl desáté vyrážím do té
sibérie. Podél kanálu se téměř nedá jet, kaluže, bahno,
prostě běs. Ale přesto se prolamuju vpřed. Bahno vítězí.
Chvilku jedu po silnici, chvilku po stezce. Vychytávám super
zkratku po cestách až do SALLERS DU AUDE, kde stačí jen uhnout
doprava a podél kanálu zase dál. Tragický nešťastný omyl! Ten
kanál se v tom posraným městě větví a navíc do toho teče
řeka. Jedu a vracím se, bloudím a zase se vracím, zkouším to
jinudy a zase ne, už jsem rozhodnutej, že pojedu do NARBONNE po
silnici, když tu mě staví paní a prý vidí, že jsem ztracen,
ale že prý musím s tím kolem přes žel. most a pak už to
půjde. Že ona sama to nezkoušela, ale prý jo. Železniční most
vidím, ale jak se na něho napojit? Motám se a končím opět na
sinici – totálně od bahna. Jedu teda po cestě. Vichr fučí fakt
strašlivě. To jsem v životě nezažil, ale bez prdele!
Lomcuje to se mnou tak, že hrozí, že vletím autům pod kola.
S bídou to držím na cestě. Vichr je zprava, občas lehce
zezadu. Poryvy jsou fakt regulérně o hubu. Takže se opět napojuju
na stezku a dorážím do NARBONNE. Na tur. info fasuju mapu,
nebloudím, svačím a vyrážím dál podél kanálu do
PORTE-LA-NUEVELLE. Stezka jakž takž, ale ten vichr je čirý
šílenství. Místama mě to zastavuje, cyklostezka je mi malá, jak
to se mnou casnuje! Jedu 7km/h. Je to fakt boj o každej metr.
Dostávám se do zajímavé části, kdy zleva je moře, pak stezka,
kanál a jezero. Místama to musím tlačit, protože nejsem schopnej
nasednout a rozjet se. Do P.L.N. bahno opět vítězí. Hodinu hledám
cedulu na LAS PALMAS. Musím se 4x ptát, je to fakt hrozný. Na 2.
pořádným fleku to stavím. Fučí tak nehorázně, že i když
jsem v houští, tak stromy praskají, jak kdyby se měly
zlomit. Zítra má být občas i slunko, další den skoro jasno, jen
na ten vichr jsem se zapomněl zeptat. Snad to poleví, protože toto
je fakt Patagonie hadra! V tomto se fakt nedá jet. Dneska celej
den mraky tak na sníh, zima (celej den jsem jel v mikině),
občas pár kapek. Už 4. den v kuse taková slota. Snad se
zítra začne blýskat na lepší časy!
29.11.2012, čtvrtek,
3.30 EUR (+14.26), ????, den 21.
Kdybych jen já
zůstal celej den ve stanu! Kolik jsem si mohl ušetřit nervů?
Nemuselo to tak blbě skončit! Kurvafix, zkurvenej vichr!! Ráno
fučí, ale skoro to vypadá, že víc jak včera. No kurva, tak to
bude hodně špatný. Opět jedu podél jezera a tam vichr nabírá
takovou rychlost, že to kolo fakt nejsem schopnej udržet na
silnici! Nejhorší vichr mýho života! Musím tlačit a i to je
šílená dřina, dokonce jednou i s tím kolem padám na zem.
Odnáší to roztrhlé gatě na koleni. Místama se pokouším
nasednout, ale je to tak o hubu, že víc jak 12km/h se neodvažuju
jet. Vítr mě žene do silnice. Pomalu postupuju vpřed. V PORT
LAUCETÉ opět kolo tlačím přes most a prostě se přes ten most
nemůžu dostat! Je to taková síla, že opět i s kolem padám
na zem. Jdu do Lídlu. Pauzíruju dobrou hodinu a pak opět vyrážím.
Jezera jsou za mnou, lehce si zajíždím do vnitrozemí, kde se dá
více méně pomalu jet. Zjišťuju, že mi chybí kšiltofka, kterou
jsem navlíknul na řidítka, aby mi neuletěla. Hm, je pryč.
Bloudím v dědinách podél pobřeží, 2x mě to hází na
hlavní cestu, kde ovšem kola nemůžou, tak se musím vracet a
pracně se doptávat, kudy kola můžou. Na jedné křižovatce mě
opět vítr hází i s kolem do příkopy a za další kilometr
zjišťuju, že nemám tachometr. Musel někde cestou upadnout. Nemá
cenu ho hledat. Stejně prd fungoval. Takže další ztráta.
Dojíždím do kopců a cedule mě posílá vzhůru. Po půlhodinovém
stoupání jsem opět na té silnici, kam nemůžou kola, a tak musím
dolů zpět až k moři a vyšlapat to zase jinudy. Na jednom
tur. info se dozvídám, že v noci byl vítr v nárazech
160km/h. Teď prý se drží pořád přes 100km/h. Taková pohoda má
trvat do neděle. Nedokážu si představit, kdyby ten vítr foukal
proti a do toho lilo. Konečně se je i na co dívat, ale radši
sleduju jen cestu. Stejně mě vítr hází proti zdi, kde to obsírá
dost koleno a žel i pravá brašna. Kempuju v jakési vinici.
V tom vichru cokoliv dělat, je silný zážitek. Všecko hned
uletí. Stan kotvím za všechny šňůry, ale i tak je dost špatný,
jestli vydrží do rána, budu šťastnej. Jo a navíc je rozbitej
zip! By mě čerti vzali to zapnout! Co ještě kurva? Kontroluju tu
pravou brašnu a je fakt v jednom místě durch roztrhlá. To
kurva mrzí, kor když je nová. Nic zásadního, ale už i tak
špatná nálada se ještě víc zhoršuje. I přes 2 mikiny a bundu
je taková zima, že lezu do stanu a s náladou pod psa čumím
do mapy. Cca 3 dny a jsem v Barceloně. Jsme zvědavej, co mě
ještě cestou čeká! Taky by se mohlo i začít dařit, ne?
30.11.2012, pátek,
8.43 EUR (10.83), ????, den 22.
Zima! Jak ludra! Do
CEREBTÉ jsem na kost zmrzlej, jdu se ohřát na poštu k radiátoru
a posílám mapy, co mi dal Lionel. Škrábu i dopis. Do Španělska
je to vzhůru a opět dolů a tak se to párkrát zopakuje. Pěkný
výhledy, skoro jasno a zima jak hovado! Poměrně brzo opouštím
hory a metu po rovině, vítr více či méně zezadu. Palba ukrutná!
Volím i zkratku k pobřeží přes kopec, kde není ani noha,
prostě úžasný a ten točitej sjezd nemá chybu. A slunko svítí,
je nám hej. U pobřeží to taky valí jak čert, jen už jsou kolem
letoviska a hustá zástavba, semafory a auta. Rvu se do kopca za
SAINT FELIU a stavím to v lese. Vařím poslední zbytky, zítra
to snad dorazím do BARCELONY, uvidíme je to přes 100km. Zas tak
blbě to vyšlo! To se to jede, když člověk neví, kolik je celej
den hodin, neví, kolik ujel kilometrů a neví, kolik mu zbývá!
Totální anarchie. I tak by to ale šlo! Tak snad zítra! Ta
zástavba před BARCELONOU mi nahání hrůzu. Asi to bude závěrečný
boj, jak se patří!
1.12.2012, sobota,
120km, ????, 0 EUR,???, den 23.
Hurá, sláva,
jedeme! Na začátku se ještě plácám v horách, kde je tak 1°C,
takže sjezdy jsou jen pro náročné. Pak už začíná zástavba a
nepřetržitá kolona aut. Celou cestu furt něco žeru a snažím se
valit, co to jde. Potkávám stovky a stovky cyklistů, kteří
hrdinně bojují s tím šíleným provozem. Mám strach zastavit,
aby mě něco nesejmulo. Na jedněch semaforech mi vypadává na zem
jeden gumovej medvídek a tak ho sbírám ze země, a když ho chci
sníst, tak se dívám, že všichni z okolních aut a všichni
chodci na mě čumí! “No tak jo, dobrá, ze země to teda před
váma jíst nebudu!” :-D Bloudím v BADALONĚ, ale jinak ke SAGRADA
FAMILIA dojíždím bez větších problémů. Pav už na mě čeká
a tak vzhůru na byt a pohodička.
Týden u Pavla utekl
jako voda, pivo, muzika, jeho synáček Kraz, teplo, jasno,
pamětihodnosti a skvělá Pavlova péče o mě. Díky, díky, díky!
A tak teda domů na
Vánoce. Měsíc doma. Tentokrát jsem si řekl, že navštívím co
nejvíc známých, kterým jsem to sliboval už roky. Ten měsíc
doma byl mnohem náročnější než měsíc na kole. Pivo teklo
proudem a prostě nebylo úniku. Měl jsem toho ke konci už fakt po
krk! Ale úkol byl splněn a okamžiky pohody byly velice časté a
tak vlastně přoč ne? Nicméně dlouhodobě se to takhle nedá
zvládat.
A tak vzhůru zpět
do BARCELONY. 10.1.2012 večer jsem na základně u Pavla. 11.1. to
chystám a sbírám odvahu a 12.1. vyrážím opět dál...
12.1.2103, sobota, 5
EUR (0), 95km, 6:00h, 15.9km/h, den 24. (1.)
Kurva to se nechce.
Ale je jasno, neprší, je třeba jednat. Po měsíci sezení
v hospodě opět na kolo. V 10h vyrážím, dojíždím
k pobřeží, pak bloudím a horko těžko se přibližuju
k letišti. Místní mě navádí a prý jediná cesta vede po
„autovia.“ Když tu dálnici vidím, odmítám věřit tomu, že
tudy můžu jet na kole. 4 proudy v každým směru. Váhám,
váhám, ale další cyklista mi říká, že jiná cesta neexistuje.
Skáču do provozu a hrnu to po té dálnici jak čert. Naštěstí
mám lehkej vítr v zádech, tak letím. Pak odbočuju z cesty,
jedu kolem moře a je pohoda. Opět se vracím na silnici (už to
nemá tolik pruhů, ale aut pořád moc), potkávám na odpočívadle
2 Rusy na motorce na dovolené a zase k moři a tak furt dokola.
Kdesi za CALLAFE to lomím do pole, jsem pořádně zničenej. Ze
stanu vidím cosi na způsob „vítězného oblouku.“ Jsem hned za
městem, tak doufám, že noc bude v klidu. Zítra zase boj
s těma autama a průjezd TARRAGONOU.
13.1.2013, neděla,
92km, 5:53h, 15.7km/h, 4.40 EUR (+0.60), den 25. (2.)
Dobrý to asi furt
nebude... V noci vůbec nespím, zvedá se vichr a tak musím
ven ukotvit plachtu. Pak dokonce začíná lít! No totok! Ráno se
mi příšerně nechce, vyjíždím až o půl desáté. Bloudím
v TARRAGONĚ, zajíždím si zbytečně min. 10km v protivětru,
bloudím za TARRAGONOU a vichr mě ničí. Občas musím jet po
dálnici, vždycky se 2x ptám, jestli je to fakt jediná cesta a
vždycky je mi řečeno, že jo. Hrůza. Vichr mě devastuje.
Dopoledne se sotva šinu vpřed, mám x přestávek a kolem 17:30h to
lomím. Zjišťuju, že mám opět v hajzlu středovou osu. To
snad není možný. Po necelých 4.000km? Dávám tam novou a buď
budu muset koupit jednu do zásoby, nebo to risknout a doufat, že
vydrží! Když to tam skoro za tmy dávám, objevuju další krajně
nemilou věc a to že prasknul drátek v zadním kole a to samo
sebou u kazety! Kurvafix! Sundat tu kazetu je vždycky strašnej
porod a je mi jasný, že to nebude snadný ten drátek vyměnit. Je
tma, nechávám to na ráno, snad nebude pršet. Soukám se rozmrzele
do stanu. Fučelo tak silně, že než jsem ten stan postavil, tak
jsem si nahlas zopakoval veškerou zásobu sprostých slov. Takže
zítra těžkej den. Snad to zvládnu a asi to zkusím vnitrozemím,
protože tady ta „dálnice“ už mě sere! Grrr!!!
14.1.2013, pondělí,
96km, 5:53h, 16.3km/h, 2.28 EUR (+3.32), den 26. (3.)
I když mám práce
nad hlavu, nechce se mi vylézat ani prd! Vyháknout brzdu, vydělat
kolo, vyhodit rychloupínák, vypustit kolo, sundat plášť, duši a
pásek, zaháknout bič, vrazit tam stahovák, cuknout a ... kazeta
se povoluje! Hurá! Vyhodit starej drátek, našroubovat novej a zase
celý pozpátku. Centruju kolo a v tom kurva lup a další
drátek se poroučí, zase u kazety! Boha jeho! Takže zase celý tam
a zpět. Kolem 10h vyjíždím a vichr mě opět trápí. Naštěstí
z EL PERRELLO je to dost z kopca, tak naskakují nějaký
kilometry. Cestou do AMPOSTA mě míjí tak 500 kamionů, není to
dobrý. A tak teda překračuju EBRO, motám se a vyjíždím nad
údolí a pak za něho, mířím na SENIA a poté na SANT MATHEU.
Napřed je to špatný v protivětru, pak lepší dolů navrch,
kdy vítr trochu ustává. Závěr už je dobrej, ještě bych jel,
ale nohy jsou na maděru. Do sadu a nedovařená rejža. Hmm... Jo a
cestou jsem hbitě sbíral mandarinky a pomeranče, v lednu! Jo!
Tak zítra pokračujeme vnitrozemím, i když ten posun je fakt
malej.
15.1.2013, úterý,
103km, 6:15h, 16.4km/h, 1.56 EUR (6.76), den 27. (4.)
Já nevím... Místo
abych ráno vstal a jel, tak se válím, čumím do blba a flákám
se. Takže opět vyrážím nějak před desátou. Zas kurva fučí
jak hovado, z boku, místama zepředu. No nedá se nic dělat.
Najíždím už do solidních kopců, kdy 10km stoupání nejsou
vyjímkou, ale však toto máme rádi, ne? Dolů nabírám 60km/h.
Pořád se mi nedaří koupit jídlo, ani voda není k mání,
vše obstarávám až v dědině ATZENETA DEL MAESTRAT. Nakládám
se vodou pro případ ztroskotání a drápu se na LES USERES. Ten
kopec nemá konce. Od rána to vypadlo na krátkej den, ale v tom
sjezdu, kterej prostě musel přijít (do L’ALCORA), konečně
naskakují kilometry. Odtam už jsem v zajetí prachu, náklaďáků
a mandarinkových hájů. Pár si jich dávám. Před ONDA to chci
zakotvit, ale všude je to jako že dost na hovno a tak dojíždím
až do ONDA kde je tak 100 fabrik, neuvěřitelná koncentrace. A
taky nějací lidi. Celou cestu jsem nepotkal víc jak 10 aut a si 3
lidi (s dědem v ATZENETA jsem zapředl dlouhou debatu), takže
hned 1. borec, kterýho se ptám na cestu, je snad nějakej blázen a
posílá mě úplně do řitě, čímž ztrácím cenné minuty,
protože se už začíná stmívat. Zástavba pokračuje i za městem,
ale točím to na boční cestu a na ne moc dobrým místě to
stavím. Psi štěkají ze všech stran, to mám tak kurva rád! Ale
přes cestu se na mě smějou mandarinky, tak asi ráno pár
„koupím.“ Zítra to vypadá na pořádný kopce. No ale pokud
opět nebude pršet, tak se nemůže nic stát. No teda asi se budu
muset rozloučit se stojánkem a taky v předním kole celej den
křupalo. Asi vím, o co jde, ale spravit to nejde, musí se pouze
doufat!
16.1.2013, středa,
87km, 5:49h, 15km/h, 10.51 EUR (+1.25), den 28. (5.)
Jeden z těch
zasranejch psů štěkal celou noc. Furt jsem ho slyšel. V 8h
jezdí auta s pořád rozsvícenýma světlama a jak se tak
dívám, slunce se konat nebude. Zase se vymotávám kolem půl
desáté a od TÁLES stoupám vzhůru. No žádná prdel, ale po dvou
hodinách jsem navrchu, asi 730 m.n.m. Dlouhá palba dolů snad až
k SEGORBE, kde mocně nakujupu a žeru, až mi praská za ušima.
ALTURA a jedeme dnes podruhé vzhůru. Hmm, tak toto jsou pořádný
stoupáky. O půl třetí jsem nahoře, mám 46km. Dneska asi daleko
nedojedu. Na a tak zase fukot dolů. Vítr mě ale dost brzdí,
škoda, mohl jsem se zabít... LLÍRIA je velký město, směr mám
nastavenej, ale úplně blbě, takže mě borec naviguje a frčím po
frekventované silnici na CHESTE. Tyčím tyčky a kolíkuju kolky u
nějakýho rozestavěnýho baráku a opět slyším psy! To zas bude!
Snad je přehluší auta! :-D Je fakt teplo, vařím konečně
kus-kus a vůbec hoduju jak na hodech. Zítra se asi stoupání konat
nebudou, ale konat se bude dálniční jízda. No na hovno, to je
jasný...
17.1.2013, čtvrtek,
101km, 5:56h, 17.1km/h, 1.23 EUR (+5.02), den 29. (6.)
Ale jo, super, jen
ten konec. Marně natahuju budík na půl osmou, marně! Takže opět
klasický čas – půl desátá. Hup do protivětru a už se zase
šineme vpřed. Vláčím se v tom provozu až do TURIS, odkud
chci jet boční cestou, ale podle té mé velké mapy vlastně
nevím, přes který dědiny mám jet a tak mě všichni odkazují na
hlavní cestu. Chtě nechtě se musím vrátit, ale provoz ustává,
silnice se zužuje a vítr se konečně dostává za mě. Letím! Do
L’ACÚDIA to jde, ale pak nastává změť dálnic a rychlostních
komunikací a tak si zas koleduju o průser. Orientují mě až 2
týpci, co mi kreslí mapu, s jejíž pomocí dojíždím až do
XÁTIVA. Zdolávám už jen pár kopců, žádný peklo se i přes
prognózy týpků nekonalo. Sjíždím kousek dolů a v olivovém
sadu to tyčím. 3 hodiny se mořím s tím vařičem, vyčistil
jsem snad úplně všecko, ale pokud nepomůže dolít úplně
flašku, tak jsem v řiti. Sakra, čím to může být? No nic,
den to byl parádní, ráno zatáhlý, ale od oběda slunko, teplo a
pohoda. Opět pomeranče a dnes i premiérově citrony. Co víc si
přát?
18.1.2013, pátek,
88km, 6:33h, 13.4km/h, 4.24 EUR (+5.78), den 30. (7.)
Ten vichr! Zase to
po ránu nejede a zase čumím do nebe a ne a ne vstát. Do ALBAIDA
je to ještě 17km, na 1. benzínce bez obtíží dostávám benzín
a v ALBAIDA velice složitě hledám cestu do ONTINYENT mimo
dálnici. Daří se mi to až náhodou a pro příště – ten
potřebný směr se nazývá EL DJORF, nebo tak nějak. Dřu jak
mezek, vichr mě dostává do kolen, do ONTINYENT se sotva plazím,
ve sjezdu atakuju závratných 14km/h! Je to zlo. Ve městě mi
přijde, že jedu úplně na opačnou stranu, ale jaksi se shledávám
se správnou cestou, pak ještě složitěji hledám obchod a konečně
jím. Nejlepší část dne. A zase průsmykem vzhůru a pak po
planině v pořádným protivětru až do VILLENA. Průsmyk byl
vcelku k podívání, pak teror. Nakonec se i do toho VILLENA
dostávám a berou mě nervy, když potkávám 4 policejní auta. Mám
strach, že už už mě zastaví a budou se ptát po helmě. Asi
vyměknu a koupím ji, ty nervy je dobrý si neničit. Směr YECLA a
zase utrpení, zase rovina (skoro) a zase v tom protivětru.
Opět značnej provoz. Vypadá to na stejnou písničku pro
následující 3 dny. Na západ (protivítr), kvantum aut a hory.
Bych nikdy neřekl, jak hornaté Španělsko je a hlavně jak
obrovská je to země. By mě zajímalo, jestli já k tomu
GIBRALTARU vůbec kdy dojedu.
19.1.2013, sobota,
82km, 5:57h, 13.8km/h, 0 EUR (10.78), den 31. (8.)
Na ten protivítr se
nemá smysl stěžovat, protože sám o sobě je více méně
neškodnej, horší když do toho začne lít! V YECLA kupuju
helmu a cítím se jak velkej cyklista. V obchodě mi říkají,
ať se vyhnu cestě do JUMILLA a radši to vezmu na FUERTE ALAMO. Tak
jo. Objížďka po rozbombardované cestě a začíná lít! Kurva,
kam se schovat? Jdu k jedné hale a snažím se tam schovávat,
ale fučí tak, že jsem stejně mokrej a tak radši jedu. Kurevskej
protivítr a do toho liják. Svinstvo posraný. Ten největší běs
trvá hodinu, pak už jen tak sviní. Do bot mi nateklo bokem, takže
jsem zmrzlej jak rampouch. Bezútěšná krajina, pořád jaksi
vzhůru, nemá to konce, je to bída. No ale do toho FUERTE ALAMO
dojíždím a hladem švidrám. Vše pochopitelně zavřený, ale
borec, co jde kolem, mi říká, že zajde dom, podívat se, jestli
nezbyl nějakej chleba. Vrací se s půlkou bagety a tak mám
vyhraný. Děkuju nastotisíckrát a mířím k HELLÍNU. Je
fakt zima a ve vzduchu visí voda. Tak já jedu do Španělska jako
mrznout a zmokat? To jsem mohl zůstat v té posrané Anglii.
Stavím to hned za dědinou pod stromy a začíná pršet. Tak toto
teda ne! No uvidíme zítra, ale ten déšť mi přidělává
starosti, už tak se sotva vleču a do toho ještě zima a déšť!
Hnus!
20.1.2013, neděla,
76km, 6:37h, 11.4km/h, 1.50 EUR, (+14.28), den 32. (9.)
V noci prší,
fučí a je kosa. Ráno jen strašně fučí, ale svítí slunko. Jdu
na to. Na benzínce se nakládám vodou a od města HELLÍN začíná
stoupání. 60km vzhůru a proti silnýmu větru. Tak pomalu jsem asi
nikdy v životě nejel. Jako tak do půlky to nebyla až taková
katastrofa, ale pak se zatáhlo, začala být pořádná zima a kolem
čuměly zasněžené hory. Sakra! Začíná pršet, a když konečně
dobývám sedlo 1.100 m.n.m., začíná sněžit a pak padat kroupy.
Vichr je tak strašnej, že místama mě v 14% klesání
zastavuje. Prší už fakt solidně, budu mít omrzlej ksicht.
Svinstvo. Není kde to zapíchnout, ale stáčím to hluboko od cesty
do údolí, kde je louka, řeka a nějaký rozbitý baráky. Rychle
stavím stan (v tom větru je to o nervy, navíc do toho prší) a
jdu do jednoho baráku vařit. Všecko na sračku rozmlácený. Když
mi 2x znenadání za zády větrem prásknout dveře, musím se hodně
přesvědčovat, že tady jsem sám. Zkoumat jsem to radši ale
nešel, vypadalo to fakt strašidelně. Dojídám poslední zbytky
jídla (dnes bylo vše zavřeno, jen bagetu se mi podařilo v HELLINĚ
koupit), vařím čaj a jdu stanařit. Zima je strašná a lije a
lije. To jsou kurva stavy. Podle mapy to vypadá na další dny
beznadějně – kam se hnu, tam jsou kopce jak kráva. Jsem se do
těch hor tak zamotal, že mi bude trvat týden, než se z nich
zase dostanu. Na zítra opět přání jediné a po léta to samé –
ať neprší, pak to půjde i v tom šíleným vichru, i v těch
kopcích. Jak bude lít, tak to zas bude čistý zlo.
21.1.2013, pondělí,
98km, 6:19h, 15.5km/h, 6:50 EUR (+12.78), den 33. (10.)
Celou noc prší a
vyje vichr, zima je taky pořádná. Využívám chvilky, kdy neprší,
ale v tom nejhorším momentně se žene zase vichr a déšť,
tak mi to zase všecko zmoká. No moje nervy! Než dojedu do RIOPAR
(v mé mapě takový město neexistuje), tak ještě x-krát zmokám.
Ve městě se v zadumání cpu a zahajuju další výstup,
tentokrát do 1.150 m.n.m. Docela to šlo, ale sněhu bylo nahoře až
příliš. Sjezd je v pohodě, konečně přestalo pršet a
v klidu dojíždím až do LA PUERTA DE SEGURA. Za CORTIJOS
NUEVOS k přehradě je to do kopca a od přehrady je to furt
dolů (jsem byl přesvědčenej o tom, že to bude furt do kopca) a
výhledy jsou víc než skvělé, parádní část!! Zítra nanovo do
hor, snad počasí vydrží a i ten šílenej vichr dnes trochu
polevil!
22.1.2013, úterý,
78km, 5:10h, 15.1km/h, 3 EUR, (+14.78), DEN 34. (11.)
Nejhorší den ve
Španělsku. Ráno je fakt nehorázná zima. Před osmou už mě míjí
jeep a tak je nejvyšší čas vypadnout. Bleskově balím, ale když
nakládám, tak zjišťuju, že opět praskly 2 drátky, opět
v zadním kole, opět u kazety! Včera jak jsem to rval večer
mimo cestu, tak se mi zdálo, že v tom luplo. To kolo z Anglie
je na hovno a to jsem za něho dal takový peníze. Jsem zklamán!
Seru se s tím až do 10h a vyrážím. Neprší, ale jedu do
sedla, kde už začíná a prší. Pořád, až k EL MOLINAR,
kdy začíná nehorázně lít a fučet, rychle se přesunuju na
verandu jednoho domu, ale zima mě za chvílu zdolává. Kolem 16h
přestává a tak rychle dělám ještě pár km a jdu skoro za tmy
stavět stan do olivového sadu. Všude stojí voda a bahna je po
kotníky. Kolo zapadává a navaluje se na něho tolik bahna, že
nechce dál jet. Snažím se ho trochu očistit, ale sám jsem víc a
víc od bahna. Stavím stan do vyšší trávy a jsem tak
znechucenej, že poprvé nevařím, holt nemám sil. Tak já se ráno
jebu s kolem a večer je to jedno velký bahno? Celej den lilo a
byla pořádná zima, sakra už! Zítra co? Zase jen to přání
jediné...
23.1.2013, středa,
93km, 6:44h, 13.8km/h, 4.11 EUR (+15.67), den 35. (12.)
V noci zas
kupodivu po x dnech spím a není mi zima. Jasno, balím, jak
nejrychleji to jde! Všechny věci přenáším v rukách
k cestě, abych zase nezapadnul do bahna, ale i tak jsem od
blata jak dobytek. Dojíždím do JÓDAR. Všude zasněžený hory,
sníh už i na cestě a strašná kosa. Pokouším se na benzínce
trochu umýt kolo, ale není to v mých silách. Pokračuju dál
tím sněhem a kosou a volím zkratku přes HUELMA a MONTEJÍCAR, kde
je už fakt brutální zima a dokonce potkávám zapadaný auto. Je
to nekonečný. DOMINGO PERÉZ a rychle na západ a dolů. Snažím
se dostat mimo hranici sněhu, což se mi po 10km daří, tlačím to
do kopečka nad cestou, stavím stan, zase celej od bahna a když
začínám vařit, tak se spouští déšť. No na to už kurva není
co říct! Další komentáře zbytečný...
24.1.2013, čtvrtek,
0km, 0 EUR (120.67), den 36. (13.)
Prší celou noc, je
mi zima, prší cely ráno – pořád ve spacáku, přestává až
kolem 16h, jdu vařit a je zas tma! Ještě že jsem měl 1l vody!
Nejhorší je, že zítra má být to samý! Kurva!
25.1.2013, pátek,
0km, 0 EUR, (+25.67), den 37. (14.)
Celou noc neprší,
až kolem 8h, kdy vstávám, opět začíná. Moje nervy! Risknu to
ještě jeden den. Jsem o hladu až do večera, kdy z posledních
kapek vody klohním jídlo. Na ráno mám jedno rajče a centimetr
vody! Sakra!
26.1.2013, sobota,
114km, 7:14h, 15.8km/h, 13.97 EUR (+16.70), den 38. (15.)
Teď nebo nikdy! Do
ALCALA LA REAL je to 20km. Dlouhý stoupání mě trochu děsí,
protože nemám ani hlt vody. Počasí je všelijaký a v A.L.R.
nechápu, jak to že ještě neprší, protože je úplně černo.
Nakupuju spoustu jídla a hlavně 2l Pepsi, je to naprostej balzám.
To by se pilo, až by se hory zelenaly. Pokračuju dál k PRIEGO
DE CORDOBA – dlouhý sjezdy a výjezdy, kdy do kopce musím jít do
trička, protože je teplo a dusno jak ve skleníku. Všude stojí
obrovský kaluže vody. Dneska chcu vidět to kempování. Gatě jsou
do pasu od blata. V P.D.C. se na benzínce pokouším trochu
umýt a nakládám se pořádně vodou. A zas nahoru. 12% stoupání
mě pořádně prověřuje! Jen tak tak se drápu navrch. A furt
dokola – navrch dolů. A pak hodně dolů až k jezeru u
IZNÁJAR. Ale jo, pěkně tady mají, to bez debat. A tak zase
vzhůru. Ale fakt dlouze. Zdolávám snad 3 sedla a pak se dávám
svou klasickou „zkratkou“ do VILLANUEVE DE ALGAIDAS. Podle mě
jsem jel úplně po jiné cestě, než mám v mapě a v dalším
pekelným výstupu si asi lehce natahuju sval na levé noze. Slunko
dneska ne a ne zapadnout a tak ještě kolem 18h páčím z dědků
cestu na tu mou „zkratku.“ A jsem z ničeho nic na rovině!
Ty vole, po týdnu? No jo, ale kde to mám postavit, když všude
kolem jsou jen pole a v olivových sadech stojí obrovský
kaluže vody? Mažu dál a až po 18:30h nalézám téměř suchýho
fleka a tak mám padla! To byla jízda! Furt mě to bavilo! Ty kopce
mi vyloženě svědčí. Snad i zítra ke mně bude počasí
milostivo!
27.1.2013, neděla,
107km, 6:39h, 16.1km/h, 0 EUR (21.70), den 39. (16.)
Slunko dnes
nevychází, všecko mokrý, motám se od ničeho k ničemu a
pak zjišťuju, že moje plánovaná zkratka neexistuje. A to jsem se
ptal kde koho. Mimo jiné i jednoho cyklisty a ten mi říká, když
mu rukama nohama vysvětluju, že žiju z 5 EUR na den a že
jsem včera uvalil 114 km, LOCO! No jo kámo, to není se jet projet
v kombinézce na kole a na oběd být zpátky s dobrým
pocitem, že dneska jsem do toho ale šlápnul! Takže ALAMEDA –
FUENTE DE PIEDRA – SIERRA DE YEGUS – CAMPILLOS a u TEBA jsem se
tak zamotal, že jsem si musel zajet aspoň 10km. Totální
dezorientace jak je mým velice špatným zvykem. Ach jo! Takže
ALMAGREN a pak tradá - výstup jak sviňa do CANETE DE REAL a palba
dolů a směr RONDA. V tom opětovném stoupání se do mě
opírá můj starej špatnej známej protivítr. Je to zlo, sotva se
šinu vpřed. Asi hodinu a půl nemůžu najít flek na stan. Chodím
od čerta k ďáblu a furt je to na hovno, navíc ten vichr je
fakt šílenej. Tak samo i provoz. Zítra to bude asi hnus. Dovařeno,
začíná pršet. Hnus! Zítra má být jasno a teplo a taky dojezd
do MANILVA k českým lidem. Jsem zvědav, co z toho
klapne!
28.1.2013, pondělí,
103km, 6:32h, 15.8km/h, 7.84 EUR (+18.86), den 40. (17.)
Otevírám závěs –
jasno! No sláva, vpřed! Hned teda zapadám do bahna, který pak
omlacuju celej den, ale valím do CANETE DE BECARRO a stále vzhůru.
Počasí je skvostné. Neméně tak výhled ze sedla 885 m.n.m. Dolů
do RONDA a opětovný šplh, který končí kótou 1.000 m.n.n.
Výhledy a následná cesta jsou spektakulární. Další sedlo nad
GAUCÍNEM 780 m.n.m. a pak už jen zvěrstvo dolů. Si maluju, jak
pěkně dojedu do MANILVA pořád z kopce. Avšak sjezd končí
u řeky a začíná další šplh. No ty můj kokot, sotva pletu
nohama a ten svinskej výstup nemá konce, prudký a dlouhý, hrůza.
Pořád stojím a utírám pot z očí. Ani do MANILVA to není
pořád dolů, neustále v kopcích.
Podle Honzové
navigace (jeden z Čechů v Manilva momentálně sídlících)
nacházím suproš i benzínku, nalívám se pivem, žeru a pak do
dalšího svinského kopce jedu do vily, kterou mají pronajatou
ztroskotanci z lodě La Grace – replika pirátské lodě,
stavěné po 2 roky v Egyptě, ztroskotaná (přetrhla se kotva)
u Malagy. Velice pěkná sebranka se tam sešla a tak debaty nemají
konce. Jeden z nejtěžších a taky nejlepších dní na cestě.
Nohy mě bolí, jako kdyby měly upadnout.
29.1.2013, úterý,
0km, 9.55 EUR (+14.31), den 41. (18.)
Cháska jde ráno do
práce na loď, která je v loděnici v SOTOGRANDE a já
peru, suším jdu s paní domu a malýma dcerama k moři,
kupuju pivo (extrémně hnusný) a civím do moře a do knížky.
Slunko svítí jak pominutý, skvělé! Večer opět debaty sahající
až do noci. Zítra asi směrem na GIBRALTAR a uvidím, jestli se už
překulím do Maroka nebo ne. Mám z té Afriky tak trochu
obavy, jak to tam bude vypadat. Hlavně z lidí...
30.1.2013, středa,
24km, 1:43h, 14km/h, 4.34 EUR (+15.7), den 42. (19.)
Ráno se loučím
s pracovníky a začínám zvolna balit. Plán je vyrazit
v poledne, ale vyrážím až před druhou, protože se
rozhoduju koupit letenku z Lisabonu do Vídně za pěkných 83
EUR na pátek 1.3. Přesně jak jsem chtěl. Trvá snad hodinu, než
mi přijde faktura na email a tak lehce stresuju. Ale vše se nakonec
daří a tak se loučím s paní domu a vyrážím. Vše se tou
letenkou konkretizovalo a je jasný, že 1.3. musím být v LISABONU
(přes warmshowers jsem už sehnal i ubytování), takže mám měsíc
na to, abych tam dojel. Takže můžu být víc jak 14 dní v Maroku,
což vychází na takový menší okruh po severu. Uvidíme, jak se
mi tam bude líbit.
Flákám se, jím
v Lídlu bagetu se sýrem, rajčatama a olivama, slast! Pak
bojuju s dálnicemi a těžce hledám cestu k jihu a pak
ještě složitěji hledám místo na spaní. Radši čtu a čekám
na tmu a pak teprve to tam stavím. Jsem dost na ráně hned u
nadjezdu u dálnice. No tak snad zítra bude stejně krásně jako
dnes! Těšíme se!!
31.1.2013, čtvrtek,
46km, 3:03h, 15km/h, 5 EUR (+2), -55 EUR, den 43. (20.)
Ráno se přes můj
stan natahuje hadica a týpci nedaleko zapalují obrovskou hromadu
listí. Jen říkají „čau“ a starají se o svoje. To je přístup
hodný následování! Takže „čau“ a mizím. Do LA LÍNEA
dojíždím už lehce po 9h a cpu se. Včera jsem nevařil a ani na
baráku jsem to s tím teplým jídlem nepřeháněl. Bylo mi
blbý ujídat z cizího. Ale i tak jsem jim trochu ujedl.
GIBRALTAR je prostě super. Kontrola občanky, angličtina, samej
zbohatlík, přistávací dráha přes hlavní silnici a hlavně ten
majestátní kopec/skála. Jedu tam. Těsně před bránou, kde se
vybírá 13 EUR vstupné, to kolo tlačím do křoví a dál jdu
pěšky. Jeskyně, děla, tunely, opice, je tam pořád co k vidění,
je opět krásně 21°C a jasno, byl by hřích někam pospíchat,
navíc do Maroka.., ze kterýho mám asi zbytečný obavy, ale pořád
si nejsem úplně jistej. Takže všecko okukuju, jedu k majáku
a vůbec se flákám o 106. V Carrefouru kupuju flašku vína za
1 euro a pomalu hledám místo na stan. 9km před ALGECIRAS zajíždím
do takovýho lesa a hovím si. Jo, v G. jsem koupil pro jistotu
novej střed a novej řetaz, tak se peníze zase kutálely jak sviňa.
No co se dá dělat? Takže zítra to Maroko, co už?
1.2.2013, pátek,
93km, 5:20h, 17.3km/h, 3.71 EUR (+3.29), 31 EUR ferry, den 44. (21.)
Jedeme do Afriky!
Cestou do ALGECIRAS míjím Decathlon (outdoor obchod), kde jsem
chtěl koupit brzdový špalky (včera v G. neměli), ale je
zavříno. Pak hororová změť dálnic, nadjezdů, podjezdů,
kruháčů a mnohosměrů s mnohpruhy... a jsem v přístavu.
Daří se mi vybrat eura a i koupit lístek do CEUTA. Štosují se
tam i karavany z Německa, GB, Francie a Itálie, a některý ty
stroje jsou fakt úžasný. Jeden ten auťák má ještě na „korbě“
vyražený „deutche post“. Ha! Za hodinu jsem v CEUTA, což
je ještě Španělsko a pak už jen hranice do Maroka. Hned mě
odchytává týpek a hned kam a odkud a proč a píše to do nějakýho
papíru a pak prej pro razítko a pak že chce 10 euro za asistenci!
„Ptal jsem se tě snad na něco, lumpe??“ Tvrdím mu, že nemám
žádný peníze, ani eura ani dirhamy a že fuck off, peláším
pryč! Vítejte v Africe! Provoz je šílenej, taxíky, kde je 8
lidí, rikše, minibusy, autobusy, rachot, bordel, anarchie! Řev a
troubení, volání a pískání. Zase jsem atrakce. Vybírám i
dirhamy a v bance rozměňuju papírový na drobný... Ukazuje
se, že holka v bance umí anglicky a já jsem a ni začal
posunky, no každopádně jsem se tam pěkně ztrapnil. Podél
pobřeží až do TETOUWANU a pak nahoru a dolů směrem na
AL-HOCEIMA. V kopci mě zastavuje borec a prý co a jak, že má
barák v TETOUWANU, že kdybych chtěl, že tam můžu přespat.
Jedu dál a strašně pracně hledám flek na stan. Vypadá to fakt
bledě. Silnice je vyražená ve skále, takže nalevo je sráz
k moři a napravo zase stěna. Nakonec jsem rozhodnut pro škarpu
ve svahu, ale zastavuje mě opět ten borec z TEROUWANU a dává
mi vodu a pití! Tak to je něco! Prý 6km po směru můžu kempovat
za peníze. No nechávám ho odjet a jdu do škarpy. Špatný místo,
ale co se dá dělat? Zas po x dnech vařím. No tak zatím je to jak
v Jordánsku nebo Sýrii. Lidi úplně všude, každej mě
sleduje ostřížím zrakem. No s tím kempováním to bude asi
hodně moc špatný. Uvidíme co vnitrozemí a hory. Jo, foukal mi
vítr do zad! To byla palba! Tak snad se ráno probudím se všema
věcma! A budu muset jít zítra nakupovat! Z toho mám taky
obavy.
2.2.2013, sobota,
106km, 7:26h, 14.2km/h, 66MD (-11), den 45. (22.)
Už 2. noc po sobě
mě trápí noční můry o tom, že mě někdo okrade. No ráno mám
všecko a tak se pomalu rozjíždím. Asi nemá smysl opakovat, že
je to celej den fakt vostře navrch (nejmenší talíř je naprostou
samozřejmostí) a ve sjezdech koutkem voka mrkám, že jedu 68km/h,
ale to už jsem fakt myslel, že se zabiju. Moje nebohé brzdy!
Dokonce i nakupuju, ale takovou vánočku cestou někde vytrácím,
tak sakra škoda, vypadalo to docela k jídlu! Zbytek jídla je
starej a ne moc dobrej. Aspoň ta Cola to zachránila – slast! Vítr
zhruba zezadu a tak občas letím jak blázen (40km/h+), než se
pochopitelně zapíchám do dalšího kopce (6km/h-). Lidi opět
pořvávají a v jedné dědině lituju, že jsem sundal helmu,
protože haranti po mě z vrchu hází kamením. Pěkně s rozběhem
toho hajzla nakopnout do ksichtu, to je má největší touha!
V EL-JEBHA nakupuju nějakou zeleninu a je podezřele levná (i
když celá od bahna), a vodu, která je zase strašně drahá, a
benzín. Takto pěkně naloženej jdu do dalšího stoupání, ale to
je fakt masakr. Min. hodinu a půl se řítím rychlostí 5.5km/h
vpřed. Je zima a slunko zapadá. Po včerejších zkušenostech
s tragickým hledáním místa na stan, beru první „solidní“
flek, který se ovšem ukazuje jako skoro skládka (ostatně jako
všude kolem) a navíc se tam není šance schovat před tím
posraným větrem. Zem je tvrdá jak bonpari, takže stavět stan ve
vichru a na betonu je skutečně hodně těžká disciplína. Nárazy
jsou takt šílený, se divím, že to ten stan vůbec vydrží. To
zas bude noc! No jsem kousek od toho sedla, takže navíc pořádná
zima, to je jasný.
Takže... Ty kopce
jsou fakt náročný, ale to by šlo. Počasí je super, takže taky
spokojenost. Člověk nikdy není sám, pořád středem pozornosti,
martyrium s hledáním místa na stan. Ceny se dají. Lidi
zvědaví, i když vcelku přátelští. Haranti? Vyhladit!!!
Nekonečnej bordel, odpadky a prach. Tak? Myslím, že tyto země
jsou v pohodě pro 2 jezdce, člověk sám toho má občas plný
zuby. S někým tu Arábii a možní i další kousek Afriky asi
jo. Ale sám? Je to na palicu. Když si vezmu jak skvěle se
kempovalo ve Španělsku, na ty sady pomíků a mandarinek... No
všechno má svá pro a proti. Zítra teda zase zvhůru, snad to kolo
vydrží..., teda hlavně brzdy. Jinak 106km v takovým terénu
je kurevskej výkon. Nohy teda k.o. :-)
3.2.2013, neděla,
127km, 7:37h, 16.73km/h, 18 MD (+26), den 46. (23.)
Hmm, tak nevím.
Kolem půlnoci jde nedaleko od stanu nějakej člověk a řve cosi.
Jestli to bylo na mě? V takovým bordelu, kde se tam vzal? Do
rána mám pocit, že vůbec nespím. No nic, to stoupání se táhne
skoro ještě hodinu a pak 60km/h dolů a zase 5km/h nahoru. Pak už
ale jaksi opouštím ty nejhorší krpály a zajíždím do údolí,
kde letím tak 30km/h. No jo, furt lehce z kopca a lehkej vítr
v zádech, to se to jede, to ty km panečku naskakují. U mešity
se polívám vodou a beru i se sebou i na vaření. K AL-HOCEIMA
dojíždím snad po 100km, patníkům se nedá věřit, mapě taky
moc ne, no ale jsem zase u moře a nabírám jižní směr. Mohutná
zástavba se táhne přes 20km a není absolutně možný najít
jednoho jedinýho fleka, kde by se dalo nepozorovaně postavit stan.
Všude, ale skutečně všude jsou lidi... a haranti. Pořád jedu a
prostě není šance. Pak to vypadá konečně kloudně, i když stan
stojí z kopce a tak tak se mi mezi ty křoviska vlezl. A když
si myslím, že je to dobrej flek, tak ze stráně nade mnou na mě
čumí zjev (asi 20 minut), pak prochází další 2 (cosi na mě
volají, ale co pak já jsem nějakej Francouz, abych uměl
francouzsky?) a pak ještě další 2, kteří mě však možná ani
neviděli. Já se fakt zblázním. To neexistuje místo, kde nikdo
není? No toto mě sere fakt hodně moc. Ani cestou jsem neviděl
žádný kloudný místa, prostě nic! Kde je mé pusté Španělsko??
No budu se s tím muset nějak porvat, ale je to fakt náročný.
Asi jsem s Arábií nadobro skončil. Zítra to vypadá na
ultrakrpály. No tak hlavně ať neprší, zbytek snad nějak půjde.
4.2.2013, pondělí,
86km, 7:12h, 11.9km/h, 67 MD (+14), den 47. (24.)
Tak kde začít?
Pohled na průměrnou rychlost napovídá, že dnes to moc z kopečka
nebo po rovině nebylo. Tak pomalu jsem asi nikdy v životě
nejel. (Jel – v protivětru ve Španělsku, ostatně není to
tak dávno.) 100km metu jsem nedotáhl, protože jsem začínal
dlouhým výstupem a končil výstupem. Takže ráno přejet řeku
zprava a hurá na to. Po víc jak 2 hodinách jsem navrchu, ale
finále bylo jen pro náročné, v proti vichru, kterej mě
v nárazech zastavoval. Cestou jsem chtěl fotit, ale foťák
nanaběhnul, takže je asi po něm. Vcelku škoda, protože dnes by
to takový 4 fotky sneslo. No nic, pád do KASSITA, kde borec
v obchodě mluví anglicky, takže konečně normálně
nakupuju.Sbíhá se celé okolí, to mám tak rád, kurva! Chvilku
údolím a jdeme na to znova. V TIZ-OUZLI si říkám, že to
nebylo tak hrozný a dumám, proč postavili dědinu v sedle,
ale po pár km dolů je mi jasný, že to byla jen finta, hlavní
výstup teprve začíná. 1.438m.n.m. je pořádnej boj. Ale tak
nějak jsem tam. Zdá se mi, že jsem úplně nejvýš z celého
okolí a v dálce je vidět jakási obrovská hora, která se
třpytí. Jestli led nebo jen skála? No výhled impozantní. Takže
ne moc dlouho dolů k KNOUL, kde sedím a čumím do slunka
(fakt má sílu) a pak zase nanovo. Není to tak prasácký, sjíždím
do ADJIRU, kterej je v úplným důlku, cestou na mě řve snad
úplně každej koho potkám, smích, řev, no všecko co mi leze
krkem. V tričku a kraťasích kupuju novou dávku vody (cestou
nikde ani slza! Neuvěřitelné!) a borec v ušance a zimní
bundě mi říká, jestli jsem normální, že je kosa jak hovado.
Ani se neoblíkám a pálím to posledním dnešním výstupem do
sedla nad dědinou. (Asi) před koncem toho výjezdu to točím
k jakýmsi rozpadlým budovám, či bunkrům a stavím stan.
Opět výhled „manyfyk,“ ale ta zima!!! Vařím a přichází
kluk se psem! Jak mě našel, viděl? No zdá se, že je to v pohodě.
V Maroku se nedá nenápadně kempovat, prostě to nejde! Moje
nervy. Dojídám za tmy (už zase nemám skoro nic k jídlu) a
je tak příšerná kosa, až to bolí! Zítra prej dlouze dolů. No
tak uvidíme.
5.2.2013, 100km,
6:31h, 15.4km/h, 24 MD (+45), den 48. (25.)
Tak teda, to zas
bylo! V noci je tak kurevská zima, že to nohy moc nedávají.
Ono spat v 1.400m.n.m není asi žádnej dobrej nápad. Čekám
na ráno jak na smilování. Nohy rozmrzají až někdy v poledne.
Do kopce už to není tak hrozný, ale pak ten sjezd! Dolů vždycky
neznamená do nížiny, ale taky do horského údolí! Je to taková
palba, že sotva popadám dech, musí být snad pod nulou. V dědině
BOURED mě skoro musí místní sundávat z kola. Kupuju
zeleninu a debatuju s místníma. Je zajímavý, že v té
bandě se vždycky najde někdo, kdo je schopnej vcelku obstojně
komunikovat, aniž by znal slovo anglicky. Překračuju polozamrzlou
řeku (ty vole, kolik pod tou nulou teda bylo?) a drápu se nanovo.
TAHAR-SOUK je peklo na zemi, protože zrovna končí děckám škola.
Jsou jich tam stovky! Jak když končí fotbal, akorát že ožralí
fotbaloví fanoušci nejsou tak nebezpeční jak tato zvěř. No ale
přežívám a podél řeky jedu pořád po proudu směrem na
TAOUNATE. Je to běs. Rozbitá cesta, mraky aut, prach a protivítr.
Podléhám beznaději a sotva se vleču. Dostávám strašnej hlad a
nikde nic. Jím rajče a poslední keksíky a trápím se dál.
Konečně dojíždím k TAUONATE a opět to rvu do kopce. Jak se
tak dívám, tak s tím kempováním to bude zase asi hodně
špatný. Lidi řvou, haranti otravují a tak si říkám, že dneska
to někdo „odskáče.“ Borec za plotem huláká, ať zastavím a
jdu na kafe. Tak jo hošku, máš to mít!!! Jde se na to! Kafe? Ale
jo. Anglicky ani slovo. Ukazuju mu, že potřebuju jet za chvilku
dál, že musím najít flek na stan. No prej můžu spat u něho
v garáži. No tak když chceš... :-) Ukazuje mi barák a
provádí mě po MESCHKOURU. Tam dávám polívku a tam zase kafe.
Borec (tak 55 let) furt balí brka hašiše. V jedné nálevně
se celé osazenstvo koncentruje na jakejsi příšernej akční film
v televizi a nikdo ani nedutá. No hrozná kravina. A tak si
ještě říkám o sprchu, takže dostávám kýbl teplé vody a
šufan a už to jede. Lij to na sebe!
No den hodně
zajímavej, ale co bych dal za to, kdybych mohl kempovat pěkně
v klidu někde sám! Ach jo, no nedá se svítit, tady člověk
prostě nikdy není sám, nemá šanci být neviditelný. Spíš je
tu jak pěst na oko. No tak zítra opět do krpálu!
6.2.2013, středa,
103km, 6:47h, 15.2km/h, 16 MD (+84), den 49. (26.)
No tak čaj na
rozloučenou a chleba s olivovým olejem. Všecko jím i drobky
shrabuju a tak teda stále vzhůru, a když ne vzhůru tak po
vrstevnici. Motá se to parádně, je to naprosto skvostná jízda,
nemám slov. Pomalu dojíždím do KETAMA a tam to začíná –
řvaní a 1000x nabídnutý hašiš. Nedokázali pochopit, že fakt
nehulím. Další nabídky na „byznys“ (což si myslím, že by
bylo pašování hašiše do Španělska) a x-krát se musím
zastavovat a odmítat pozvání na jointa i na přespání. Pokračuju
ve výstupu a ve větším městě nad KETAMA je pořádnej chaos,
rozmlácená cesta, kvanta aut a lidí. Šinu se přes to sotva
krokem. Řvaní, prostě hrůza. A ještě stále vzhůru!! Začíná
být taková zima, že musím oblíct znova bundu, míjím zbytky
sněhu a zamrzlý potoky. Mapa hlásí sedlo 1.600 m.n.m. a po 78km
do kopce se konečně do toho sedla dostávám. Nehorázný výhledy,
absolutní bomba. Zima ovšem šílená. Dolů a zase nahoru a další
a další auta mě staví a zas musím odmítat a kecat, no jen pro
náročné. Začíná se mračit a já dojíždím do BAB-BERRED.
Toto je ještě 10x horší, než ten chaos před tím – „Kábul“
hadra! Rychle odtam mizím. V těch výškách byly super místa
k táboření (les!!!!), ale nedalo se tam kvůli té strašné
zimě. Za městem dlouze hledám místo na spaní a vybírám si to
snad nejhorší možný v okruhu 100 km čtverečních. Jestli
foukne, tak mi to spadne na hlavu. I tady je pochopitelně hrozná
zima. Vařit se mi nedaří, všecko mi opět padá z rukou,
hrůza. Zima mnou třese, toto bude krušná noc. Ale asi poslední
v takových výškách...
7.2.2013, čtvrtek,
101km, 5:48h, 17.4km/h, 46 MD (93), den 50. (27.)
V noci cítím,
že je „trochu“ zima, ale rána vcelku dožívám. A hned mě
jímá vánoční atmosféra, všude bílo, na stanu půl centimetru
námrazy, kolo omrzlý, flaška s vodou se změnila na flašku
s ledem, a já mezi jektáním zubů ladím „Narodil se
Kryztuszpaan.“ Slunko se jak na sviňu musí schovávat za jediným
mrakem na obloze a tak čekám, mrznu a až v 10h vyrážím. Je
to black metal! Jsem zmrzlej jak norskej black metalista při
natáčení videoklipu za polárním kruhem, cestou ovšem musím
párkrát zastavit na odmítnutí střechy nad hlavou, tepla, jídla,
hašiše, atd. Naštěstí to pak jde už do kopce, kde se začínám
zas pro změnu potit. BAB-TAZA je další z měst, která
připomínají NAIROBI po bombardování a pak už se vezu jen
z kopce. Ale furt. Parádní jízda. Dávám si i město
CHEFCHAOUEN, který je celý modrý, jsou tam odpadkový koše, nikde
žádnej bordel, a ani lidi moc neřvou. Čumím, kam jsem to dojel.
No prostě šok. Skvělý místo. Jen ten internet jsem nepotkal. A
tak zase dolů a v jakési dědině jdu teda okusit nějaký to
místní jídlo, asi se jednalo o „tajini“, brambory + ryba.
(Takže marockej chips’n’fish.) Žeru k tomu všecek
dostupnej chleba a ještě si přidávám. I s flaškou vody
platím 28 MD, to se asi dá. Takový pěkný místa na stan u řeky
míjím, že si říkám, že dám tam ten kopeček a jdu sušit a
stanovat. Po 13 kilometrech neustálého stoupání je mi jasné, že
tu pěknou říčku s ideální spoty na stan už asi sotva
potkám. Kde se to tam kurva vzalo? Nějaký město AL-HAMRA, který
nemám ani na mapě, se mi staví do cesty. No a tak dolů a co
nevidět? Les vidět! Neváhám ani vteřinu. Sice mokro, ale plácek
nacházím a tak ještě vařím (už nemám ani sůl, ani cukr, ani
citron, ani žádný koření) a začíná být opět pořádná
kosa. Tak zítra to asi dojedu, ne?
8.2.2013, pátek,
91km, 5:27h, 16.7km/h, ?? DM, 4.38 EUR (+0.62), den 51. (28.)
Kvákají žáby.
Mráz jak kurva mě nutí zůstat ve stanu a vzdávám se pokusu ujet
75km do 14h do TANGERU na ferry. Pořádný kosisko a zase z kopečka.
U jednoho děduly dávám jakousi polívku a čaj, myslím, že jsem
platil 16 MD. Vleču se do TETOUNU, kde jdu na net a sedím tam tak
dlouho, dokud mě borec nevyhání, prý že je pátek a musí se jít
klanět Alláhovi. „No jen běž, val, val!“ Do TANGERU to není
zas tak lehký. Pár stoupání a můj známý protivítr z té
štreky dělají velice těžkou etapu. Asi bych to ani nestihnul,
kdybych vyjel úplně brzo ráno. No jsem tam. Jdu na poštu – mají
poslední 2 pohledy a dojíždím k přístavu. A začíná to
peklo. Prej lístek a prej tady - odchytává mě borec u silnice. Co
já vím, kde se ty lístky kupujou? Tak jdu, i když vím, že jsem
spadnul do spárů naháněče. No nic, ten lístek mě stoí přes
40 euro! Kurva, co s tím? No dávám to a chlápek, co to
prodává, mi říká, že mě viděl, když jsem jel na AL-HOCEIMA.
To nic nemění na faktu, že si vzal pár euro navíc. Další a
další lidi chcou můj pas a lístek, kdo je kdo absolutně netuším,
jen všichni chcou peníze za asistenci, ale nikomu nic nedávám,
ale za všechny si to vybírá směnárník (to už mě všichni
doštuchali až k lodi), kterej mě natahuje min. o 3 eura, ale
jsem tak zatraceně blízko azylu na lodi, že nemám sil se
handrkovat a urychleně peláším na loď. Mám Maroka až po krk!
Ve Španělsku už
je tma jak v pytlu, v klidu přecházím celní kontrolou,
je mi přána šťastná cesta a jsem opět v civilizaci. Jaká
to slast být zase anonymním panáčkem v prázdné zemi! Lídl
je ještě otevřenej a tak kupuju pivo a jídlo a medvídky a jdu
stanovat. Jak se asi hledá flek na stan za tmy? No těžce, velice
těžce. Musím to rozbít přímo u silnice a doufat, že na mě
nikdo nezavolá policajty. Ráno se musím bleskurychle uklidit. Snad
to klapne!
No, Maroko asi jo,
přírodní krásy nesmírné, zbytek je boj! Nevadí, víme pro
příště! Zítra ani nevím... Asi flákání se směrem na
SEVILLA. Mám strašnýho času.
9.2.2013, sobota,
106km, 6:51h, 15.5km/h, 14.57 EUR (-8.95), den 52. (29.)
Jé, ty vole...
Konečně mi v noci není zas po čase zima. Ráno se flákám,
beru vodu z potoka a vařím čaj + pivo, + gumový medvídky,
to je panečku snídaně! Týpek jde akorát vypustit koně, který
se pasou na louce nade mnou, jinak si mě nikdo nevšímá. V klidu
vyrážím a užívám si rovin. Jen ten protivítr je dost hnusnej.
Je opět úplně jasno. Dělám si zajížďku k BARBATE a
kupuju úplně všecko, co mi chybí. Sůl, cukr, olej, nutelu,
citron, těstoviny, kuskus, tuňáka, atd. Na lavičce strojím
monstrózní žranicu a pak to pěchuju do batohu. Hm, tak naloženej
jsem vyrážel z Boltonu. Je toho moc, musím co nejdřív
ujíst. Kolo sotva supí. Abych se dál dostal k pobřeží,
musím jet na SEVILLU, protože z SANLÚCARU to dál nejde! To je ale
zrada. Zem tam je, ale most tam není. Jeden borec mi říká, že je
to soukromá půda. Ale takovej flák? Takže směr SEVILLA. Nabírám
vodu a postupuju do PATERNA DE RIVERA a pak nemůžu klasicky najít
fleka na stan, všude plot a pole a tak ze zoufalství tlačím kolo
až k jakýmusi statku, kde nikdo není a tam to tyčím. Vichr
zas jak kurva. Vařím a krutě se mi nedaří, připaluje se to
strašným způsobem, k jídlu to ovšem je. Trápím se pak
dlouze s tím ešusem a při tom si všímám, že obě zadní
kabely jsou u záchytů prasknutý. Kurva. Naštěstí to nerozchodil
jen ten nýtek, takže kdybych našel úzkej šroubek, tak bych to
tam mohl heftnout. Nalézám dva, zázračně, ale jen jednu matku,
tak tam dávám aspoň ten jeden. Není to sice jak origoš, ale i
tak to snad bude fungovat. Furt samý problémy, jeden den klidu by
neškodil. Zima je fakt hrozná. Zítra nevím, zase proti větru a
pořád směr SEVILLA. Se mi nechce do velkýho města!
10.2.2013, neděla,
90km, 4:46h, 18.9km/h, 0 EUR (-3.95), den 53. (30.)
Když je ta neděla,
tak udělám krátkej den, ne? To byl ranní plán. Měním brzdový
špalky v předním kole a velice nutně potřebuju koupit i do
zadního. Různě krámuju a suším a vyrážím až v rekordních
11:44h. ale zdá se, že vichr nabral tradičních směrů, takže už
jde zase ze západu, takže ho mám dnes z boku. Daří se mi
nabrat vcelku solidní rychlost. Je opět jasno! Já se asi zblázním
štěstím. Furt rovina – pole. ARCOS DE LA FRONTERA (pěkný),
boční cestou na GILBALBÍN a LAS CABETAS DE SAN JUAN a pak už za
silnýho provozu do LOS PALACIOS Y VILLAFRANCA, který celý objíždím
v naději, že najdu odbočku do dědiny BATERO. Podjíždím
mosty a je mi jasný, že jeden z nich vede mým směrem, ale
z té hlavní cesty tam prostě za boha nejde odbočit! Tak
musím do centra, různě se ptám, a jakmile jsem na správně
cestě, přejíždím nadjezd a ihned v prvním olivovém sadu
to klopím. I když je teprve před 18h. Ale celej den jsem potkával
jen pole a desítky kilometrů plotů, takže s tím kempováním
to není žádnej med. Konečně i jakž takž vařím.
No vida, z krátkého
dne bylo nakonec 90km, ale průměrná rychlost hovoří o mnohém.
Letělo to jak blázen. Zítra snad překonám změť dálnic pod
SEVILLOU a vydám se opět vstříct jižnímu pobřeží. Vyvalily
se na večer jakýsi mraky, tak snad je to jen chvilková indispozice
oblohy. Mám příšernou chuť na pivo, zítra to musím ukojit!
11.2.2013, pondělí,
88km, 5:38h, 15.7km/h, 3,58 EUR, (7.36 EUR kolo), (-2.53), den 54.
(31.)
Co? Prší! No
toto!! Naštěstí je to rychle pryč a tak před 10h jsem na cestě
do SEVILLA. Vítr mi dává opět pokouřiti. Plán je jednoduchý a
nic se nemůže stát, ale nepočítal jsem s tím, že hned
první sjezd na dálnici je pro kolo zakázán. Takže těžší
cestou přes SEVILLA. Na předměstí BELLAVISTA ovšem potkávám
železářství (kupuju pár šroubků do brašen, kde odpadly nýty),
dál cykloshop (kupuju brzdový špalky – 7 EUR!! Ó boha) a Lídl
(tradiční bagetu, salám, olivy) a jak jím, tak padá dalších
pár kapek. V SEVILLA se snažím jet podle cyklostezek, ale
motám se a tak vytahuju kompas a... kompas nefunguje! Je tam velká
bublina a sever je tam, kde si ho nastavím! Takže i kompas se může
rozbít? Čeho se ještě nedočkám? No ale přes řeku prostě
nějak jet musím. Po chvíli se daří a nabírám směr CORIA DEL
RIO, sice ne úplně tam kam bych ráčil, ale lepší nějakej směr
než žádnej. Kolo po té cestě může, ale 4 pruhy jsou hororový,
navíc když v plným provozu, kdy kamiony letí 80km/h,
potřebuju přejet do levých pruhů pro odbočení. Nemám prostě
odvahu. Na nejzazším místě pro odbočení zastavuju a doufám, že
se naskytne mezera, kdy bych to mohl přeběhnout. Čekám dobrých 5
minut, ale daří se a pak už to jde. Ve městě kupuju pivo,
protože mám nervy nadranc a konečně jedu po klidnějších
cestách. Před ALMONTE potkávám borovicovej les a nelze jinak, než
to tam zapíchnout, i když by se dalo ještě min. 20km jet. Měním
ty špalky (proč mi to všecko trvá hodinu???), spravuju tu brašnu,
vařím, umývám se. Chtělo by to vyprat, vypadám už jak král
všech vagabundů. Co mě sere je vařič, kterej začal z ničeho
nic špinit. Nikdy to nedělal a najednou je všechno černý. Má už
teda dost za sebou, ale kupovat novej? To je pálka jak sviňa! Dál
nezničitelná a nejlepší nenafukovací karimatka se začíná
docela dost ztenčovat. Mně prostě nic nevydrží, všecko se mi
rozpadá. Bunda je v dezolátní stavu taktéž. No nic, zítra
snad na jih k pobřeží a směr HUELVA a Portugalsko.
12.2.2013, úterý,
71km, 4:22h, 15.1km/h, 3.87 EUR (-1.40), den 55. (32.)
Flákat se, motat se
a jet v protivětru. V noci prší, v městě ALMONTE jdu
na net, kterej nejede, pak jede, pak musím čekat, pak už mě
vyhání a tak jedu... Ale jinudy než bych chtěl, protože mě to
na tu silnici k pobřeží nechce pustit. No tak pičuju o 106 a
jedu směrem na HUELVA. Nemůžu najít flek na stan, fučí proti,
no nebudu to lámat přes koleno. Zítra asi Portugalsko.
13.2.2013, středa,
84km, 4:58h, 16.8km/h, 6.29 EUR (-2.69), den 56. (33.)
Celou noc je mi zle
jak psovi. Bachor mě pořádně bolí, ráno jdu s tím
nadělením a ještě pak 2x. Sakra. Vyrážím pozdě, celej
rozhrkanej. V CARTAYA už zase okupuju net, pak zajíždím
k moři, do LA ANTILLA, kupuju novej benzín, jestli se to
nezlepší a ani nevím jak, překračuju po mostě monstr řeku a
jsem v Portugalsku. Celou cestou řvu – Portugal, Portugal!!!
Silnice se zužuje a zhoršuje, přibývá černochů a lidí na
kolech. Jedu směrem k pláži a v lesíku to klopím.
Vařič pořád nefachá tak, jak by měl a navíc je mi zase šoufl.
By mě zajímalo, kde jsem ty km dneska nabral, jsem se celej den
flákal. Opět parádní počasí, nemám slov. Paráda! Zítra? Co
já vím?
14.2.2013, čtvrtek,
94km, 5:12h, 18km/h, 3.73 EUR (-1.42), den 57. (34.)
Jsem zapomněl, že
včera mě večer terorizovali komáři a že cestou jsem přes plot
utrhl pomeranče jak hlavy a byly prostě boží.
Rosa jak z nosa,
balím to mokrý a zas až kolem 10h (mám takovej pocit,že je tady
ale jinej čas) vyrážím. Silnice je plná aut, krajnice občas
v dezolátním stavu a tak poskakuju vpřed. V TAVIRA jdu
nakupovat, ale před obchodem stojí somrák a chce 40 centů na
pivo. No a teď co? Nedat mu a bát se, že mi z kola něco
vezme? Dát a doufat, že jsem ho uplatil a kolo nechá na pokoji?
Chvilku s ním kecám (perfektní angličtina) a borec mi říká,
že je alkoholik a schizofrenik a že žebrá už mraky let. Dostává
se i na ekonomickou krizi a borec mě odrovnává hláškou, že sere
na nějakou krizi, že jeho život je v krizi už strašně
dlouho, takže nějaká další krize ho nemůže rozházet. No
v obchodě je asi stejně draho jako ve Španělsku. No tak
aspoň že tak. Slunko pere o 106! Musí být hrubě přes 20°C,
protože to fakt pálí! Odbočuju z hlavní cesty a vydávám
se do kopců a směrem na LOULÉ. V tom hicu je to zajímavý,
ale nevadí, slunko máme rádi. Cestou potkávám nějakej
cyklistickej závod ,a jak naprosto opovrhuji cyklistikou, tak tito
blázni to fakt hrnou vostře. Se divím, že se v té rychlosti
nezabijou. Nalepení jeden na druhým, zajímavý, že je tak málo
pádů. Vždyť když spadne ten první, tak těch zbývajících 100
musí hodit tlamu taktéž. Nějak se plácám v těch kopcích
a pak dostávám nápad – sprcha. Před GUIA čepuju do pytle 10l
vody (teda skoro), házím to na záda (na nosič mám strach to dát.
Dalších 10kg už by taky nemusel zvládnout) a jedu. Hm, tak pěkně
blbě se jezdí se zátěží na zádech! Před 18h už jsem za
městem v keřích a u opuštěné budovy teda zkouším tu
sprchu. Zrovna je tam hák skoro ideálně na pověšení. Nasazuju
sprchovej nástavec a jde to fakt velice dobře. Když si vezmu, že
jsem načepoval asi 8.5l vody, 1l zhruba zbyl, tak na tu sprchu jsem
spotřeboval 7l vody, což je moc. Teda jako pro mě je to jedno, ale
říkal jsem si, že těch 10l by mohlo stačit i pro dva. No nějak
se to bude muset vyřešit. Nicméně pro jednoho – luxusní
sprška. Konečně i kloudně vařím a pomalu mi přestává být i
zle. Největší slast dne (jako obvykle) kotel čaje. Bomba! Den jak
malovanej, opět maximální spokojenost. Zítra snad úplný
jihozápad Portugalska.
15. 2.2013, pátek,
35km, 2:15h, 15.7km/h, 4.82 EUR (-1.24), 10 EUR praní, den 58. (35.)
No jéje. V 11h
start, LAGOA net, LAGOA Lídl, před Lídlem na slunku krabičák
s kolou a vyhřívání se na slunku, protože zítra ještě to
počasí jakž takž, ale pak začne konec světa – lít a svinit
snad po celej týden. Grrrr! V PORTIMAO bloudím v přístavu,
ale nacházím prádelnu a tak investuju 5 EUR do praní a 5 EUR do
sušení, ať jsem na ten déšť ready! Trvá to hrozně dlouho a
tak rychle najít flek na stan u pobřeží v pátek večer
nepozorován je úkol těžký! No nakonec lezu do křovin mezi
paneláky a doufám v klidný průběh noci. Tak uvidíme co
zítra. Možná den jet, den zůstat, atd. Jsem tak spěchal v tom
Maroku, že teď nevím, jak zabít čas. Nechme se překvapit tím
počasím.
16.2.2013, sobota,
70km, 4:09h, 16.8km/h, 4.85 EUR, (-1.09), den 59. (36.)
Jo, noc se zdařila,
ráno zataženo. Směr LAGOS a nákupy i na zítra, protože má dost
pršet, tak bych mohl jeden den snad vydržet ve stanu. LUZ a VILA DE
BISPO, kde potkávám od Barcelony 1. další cyklisty – Don
s bráchou jsou Američani a jedou jen na pár týdnů
Portugalsko a Španělsko. Chvilku kecáme a já zjišťuju, že melu
a melu, tak se radši loučím, než si o mně začnou myslet, že
jsem nějakej debil. Dojíždím do SAGRES, nakládám se vodou i na
zítra a jdu se podívat k majáku na CABO DE SAO VICENTE a dolů
k pláži. No moc dobrý místo. Jen s tím kempováním to
je moc moc špatný. Žádný stromy a navíc placka plná
projíždějících aut. Zastavuje mě starší pár z Portugalska,
kteří jsou tak nalehko, že odmítám věřit, že cestujou na
kole. No prý mají karavan kdesi zaparkovanej a oni jedou na kolech
na týden kolem. Spávají v hotýlcích. Jdu se podívat na ten
maják, a jak se vracím, tak na mě čeká ta ženská a jestli
nechcu sýr, že mají dost. No říkám jí, že než by to měla
vyhodit, že to si to radši vezmu. A tak dostávám ještě kousek
klobásky, jabko, zbytek másla. No nevím, co jim zůstalo. Jsem asi
neměl říkat, že žiju z 5 euro na den. Ale tak mám zas po
čase královskej oběd. Díky, přátelé. Musím jet hledat to
kempoviště a nabírám směr do dálky, kde jsou vidět nějaký
stromy. Je to po rozbité cestě, na konci světa. Kupodivu to tam
fakt jde a místo je dost v pohodě a tak zkouším napnout
plachtu na zítra, kdyby fakt pršelo. Vařím (vůbec nemám hlad už
3. den a furt mi je divně) a naslouchám tomu ohlušujícímu tichu.
Tak jak? Zítra zůstáváme? Jídlo i vodu máme...
17.2.2013, neděla,
0km, 0 EUR, (+3.91), den 60. (37.)
Tak s tou
předpovědí to nějak netrefili, protože pršelo fakt jen párkrát
a to slabě. No ale usazenej jsem byl, tak jsem zůstal. Klid na
lůžku (ta karimatka je už jako dost tenká), četba a dlouhé nic
nedělání. Takhle být uvízlej sám po celej týden, tak se
zblázním. Konečně snad po týdnu dobrý vaření, i když ten
vařič určitě nefachá ideálně. Zítra se asi pohnu, stejně
nemám moc vody.
18.2.2013, pondělí,
90km, 5:42h, 15.7km/h, 5 EUR (+3.91), den 61. (38.)
Dlouze balím,
pomalu jedu, neprší. V ALJEZUR jdu na net, kterej je prý
zadarmo, ale já platím jedno euro za půl hodiny! Svinstvo! Jakmile
vylézám z netu, tak mě zastavují 2 důchodci z Anglie a
tak dlouze vykecáváme a zvou mě na kafe. Nedá se nic dělat,
pozvání se neodmítá, opět piju kafe. Jestli to tak půjde dál,
tak mi snad i začne chutnat! :-) Fakt nevím, co na tom lidi vidí.
Ale pokec je dobrej, mi říkají, ať uhnu z hlavní cesty a
jedu směrem na MONCHIQUE, když mám tolik času. No tak jo. Je to
sice pořádně do kopce, ale to nám zas tak nevadí, je to pohoda,
občas jsou skvělý výhledy a tak valím dál. Je zatažený, ale
neprší, je teplo, tak nač si stěžovat? Sjíždím dolů od
ALFERCA a víc jak hodinu hledám místo na stan. Hrůza. Kdyby jel
někdo se mnou, tak ho musí jebnout. Nakonec jsem stejně nic
kloudnýho nenašel. Tyčím to na rozježděným kopci, u cesty,
v šutrech a ještě to mám z kopečka. Strašný místo,
ale jediný k mání. Vařič fakt snad dodělává. Zkouším
ho čistit, ale fakt nevím, co s tím je. Nemůžu docílit
modrých plamenů, strašně špiní, nemám z toho vůbec
radost. Zítra to počasí nemá být vůbec dobrý, ale vyrazím,
protože tady v tom bordelu bych nerad zůstával nějak dýl
než je nutný.
19.2.2013, úterý,
92km, 5:24h, 17km/h, 4.53 EUR (+4.34), den 62. (39.)
Myslím, že jsem
včera nezmínil, že padla hranice 5.000 km. Za 61 dní to není tak
zlý. V noci lije fakt solidně. Ale jakmile zazvoní budík o
půl osmé, tak jako zázrakem přestává. Rychle pryč. Sjezd –
zima, navrch – oblíct, vyslíct, atd, furt dokola tak 20x, než
dojíždím do ALMODÓVAR. Jdu zase utrácet peníze a pak na net do
knihovny. No pak už se mi moc nechce, ale vylezlo slunko a navíc
mám vítr v zádech, tak to letí. Rovina. Už po půl sedmé
mířím do keřisk, čumím do kola (nic jsem nevyčuměl, ale podle
brždění, by měly být obě kola trochu rozhozený) a dnes je na
řadě kuskus, ale nevím nevím, mám takovej pocit, že mi to
začíná lízt krkem. Asi mám malej hlad. No ony ty výkony jsou
taky dost slabý. Vařič sice fachá, ale něco mu je!!!
20.2.2013, středa,
97km, 5:19h, 18.2km/h, 4:44 EUR (+4.90), den 63. (40.)
Zase mokro a zase
lennost po ránu. V MÉRTOLA jdu do knihovny a než se vydávám
dál, tak je půl druhé a já mám krásných 15km. MÉRTOLA je
pěkný město u obrovské řeky – GUADIANA. Ale směrem na východ
to letí, mám asi lehkej vítr v zádech, je to cvrkot. V SERPA
nakupuju a před MOURA to stavím. Vypadá to, že domluvené
ubytování v LISABONU padá, protože borec nereaguje na emaily
a tel. číslo nefunguje. Kurvafix, zase další starosti! No nic,
musím se s tím nějak porvat!
21.2.2013, čtvrtek,
112km, 6:00h, 18.6km/h, 6.78 EUR (+3.12), den 64. (41.)
No, to to dneska
letělo, i když vlastně celej den pršelo. MOURA, MOURAO, jezera,
palba jak sviňa, skvělá jízda nebýt toho posranýho deště.
Dělám mraky km, protože to fakt letí. Večer vařím a za plotem
přibíhá pes a tak na něho řvu: „Ty hajzle, až dojím, tak
vstanu, vezmu šutr a uvidíš!“ Tak teda vstávám, zapínám
čelovku, beru šutr, jdu k tomu plotu, a jak se rozpřahuju,
tak se dívám a 3 metry ode mě stojí za keřem chlap – majitel.
Dělám, že se protahuju, ale stejně si myslím, že borec si
myslel, že jsem blázen, když se bavím se psem. Ale říká, že
v pohodě, že tam můžu zůstat, tak aspoň tak. Začíná
nanovo lít! Ještě asi zítra posraný počasí a pak jasno a
kurevská kosa. No lepší kosa než mokro!
22.2.2013, pátek,
70km, 4:02h, 17.3km/h, 0 EUR (+8.12), den 65. (42.)
Jak já ten déšť
nenávidím! Kurvo! Pohled na ranní oblohu a je mi jasný, že
slunko má dnes off a že to, že ještě neprší, je pravděpodobně
jen krátkodobá přírodní anomálie. Což o to, ono to furt jede
jak ďas, ale před ELVAS si už počasí nehraje na žádný
anomálie a lije jak kunda! Zmáchanej beru azyl v místní
knihovně, kde se dozvídám, že v LISABONU bych mohl přespat
u týpka z warmshowers a taky se dívám, že ještě dneska má
lít, zítra snad už jen pořádná zima. Odjíždím jen kousek nad
ELVAS hned to zase stavím u nějaké elektrárny pod stříškou,
protože opětovně lije, ale fest. Napadá mě vyměnit tu trysku u
vařiče, je tam ještě jedna náhradní. Konám tak a hned i vařím
čaj, protože jsem mokrej a zima mnou třese. Vařič napřed
stávkuje, pak v něm cosi lupne a valí jak po másle! Mám
radost jak malý děcko. V pauze mezi přívaly deště vyrážím
a do BARBACENA opětovně durch promokám, nebylo se opět kde
schovat. Do MONFORTE skoro usychám, ale těsně před ním mě ničí
další liják. Na prvním místě za dědinou u jakýhosi lomu to
rychle tyčím a připravuju žvanec ve stanu. Jdu vařit a vařič
ani neblafne! Tak kurva už! Čistím tu trysku, ale výkon je i
potom ubohý a tak zvyšuju tlak, ale pořád je to hodně na hovno.
Dlouze vařím a opět upadám do deprese. Ten vařič je asi
hotovej, novej stojí 3 tis. Kč!! Sakra! Pořád prší, náladu mám
pod psa! Tak snad zítra.
23.2.2013, sobota,
105km, 6:42, 15.7km/h, 3.40 EUR (+9.72), den 66. (43.)
Už neprší, ale
jasno vypadá „krapítek“ jinak. Balím a těžký černý mraky
mě silně znervózňují. Dokonce padá i pár kapek a to už chci
psát stížnost na meteorologický ústav! Vcelku to ubíhá, dědiny
v tak 15km rozestupech, ideální, pořád někde jste, pořád
se něco děje. Potkávám ovšem jen malé obchůdky, kde je sakra
draho a tak se mi nedaří koupit žádnej chleba na zítra –
neděla. Rovinky a pahorkatina končí v dědině NISA, kde je
dlouhej padá a k řece (NIsa), dlouhej výstup (les!) a dolů
k TEJO, kdy na most vlítávám v 50km/h rychlosti – VILA
VELHA DE RÓDAO. Pak už jen furt do kopce, ale svítí slunko, tak
je pohoda. Mizerný značení a realita neodpovídá mapě, ale se
silnicí na SERTA se nakonec šťastně shledávám. Zase dolů
k řece a v následujícím stoupání to hrnu na kopeček
nad cestou a šteluju zadní kolo, který při brždění jaxi cuká.
No jasný – 2 drátky opět v hajzlu! To kolo normálně po
dojezdu vyhodím! Kolikátej drátek to už je? Horší, že už
nemám ty samý drátky náhradní a tak tam musím dát jiný,
stříbrný, delší a užší. Jestli toto bude fungovat? Na kopeček
za mnou dojíždí auto a borec mi ukazuje, že je to jeho, ale když
mě vidí, jak se jebu s kolem, tak říká, že v pohodě.
Tak díky, dědo! Snad už to zadní kolo do LISABONU vydrží. Zítra
už na hlavní město nabírám směr.
24.2.2013, neděla,
96km, 5:28h, 17.5km/h, 4.72 EUR (+10), den 67. (44.)
Zima! Ale jak prase!
Dožívám rána, jdu se vychcat a stan jen praská pod namrzlým
ledem. Je mlha a svinská zima. Skáču ihned do spacáku. Přijíždí
auto a tak lezu ven a dělám, že už balím, ale jakmile je kára
fuč, opět beru útokem spacák a dělám, že není 10h ráno. No
mlha pomalu odplouvá a tak zvedám kotvy i já a šplhám pořád
vzhůru. V PROVENCA-A-NOVA je otevřenej obchod a tak kupuju
něco k jídlu, malý pivo a krabicu vína, vše ani ne za 5
EUR, tak super. SERTA a CERNACHE BOMJARDIN furt jaksi vzhůru, pak
pád dolů k řece/jezeru, opět navrch a sjezd až do TOMAR.
Tam jsem už dost pozdě, značení jako obvykle v Portugalsku
(celém) tragické a tak náhodně šplhám vzhůru v naději,
že jedu směrem na FATIMA. Hned nad městem to na pravděpodobně
motokrosovém okruhu/areálu stavím, vařím (jako dobrý, ale
postrádám nějakou výraznější chuť) a vařím i ten krabičák
a cukr! A vařič zase hapruje! A úplněk! A zima! A do spacáku!
Zítra asi náročné kličkování zástavbou, zdá se, že až do
Lisabonu už to bude hlava na hlavě a město na městě.
25.2.2012, pondělí,
98km, 5:43 h, 17.1 km/h, 5.44 eur
No, na to že jsem
měl v 14 h ujeto 20 km, to docela jde. Flákám se a flákám
se na netu v OURÉM a projíždím městem FATIMA, což mi něco
říká. Podle obrázků, kostelů a soch mi dochází, že zde došlo
pravděpodobně ke zjevení Krista, či té jeho ženy, nebo to byla
matka, nebo jen družka? Mám v těch Kristových babách
totální chaos. A když už jsme u toho... Vysvětlil by mi někdo
laskavě, v jakém poměru byla paní Skákavá (křestním
nesmyslně Panenka – její rodiče by si měli nafackovat) vůči
již zde zmíněnému panu z Nazaretu? No a když už se teda
v tom vrtáme... Zdá se, že tady to fatimské zjevení se
odehrálo na dětech. Jako..., ruku na srdce, když přijde harant
dom s kozama z pastvy a řekne, že se mu zjevil Kristus
(či ta ženská), tak jako sebou praštím o zem, začnu stavět
pomníky, kostely a tomu drzýmu infantovi, co už roupama neví co,
uvěřím? No tohle selhání zdravého rozumu se tady očividně
odehrálo a FATIMA se stala slavnou! Bysme taky možná mohl poprosit
děcka v Krásensku ve školce, aby taky něco takovýho začaly
říkat a možná by Krásensko začalo být slavný. Bych možná
koupil i nějaký lízátka, kdyby lhaly fakt přesvědčivě.
Pak ještě výstup
do SERRA VENTOSO a pak už jen rovinka a sjezd a směr RIO MAIOR.
V lesíku klohním a dokola se ozývají psi a střelba, tak
nezbývá než doufat, že to do mě nikdo nenasolí. Zítra asi
poslední stanování v Portugalsku. Na středu už naplánován
příjezd do Lisabonu.
26.2.2013, úterý,
84km, 4:33h, 18.5km/h, 5.21 EUR (+9.45), den 69. (47.)
To zase bylo flákání
se a polehávání! V noci houkala, sova nebo co to bylo. Znělo
to, jak kdyby na mě někdo furt volal. Fakt to znělo jak lidskej
hlas. Pak to přestalo, ale až do rána štěkali psi. Jsou všude!
Ještě že jsou uvázaní! Ráno opět namrzlej stan, kosa jak
z nosa, ještě že to je do RIO MAIOR jen 10km a už zase sedím
v knihovně. Celou cestu až do BOMBARRAL mám pocit, že jedu
úplně blbě, ale úplně blbě jedu až za TORRES VEDRAS, kde volím
zkratku a na SANTA CRUZ a nemám tušení kde jsem, ale když kolem
18h vidím v dálce moře, tak je mi jasný, že ať jsem kde
jsem, podél moře na jih a nějak to do toho LISABONU zítra dojedu.
Louka, zase psi,
dojídám zbytky a kabela s jídlem, která většinou váží
tak 10kg je skoro prázdná! Když si vzpomenu jak jsem vyrážel
z BLOTONU, jak se kolo klátilo a já jsem čekal, co kdy
praskne... No a vida – za 70 dní jsem v LISABONU. A to jsem
se flákal. Tak jo, zítra snad setkání s Goncalem a snad vše
dobře dopadne, krabica na kolo bude a mně se to tam podaří
naskládat. Předpokládám, že to bude horor! Zítra poslední den
jízdy! Zdá se to blízko, ale podle km je to tak 80km. No snad
nebude moc pršet, protože jasno má zítra končit. Dobrej timing!
27.2.2013, středa,
123km, 6:35h, 18.5km/h, ???, den 70. (48.)
Zase mráz, pak
prší, pak se flákám, pak jím, pak padají kroupy, pak praská
další drátek v zadním kole a zase u kazety a pak dojíždím
do CABO DE ROCA, což je prý nejzápadnější místo Evropy. Tam je
mi řečeno, že do LISABONU je to ještě 50km, co jsem si myslel,
že je max. 30km! Sakra! Tak letím. Naštěstí je to dost dolů a
navíc více méně s větrem v zádech a tak peláším
jak zajíc. 2 hodiny letím jak magor, dávám tomu vše a dřu jak
mezek. Na stanici ALGES dorážím 10 minut před 18h, kdy se mám
potkat s Goncalem. Když už ani o půl sedmé se nic neděje a
mně je zima jak hovado, tak píšu sms a prý za 10 minut dorazí.
Tak jo, potkáváme se, Goncalo má parádní nákladní kolo, a
jedeme ještě do cyklokšeftů žebrat o tu krabici na kolo. Není!
No nic jedeme k němu domů a cestou ještě zkoušíme poslední
obchod a tam jakási krabice je, tak sláva. Poprvé v životě
vidím, jak se na kole dá přepravit velká krabica na kolo.
Obdivuhodnej výkon! Goncalo má ženu, 2 děti a tak je rušno, ale
dostávám kus žvance, sprcha je k mání a vyprat se taky dá,
paráda. Dlouze kecáme a pak se dívám na fotky z tripu,
kterej Goncalo podniknul na kole s 7 letým synem. Ujeli 400 km.
Ten kluk na takovým střepu, že jsem nechápal. Celou noc nemůžu
spat.
28.2.2013, čtvrtek,
???, den 71. (49.)
Ráno musím se
všema vypadnout, protože jsou těžce pracující. Jedu na kole do
centra LISABONU podél pobřeží a tak se po různu flákám. Pěkný
město. Dokonce se plácám přes kapsu a dávám si jakýsi ryby
s rejžou a točený pivo. Pivo běs, zbytek se dal, ale i
s polívkou a sýrem cáluju 13 euro! Tak vole, tahle se denně
žít nedá. Večer dojíždím na barák a hned po návratu se vrhám
na to kolo. No jasně, řidítka nejdou povolit. Zapasím s tím,
ale nic se neděje, tak aspoň oddělávám nosič, blatníky a jak
přichází Goncalo, tak mi radí, ať ty řidítka posunu a povolím,
že to snad vyjde. Kolo do krabice skutečně padá, tak ho zazdívám
ještě oběma kolama a brašnama a krabica jde sotva uzvednout. 25kg
prý... Hm, tak to jsem zvědavej, jak toto zas projde! Obdobná
story je s druhou krabicí, kam rvu ostatní věci. Ta má snad
22kg! Kurvafix, co je tam tak těžkýho? Takže jak to tak vypadá,
tak celej můj život váží cca 45kg. Mám lehkej život. Jsem
zmordovanej jak sviňa, jíme špagety s kuřetem a já se
dozvídám, že jestli chci na letiště, musíme jet teď, protože
zítra brzo ráno je auto nutný býti k dispozici a navíc je
ráno LISABON totálně ucpanej, tak buď teď, nebo ráno taxi...
Veřejná doprava nepřichází v úvahu, protože sám nejsem
za boha schopnej utáhnout dvě velký těžký krabice. Vyrážíme
po 22h, kolo na střechu. Letiště nedaleko. Squatuju lavičku a
zkouším jakože spát. Čistý zlo!
Do 4h to jakž takž
jde vydržet, ale pak začínají chodit lidi a táhne, kurevsky
táhne. Je „dospaný.“ Toto bude kurevsky dlouhej den! Mám žízeň
hlad, eura už skoro žádný, proč já jsem jen nejel domů na
kole? Taková pohoda to mohla být. Letadlo má odlet v 11:15h,
ale jak už to tak bývá, má hodinu zpoždění! Juchů! :-(
Odbavení jde více méně hladce, všechno prochází (za kolo 75
EUR), sice mě posílají od čerta k ďáblu, ale tak na to
jsem zvyklej. V Madridu čekám další 4 hodiny. Srocuje se tam
docela zábavná partička Čechů, co letí z Kostariky,
z Panamy, z Argentiny a tak se vykládá a vykládá, ještě
že tak! Do Vídně to už nějak jde a při čekání na kolo (o
kterým si myslím, že nedojde), potkávám nějakýho Pavla, se
kterým mohutně debatuju anglicky a podle jeho opálení a parádní
angličtiny mě ani nenapadne, že bydlí 40km od Krásenska.
www.patagoniabike.cz.
Z Peru až do Patagonie!! Klobouk dolů!!
A hop a skok autem
do Krásenska, před půlnocí ještě úprk do hospody a pivo, ale
rychle!!! Uff, jaká to slast...
Trip západní
Evropou hodnotím velice kladně. Vše je k mání, nic se
dohromady nemůže stát, turistické části jsou v zimě prázdné,
všechno jsem měl jen pro sebe. Kempování většinou bez větších
problémů, lidi v pohodě úplně všude. Počasí tak jak u
nás na podzim. Naštěstí moc nemrzlo, občas teda pršelo, ale i
tak se to dalo zvládnout. Naprosto nádherný počasí na jihu
Španělska, Portugalska a v Maroku.
Statistiky (hrubý
odhad):
Počet ujetých km:
5.900
Počet dní: 70
Průměrný počet
kilometrů na den: 84
Počet nocí pod
střechou: 9
Počet defektů: 0
Počet prasklých
drátků: 10 (všechny v zadním kole u kazety)
Nejvyšší sedlo:
1.600 m.n.m. Maroko
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára