2) NA CESTÁCH…
Intro
15.7.2004
Hm, tak dny svatého klidu (anebo
války) skončily a konečně začíná to, proč jsem sem přijel –
boj o holý život, se vším živobytím na zádech. Rozhodl jsem
opět psát deník, protože v Pobaltí se to osvědčilo a pár
lidí z toho mělo radost. Takže povedu evidenci utracených
peněz a vypitých kýblů. Budu se snažit nedělat ostudu
bezdomovcům ani občanům zdravého rozumu ČR. Nebudu se s ničím
srát a budu srát na všechny idioty, jak je ostatně mým zvykem.
Rozloučení na baráku proběhlo podle
vzorce posledního měsíce, v totální ignoraci, klidu a
nevšímání si jeden druhého. Balení též tradiční, naprostý
nezájem jestli mám všecko, vše se prostě muselo povést na 1.
pokus. Jestli se tak zdařilo ukáže čas. Balík (8 kg sraček)
jsem odeslal 5 minut před zavřením pošty. Celou cestu jsem
utíkal. Panáčkům jsem koupil „slab“ coopera, dojedl poslední
těstoviny, potřásl rukou, poplácal po zádech mého jediného
kamaráda Jamese (ex- Drunkard) a vypadl z Pink Palace.
Cesta na Spencer station proběhla ke
svini, protože jsem musel komunikovat s lidma. Dokonce jsem
musel přeříkat českou hymnu. V polovině jsem nevěděl, jak
je to dál… Na nádru, který vypadá jak vlakový nádraží
v Krásensku (nejede k nám vlak) jsem shlédl velice
zábavné divadlo zvané loučení. Musel jsem se smát jak idiot.
Protože dámám slzy razily v jejich cihlovém brizolitu brázdy
jak plynové výkopy a s přibližujícím se odjezdem se jejich
xichty měnily v obrázky abstraktní (I. Mládek). Jedna
panenka odnaproti řve ještě teď (cca 1 hodinu po odjezdu) a pořád
volá z mobilu, nevím komu. Dále se tady dějí naprosto
příšerné věci – otáčejí se sedadla čelem k sobě.
Krev mi strnula v žilách, když jsem si uvědomil, že bych se
musel s někým družit! Má láska k lidem se už nadobro
změnila v nenávist. Naštěstí mám klid. Cosi vedle mě
chrní pod dekou. Zda –li je to von nebo vona nevím. Nestarám se.
Posunul se čas o půl hodiny dozadu (jiný časový pásmo). Půl
hodiny, to je ale kravina!! Holt Au. Sedadla jsou tady tak na piču,
že mě z toho začíná zas bolet to vysraný koleno
z Tasmánie. A to jsem si ráno říkal, že už je to lepší.
Sere mě to a dělá vrásky na prdeli…
Plán je asi takový: dojet do Alice,
zkust vidět za minimální peníz Uluru, pomotat se a odjet do
Katherine, tam strávit taky tak týden a palba do Darwinu a tam se
rozhodne. Zkusím víza a pak uvidím. Chtěl bych Perth, Sydney a
hlavně New Zeland. Vše záleží na financích, proto je počítám.
(A kurva, začal film na dobrou noc! A je to… „Mona Lisa smile“.
Naštěstí je to anglicky, tak tomu nerozumím, haha). A ještě
jedno hovno. Jak jsem byl tři dny bez pasu a všeho, tak jsem si
nechal udělat jinou jízdenku na vlak. No kurva nejsou tam rozdílný
čísla sedadel?!! A já vemeno jsem tu novou jízdenku nechal
v batohu, kterej se veze kdo ví kde. Moje všecko mi bylo
odebráno! Při převážení batohu jsem 20 kg kvótu překročil o
800 g, tak pohoda. Jen by mě zajímalo, jestli už ten batoh není
těžší než já, protože se zájmem sleduju svůj úbytek na
váze. Na žebra by se už nějakej ten vál od Agathocles dal
s přehledem zabrnkat!! (A vedle už se žere!! Svině přestaly
hučet a už se cpou. Něco bych taky snesl, naštěstí nic nemám,
tak je po starostech!). Pro zatím konec. Jóóó, to jsem zapomněl
– vyzul jsem se!! Juchů, ať se všichni poserou!! Hahaha
16.7. 2004, pátek
Včerejší den se pak už nestalo nic.
Mrkl jsem na čarokrásná kukadla a úsměv Julie Robertsové (ten
film) a začal jsem se křivit v naději, že usnu. Mockrát se
mi to do rána nepovedlo. Adelaide mě přivítalo deštěm, jak
jinak!? Kam se pohnu, tam prší. Vyrazil jsem na obhlídku města,
ale svinilo tak, že jsem se musel schovat v kostele. Reklama na
úterní jídlo zdarma! O kus dál zas že ve středu tam a tam jídlo
zadarmo. Sakra, dneska nic! Narazil jsem na tržnicu jak hovado a
zkroutil jsem se hladem. Chleba se salámem (konečně maso) to lehce
spravil. Pak zas pršelo jak hrom, tak jsem „koupil“ pár pohledů
a snad 2 hodiny jsem se s tím mořil. Dokonce i známku jsem
jim tam nakreslil! Snad to dojde. Pak jsem se ztratil (už to zase
začíná), pak jsem se našel a sežral zbytek chleba s kilem
pomerančů. Ulepenej jsem byl učebnicově. Vitamin C už snad letos
potřebovat nebudu. Cestou zpět na nádraží se k mému
tvrdohlavému kolenu přidal i levej kotník. Jak se zdá, tak já
v té Au nakonec stejně chcípnu, protože tolik různejch
defektů mé, kdysi tak spolehlivé, tělesné schránky, jsem nikdy
neměl. Asi stárnu a už bych měl pomalu stříhat metr. Uvidíme
(pokud se mně nerozbijou brýle)…
Na nádr jsem došel relativně v
pohodě, ale mou konstantně špatnou náladu ještě více zhoršili
lidi. Napřed děcka, pak chlap, co chtěl vyfotit (poslal jsem ho
do… to jsem přehnal, ale nějak mě všichni srali a pak už bylo
pozdě omlouvat se, že jsem to tak nemyslel. Ale myslel!!! Hahaha) a
pak ve vlaku mi zasedli místo, ale je mi jedno, kde sedím, tak jsem
to vzal, po opětovném nedorozumění s angličtinou (skutečně
se za to nenávidím!! Jak může být někdo tak neschonej a furt
nerozumnět?! Jedině snad absolutní nula…) s úsměvem.
Adelaide se mi dost líbilo, takový
milý město. Sice malý, ale docela to šlo. Pěkná kašna na
náměstí, pohoda. Ale oproti Melbourne je každý město hezký.
Západ slunce (už ve vlaku) se velice
zadařil, Japonci vedle jsou veselí (ne že by mě nesrali, hahaha),
vlak jede, nikdo na mě nemluví, tak to snad nějak půjde. Jo a
zase jsem se vyzul, jo, jo, jo, je to tak!!
Možná že ještě nčco napísu, ale
dnešní skore je:
$6/bonus $25
beer: -
Ještě mám něco. Jak to tak vypadá,
tak se s lidma budu muset potýkat ještě pěkně dlouho. Zdá
se, že na místa, kam se chcu podívat, se nedá jít jen tak sám.
Vždy to bude asi nějakej zájezd. Tady musím vzpomenout nebeský
ráj na Tasmánii. Pusto, jen občas člověk jde a jde a spoléhá
se jen sám na sebe. Příroda nádherná, člověk má možnost si
vše užít. Slyší to krásný ticho. Já jsem tam z té
nádhery málem přišl o rozum. Tak jak tam mi už v životě
asi nebude. Sláva té zemi a velký dík Martinovi, který mě
chápal a nechal být. Jo to byla paráda, nezapomenutelné chvilky,
ach jo…
17.7.2004, sobota
Tak 19 hodim ve vlaku uběhlo vcelku
rychle a v poledne už jsme byli v srdci Austrálie –
Alice Springs. Je to jedno z dalších bájných míst, kam jsem
se chtěl vždycky podívat a kam ruka při prohlížení atlasu
vždycky skouzla. A teď jsem tady. A ani mě lidi neserou. Je tady
vcelku málo lidí, strašně moc turistů a mraky Aboriginů a ne
všichni žebrají, to je co říct. U vlaku to bylo jak na trhu.
Milony lidí, kteří nabízeli ubytování, rozdávali letáky a
lanařili ovečky. Já jsem se nenechal zblbnout, posbíral všcky
letáky a zjistil, že s ubytováním to nebude problém. 14
AUD/noc je podle mě dobrá cena. A tak právě proto dneska spím
v buši. Je třeba si zážitek vychutnat se vším všudy. Už
jsem se byl podívat, kde by to šlo a je to výborný místo za
městem v parku. Snad z toho nebudou problémy. Je to na
začátku MacDonnell Ranges, což je kurvsky dlouhej pás hor.
Doufám, že mi do spacáku nevlezou hadi, protože to místo si o
hady vyloženě koleduje. Ale je tam krásně. Červená skála,
rudej písek, stromky jak v poušti, sucho. Vůbec je tady
strašně sucho. Řeky jsou sice vehementně značený, ale je tam
vždy jen obrovský vychlý koryto. Vypadá to jak písečná
dálnica. Pro mě nepochopitelný, že takový spousty vody, který
tam musely být, se tak bez památky ztratí. Aborigins tam jen tak
posedávají a popocházejí z místa na místo. Připadají mi
jak naši cikáni, ale tady v těchto lidech je určtě daleko
víc. Jsem pozvanej od 2 lidí večer na čaj a na hulení, tak se
uvidí, jestli najdu odvahu a jestli mi od pár věcí nepomůžou,
hahaha.
Zítra si budu muset zajít na vlakáč
koupit lístek do Darwinu a asi si též koupím zájezd na Uluru. To
musím vidět. Jsou tady i vícedenní výlety po celým okolí, ale
6 stovek a podobný pálky. Na to žel nemám, ale myslím si, že 2
denní výlet po MacDonnell Range bude taky výbornej. Je tady
spousta míst, kam se dá jít. Hlavně tada poušť/bush tzv.
outback je nepopsatelná. 1000 km pouště na všecky strany. Šílený.
Zítra asi taky zkusím nějakej ten backpacker, ať vím, jaký to
je spát v posteli. Snad to bude v pohodě a lidi si mě
nebudou všímat, haha.
Teď sedím v hospodě, mám tady
jednoho Carltona, tak už konečně nebudu muset psát do rubriky
beer nulu. Asi si dám ještě jednoho a vyrazím na to svý místo.
Je to půl hodiny pěšky ve dne. V noci to bude asi vo držku.
$13/bonus $18/celkem bonus $43
beer: 2 pots
Jo tady před hospodou je rozcestník,
na kterým je napsaný, že do Londýna je to 15 000km. To su
teda pěkně daleko! Z Melbourne sem to je 2269km, alespoň
podle mé chytré mapy.
18.7.2004, neděle
Včerejšek v hospodě vyvrcholil
mým qapným odchodem, protože se schylovalo ke katastrofě. Tak
jsem si hověl, čuměl na bednu a nebylo to špatný. Ale pak se
začaly shromažďovat lidi, srážet stoly a stolů bylo málo a mně
bylo jasný, že ten můj stůl jim bude chybět. Byla to jen otázka
času, kdy to přijde. Chopila se toho jedna holka a jestli prý
čekám známý. Já blbec jsem zas řekl pravdu a tak jestli jsem
turista (můj 20kg batoh mě označoval na 100km, ale slečna se
musela holt zeptat!!) a jestli jsem na prázdninách. Kurva, co na
takový otázky mám říct? Turista v pravým slova smyslu
nejsu, protože se jako turista moc nechovám a na prázdninách taky
nejsu, protože je to můj normální život a ne nějaký zasraný
prázdniny! Na mě žádná podělaná škola nečeká!! Na mě ne,
slečinko! A tak jestli si k nim nepřisednu. Kurva, nééééé!
Začal jsem se kroutit jak had… nemám peníze. Nevadí, pojď si
s náma jen povídat. Běž do prdele, tak asi o čem?! Já vás
respektuju, ale nezajímáte mě! No tak jsem řekl, že už jsem
stejně chtěl jít a začal jsem se zvedat. Ta mě tam snad chtěla
držet násilím a to že se teď cítí strašně blbě, že mě tak
vyštvala. Fakt, sorry, ale moje nazory na svět by vás asi rychle
rozplakaly anebo přinejmenším značně znechutily.
Metl jsem na svý stanoviště, jen
jsem zamával Aborigins, kteří mě zvali na brko a za jasné noc
jsem postavil bravurně stan. Sám jsem se divil, že to šlo,
protože jsem si musel vzpomenout na Trutnov, kdy jsme s Aldem
stavěli stan taky někdy skoro hodinu bezúspěšně a ráno jsem
nemohl nic najít, hahaha. Stan byl perfektní, žel jsem provedl
velkou hráčskou chybu a nevyházel jsem šutry a klacky z pod
něho. Ale už bylo pozdě. Usnout jsem nemohl, ale nakonec to nebylo
špatný, řekl bych až moc moc dobrý. Ráno úplně brutální
kosa. Muselo být tak kolem nuly, ale votevřel jsem boční vokýnko
a čuměl jsem, jak se slunko dere zpoza hor. Vůbec se mi nechtělo
vylézat – šílení ptáci posedávali ani ne metr ode mě a
dokonce jsem pozoroval jakýhosi zelenýho papouška.
Vzal jsem to na starou telegrafickou
stanicu, vylezl na pár kopců a šel zpátky druhou stranou do
města. Ztratil jsem se, našel jsem se a šel na turist info. Otázky
jako, kde jsou veřejný sprchy a kolik stojí nejlevnější zájezd
do Olgas, ženskou lehce zaskočily, hahaha, ale informace a mapy,
které mi poskytla o Larapinta trail, mi vzaly dech a rozvrátily
všecky moje dosavadní plány. Prasácky dlouhej pochod podél (a
přes) MacDonnell Range, celkem 250 km!! Tý vole!! Je to rozdělený
na 12 sekcí, 1 sekce = 1 – 2 dny pochodu, 7 – 14 hodin, pouze
zastávky na vodu, jinak opět pustina. Jóóóóó!!! Vzal jsem si
mapy na 7 sekcí a vychází to na cca 10 dní pochodu. Je to strašně
moc (140 km), ale zkusím to. Po 3. sekci se rozhodne, jestli pak
půjdu dál, pak už to budu muset dojít až minimálně do 6.
sekce, kde je to pak vcelku kousek na dálnicu a pak stopem zpět do
Alice S. Vypadá to skutečně dost náročně, ale v průbhu
tracku se rozhodnu. Žrádlo jdu koupit zítra ráno a taky se
potřebuju zbavit zbytečnejch krámů. Jen nevím, kam je dám.
Přinejhorším je někde pohodím… No mám toho pro dnes plnou
hlavu!
Veřejnou sprchu jsem našel a použil.
Dokonce tekla teplá, to mě vcelku dost přeqapilo. Jinak punk.
Vyšel jsem si na Anzac Hill odkud je breathtaking pohled na Alice S.
Škoda, žel nemám foťák, to byste čuměli na ty hory! Můj xicht
si oblíbili jak Aborigins (dnes jich chtěla prachy tak polovina, co
jsem potkal. Asi jim není jasný, že mají víc peněz než já),
tak Ozíci, kteří mě furt zdraví a ptají se, jak se mám. Asi
vypadám už dost tragicky.
Sakra, mám spáelnej xicht!
Poláci jsou všude!
Zas sedím v putyce a mám druhej
kýbl. Venku začíná dost krutě fučet, tak si asi stavbu stanu
užiju. Zítra musím vstát buď dost pozdě anebo líp, tak kolem
6. ranní, jestli chci ujít celou 1. sekci.
Skóre:
$20/bonus $11/celkem bonus $54
beer: 2 pots/celkem 4 pots
19.7.2004, pondělí
Včera jsem si tu stavbu stanu fakt
užil. Trvalo mi to snad hodinu, prořád to bylo jaxi naopak a pak
se to sesypalo celý. No hrozný. Ráno tradiční ruská zima.
Zrovna, když kolem kdosi šílenej běžel, tak mi zazvonil budík.
Jak se ten běžec tvářil, by mě fakt zajímalo. V prostředku
ničeho najedno zvonění budíku, haha. Takže jsem vstal tak někdy
mezi pozdě a moc brzo. Ve městě jsem koupil jednu náhradní bombu
do vařiče, zeptal se v jednom backpackeru, jestli si tam můžu
nechat krámy. Pozitivní reakce mě velmi rozradostnila. Vyházel
jsem všecko zbytečný (půl batohu) a s úsměvem jsem valil
do kšeftu koupit jídlo na cca 10 dní. Ta strašná hromada mi
nahnala strach a když jsem to do slova a do písmene našlapal do
batohu, tak jsem ho nemohl pomalu ani nadzvednout. Tíha skutečně
strašlivá. Nicméně jsem vyrazil po slnici na Larapinta trail. No
ohlašování jsem se jim vysral, protože by po mě chtěli 50 AUD
(který by prý po návratu vrátili, ale já jsem tomu nevěřil),
pak údaje o mé kreditní kartě (což se mi zdálo až moc) a pak
údaje o mně, s kým jdu, kdo jsou členové mojí skupiny, tel
č. na mně, na přátele, informace o mém zpátečním odjezdu,
atd. Kurva, i kdybych chtěl, tak jim ty informace nemůžu dát,
protože neexistujou. Jen bych se dostal do potíží kvůli tomu, že
jdu sám, což všude zakazovali…
Larapinta trail jsem hledal jak kokot,
všude jen závory a nápisy, že vstup jen na povolení. Tak mi
nezbylo nic jinýho, než risknout jednu tu závoru, přelézt plot a
doufat, že jdu správně. Jo šel jsem. Cestička se kroutila,
šplhala do kopce a z kopce, slunko svítilo na plný pecky, ale
jestli bylo 25° C na slunku, tak je to kurva moc! Byla to pohodička,
nádherný rozhledy. Pak jsem se vyškrábal až na úplný vrcholek
hřebenu a oněměl jsem úžasem. Strávil jsem tam asi ¾ hodiny
pouze čuměním na tu nádheru. Byl jsem asi tak 60 m na skále,
seděl jsem nohy dolů, pode mnou skákali klokani a přede mnou
nádhernej výhled na MacDonnell Range. Pode mnou planina tak 10 km
široká a naproti ten samej hřeben, na kterým jsem seděl já.
Jasno, takže rozhled jak kráva! Opět jsem zalitoval, že nemám
foťák, protože tohle mi nikdo neuvěří!
Pak jsem seskákal až do Wallaby Gap a
pro dnešek to vzdal. Bylo sice jen 14.30h, ale dojít na další
stanoviště, kde se dá spát a kde je voda, by mi trvalo asi 4
hodiny a to už je pomalu tma. Nechtěl jsem to riskovat. Jo je tady
plynovej vařič, tak jem hned dal těstoviny a po 3 dnech ochutnal
teplý jídlo. Bylo to výborný, ale vařit v tom malým
kastrolku je fakt punk!! Pak mi tvrdí, že ta voda, co tady teče
z kohoutka je nezdravá, že až po převaření. Tak jsem se to
pokusil převařit, ale zkuste převřit v 4 litry, který bych
potřeboval, v půl litrovým kastolku. Nemožné. Budu se muset
spolehnout na svůj plechovej žaludek. Zítra to otestuju, snad se
z toho neposeru. No nic, slunko zalezlo a začíná být
kurevská zima. Jdu postavit stan a lehce pomeditovat. Zítra mě
čeká kurevská štreka, protože jsem dnes došel jen do poloviny
sekce 1. Zítra bych rád až do poloviny sekce 2, tak musím valit.
Ale s tím batohem to není prdel. Jsem tu sám a je mi hej.
Kurva, jak to teď píšu, tak kdosi přišel, ale je bez batohu a
jen tak očumuje. Asi taky má někde auto. Seru na něho.
Skóre:
46$/ztráta $15/bonus celkem $39
beer: -
A chlápek zas odešel…
20.7.2004, úterý
Nic není zadarmo!! Musím takhle
začít, protože je to tak a už jsem se o tom mockrát přesvědčil.
Ale snad se k tomu dostanu.
Noc v pohodě, ráno opět sibiř.
Ten spacák je prý do -5°C, ale co bych v něm při té
teplotě dělal, fakt nevím. Ráno mě vyšplouchlo počasi, protože
bylo zatažený. Já vstávám před 6 h, abych co nejdřív vyrazil
a o půl sedmé ještě tma jak v pytlu. Ncméně v 8 h
jsem už valil hlava nehlava. Letěl jsem jak střela a konce sekce 1
jsem dosáhl dost brzo. Zdálo se, že bych mohl urazit i celou 2,
ale vše se zkurvilo. Napřed jsem našel jídlo zadarmo, co tam
nechali turisti, co už tady končí a tak aby se s tím
netahali dom, tak to nachají jiným. Zabral jsem plechovicu párků
a jdu je hned uvařit na šporheltu. Muchy mě těžce sraly a lezly
do nosa, do uší a sedali na oči. Očumuju, jdu se podívat
k silnici, voženu se po muše, co mě vletěla do nosa a
odpinknu si brýle! Spadly přímo na silnicu,. Jedno sklo vypadlo a
rozlomilo se na 2 části. Napřed jsem je chtěl vyhodit, ale pak
jsem to heftl niťó a tak tak to drží. Nic méně teď kráčím
bez nich. Snad se nezabiju. Druhý brýle jsem pochopitelně nechal
v Alice. To mě teda kurevsky nasralo, ale nezbývalo než valit
dál. V poledne už bylo úplně jasno a přestal fučet vichr,
tak ze mě lilo jak z vola. Požadovaného místa pro dnešní
den bych v pohodičce dosáhl, kdybych se snad 100 m před tím
neztratil. Uhnul jsem do jakési řeky a šel furt a furt dál, že
tady už to musí být. Pordíral jsem se snad kilometr, špinavej,
podrápanej a nic. Plačky jsem se musel vrátit a nadat si do
slepejch čuráků, protože značka byla hned za rohem. Plac je
v pohodě, udělal jsem skromnej oheň, jen tak abych uvařil
těstoviny, postavil stan a teď při svíčce píšu.
Den byl výbonej, až na ty brýle.
Sice jsem šel pořád jen údolím, ale i tak to bylo super. Dvoje
ponožky se osvědčily. Ušel jsem 24 km. Zítra bych rád zlomil
celou sekci 3, ale je to 25 km furt v kopcích, tak nevím,
jestli se z toho neposeru. Ale těším se. Pro dnes vše, při
té svíčce je to na hovno!
Skóre:
- /bonus 31 AUD/bonus celkem 70
beer: -
Brýle v hajzlu!!!!!
21.7.2004, středa
Tak jsem s vypětím všech sil
došel tam, kam jsem chtěl a to až na konec sekce 3. Tahle
nenápadná štreka byl brutal jak sviňa. Jestliže i v ostatních
sekcích se chodilo vyschlýma korytama horských řek, tak tahle
část (14 km) byla kompletně v tomto stylu, ale furt do
prasáckýho kopca, nebo sestup takovej, že jsem vůbec nevěřil,
že to slezu. K tomu všemu se ozvalo koleno. Tentokráte pro
změnu levý. Když jsem dorazil sekci 2, tak jsem ležel jak mrtvola
a moc jsem tomu nedával, že to zvládnu. Času bylo mraky, ale
tělesná schránka se hroutila. Nicméně to mělo dost do sebe.
Sice každej krok byl o zlom krk, ale vlekl jsem se dál. Tahle sekce
byla náročná v tom, že člověk musel furt čumět po čapy,
protože se šlo furt po šutrech. Ať už velkejch nebo malejch. Pak
začalo stoupání, přestal foukat úplně větr a opřelo se do
toho slunko. Peklo. Muchy naprosto neohroženě zkoušely prolítávat
nosem, ušima a olizovat oční panenku. Jak jsem furt už 3. den šel
na západ, tak mám spálenej krk na pravé straně. Takže teď jak
jdu, tak si dávám kšiltovku nabok jak strýček Pompo.
No došel jsem na rozcestí, kde se buď
dalo jít po hřebeni nebo údolím a po 4 km se to zas potkalo.
Jelikož mě bolely hnáty jak sviňa, tak jsem to vzal údolím. Ten
hřeben se zdál strašně vysoko a bylo tam stoupání snad 1,5 km a
výškovej rozdíl snad 500 m. Údolím jsem si kurva pomohl! Furt do
kopca a pak, když jsem končně dosáhl vršku, tak zas dolů, což
bylo mnohonásobně horší! Pak zas navrch a to už jsem si říkal,
že takhle jsem se mohl dřít i na hřebenu! Odpočíval jsem a lil
na sebe vodu stále častěji, kolena už bolela obě, navíc jsem se
do pravýho kopl o skalu, takže mi z něho tekla krev. No
nějakým způsobem jsem dosáhl poslední části a asi jsem sešel
z cesty a to mi zbývalo snad už jen 1,2 km! Ale slyšel jsem
před sebou lidi, tak jsem si myslel, že jdu správně. Jenže
z těch lidí se vyklubali sportovci, kteří jen tak skákali
po skalách. V jedné hezké části mi zmizeli a dívám se, že
do země! Pak mi došlo, že tam budu muset vlézt taky, protože
kolem mě se to tyčilo do 60 m. Jak v Třetím princovi! Jenže
jsem se tam nevlezl s batohem. Naštěstí mi sportovci pomohli,
ale jeden si málem zlámal ruce, když nedbal mýho upozornění, že
je ten batoh dost těžkej. A tak to šlo dál. Přechod vody po
kmeni. Já, kterej jsem měl co dělat na rovině, jsem se málem
zřítil dolů. Strašlivý poslední km, ale nejkrásnější!! Na
parkoviště jsem dovlekl a lidi čuměli! Total vyřízenej. Jinak
je tady i kiosek, kde jsem konečně zaplatil vstup a utratil další
peníze za pičoviny. Jinak kempuju s 2 starýma týpkama. Jsou
dost v pohodě. Tak zítra ani nevím, co bude. Asi to zkusím
ještě dál.
Skóre:
15/bonus 16/celkem 86 AUD
beer: -
22.7.2004, čtvrtek
No on už je teď pátek, ale včera
jsem se na to vykašlal, tak to píšu až teď v poledne na
vršku kopce „Rocky Talus“. Výstup sem byl peklo, ale o tom snad
později.
Čtvrtek začal totálním drápáním
korytem řeky. Bylo to 8 km a byl to skutečně běs. Nicméně jsem
se dostal na hřeben a to už byla paráda. Ale jen chvilku, protože
jsem těžce ztratil cestu a zašel jsem si snad 500 m naprosto
neuvěřitelně prudkým kopcem. Musel jsem tam nechat batoh a vrátit
se napzpět, kde jsem snad půl hodiny hledal značku. Bylo to přes
hřeben zas dolů. Tak jsem se vrátil pro batoh a drápal jsem se
zas navrch. Bylo to strašný! Cestou jsem sletěl do trávy, která
tady všude roste. Vypadá jak dikobraz. Tisíce dlouhých jehel.
Ještě teď si vytahuju trny z ruk. Na nohy jsem se vysral. Po
tomhle neštěstí, sestup dolů a opětovný brutal nahoru na
„Brinkley Summit“, což je asi ta nevyšší hora tady v okolí.
Nahoře byla kniha hostů, kde jsem se vyjádřil v tom smyslu,
že jít dolů bude asi má smrt. Výhled byl parádní a prý od tam
byl vidět i Darwin a Uluru. No věřím. Sestup dolů byl opravdový
zážiteček. Jak kamzík. Kolena to úplně vzdaly, ale přišly na
řadu prsty u noh. Dvoje ponožky jsou dobrá věc, když nechcete,
aby vás pálila šlapka, ale totální vopruz, protože prsty u noh
jsou úplně v hajzlu. Když už jsem se blížil ke konci
cesty, musel jsem si tu jednu ponožku sdělat. Jaké bylo moje
překvapení, když jsem zjistil, že je to až do krve. V kombinaci
s rozšvihanýma lýtkama od té zasrané trávy to byl pohled
skutečně značně deprimující. Ach jo. Ale došel jsem a padl.
Muchy mě tak sraly, že už jsem byl zoufalej. Ale vzmohl jsem se a
pod kohoutkem se trochu umyl a převlíkl. Bylo to lepší. Pak za
mnou přišel týpek, že kempuje za rohem, jestli se nechcu přidat.
No před vidinou ohně jsem souhlasil. Byla to pohoda. Uvařil jsem
na jeho vařiču a trochu jsme pokecali. Byl to nějakej mladej
software inženýr, kterej dal v práci výpověď, poslal babu
do prdele a kempuje po Au. Měl auto, kde bylo všecko! Udice,
ploutve, šnorchl, paraglajd, stůl, židle, voda i žřádlo, stan a
dalších milion věcí. Byla úplná pohodička, ale podívat se
znovu na nohy, to jsem se neodvážil.
Pokoušel jsem si mluvit anglicky, ale
stálo to za hovno, tak jsem toho moc nenakecal. V noci bylo
snad poprvé teplo, ale nemohl jsem vůbec spát, protože mě všecko
nensesitelně bolelo.
Skóre:
-/bonus 31/celkem 117 AUD
23.7.2004, pátek
Tak 5. den pochodu. Valím strašně
rychle. Včera jsem si říkal, že si dám dnes pauzu a že sekci 5
obejdu a vemu to pod kopcama cestou pro 4WD tracks (auta s náhonem
na 4 kola). Ale už v noci se mi to rozleželo a řekl jsem si,
že 5. sekci udělám na 2x. Sice budu spát na místě, kde není
voda, ale byla by škoda se ochudit, když už jsem tady. Ráno jsem
vstal později, protože jsem měl dost času. Dostal pomeranč a
čaj, zašil kraťase na prdeli, votříhal nehty na nohách
(kupodivu jsem i nějaký našel) a o půl desáté jsem vyrazil.
Podle mapy to měl být masakr do kopce jak prase, ale začátek byl
v pohodě, až na to, že jsem se zas 2x ztratil. Pak to začalo.
Opět spíš šplh než chůže. Asi 5 km. Když už jsem myslel, že
jsem navrchu, tak ještě větší kopec. Ale šlo se mi moc dobře
(nohy asi odumřely), tak jsem tady o 2 hodiny dřív, než byl plán,
tak píšu deník. Chodím s ručníkem na hlavě a na něm
kšiltovku, protože muchy jsou pěkný svině. Zatím to docela
funguje. No nic, musím jít. Nevím, jak se bude dál dařit, ale
mělo by to jít. Teď mě čeká nenáviděný sestup. Kurva, jaká
je to fuška na nohy s tím batohem, to si nikdo nedokáže
představit!
Tak jsem to seskákal, trvalo to asi 3
hodiny. Pod kopcem jsem asi 15 min. rozjímal, jestli jít dál, nebo
zůstat, ale i přesto že tady není voda, jsem zůstal. Nakonec
jsem našel i pěkný ohniště a i tu trochu stojaté vody, kde jsem
si opláchl hnáty. Protřebovaly to jako sůl. No a pak jsem si
dodal odvahy a končně se po 5 dnech podíval na nohy. Pravá šlapka
už bolela dost nesnesitelně. Jehla, niť, nůžky a už jelo. 9
štychů na obou nohách. Na té pravé šlapce se vytvořilo něco
jako krvavej pliskéř a když jsem do toho vrazil jehlu, tak valila
krev a já jsem skučel jak pes. Dále jsem odstřihl kus vložky
v těch místech, kde se ta „krása“ vytvořila. Snad to
pomůže. Jinak si musím taky koneně vytahat všecky ty trny
z ruky. Pravá ruka je celá spálená od slunka, jak je to
s xichtem naštěstí nevidím. Jinak mě nic moc nebolí,
hahaha. Kolena jsou po dnešku v klidu, protože bylo málo
kilometrů a hlavně ne moc sestupů. Jsem v polovině sekce 5.
Kdybych vyrazil ráno jako vždycky a zaťal zuby, tak jsem to mohl
dojít dneska celý. Ale jídla mám ještě na 4 – 5 dní, tak
není kam spěchat. Je to pohoda, jít a nestarat se o čas. Já
musím být akorát koncem srpna v Darwinu, abych prodloužil
víza a to je až za měsíc. Já teda doufám, že to od tam půjde!
No nic slunko zalezlo, dřevo na oheň
jsem už nachystal, počkám na tmu, postavím stan zdřímnu pod
Jižním křížem. Jo ještě musím uvařit. Martinův vařič
fachčí, tak je to paráda. Zítra nespěchám, buď jen konec sekce
5, nebo ještě půlka 6. Sekce 7 se dá v pohodě projít za
jeden den. Dneska to bylo dost v pohodě, jen tak dál!
Skóre:
-AUD/bonus 31/celkem 148 AUD
Tak nakonec jsem z levé ruky
vytahal 10 trnů! Jinak karimatka za 10 AUD je strašná sračka. Už
je celá dorvaná, tak ju asi co nevidět zahodím. Šmejd!
24.7.2004, sobota
No už je zas neděla, ale včera to
nějak nešlo. V sobotu ráno jsem zahájil poklidným tempem
drápáním se na „Rocky Saddle“ a „Hugh Gorge Junction“.
Bylo to stále vyschlým potokem, ale šlo to. Pravá šichta začala
až do H.G.J. Jak jsem si myslel, že mě už nic nepřekvapí, tak
tohle mě teda fakt překvapilo. Dá se říct, že to bylo po rovině
potokem, ale totální džungle! Cesta byla tak mizerně značená,
že jsem se furt musel vracet. Když jsem se probojoval asi do
poloviny, tak začala voda. Obrovský zatopený fláky země, po
stranách strmá skála tak do 50 m, takže se šlo jen po krajíčku
a furt hrozil pád do vody. Došel jsem do místa, kde už to prostě
nešlo dál, tak jsem si myslel, že jsem se zas ztratil. Vrátil
jsem se asi km, ale zjistil jsem, že jdu dobře. No tak jsem sdělal
batoh a obhlídl to. Všude voda, kolem skála navrch. Bez batohu to
bylo o rypák, ale dalo se to. Tak jsem zkusil bojovat s batohem
v rukách. 3x jsem si už už říkal, že to té vody skočím.
S batohem v rukách to nešlo ani boha. Strašně těžkej
a lilo ze mě jaxviňa. Tak holt druhou stranou. Tam to vcelku šlo
až do místa, kde byly 3 m dolů a pode mnou 3 m vody, pak písek.
No moc jsem nedumal a skočil jsem to i s batohem na zádech.
Cliffhanger by čuměl jak tele. Byl to skok jak z učebnice o
skákání s batohem. Šlupka to byla pořádná, ale kolena to
vydržely a mazal jsem dál. Podmínky se stále zhoršovaly, až
vyvrcholily vodou, která se nedal obejít. Takže brodění. Napřed
jsem to zkusil v kraťasech – málo. Pak v trenkách –
tak tak. Takže napřed boty na druhou stranu, bylo to asi 30 m. Byl
jsem skoro po pas ve vodě, ale šlo to. Pak nazpátek pro batoh.
Vzpěračský cvik nadhoz jsem zvádl, i když jsem hovno tak tak
udržel a vkročil do vody. V nejhlubším místě jsem byl po
prsa a říkal jsem si, že jsem si já vůl měl vzít do huby
rákos. Krokodýly nevidět, tak jsem zabral a byl jsem na druhé
straně. Hrdinský výkon!! Dál už to šlo, ale kudy se správně
jde, jsem jen tak tušil. Džungle. Konce sekce 5 jsem našel jen
čirou náhodou, když jsem prudce uhnul doprava, protože tam byla
lepší cesta. Jinak bych tam snad bloudil dodnes. A protože bylo
málo hodin, tak jsem si dal ještě 7 km sekce 6 a zapíchl to.
Muchy v kombinaci s komárama a mravencama mě zahnaly do
stanu, kde jsem vyčkával tmu. Něco málo pojedl, obětoval trošku
drahocenné vody na umytí (zase jsem stanoval bez vody) a šel jsem
spát. V noci bylo teplo a asi i proto jsem se ráno vzbudil
s bolestí v krku. Tak to tu ještě nebylo!
Skóre:
-/bonus 31/celkem 179 AUD
Solnička „půjčená“ z hospody
padla za vlast. Jsem bez soli!
Též se zdá, že budík ruské výroby
je v trapu. Upadla vteřinovka. Nicméně jsem ho občas
zaslechl jak blázen tiká a jednou ten magor dokonce zvonil. Ruské
stroje (a naši paraolympionici) to nevzdávají!!!
25.7.2004, neděle
Takže opět s denním zpožděním.
Sekce 6 byla skutečně nekonečná. Chytil zrovna ten největší
pařák a celých 25 km jsem se vlekl jak v horečce. Cesta
skoro placatá, takže slunko to pralo o 106. Ručník na hlavě a ne
moc vody v zásobě. No dokráčel jsem až pod sedlo, který se
prostě jmenovalo Sedlo. Vydrápal jsem se navrch a pak ho překonal
a už mi zbýval jen kousek. Těch posledních 5 km bylo nejhorších.
Na cedulích přestali dávat kilometry a tak jsem nevěděl, jestli
se vůbec hýbu. Za každým kopce jsem si řikal, že tam už to
musí být, ale vždy mě to zvedlo do dalšího kopce a motalo mě
to tam. Ale nakonec síla vůle zvítězila a já jsem to došel.
„Elery Creek“ je nádherný místo, kde je zatopená veliká část
gorge a dá se tam koupat. Připlazil jsem se na „pláž“
společně tak s 1000 much, který mě obletovaly. Pár lidí na
mě nevěřícně hledělo a pak odešli. Chtěl jsem tam vlézt, ale
voda měla tak -273,15°C. Nicméně jsem se dal do řeči s jedněma
Holanďanama, dali jsme řeč o fotbale a ten týpek tam vlezl…!!!
To mě nasral, protože já jsem v tom případě tam musel
vlézt taky. Říkal, že mi dává tak 5.3 s, no vletěl jsem tam a
myslím, že jsem ten čas i o pár setin překonal. V tak
ledové vodě jsem v životě nebyl! No prý jestli mám dost
jídla… Že oni mají dost a není problém… No nedělal jsem
dámu a řekl si o chleba. Dostal jsem chleba, 2 jabka, rajče a
vokurek. Málem jsem se zbláznil štěstím. No pak už jen stan,
špagety a spačka. V noci vichr jak prase. Ale vcelku teplo.
Skóre:
-/bonus 31/celkem 210 AUD
26.7.2004, pondělí
Ráno se mi nechtělo ani hovno. Ale
přinutil jsem se udělat polívku a vyžebral vodu od kempařů.
Všecko moc hodní lidi. Vyrazil jsem na nejkratší sekci a až na
to, že ten, do ji značil, musel být vožralej, jsem ji proletěl
jak blesk. Teď sedím na parkovišťu a podařilo se mi ukecat 2
Japonce, aby mě vzali zpět do Alice. Šli se podívat na gorge. Tak
do hodiny pádím do civilizace. Kecal jsem tady s pár lidma a
jeden už dost postarší pár valí opačným směrem všech 12
sekcí. (Ale v půlce mají dovežený žrádlo, tak žádný
hrdinství). Ženská mi dal jakýsi cukroví. Musím vypadat
skutečně už hodně tragicky. Japonci mě svezli až do Alice
parádním křápem. Ale na to jak to auto vypadalo, tak jsme tam za
hodinu a něco byli. Zasranej od prachu jsem mrkl na email a šel si
dát pizzu. Pak do backpackeru pro hadry a hned jsem si tam zaplatil
2 noci. Konečně sprcha a plaba do hospody. 1 jug to spravil a šel
jsem spát. 2 týpci, co se mnou bydleli, dneska ráno vypadli… ale
to vlastně až zítra, haha.
Skóre:
59AUD/ztráta 28 AUD/bonus celkem 182
AUD
Beer: 1 jug/ celkem 1 jug, 4 pots
27.7.2004, úterý
Zpoždění jak sviňa. Teď už je
čtvrtek, takže rychle. V úterý jsem se jen flákal a šel do
města na internet, kde jsem potkal 2 Čechy. Seděli hned u
vedlejšího komplu. Holka s klukem, kterej zcestoval už snad
celej svět. Takže jsme asi hodinu pokecali o cestování, dali mi
pár skvělých týpů na New Zeland, dokonce i že práce se tam dá
v pohodě najít. Snad se tam teda dostanu. Prý do Ruska jen
větší banda, prý se tam střílí na potkání, tak mě to trochu
odradilo. No pak jsem asi za 7 AUD nakoupil brambory, česnek,
cibulu, vokurky a mazal jsem zpět do bakcp. to uvařit. Docela jsem
to připálil, ale bylo to výborný. Pak jsem šel pro nějaký
pohledy a do hospody. Jug za 8,50, tak to šlo. Hráli tam zrovna
jakejsi kvíz, tak jsem se nechtěně dostal ke stolu k Němcům,
tak jem jim trochu pomohl. Žel jsme nevyhráli a co víc, ty baby,
co jsem po nich čuměl, byly lesby. Ajaj. No nic, šel jsem spat. Jo
a zaplatil jsem to Uluru.
Skóre:
28 AUD/bonus 3/ bonus celkem 185 AUD
beer: 1 jug/ celkem 2 jugs, 4 pots
28.7.2004, středa
Ráno jsme se celej náš pokoj zvedli
a jeli na Uluru. Já jsem zaplatil ještě jednu noc. Cesta tam cca
450 km dost dlouhá, ale výsledek stál za to!! Pravděpodobně
nenajdu slova, jak bych to vyjádřil. Uluru je prostě gigant,
sqost, něco úžasnýho. Musel jsem se tam vydrápat. Byla to šichta
jak prase, ale konečně jsem taky šplhal bez batohu, tak paráda.
Vyletěl jsem tam jak pták. Navrchu sice nic moc zajímavýho, ale
sranda byla. Japonci tam hráli na jakousi kytaru a zpívali. No
blázni. Dolů jsem seběhl. Lidi valili bulvy. Všichni buď po 4
nebo po prdeli, já během. Pak se jelo na Mt. Olgas. Jak je Uluru
jeden jedinej šutr (výška 380 m, obvod 10 km), tak Olgas je 12
takovejch šutrů. Byli jsme tam jenom chvilku, ale opět nádhera.
Západ slunka opět na Uluru. Piknik, trochu jsem jim ukázal, co je
to mít hlad a palba nazpět. Slunko bylo v mracích, tak
pověstná hra barev se nekonala. Škoda.
Při dojezdu do Alice jsem si všiml,
že jeden borec shání lidi do Darwinu (měl volný místo v autě),
ale nepodařilo se mi s ním i přes veškerou snahu spojit.
Škoda jaxviňa. Rychle spát.
Skóre:
195 AUD/ ztráta 164 AUD/ bonus celkem
21 AUD
beer: -/celkem 4 pots, 2 jugs
29.7.2004, čtvrtek
Dneska jsem neudělal vůbec nic. Ráno
jsem vypadl z backp., když jsem ještě před tím sežral
zbytek brambor. Skočil na internet a šel stopovat do Katherine.
Věděl jsem, že to bude asi marný a taky že bylo. Za 6 hodin ani
jedno auto. Zkusil jsem 2 místa, ale ani jedno mi nepřineslo
štěstí. Tak jsem rozbil stan vedle silnice a spal… Zítra ráno
to ještě zkusím do oběda a jdu zpět do Alice, zaplatit zájezd –
3 dny, snad to bude fungovat.
Skóre:
3 AUD/ bonus 28/ bonus celkem 49 AUD
beer: -
30.7.2004, pátek
Tak už zase sedím v hospodě
v Alice. Dnešek stál úplně za hovno. Ráno jsem šel zas na
stopa. Asi po 3 hodinách, když už jsem šel zpět do města, mi
zastavil borec, že mě vezme asi 70 km a že když nic nestopnu, tak
večer jede nazpět, tak mě vezme. No zaujal jsem fleka v prachu
a 7 hodin se tam válel bez výsledku. Muchy mě málem připravily o
rozum. Ručník jsem si omotal kolem hlavy jak turban. Ještě že
jsem měl brýle, jinak bych se zbláznil. Takže týpek dodržel
slovo a naložil mě nazpět. Skutečně buran se vším všudy.
Z toho co jsem mu rozumněl, to byl ubohej chudák s IQ tak
40. Byl jsem rád, že jsem v Alice Springs vypadl. Tak nakonec
jsem musel koupit zájezd do Darwinu za 190 AUD. Ještě štěstí,
že v Katherine, kam směřují mé další kroky, můzu zůstat,
jak dlouho chci a pak naskočit na další bus do Darwinu. Snad to
bude dobrý.
Dnes spím asi venku, je teplo. Jen mám
hrůzu z toho, že zaspím. Kurva, to by byl průser, ruskej
budík mě nesmí zklamat!! Odjezd je v 5.30 a.m., tak to abych
vstával tak v 4.00 h, protože spím dost daleko od centra a
taky než sbalím vždycky všecky krámy, takje to ¾ hodiny. No
musí to vyjít. Ještě asi něco sežeru a jdu na to. Je úplněk a
měsíc svítí jak blázen.
Skóre:
88 AUD/ztráta 57/ ztráta celkem 8 AUD
beer: 1 jug/celkem 4 pots, 3 jugs
31.7.2004, sobota
Noc byla vceku v pohodě. Napřed
jsem to zkusil natvrdo pod širákem, ale to mi vydrželo jen 10
minut. Komáři se činili, tak jsem postavil rychle jenom vnitřek
stanu a bylo to v pohodičce. Moc jsem toho nenaspal, ale budík
mě vzbudil. Odjez se protáhl asi o ¾ hodiny, tak mě nasrali. Já
vstávám před 4 h a ty svině jsou „take it easy“!!Vyrazil nás
plnej autobus, povětšinou lidi z Evropy. Každej se musel
představit a něco říct. „Jsem squater z Krásenska, spávám
u silnice, žeru ze země, piju z hajzlu, snažím se žít bez
peněz.“ No skoro tak jsem jim to řekl, hahaha. Na sklo autobusu
napsal každej svoje jméno. Už jsem se smířil s tím, že
NIKDO v Austrálii moje jméno není schopen vyslovit. Proto se
se mnou nikdo nebaví a proto jsem furt na okraji společnosti. A za
to mohu poděkovat své drahé matičce, která neměla dost fantazie
a musel to jméno šlohnout své sestřenici Daně, která
pravděpodobně to jméno zaslechla v nějakém pořadu o
kuriozitách. Asi zrovna tehdy mluvili v sanskrtu!! První
zastávka byly „Devil Marbel“, což jsou obrovský šutry, který
jakoby každou chvilkou měly spadnout. Vypadá to skvěle. Ale zas
bylo málo času. Furt se spěchá a spěchá, jak já nesnáším,
když mě někdo organizuje!! Ale byl tam oběd, tak jsem si toho
navalil, co to šlo a nenápadně si ještě 2x přidal. Že jsem měl
furt hlad to je jasný. Jo to jsem zpomněl… Ráno byla zastávka
na snídaní, ale to si musel každej koupit za svoje. Kroutil jsem
se hladem, ale investoval jsem raději do pytlíků gumídků, kteří
jak známo nadouvají a pak je člověku blbě, ale (!!!) nemá pak
hlad. Fungovalo to přesně tak, jak říkám. Takže spokojenost.
Taky jsme překročili obratník Kozoroha. Všichni jenom zívli a
jelo se dál, ale pro mě to byl jeden z vrcholných zážitků.
Já prostě ty hranice a vůbec zeměpisný čáry a body mám rád.
Když si člověk představí, kde to je, kudy to vede, tak prostě
to musí ocenit a vážit si toho, protože se mu to asi už v životě
nepodaří. Takže juchú, dokázal jsem to!!!!! Další zastávka
byla přehrada v Tennant Creek. Opět strašně málo času, asi
jen půl hodiny. Ale to mi nebránilo, abych tam skočil! Voda
parádní, í můstek tam byl, co víc si přát? Netřeba
zdůražňovat, že jsem v té vodě byl úplně sám. Zdechlost
vládne světem! Pak prohlídka zlatýho dolu v Tennant Creek.
Jo kurva, musela to být strašná šichta. Prováděli nás 2 týpci
a až na prasáckou angličtinu to bylo výborný. Oba se v tom
dost vyznali. No a to už byl pomalu večer, tak na zastávce pro
jídlo nevystoupil nikdo, na zastávce pro chlast všichni. Nechtěl
jsem trhat partu a obětoval jsem 8 AUD za flašku archívního
červeného. Jen jsem se modlil, aby byla nějaká večeře zadarmo,
jinak bych skučel jak pes. Na kempu se to stalo skutkem, ale bylo
toho málo, žalostně málo a nebyl jsem sám, kdo pokukoval, jestli
něco nezbylo. Udělal se voheň, o kterej jsem se staral převážně
já a začaly si vyprazdňovat flašky. Družba proběhla a i já
jsem to ke svému překvapení přežil bez psychické újmy. Chlast
spojuje a evropské angličtině je přece jen líp rozmnět. Spalo
se v chatkách, ale já jsem spal doma. 1. noc ve stanu, kdy
jsem spak až do rána. Paráda!!
Skóre:
70 AUD/ ztráta 39/ ztráta celkem 47
AUD
beer: 1 bottle of wine/ celkem 1 bw, 4
pots, 3 jugs
1.8.2004, neděla
Takže konečně v Katherine. Den
nezačal zrovna šťěstně. V 6 h byl jakože budíček a
snídaně. Lupínky a podobnej šrot s mlíkem. Hotová
katastrofa. Ale hlad byl kurvskej a tak jsem to tam navalil na sucho.
Skutečně nepříjemné. No a valilo se dále na sever. Lidi se po
včerejšku už bavili o dost víc a též jsem schytával dotazy na
všecko možný. Nejvíce od Belgičanů a Italů. 1. zastávka byla
kdesi na staré honácké farmě. Nic tam nebylo a účel téhle
zastávky jsem absolutně nepochopil! Pak další zastávka DALY
WATERS, „kde byl pseudo oběd.“ Sandwitches…, co k tomu
dodat? Dá se najest 2 plátků veky? Já jsem měl 4, ale bylo to
jak když prdne mucha. Při obědě jsem klechtal s jedněma Italama
(novomanželský pár na líbánkách). Borec házel takový hlody,
že jsem čuměl, ale to nebylo nic oproti jeho manželce. Postava
rachitická, ale při přednesu skutečně kouzelná. Vysmátá jak
lečo, vočima kulila a házela takový xichty, že byla k sežrání.
Jejich líčení svatby, fakt stálo za to! Dobří lidi!
S Belgičanama jsem se nalíval včera, taky jsme si padli do
voka. Do toho Švédka s Anglánem, taky páreček jaxviňa. O
ní si mysleli, že je z Anglie a ten borec byl klasickej
výtržník, kterej si z ní furt dělal prdel. Další zastávka
byla MATARANKA THERMAL SPIRNGS. Termální prameny, ale jen půl
hodiny na akci. Ale tentokrát se lidi překonali a naskákali tam
v hojném počtu. Místo to bylo skutečně jak z pohádky.
Nádherná voda (teplota 30°C), palmy a na nich tak 10 000
netotpýrů. Fakt mračna, paráda. No ale zas rychle nazpět do
autobusu a na další prameny. Jak to 1. místo bylo nádherný, tak
to druhý doslova vypadlo z pohlednic!! Voda čirá a vše
přírodní, žádnej bazén. Moc lidí tam nebylo, ale ti co tam
byli, si užívali. Šnorchle, brýle a valili to pod vodou. Jeden
kluk mně ukázal dobrý místo, kde byly u dna kmeny a obrovský
šutry a takovej tunel, kterým se dalo proplavat. No bomba. Ale opět
málo času a navíc lidi byli zdechlí, tak to po chvilce vzadali.
Já jsem celej čas strávil ve vodě. Pochopitelně! Zalehlo mě i
druhý ucho, tak jsem byl hluchej. Naštěstí se probralo. Ale to
pravý je furt polohluchý. Kurva, tak hovno rozumím a navíc teď
pořádně neslyším, tak jsem jak totální idiot!! Ach jo… No do
Katherine jsme dojeli před šestou a já jsem se musel rozloučit.
Italové z toho byli našťastní, dokonce koupili koláč na
večer a že si dáme fotbal. No co se dá dělat, trochu mě to
mrzelo…
Teď sedím v hospodě, dal jsem
si jakýsi jídlo za 9 AUD (moc toho nebylo, ale dobrý) a jedničku.
Musím jít hledat místo na spaní a vůbec nevím, kam mám
směřovat. Snad budu mít štěstí. Zítra to ponechám náhodě,
zajdu do info centra a asi se budu flákat, mám dost času a míst,
kam se dá jít, je tady spousta. Pomalu se začnu připravovat na
ten pochod – 66 km… Nic musím valit. Je dost vedro, tak to
zkusím asi bez stanu.
Skóre:
15/bonus 16/ ztráta celkem 31 AUD
2.8.2004, pondělí
Dneska pohoda. Včera jsem našel spací
místo kdesi za mostem. Docela v pohodě až na strašněj sen,
že mě někdo okrádá. Naštěstí jen sen. Ráno jsem zjistil, že
jsem spal na spáelništi, takže vcelku dost černej. Valil jsem do
kšeftu zakoupit cosi k žrádlu a pak do backp. položit batoh.
Borec se mě ptal, jestli sháním prácu, ale bohužel už bylo
obsazeno, tam kam mě poslal. Sakra!! O to víc mě to mrzelo, když
jsem zjistil, že na tom tracku, kam jsem se chystal a těšil, hoří
jak sviňa, takže je zavřenej! Doprdele!! No zašel jsem na
nejlevnější internet ve městě ½ hodiny za 3 AUD!! Svině!! Pak
jsem si dal vycházku k termálním pramenům, kde ale bylo
strašně děcek, který mě nebetyčně sraly, tak jsem se zdržel
jen asi hodinu.
Další zatávka byl LOW LEVEL PART,
takový místo, kde se dá koupat a válet se u řeky. Docela dobrý,
ale zas ta verbež! No nazpět do backp. pro krámy a pak jsem kecal
s jakýsima týpkama o všem možným. Žel mi nedoporučili
žádný místo na spaní, tak budu muset jít asi tam, kde jsem byl
včera. Moc se mně tam nechce, ale nadělám hovno. Ach jo. Sedím
v hospodě a mám zaslouženou jedničku a možná se najdou
drobáky i na dvojku. Co budu dělat zítra nevím, ale mohl bych
jít pěšky na KATHERINE GORGE, ale je to 30 km, tak nevím nevím
v tom vedru, co tady je, no uvidím… No nic…
Skóre:
22/bonus/9 ztráta celkem 22 AUD
beer: 6 pots/3 jugs/1 bw
3.8.2004
Včera jsem šel stejným směrem jak
předevčírem, ale jen o kus dál. Pohodovej plac, na kterej teda
bylo dost vidět ze silnice, ale noc byla bez újmy na zdraví. Jenom
hic jak prase. Ráno tempem pomalým na chvilku na internet, kde
jsem se dal do řeči s tím backpackerákem, kterej říkal, že
do KATHERINE GORGE se dá v pohodě stopovat, no tak jsem
vyložil skoro všecky hadry a odnesl je do dalšího backp., ale
neřekl jsem, kdy se pro ně hodlám vrátit. Snad z toho
nebudou potíže a ty věci tam za pár dni ještě budou. No chvilku
jsem vopruzoval před Visitor centre, ale nikdo mě na gorge nechtěl
vzít. No tak jsem vyrazil pěšky a skutečně jsem se tam během
snad hodiny na 2x dostal. Tam jsem zjistil, že ten můj track je
furt zavřenej, ale že už možná zítra ho otevřou. Že už
dohořívá. Tak jsem koupil místo na spaní za 9 AUD, pobral nějaký
mapy na alternativní štreky a šel se válet ke gorge. Voda
parádní, skály vysoké, lidí mraky, krokodýli žádní. Škoda.
Vydržel jsem tam snad 3 hodiny, když jsem snad hodinu pozoroval
lopocení mravenců, a šel do campu. Stan, cosi k žrádlu a
spat. Žel bylo takový vedro, že se to nedalo. Spocenej jak prase,
no hnus. Zítra na vycházku…
Skóre:
37/ztráta 6/ztráta celkem 28 AUD
4.8.2004, středa
Dneska to zatím jde. Noc tichá, na to
že to bylo v kempu. Žel vedro jak v prdeli. Ráno na
info, zaplacení 2 dalších nocí, který hodlám strávit venku a
palba pryč. Vedro podle ukazatele 40°C, no na slunku je to skutečně
brutal. Jdu tu nejdelší štreku, co tady na jih vede, ale má to
jen 40 km, tak nic moc. Ale když udělám všecky odbočky, co tady
jsou tak tady snad 3 dny vydržím. Zatím jsem vylezl na pár
dobrejch míst, odkud je vidět kusisko KATHERINE GORGE. Teď jsem
prošel BUTTERFLY VALLEY a ležím na ne moc přístupným místě u
vody. BUTTERFLY VALLEY je fakt dobrý místo, šlo se asi 2 km
džunglí a kolem mraky motýlů. Je poledne, tak se asi hoďku dvě
zdržím. Není kam spěchat.
Takže pokračujeme. Dlouho se kurva
nic neposralo!! Éééé, do piče už, boty jsou v hajzlu! Dnes
na levé botě upadla celá pata a na druhé je žralok jak prase. I
když já si myslím, že přesnější výraz je krokodýl. S patou
se dá vcelku jít, ale ta špica, to je průser. Zkoušel jsem to
svázat provazem, marný. Sešít niťou, pouze hodinu to vydrželo.
Kurva, nezlomil jsem při tom tu jehlu?!! Ještě že má milená
matička mě zásobila triumvirátem jehel. Poslední mi zbyla. Musím
dát bacha, protože jak každej feťák ví, tak bez jiehly není
život!! Tak mě to nasralo… Zkazilo mi to celej zbytek cesty.
Vedro úplně příšerný a vlhkost jak hrom. Na SMITT ROCK, kde
stanuju jsem se měl ohlásit vysílačkou, co tam je. Kurva aparát,
snad mě slyšeli a nevyhlásí po mě celostátní pátrání.
Camping place jsem hledal ¾ hodiny!! Nadával jsem jak dlaždič ve
všech jazycích světa. Nakonec to bylo za rohem. Pláž, voda,
nádhera. Vařím špagety, tak by měla být pohoda. Jsou tu ještě
2 lidi a naproti přes vodu taky kdosi. No nic je tma, už se to
nedá. Zítra dopíšu zbytek.
Skóre:
7/bonus 24/ ztráta celkem 5 AUD
Ke včerejšku snad jen dodám, že na
břehu BUTTERFLY VALLEY jsem skočil pár sqostných lomeňáků.
Jinak v noci byl strašlivej hic a
vůbec jsem nespal. Ještě ze spodu ten rozžhavanej písek, no
hrůza.
5.8.2004, čtvrtek
Tý vole, to už je čtvrtek?!! Ráno
přeqapilo slunko, protože nebylo vidět. Zas po roce mraky. Sláva.
Bohatě jsem posnídal, už ani nevím co, pohodil batoh do křoví a
valil jsem nakonec této štreky. Vzal jsem si sebou jen flašku
vody. Furt jsem upíjel, až jsem zjistil, že mám spotřebu 2 l/h.
No pitný režím jsem dnes snad poprvé dodržel a překonal! Jinak
vedro bylo strašný, muchy též a boty úplně nasračku. Jestli
v nich zítra dojdu, tak to bude zázrak. Ale valil jsem jak
čert a před polednem jsem byl u JAWOYN VALLEY, kde měly být
aborigiňácký malby. Zacházka 6 km, ale šel jsem tam. Malby jsem
potkal snad jen 2 a vůbec mě to nevzalo. Ale co mě kurevsky vzalo,
byl bludnej kámen. Zas jsem víc bloudil, než šel správně. Opět
jsem nadával mezinárodně. No ale na konec 8th GORGE jsem přece
jen došel. Ale to nebylo ono, já jsem chtěl vidět opět řeku a
vymáchat se v ní!! Tak jsem šel korytem řeky (samosebou
vyschlé), co tam muselo vést. Po 2 km neuvěřitelné lopoty
v hlubokým písku jsem musel vypustit na svět náš vezdejší
asi 1000 kurev apod. a s brekem jsem se vrátil, odkud jsem
přišel, ale tam jsem se hecnul a vydrápal se na kopec. A vida,
řeka! Ale sráz dolů fakt pro horolozce. Asi půl hodiny mi trvalo,
než jsem obešel tu nejkrutější pasáž a pak jsem začal pomalu
sestupovat. Až když jsem byl snad 3 nebo 4 m nad vodou, tak se
sestup stal nemožným, prostě stěna. Ale já jsem to musel
dokázat! Hodil jsem dolů falšku vody, abych tam musel stůj co
stůj nějak slézl a začal jsem horolezeckou ódu. V tom
nejkrizovějším místě jsem visel za jednu ruku, v duchu se
modlil k bohu přeškrtnuté noty, pak jsem se obouma nohama
odrazil, ve vzduchu otočil a skočil jsem dolů na šutr. Jak jsem
to dokázal, nevím, ale napodruhý bych si asi zlámal všecky
hnáty. Takže hurá do přetěžce vybojované vody. Pohodička, ale
pomalu jsem začal zjišťovat, že já se od tam budu přetěžko
dostávat. Bylo to tak! Prostě to nešlo, lítat ještě neumím.
Nicméně asi 50 m plaváním kolem zdi se zdálo, že bych se tam
mohl vydrápat. Jo, bylo to reálný. Tak to tu ještě taky nebylo.
Tzv. překonávání vodní plochy plaváním s věcma v ruce.
Kanady byly v pohodě a navrch jsem je taky vyhodil bez potíží.
Zbytek byl jeden balík a též jsem ho tam vyhodil. Nakonec voda a
pak i já. Bojoval jsem s tou skálou seč mi síly stačily, 2x
jsem sletěl zpátky do vody, ale absolutní nula opět nakonec
slavně zvítězila a vydrápala se navrch. Po té příkrý vzestup,
sestup a palba nazpět. Šel jsem, co to šlo, ale ke koncu už to
nebylo vůbec ono. Asi 6x jsem se ztratil, ale byl jsem v 17 h
„doma“. Nahlásil jsem polohu vysílačkou (opět nevím, jestli
mě slyšeli) a důkladně se nacpal. No asi jdu spát. Je už skoro
tma. Zítra snad až do Katherine a koupit si nový boty a taky něco
k pití, protože tady ta říční voda mi už leze krkem.
Skóre:
-/bonus 31/bonus celkem 27 AUD
6.8.2004, pátek
Ráno opět hic jak prase, ale kupodivu
se kamsi ztratily muchy! Zázrak… Nazul jsem ty svoje zmasakrovaný
boty a začal šplhat na kopec. Střašná to lopota, ale po ránu se
to dá. Cestou necestou jsem to švihal zpět k Visitor center.
Pravou nohu jsem musel už hodně zvedat, protože těžce žralok
štréchal o zem. Udělal jsem i poslední odbočku, kde jsem nebyl a
k mé radosti jsem na centru zjistil, že popel na mým tracku
se usadil a track k EDITH FALLS je už konečně otevřenej.
Vysomroval jsem mapu a už se začal pomalu těšit. Zašel jsem i do
kempu na sprchu a zahodil ty svoje věrný boty. Tak jsem to zhruba
počítal a zdá se, že jsem v nich ušel asi 400 km. No nic
moc, mohly taky vydržel až dom! Svezl jsem se autobusem, co tam
zrovna stál do KATHERINE, ale stálo mě to 14 AUD. Ale dal jsem to,
protože jsem spěchal pro ty boty. Autobus plnej Němců!! Sousedé,
vy byste taky nemuseli být všude!!! Ael projel jsem celé okolí
Katherine, tak aspoň něco. „Předměstí“ to je vila za vilou.
Dost dobrý kropený trávníčky, stinné dvorky, 2 – 3 auta
v garáži, no idyla jak prase. V Kat. jsem omrkl všecky
obchody, kde se daly koupit aspoň nějaký solidní škrpále a
vyhlídl si jedny za 140 AUD. Je to strašná cena, ale vypadají
jako fakt betálný phory se železnou špicou, tak doufám, že
krokodýl jen tak tlamu neotevře. A též doufám, že když mi na
čapu vjede jeep, tak jen nadskočí a ne mi ucvakne prsty na nohách!
Hned jsem do nich skočil a valil do kšeftu pro žrádlo a pití.
Koncčně velký studený pivo! Též trochu cukru na slílu. Do
backp. Pro zbytek hader. Nemohl jsem to do batohu za boha narvat, a
pak rychle do dalšího backp. na internet. 15 min jsem se nemohl
připojit, až z jinýho komplu to šlo. 1.50 AUDv hajzlu, ale
když už dneska utrácím, tak seru na to! A jestě jeden škopek.
Myslel jsem si, že když zalezu do hospody do rohu, tak si ho tam
v klidečku vypiju, ale hned jak jsem si sedl, tak přišel
vyhazovač a ať to rychle schovám, nebo ať jdu. Sakra. Tak to
dopíšu a pudu to vypít ven a pomalu pudu spát za město. Zítra
asi pohov, dojím zbytky a v nedělu asi zase vyrazím nahoru.
Zas budu potřebovat vyprat, zas další výdaje. Bez těch peněz to
fakt nejde. Svět založenej na penězích…, kéž by zkolaboval!!
Takže nic…
Skóre:
167/ztráta 136/ ztráta celkem 109 AUD
Jinak ztrácím dobrý mínění o
aborigins. Je jich tady spousta a skoro všichni žebrají o peníze,
i když je vidím jen s flaškou v ruce, si igelitkama
plnýma vína, našrot ožralí na silnicích, dělají bordel a jen
tak posedávají ve stínu. Děcka aspoň odpoví na pozdrav a zdají
se být aspoň trochu v pohodě, ale zbytek to je fakt jak naši
cikáni. Doprdele, proč jsou takoví a nedokážou se povznést nad
věc? Můžou plakat nad tím, že jím bílí sebrali jejich zem,
ale stalo se. Už je to v prdeli! Ale je porád dost místa, kde
se dá žít, takjak před 200 lety. Proč tam nejdou nevím, ale asi
si i přes nářky ve městech nežijí špatně. Rád bych se jích
na to zeptal, ale oni se s bílýma nebaví, snad jen když
chcou prachy. No nevídím do nich. Jejich umění a historie mě
upřímně vůbec nezaujaly. Pro mě to není histrorie, protože oni
žili furt stejně odjakživa. Evropská historie to je akční
krvavej film, ale tady…? Tihle mic nevynalezli, na nic nepřišli,
jen žili v poušti a bylo jim hej. A asi se měli líp než
všichni v Evropě. Ale myslím se, že jejich život postrádá
cíl. Ode mě to sedí, já vím, ale těmto lidem rozumím ještě
daleko míň než sám sobě a to je vž co říct. Ponechme
filozofii filozofům…
7.8.2004, sobota
No včera ta noc stála za to! Šel
jjsem cestou na svoje místo a zastavil jsem se v parku a tam si
v klidečku dal pivo, když to v hospodě nešlo. Nikdo mě
neotravoval, tak jsem vydržel dlouho. No a jak tak valím už spat,
tak na mostě na mě řve nějakej vožrala. No tak jsem počkal,
abych mu řekl, že nemám prachy, ale nějak jsme se zakecali a jak
jsem viděl, jak mu to maso, co koupil, padá furt z ruk na zem,
tak jsem ten strašlivej pohled nevydržel (toho masa muselo být tak
aspoň za 30 AUD) a nabídl jsem mu, že mu to pomůžu odnést.
Kurva maso se neválí po zemi!!! Z panáčka vylezlo, že je
aborigin z Alice Springs a že bydlí s bráchou kousek
odtud v abor. Centru. Došli jsme k nim a že tam můžu
přespat a že jsme všichni jedna velká rodina, no ten člověk to
snad ve své opilosti myslel vážně. Ale zkusil jsem to. Snažil
jsme se od něho vypáčit nějaký info o abor. historii, ale jeho
stav už byl za hranicí komunikativnosti. No tak jsem zalehl, ale
během pár minut snad 3x bušení na dveře a furt nějaký
problémy, mám takovej pocit, že se to týkalo mě. Ale pak zas
chvilku klid, až do té doby než se vrátil jeho brácha. Skoro
vykopl dveře, tak 3 promile v krvi, xicht od krve, že ho
poškrábala nějaká ženská. Seřval bráchu, že nekoupil maso (k
jeho smůle se díval jen do mrazáku, kde to samo fakt nebyl,
protože bylo v lednici), že se tady válí cízí bílí lidi
a šel spat. Paul si pustil tv a ta hrála až do rána, takže
nevím, jestli jsem vůbec spal. Ráno telefon a objasňování
minulé noci, ze které si ani jeden nic moc nepamatoval. Ale prdel
byla řádná, protože přišla ta ženská, co podrápalal toho
druhýho. Tak rychle jsem aborigina zdrhat ještě neviděl! (no
kecám – Kathy Freemanovou). Nechal se od bráchy zapírat a
posunkovou řečí se s ním dorozumíval. No chcal jsem. Pak se
zas nechal zapírat ten druhej, no kousci jak svinň. Fakt pohodoví
lidi, dali jsem čaj a já jsem mazal. Šel jsem zas dolů k řece,
kde jsem viděl bbq places, jen jsem se modlil, aby to nebyloza
prachy. Nebylo!! 2 hodiny jsem tam v kastrolku vařil a žral a
žral! Pak jsem 3 hodiny ležel, než mě slunko vyštvalo. Mrkl jsem
na net, koupil cosi k snědku a pití a teď sedím venku na
zahrádce a mám takový tušení, že tady nemají pivo! No aspoň
neutratím, stejně su 109 AUD v mínusu. Pomalu jdu na toho
svýho fleka a zítra snad JATBULA TRAIL!! Boty se zdají být dobrý.
Tak pro dnes konec…
Skóre:
6/bonus 25/ ztráta celkem 84 AUD
8.8.2004, neděla
Ráno jsem vstal vcelku dost brzo a
začal zas třídit věci, co sebou a co ne. Malej pytel byl narvanej
k prasknutí a ve velkým batohu se dalo tancovat. Žok jsem
opět upíchl v tom svým oblíbeným backp., žrádlo
v supermarketu a na stopa směrem KATHERINE GORGE. Vedro jak
prase a auta na mě težce sraly. Po hodině pochodu mi zastavili
vrtulníkáři, kteří tam dělají vyhlídkový lety, ale hodili mě
jen na helipad a odtud zas půl hodiny pěšky, než mě aborigins
vzali zas kus cesty. Další půl hodina pěšky a to už jsem toho
měl fakt dost. Naštěstí auto Italů mě dovezlo až k visitor
centru. Moc jsem neočumoval a valil na track. Cedule o počtu
nejvěšších stupňů na tracku mě znechutila – 50°C. Ale šel
jsem dost rychle až k řece, kde jsem se ztratil. Ale totálně!!
Nemohl jsem najít cestu ani za boha. Mapa úplně na hovno. Jak jsem
byl zaoufalej, tak jsem zašel až snad kilometr do pustiny, kde jsem
našel 2 značky. No směr to byl úplně brbě, ale zkusl jsem to.
Asi po půl hodině jsem to vzdal, protože jsem žádný značky
nenašel. Vrátil jsem se nazpět k místu, kde jsem se ztratil.
Další půlhoinu jsem marně hledal, a pak jsem šel tou cestou, ze
které jsem se už jednou vrátil a zkusil, kam až mě dovede.
Zdravej rozum řval, že se vracím, světový stranz neseděly,
podle mapy to nesedělo, ale přesto jsem šel. Ani jsem nebyl moc
přeqapenej, když jsem se zas dostal na místo, odkud jsem vyšel.
Ani jsem nenadával, otočil jsem se na patě a šel jsem zas po
značkách nazpět a kontroloval jsem terén s mapou. Tekže
opět k řece. Bylo jasný, že jestli tam vede nějaká cesta,
tak přes vodu. Řeka jak svinň, proud jak kráva, brod nikde! Takže
se vyslíct a hup do řeky. Proud se se mnou 2x nesral, čapl mě a
už jsem se tam mlátil jak ryba. O 100 m dál jsem se konečně
dostal na druhou stranu a za chvilku jsem našel cosi, co bylo kdysi
značkou. Kus plechu obalenýho trávou a bahnem, jak tam v obdoví
dešťů valily qanta vody. Tak přece jen přes vodu. I když v té
mapě bylo jasnš naznačený, že kolem vody furt dál… Takže
jsem našel jakejs takejs brod a přetáhal jsem krámy na druhou
stranu. Zbytek cesty proběhl vcelku v phodě, až na hrozný
vedro, muchy a nesoulad mapy se skutečností. Camping place jsem
viděl už docela rád. Takže štreku tak na 2.5 h, jsem slavnostně
po 6 hodinách zdolal. Celkem jsem od rána mohl ujít tak 30 km.
Kempoval jsem s rodinkou – 2 děcka, otec a děda, ale staral
jsem se o svý, tak nějaká družba neproběhla. Nechtěl jsem se do
nich srat. Zahlásit se vysílačkou se mi kupidivu poprvé zadařilo.
Skóre:
35/ztráta 4/ztráta celkem 88 AUD
9.8.2004, pondělí
Ještě ke všerejšku a vůbec
objasnění, co to vlastně jdu a proč. Tento walking track se
jmenuje „JATBULA TRAIL“ a má 66 km od KATHERINE GORGE k EDITH
FALLS. Je to štreka plná vodopádů, přírodních bazénů a řek.
Včera jsem byl u BIDDLECOMBE CASCADES. Jak už název napovídá, je
to BIDDLECOMBE jaxviňa!! Žel nemám tušení, co to znamená, haha.
Každopádně kaskády byly parádní. Asi 7 pater na 50 m. Super,
čvachtal jsem se tam asi hodinu, jak jsem přišel. Je to další
místo, který by stálo za fotku, škoda!!!
Ráno jsem se válel jak dobytek,
protože jsem měl před sebou jen asi snad 10 km. O půl jedenácté
jsem vyrazil a hned o 10 minut později jsem už zas seděl, protože
jsem sletěl do potoka. Zas cesta necesta rovnou přes vodu. Nový
boty po skále dost kloužou a tak při jednom skoku to ujelo a celej
jsem po břichu zajel do vody. Tak jsem vylil vodu z bot,
vykroutil fusky a šel dál. Furt jsem si dával pauzičky na pití,
pak jsem hodnu četl noviny, co sebou vláčím. (Momentálně je
tady největší hic v celé AU!! A Jana Pitmanová si rozjebala
koleno při tréninku, tak je z toho celá špatná). Ke CRYSTAL
FALLS jsem jsem došel kolem 3. a bylo to mnohem dál než jsem si
myslel. Uvařil jsem na vohňu špagety, moc dobrý. Jo ale před tím
jsem vyrazil na ten vodopád. Nebyl vůbec vidět a ani slyšet
z toho místa, kde jsem se válel. Nazul jsem sandále a
v tričku a trenkách, s šátekm a kšiltovkou na hlavě
jsem vyrazil po proudu. Voda neuvěřitelně teplá. Voda úplně
čistá, takže když jsem plaval, tak jsem furt viděl na dno a na
ryby, co byly 4 metry pode mnou. No asi po 200 m jsem uviděl páru a
bylo to jasný. Menší problémy s posledním úsekem a už
jsem se drápal do nich. Slezl jsem snad 10 m pod ně a čuměl jsem
jak vemeno. Vole fakt vodopád jak prase!! Voda valila z leva a
z prava, odrážela se a dopadala do stejnýho místa. Výška
tak 100 m. Kurva, že mě nikdo nevyfotil, jak tam stojím jak pytel
hoven mezi tou vodou. Nade mnou jen pára. Ráj na zemi. Pak zpět –
to jsem si užil, paráda. Dal jsem vařil další kotlík špaget a
šel jsem snad 1 km k vysílačce. Nějak jsem se nemohl
dovolat. Pak už mě kdosi slyšel, ale bylo to jak za války.
„Neslyším vás!! Opakujete!“ Měl jsem 100 chutí si z toho
začít dělat srandu a řvát: „ Myday, myday, ztrácíte se mi,
jsem pod těžkou nepřátelskou palbou!!“ Ale nakonec jsem to
rozdejchall.
No nic spálím poslední dřevo a jdu
spát. Zítra mě čeká 25 km. V tom vedru to bude síla.
Komáři jsou strašní! Ve dne muchy,
po západu komáři, co nevidět se zblázním, jestli se už tak
dávno nestalo.
Skóre:
-/bonus 31/ztráta celkem 57AUD
10.8.2004, úterý
Tak dneska to zas byl masakr!! Ráno
jsem se vzbudil zároveň s ptákama, kterejm zvoní budík o
půl sedmé. Rychlostí nelidskou jsem sbalil, skočil do vody a
překonal vodní tok. Upravil jsem výstroj a výzbroj, dotáhl strůj
a vyrazil jak kamzík. Po hodině mašírování jsem zjistil, že
jsem ztratil sandále, co jsem tak přepečlivě přivázal k batohu.
Kurva!!!!!! Jelikož jsem jiný boty už neměl, tak jsem je musel
najít. Hrůza mě polila, když jsem si uvědomil, že jsem se
cestou 2x ztratil a že nevím přesně kde a že budu muset hledat i
mimo cestu. Doprdele!! No šel jsem asi hodinu nazpátek a ty boty
jsem našel snad jen 200 m od místa, kde jsem přebrodil řeku! Tak
palba nazpět. Skočení do batohu a tryskem v před. K dalším
vodopádům jsem dorazil podle plánu. Opět dechberoucí a to tam
v tuto dobu vůbec neměly být. Jak to musí vypadat v létě!!
No vlezl jsem na chvilku tam a pak znovu na cestu. Šel jsem pomalu a
ještě si dával picí přestávky, protože to bylo jen už 10 km.
Ale kurva 3x jsem se ztratil, pak jsem už myslel, že tam jsem, ale
potkal jsem jen check point a telefon ani camp place nikde!! Pořád
jsem si myslel, že to ještě potkám cestou, ale pravda byla hořká
– přešel jsem to! Opět milion sprostejch slov, ale rozhodl jsem
se, že se zapřu a že těch 6 km na další camp place dojdu. Nohy
mě bolely jak sviňa, ale zmobilizoval jsem všechny síly, 2x se
totálně ztratil, ale za ¾ hodiny jsem tam byl. Dohnal jsem tu
rodinku, co jsem s nima campoval už předevčírem. Kluk si
dokonce pamatoval moje jméno. 1. v Austrálii!! A že jestli
nechcu trochu těstovin, že toho mají zbytečně moc. Kurva, no to
víte, že jó!! 3 moje kastrolky jsem tam poslal a ještě jsem si
nechal na ráno. Zbytek vyhodili. No nic, muchy + komáři jsou
strašní, tak asi zalezu do vnitřku. Spávám jen v moskytiéře.
Dnes jsem podle mapy ušel 31 km, ale s tím mým vracením a
blouděním tak 40 km. Nohy jsou z těch novejch bot nadranc.
Ale žiju…
Skóre:
-/bonus 31/ztráta celkem 26 AUD
11.8.2004, středa
Ráno se nikomu nechtělo vstávat a tk
jsem kupodinu vyrazil o půl desáté jako první walker na trať.
Cestu jsme měli společnou, ale nechtělo se mně na ně čekat.
Bylo to jen 10 km k dalšímu místu, kde jsem já i oni htěli
zakotvit. V polovině byl telefon, tak jsem musel udat pozici,
když jsem to včera tak něšťastně přešel. Dojedl jsem poslední
rohlík a už na mě halekají chlapíci, co mě došli. Dál jsme
šli spolu, ale spíš bych měl dodat, že oni šli a já jsem skoro
běžel. Tak přišerný tempo jsem nenasadil, ani když jsem šel
srat. Chlápek to tam znal jak svý boty a tak jsme šli (a koupali
se) v těch nejlepších místech. Vůbec panáčci byli obutí
jak blázni. Kluci tenisky, ten šílenej blázen, co to vedl,
škrpále o číslo menší, nezavázaný, no hrůza a děda perka.
Letěli jak magoři a divím se děckám, že jim stačili, protože
já jsem to ke knoci už vzdal. Ale to už jsme tam skoro byli. Takže
valení se vu břehu, cyhtání ryb (bez úspěchu), vaření. Docela
pohoda. Uvařím další dávku, postavím stan a asi pudu spat, co
už dělat jinýho? Zítra opět civilizace. A telefon do Alice a
zjištění, kdy mně to vůbec jede do toho Darwinu. Čas vcelku
qapí. Tak zatím…
Skóre:
-/bonus 31/bonus celkem/5 AUD
Jo díval jsem se na ty svoje sandále
a je jen otázkou minut, kdy i ty se rozpadnou. Kurva, sotva jsem
vybojoval opětovnou nulu v penězích, tak budou další
výdaje! Ej!!
12.8.2004, čtvrtek
No tak už to máme za sebou. Zas další
štreka zdolaná a byla to opět parádička jako hrom. Co taky
jinýho čekat, když jde člověk od vodopádu k vodopádu?
Ráno jsem stihl uvařit i nudle a lehkou chůzí jsme překovali
poseldních snad 7 km. Poslendí vodopády jsme splavili vcelku bez
problémů. Plavání pod nimi bylo skutčným zážitkem, slunko se
lehce umírnilo, což se nedá říct o muchách. Ale byla pohoda.
Naše skupinase pak rozpadla, protože děcka pod vidinou kiosku u
parkoviště zdrhli kratší cestou, ranger šel taky po svým, tak
jsme zbytek došli jen se starým. Jedna z nejlepších částí
pochodu! Fakt jak v ráji. No teď čekáme na odvoz, tak
pokračování večer, snad už v Katherine.
Jo, vše proběhlo podle plánu,
dokonce jsem se nechal drze zavést až k internetu. Tam mě
čekala spousta nových zpráv, které mě povětšinou velice
potěšily. Botek + Barney ti se po letech překonali. Pak jsem se
dozvěděl, ať bezpodmínečně jdu s uchem. Kurva nemůžu!
Nicméně jsem vyhledal lékárnu a vysvětlil jsem, co chcu, co jsem
zkoušel, no sranda byla. Kapky, který by měly pomoct se jmenujou
„swimmers ear“ a stály vražednejch 11 AUD! Jestli to nepomůže,
tak už zbývá jen hřebík… JO a jak jako mám odhadnou 5 kapek,
když tam nevidím?! A jak to udržet v uchu? Toto jsou potíže!
Pak jsem koupil qanta žrádla a ani jsem to nemohl všecko sežrat.
Ještě teď mě je zle. Chce to pivo, jak sůl! No zakecal jsem se
s pár lidma, vyžebral prášek na praní a teď sedím
v trenkách v prádelně a píšu. Jo v nedělu bych
měl teoreticky valit do Darwinu. Domlouval jsem to telefonem a i
když to bylo „no worries“ tak v nedělu mám zavolat znova,
ověřit to. No nevím, proč v tak blbej čas, protože ten
autobus odjíždí v sobotu a v nedělu z Alice. Takže
jestli mě veme ten, co jede v sobotu, tak volat v nedělu
už je marný a jestli mě veme ten co jede v nedělu, tak tady
bude až v pondělí, tak fakt nevím, proč mi ta bába říkala
v nedělu ať čekám. No bude to ještě asi dobrodružné. Ale
zatím jeeště času dost. No nic, narvu zas batoh, zajdu pro pivo a
jdu asi na osvědčenýho fleka. Nohy mám naprosto v dezolátním
stavu. Acho jo! Zatím.¨
Skóre:
32/ztráta 1AUD/ bonus celkem 4 AUD
Jo a zítra se pokusím uvařit
brambory! Bude to peklo!
13.8.2004, pátek
Hm, jelikož je dnes už sobota, tak
jsem ani nezaregistroval, že bylo včera pátek 13. NO ale
pokračujme tam, kde jsem skončili. Pivo jsem koupil a qapně vypil,
protože mě furt otravovali abor. a neměl jsem na jejich žebrotu
náladu. Šel jsem o kousek dál než obvykle a nechtělo se mně
stavět stan, tak pod širákem. Bohužel tento nápad se do mých
top 5 nej nápadů v životě nevejde. Vedro úplně hrozný,
komáři. Takže buď a nebo. Potit se, nebo se nechat poštípat.
Noc jsem strávil tak někde mezi. Skoro jsem nespal. Ráno jsem
zjistil, že jem spal v mraveniš´tu. Tak jsem se nasral a
zaplatil si hned 2 noci v kempu. Noc/9AUD, bazén, rošt
zadarmo, tak v phodě. Taky jak se mně rozbil zip u batohu
(táhlo to nezvládlo), tak jsem vymámil z ženské na recepci
železnej kroužek na klíče, kterej tam přesně pasuje. Pak se mi
podařilo upíct pár brambor a nebyly špatný, ale málo. Ale
nechtělo se mi tam dýl strašit, lidi furt vočumovali a na tojá
nemám žaludek. Pak do města na net a koupit zas cosi k jídlu.
Ve slevě se to dalo. 1 na noc a relax pod jižním křížem. Noc
dobrá.
Skóre:
40AUD (asi)/ztráta 9/ ztráta celkem
5AUD
beer: 2 bbb/celkem 4 bbb/6 pots/3
jugs/1 bw
14.8.2004, sobota
Ráno jsem vzal všeck jídlo,
comizbylo a valil jsem na LOWER RIVER POINT, kde už jsem jednou
kuchtil. Navalil jsem na ten rošt brambor, co se vešlo a slintal
jsem kolem. Zkusl jsem i houpačky pro děcka. Paráda! Když už
brambory finišovaly, tak jsem zjistil, že já kokot, jsem ve stanu
nechal sůl! A jelikož bez sili to nebude nikdy ono, tak taky že
nebylo. Kurva. Pak jsem to zazdil ještě jedněma těstovinama a
válel se ve stínu. Nic se mi nechtělo a tak jsem čuměl, jakej
bordel dělají papoušci. Řev jak sviňa! Apropó, včera jsem
k večeru strvil půl hodiny pozorováním ptáků, jak táhnou
na jih. Bylo to něco úžasnýho. Jak ptačí dálnica, tak 5 km
dlouhej proud ptáků, vlnilo se to a na jednom konci obzoru to
začínalo a na druhým končilo. /plně šílený. Letěli za
naprostýho ticha. Fakt tisíce a tisíce ptáků. Jak jsem šel
dneska „dom“, tak letěli znova, ale už byla dost tma, tak jsem
toho moc neviděl.
No z parku jsem šel zas zpět,
vyhodil pár věcí do stanu, sebe do bazénu a honila mě mlsná
úplně hrozným způsobem. A jelikož bylo tak 40°C, tak jsem
investoval do zmrzliny. Ale nebylo to jednoduchý, protože minimální
množství je 2 litry a to bych na posezení možná nezvládl.
Nakonec jsem se rozhodl pro balení 8 ledňáků za 4 AUD. Byla to
špatná volba, protože byly dost o ničem, ale všech 8 jsem na
posezení sežral, aniž by roztály. Byl to výkon hodný
bezdomovce. Napřed jsem si myslel, že se pobliju, ale nakonec jsem
se ani neposral. Šel jem na net a pak jsem pozoroval asi půl hodiny
papoucha, co tam měli v kleci. Hnusný zvíře… No a opět do
kšeftu a koupil jsem párky! Maso zas po x týdnech. No a narazil
jsem na flašku červenýho za 3.89 AUD, což je zatím můj
australský rekord. Teď jsem 1. várku udělal na plechu a zbyde i
na ráno. Víno se dá, ale Vaca by to asi pěkně zkritizoval. Ale
hlavně že není sladký. Zítra možná na cesty, ale cosi mi říká,
že to nebude tak jednoduchý. No nic, uvidíme zítra.
Skóre:
16 AUD/bonus 15/bonus celkem 10 AUD
beer: 1bw/celkem 2bw/4bbb/6pots/3jugs
15.8.2004, neděla
No tak se zadařilo. Ráno jsem uvařil
a sbalil. Clej batoh jsem přerovna s tím že stan jsem ze
sektoru uvnitř, přesunul do sektoru na bok ven, takže se mi tam ty
hadry všecky pěkně vlezly. Něco málo jsem koupil k pití a
pak i pár buchet a ve 3 p.m. ten autobus fakt přijel a naložil mě.
Zabral jsemmísto vedle brýlaté francouzky a frčeli jsme k EDITH
FALLS. Dost dobrý, i když jsem tam byl už podruhé. Pak zas nazpět
do KATHERINE GORGE kempovat. Dělala se rejža s masem a když
jsem vysomroval sůl, tak to bylo skutečně sqostné. Bylo jasně
vidět, že to dělal chlap, tak to chutnalo. Vatra, o kterou jsem se
opět staral já a pivo, víno. Já jsem tam poslal 6 mých škopků
a nebylo to špatný. Do řečí se se mnou dali Iři, kteří mimo
jiné už absolvovali Ekvádor, Bolívii, Peru, Argentinu, atd.
Skvělý zážitky. Holka opět parádní smysl pro humor, tak mě
nadchla. To se u nás nevidí. Mám tady štěstí na lidi, co se umí
řechtat sami sobě. Noc na hovno, nemohl jsem spat.
Skóre:
15/bonus 16/bonus celkem 26 AUD
beer: 6pots/celkem
2bw/4bbb/12pots/3jugs
16.8.2004, pondělí
No tak jsem tady. Darwin. Další
z míst, o kterém jsem si vždycky myslel, že neexistuje,
protože to bylo tak z ruky a tak v prdeli, že to nešlo.
Ráno opět lupínková snídaně, ale
velice rychle jsem uzmul 6 krajíčků veky a s marmeládou (už
jsem zapomněl jak to chutná, ale lepší než mlíko + lupínky),
tak aspoň něco. Pak jak jsem uklízel kolem vohňa, tak jsem našel
ještě krabicáka, tak jsem konečně taky na snídani pil něco
jinýho než vodu. Jo víno bych pil po ránu furt. A opět na
KATHERINE GORGE a lidi šli na kánoe. Já jsem se válel a plaval.
Na oběd zas na to samý místo a byly hamburgers. Byl jsem nominován
do kuchyně, tak jsem se aspoň přednažral salátu. Hamburger byl
v phodě, protože jsem si toho tam navalil, až mě to padalo.
Rychle sežral a tak jsem stihl uzmout poslední maso, co tam zbylo.
Takže 2 kola. Moc moc dobrý. Cesta do Darwinu se vlekla jak sviňa,
zastávka v ADELAIDE RIVER, kde dělá za barem jakejsi týpek,
co hrál v Krokodýlu Dundee…, nebo tam byl vycpanej jen ten
legendární buvol…? Já už nevím.
No a pak Darwin. Docela velký město,
takže spačku někde za městem jsem už v autobusu vzdal,
protože jsme furt jeli a jeli a furt jsme byli v Darwinu. No
v 1. backp. jsem učinil zaměstnanou jednu ženskou tak na půl
hodiny. Nakonec mi doporučila jeden kemp za městem a dokonce i
autobus, co tam jede zjistila. Ale kurva já jsem věděl, že ještě
před tím je jeden kemp, o kterým se nezmínila. No na mě si
nepřijdou. Jel jsem do toho svýho za 1.40 AUD což je podle toho
zasranýho Melbourne paráda. Možná to půjde zdolávat i pěšky.
10 AUD za moc je tak normál. Lidí jak sraček, ael phoda. Ale to
vedro a hlavně vlhko, to je peklo!!! Teď je 10 h večer a může
být tak minimálně 25 °C alije že mě jen sedím a píšu. Noc
bude asi zas hrozná… Jinak je tady pěkně. Za rohem obchod, kde
je všecko, docela za městem, tady by se dalo vydržet. Hned vedle
je hala, kde hrají fotbal a něco jako košíkovou. 2 hoidny jsem
nato čuměl. Hrozný. S balonem se nesmí běhat, jen se
přihrává, neblokuje se a koše nemají desku. Hrozná blbost.
Fotbal tam taky hrají nějak divně, ale některým to i jde. Zítra
půjdu vočíhnout město, imigrační a pláž. Snad se z toho
něco bude dát. Jinak furt nevím, co budu dělat dál. Zítřek
rozhodne.
Skóre:
20/bonus 11/ bonus celkem 37 AUD
17.8.2004, úterý
Tak jak měl dnešek rozhodnout, tak
ani hovno. Nemám vůbec potuchu, co budu dělat dál. Všecko se to
ve mně mele a řešení žádný přijatelný.
Noc se docela dala, ale asi jsem tam
měl komáry, protože jsem se ráno vzbudil pěkně poštípanej.
Zaplatil jsem další den a šel do města. Asi tak hodinu a čtvrt.
Dost daleko. Na info centru jsem zjistil, kde je Commonwelth banka a
imigrační a šel jsem na to. V bance pohoda, na imigračním
hrůza. Ženská mi řekla, že potřebuju na každej měsíc pobyt
1500 AUD, co je od 500 víc, než jsem počítal a než bylo minule.
Kurva, no 2x jsem se jí ptal, jestli si je jsitá a pomalu se
smiřoval s tím, že mi to teda dají jen na měsíc. Vyplnil
jsem formulář a zas za tou ženskou a že teda jo, ale že je se
jde ještě zeptat kolegyně, jestli teda náhodu to nepůjde na 2
měsíce, co jsem původně chtěl. Kurva že to šlo. Byl jsem rád
jak blecha. Takže do konce října. Pakjsem zašel na net za 4 AUD
na hodinu a do pár backp. poptat se na prácu. Pak jsem volal na 2
místa a nikde mě nechtěli, protože nemám pracovní víza! Kurva.
No našel jsem backp., kde dávali v tv olympiádu, dal si
žrádlo za 6 AUD a zůstal jsem tam až do 7 h večera. Viděl jsem
plavání (zejména nového hrdinu Au Thorpa jsem si užil) a
synchronizovaný skoky. Takový záda, co skočil ten Číňan, skáču
běžně v lomu v Blansku. Prič jsem se nedosta na OH
nevím… Pak jsem šel na žrádlo zdarmo do jednoho kšeftu. Nic
moc, ale zadarmo až moc dobrý. Škoda, že jsem měl jen jeden ten
kupon. Pochod do kempu byl nekonečnej, hodina a půl. Nový limit je
23 AUD, ale asi ho brzo zvednu, protože je to skutečně vražedná
cifra!
Skóre:
21 AUD/bonus 2/ bonus celkem 39 AUD
18.8.2004, středa
Dneska to bylo vcelku dobrý až na
večerní katastrofu. Ráno jsem zavalil ještě 3 noci a šel zas do
města. Půl hodiny internet a chození po backp. po někom, kdo jede
do Perthu nebo aspoň do Broome. Pár jsem našel, zítra někoho
zkusím. Pak jsem čuměl půl dne na olympiádu. Naši zas hovno,
Slováci 2 zlatý! Večer do kšeftu a palba nazpět. Cestou jsem se
zdržel ocumováním fotbalu. Zas to hráli v hale, smíšený
družstva, no qalita žádná. Pak se se mnou zakecala jedna Němka.
Strašlivá Hilda, navíc pobožná a četla si biblu. Proč já
přitahuju zrovna takový lidi? Po návratu do kempu jsem zjistil, že
mi kdosi za mé nepřitomnosti zlomil tyčku na stanu, takže chudák
sotva stál! Kurva, byl jsem na mrtvicu! Co se mi tady ještě
rozpadne? Spravoval jsem to půl hodiny, tak tak to drží, ale není
to ono! Lidi jsou svině! Zítra se můžu jít pokusit najít
nějakej obchod se stanama nebo army shop a tu tyčku koupit novou,
ale myslím, že to bude nadlidskej úkol. Ach jo, tak mě to
nasralo, že ani nadávat nemůžu! Smůla mě pronásleduje úplně
neskutečná. Kurva!!! Jdu spát, nic jinýho se nedá dělat…
Skóre:
23/0/bonus celkem 39 AUD
19.8.2004, čtvrtek
Dnešek bych zhodnotil jako velice
úspěšný s boletivou kaňkou na závěr. Noc byla o ničem,
furt jsem dumal, co udělám s tou tyčkou. Ráno jsem si dal
pro změnu nudle s hrachem a kukuřicou. Po pravdě už mi to
leze krkem. (Hlad na tebe zmetku!!!). Rozložil jsem stan a šel se
zeptat na rady s tou tyčkou na recepci. Všichni projevili
neskutečnej zájem a borec si to zval, že se zkusí zeptat jednoho
fachmana, co dělá s hliníkem (jaký stěstí!!), že to možná
půjde. Já jsem vyrazil do města autobusem, vočumovat kšefty se
stanama, jestli tam něco nenajdu. Možná že by i bylo, ale mám to
pochopitelně donýst, že se na to mrknou. Internet, pohledy. Po
poledni palba zpět (bus) do kempu. Borec s úsměvem na rtech
mi to podává spravený. Ten fachman to fakt parádně spravil!
Juchúúú! Moje nadšení neznalo mezí, vztyčil jsem chajdu,
uvařil sračku, vlezl do bazénu a šel opět do města na OH. WR od
Australanky v semifinále, Popv v hajzlu, volejbal AU –
ITA a tak jsem se připravoval na dlouho předem ohlašovaný
basketbalový mač AU – USA. Těšil jsem se poměrně dost. Před
začátkem jsem ještě valil do obchodu pro jídlo a pak jak chcu
otevřít konzervy, tak kurva nemůžu najít nůž. Doprdele, někde
mi musel vypadnou. Běžím do backp., kde jsem čuměl na bednu, ale
tam jsem ho nenašel, tak jsem ho musel nechat buď u nás v kuchyni
nebo u toho bazénu, jak jsem vydělával bordel z kapes. Tak
zase palba na zastávku a již potřetí dnes busem k nám.
V kuchyni jsem ho nenašel a u bazénu pochopitelně taky ne.
Holt je v hajzlu! Ach jo, ale sloužil výborně. Naštěstí
mámještě jeden velkej nůž a otvírák na konzervy jsem taky už
obstaral. Chybí už jen vývrtka, ale prachy na víno stejně
nejsou, tak není potřeba. Třeba koupím novej…
Taky jsem dumal, co dál a vypadá to,
že do konce srpna zůstanu tady a budu čumět na hry, pak Perth,
Sydney a New Zeland a jak vyjdou, či nevyjdou peníze, dom. Letenka
je na 30.9., tak možná už 1.10. v Evropě. Uvidíme. Nebudu
už škudlit, nebo fakt nedojdu, hahahaha.
Skóre:
24/ztráta 1/bonus celkem 38 AUD
beer: opět nic, jsem zvědavej, kdy se
to změni!
20.8.2004, pátek
Dnes nic. Snad jen mě trápí myšlenky
na to, co si počít. Začal jsem nod tím dubmat moc brzo, zbytečně
mě to drtí. Ráno pochod do města a obhlídka přístavu a
přilehlých čtvrtí. Internet, pohledy a plaba na OH. Zrovna dávali
ze záznamu ten basket AU – USA a bylo to dost dobrý. Škoda, že
to Ozíci tak ke koncu zkurvili, ale Američani by bez Iversona byli
taky v prdeli. Australani sbírají medailu za medailou. Je to
neuvěřitelný! Jejich akorát 2x tolik co nás a jsou ve všem
nejlepší. Viděl jsem dnes pouze 1 našeho a chodec Malyša šel
jak na vycházku do botanické zahrady, tak se moc nenadřel. Možná
že ještě furt jde… Taky jsem viděl Afgánku na 100 m. Ta byla
výborná! Běžela s Daversovou a Blockovou a naprosto zdrtila
afgánskej rekord. Sice byla asi o 3 s pomalejší než ta
první, ale u mě vyhrála. Nasazení jak hrom, tepláky, triko. Pak
dávali cupitání koní ve čtvercu a to bylo tak o ničem, že jsem
šel dom. Nový rekord – rovná hodina!! Malyša by čuměl, jak se
taky dá jít rychle! Zítra v noci dávají Arsenal v přímým
přenosu, tak bych mohl hodit vočko.
Skóre:
24/ztráta 1/bonus celkem 37 AUD
21.8.2004, sobota
Den zpoždění. Včera asi taky nic
moc, chvilku net a pak jsem se šel zeptat na ten autobus do Perthu.
Čistě orientačně. Čekal jsem snad hodinu, než na mě došla
řada, ale pak mě to poslalo do kolen! Možnosti naprosto
neuvěřitelný. Jet můžu každej den a vystoupit můžu, kde chcu,
zůstat tam taky můžu, jak dlouho se mi zachce, pak zas jen
naskočit a posunout se o kus dál. Je to geniální! Přímo pro mě.
Žádní lidi, se kterejma bych se musel otravovat, svoboda. Je to
7000 km převážně kolem pobřeží a zdá se, že minimálně 14
dní to vezme. Tak jdu asi dneska pro to! Myslím, že to bude
výborný.
Olympiáda opět dobrá. Australani zas
2 zlatý. Pak fotbal Southampton – Blackburn 3:2, když rozhočí
byl úplně tragickej a pískl v poslední minutě penclu pro
domácí. Takže jsem byl až o čtvrt na jednu doma.
Jinak jak jsem jedl v parku, tak
přišel aborigin, jestli si nemůže vzít chleba… Podej mu prst a
urthne ti celej bochník. Fakt svině, ještě ho podpořil jeden.
Jenom jsem čuměl, co si to dovolujou. Začínám je nesnášet a
začínám se jim ode dneška vyhýbat. Dostali šanci, ale totálně
mě zklamali!!!!!
Skóre:
21/bonus 2/celkem bonus 39AUD
Ps. Konečně jsem se dočkal i skoků
z věže, ale co tam ty baby předváděly, se běžně skáče
v lomu po osmi pivech + lahváč v ruce. Sračky!!
22.8.2004, neděla
Opět den skluz. A ani nevím, cojsem
dělal. Koupil jsem tu jízdenku do Perthu a si čuměl na OH. Nevím,
co bylo, nějací koně. Hm, fakt nevím, co bylo, asi nic.
Skóre:
21/bonus 2/celkem bonus 41 AUD
23.8.2004, pondělí
Autobusem do města, lelkování na
info centru, pak na austobusák, kde jsem se nahlásil, že zítra
jedu do Timber Creek, tak tam mám být už v 7:30 h, snad
nezaspím. Pak chálka za 6 ADU, chvliku maraton. Chudák
Redcliffová, kdybych tam byl tak jsem ju vzal aspoň kilák na záda.
Bojovala jak lvice, ale asi to nekonec vzdala. Japonka metla jak
čert. Australani zas další medaile. Hodina net zadramo a pak pěší
tůra kolem Darwinu i se všemi suburbs. Ale kapku jsem se
přepočítal, protože jsem nedošel ani do půlky, kdam jsem chtěl
a byla skoro tma. Strašná dálka. Teď sedím na místě zvaném
NIGHTCLIFF a počkám až pude Oskar spát a jedu do města pro ještě
nějaký jídlo a pak budď dom nebo ještě chvilku OH. Jo dneska
zas utrácím a zabral jsem i jeden škopek. Konečně! Ale jinak nic
moc. Zítra jdem na to…
Skóre:
27 (asi zatím) + 13/ztráta 17/ bonus
celkem 24 AUD
beer: 1 pot/celkem
2bw/4bbb/15pots/3jugs
24.8.2004, úterý
Úúúúú kurva život, někde jsem
ztratil vařič, kterej nabyl můj! Skuečně nvím, co mě ještě
může přeqapit v Au, ale výdycky se najde něco, co se mě
snaží dostat do kolen!!
Noc byla zajímavá. Napřed jsem
sbalil vrch stanu, abych ráno byl rychlej jak blesk, natáhl ruskej
budík (sále je funkční!!) a nemohl usnout. Pak jsem se vzbudil o
půl třetí, to začalo pršet!! Nemohl jsem tomu uvěřit!! Po
tolika dnech jasnýho počasí. Vylezl jsem ven a přšelo z mraku
tak půl metru velkýho a zdálo se, že jen na mě. Sraljsem na to a
šel spát s tím, že to musí, co nevidět přejít. Stalo.
Se. Ráno vcelku phoda, odbavení taky, dokonce jsem stihl vybrat
prachy a vletět do „Colesu“, kde to odesral 1 chleba a cosi
levnýho, co se pak ukázalo jako sušený datle. Hladem jsem šilhal
a tak to tam napadalo. Hnus!! Dojeli jsem zas až do Katherine (to
město už znám nazpaměť), kde jsem neuvěřitelnou shodou
okolností potkal 2 lidi, co jsem docela dobře znal. Napřed
backpackeráka, u kterýho jsem nechával batoh a tomu jsem dnes
pomáhal lanařit lidi do jeho podniku. Byli jsme dobří, ale
bezúspěšní. Dali jsem řeč a tan mi říká, že jsem LONGRASS,
což je prý člověk, co spává u silnice a žije a válí se
v trávě. Takže opěžt nový označení, který si beru za
svý a přidávám k dalším oblíbeným. Poslední v řadě
bylo Kopelovo označení – Drtina obecná. Dalším známým
v Kath. Byl aborigin Paul Lake, u kterýho jsem tenkrát spal.
VICTORIA RIVER mě uvítala naprostou
pustinou. Tohle jsem nečekal ani já. Není tu vůbec nic. Jen
hospoda a plac, kde za 7$ spím. Žádný stezky, nic. Všecko
strašně daleko pro pěšáka jako jsem já. Ale byl jsem asi na 3
hoidnové procházce kolem řeky a okolí a je to fakt pecka! Pravá
Austrálie! Už začínám opět litovat, že nemám foťák. Celje
den jsem skoro nežral a tak jsem se těšil, že si uvařím rejžu.
Ale ukázalo se, že su totálně v hajzlu, protože jsem
nenašle vařič. Celej batoh jsem vyházel a hovno. Vůbec mi není
jasný, kde jsem ho mohl ztratit, vždyť jsem ho pořád měl!!!!???
Docela mě to zdrtilo, protože ten vařič byl navíc Martinův.
Nedá se nic dělat, budu muset koupit novej. Horší je kde? Protože
jsem v úplné pustině. Snad zítra v KUNUNURA, ale jestli
tam ne, tak asi až v BROOME. To by znamenalo vynechat všechny
zastávky, co jsou mezi, anebo se zapřít a zkusit žít bez jídla.
Ale 4 ndy to už je dost i na hladovkáře jako já! Kurva, musím ho
zítra koupit, nebo můžu cestování úplně vzdát! Sere mě to,
nikdo netuší jak! Pokud platí heslo – co tě nezabije, to tě
posílí - , tak se mám na co těšit, protože s takovu budu
silnej jak silnica a budu tady rypákovat až do 100 let!! A to bych
nemuel přežít, hahaha. Zítra ráno a dopoledne ještě tady kolem
a odpoledne do KUNUNURA. Po ztrátě vařiče se New Zeland téměř
rozplynul…
Skóre:
18/bonus 5/ bonus celkem 29 AUD
Jo, úplně jsem zapomněl, že
v Darwinu jsem byl v botanické zahradě. Bylo to parádní,
určitě nej místo v Darwinu. Pozoroval jem tam skutečně
obrovský papoušky. Snad 40 cm, fakt síla. Dneska jsem zas uřeky
asi hodinu vyhlížel krokodýla, ale nic. Aspoň jsem vočíhl
klokana jak pije. Dobrý!!!
25.8.2004, středa
Noc jsem strávil mimo stan pod
hvězdami. Byla to nádhera!! Jednou jak jsem se v noci otáčel
a uviděl jsem ten třpyt, tak jsem si na sekundu myslel, že spím
ve Studnicích v obyváku a měsíc se odrazil od toho lustru.
(Visí tam ještě?). Takže noc jak v pohádce. Ještě kurva
kdybych měl nějakej polštář! Spávám na flašce od vody a je to
true punk! Ráno jsem se motal kolem a opět vyhlížel krokodýla,
ale zas nic. Necméně VIC. RIVER mě svou divokou pustinou
uchvátila. Zůstal bych tam i dál, kdybych měl na čem vařit! Po
návratu z vycházky jsem už musel něco polknout! Burger za
6.50 AUD to nespravil, ale díky bohu ani nezhoršil, takže klídek.
Opět jsem přerovnal celej batoh (zdá se, že varianta se spacákem
v sektoru nad hadrami by mohla být funkční) a čkal na
autobus. Zas jsem natrefil na lidi, co znám! Týpek z Darwinu,
co mi dal lístky na večeři za 6 AUD – Holanďan. Dal mi tip na
FITZROY CORSSING, že je to tam dobrý. Možná se tam stavím.
Cesta do KUNUNURA byla dlouhá a čas se ještě posunul o 1.5 h
dozadu, takže slunko zalezlo už v 5.15 h!!! Jsem zvědvej, kdy
bude ráno svítat, podle mých statistik by to mělo být už někdy
kolem 5 am! Svět postavenej na hlavu. V KUNU. Jsem našel
caravan park přimo v centru a taky počet lidí a cena (11 AUD)
tomu odpovídaly. Zítra se možná mrknu po něčem jiným. Ale
potřeboval jsem kuchyň a ta tady je. Ani jsem nestavěl stan a metl
jsem tam. Rizoto a už to valilo. Vypadaljsem tamjak blázen. Všechni
grilovali maso, opýkali brambory, měli obrovský hrnce a všechno
vybavení světa a já jsem tam poskakoval s 0.5 l plecháčkem
a s bagrem v ruce. Risoto pro 4 lidi se v půl litru
těžko vaří. 2x jsem dolíval vodu, ale pak už se to nedalo
vydržet a poslal jsem to dolů ještě ne zcela hotový. Příště
to musím vařit po půlkách. Ještě tam asi skočím jednou
s těstovinama. Hlad je sviňa. Jó věc strašná. Přes
hranice WESTERN AUSTRALIA se nesmí vozit žádný ovoce ani zelenina
a tak jsem usel vyhodit asi 5 drahocenných brambor a celej česnek,
kterj mě držel při životě!! No nic, ráno se bude motat kolem.
Skóre:
17/bonus 6/bonus celkem 35 AUD
Ps. V Německu teď musí být
úplně prázdno. Všichni ti čuráci jsou tady!!!!!!!
26.8.2004, čtvrtek
Hrdinný nápad spát mimo stan opět
zkolaboval po náletu komárů a taky bylo tak hrozný vedro (spacák
do -5°C se tady v těch hicech moc nechyá(, tak jsem musel
postavit vnitřek stanu a vlézt tam a rozepnout spacák. Docela to
šlo. Ráno o půl šesté už polovina kempu na nohách a světlo
jak v poledne. Já už jsemv nelidských 7 am též protahoval
zdevastovaný hnáty a též poslal ven to včerejší rizoto. Ani
nevím,co jsem dělal pak, ale asi se šel trýznit do obchodu.
Koupil jsem 8 párků za 3.50 AUD, chleba, olej a meloun. Dál jsem
se díval po těch vařičích, ale ten, co se mi hodí na ty 2
bomby, co sebou vláčím, stojí 72 AUD (!!!) a ten, co je levnější
(50 AUD), je zas na jiný bomby. Tak zítra asi koupím ten levnej a
zkusím vrátit tu plnou bombu. Tak mě to sere, ale bez vařiče to
fakt dál nepůjdu! No sbácal jsem půl párků a vyrazil na
bohlídku. Docela dobrý, ale všecko vypadá, jak kdyby to postavili
včera. Silnice provizorní, baráčky z plechu, tak tak držící
při sobě, ale nemám nic proti tomu. Ale když tito lidi pak
přijedou do Prahy, tak je zákonitě musí trefit šlak! Au je
prostě země bez historie. Zní to divně, aljsem rád, že jsem
z Čech, z Evropy. Našel jsem i 2 další camps, ale 10
AUD už mi za to stěhování za město nestojí. Ale všude jsem
zneužil jejich bazény, tak dobrý. Net 3$ za půl hodiny a pak jsem
šel a šel a šel a narazil jsem na park, kde celebrity zasadily
každá svůj strom. Nejvíc mě zaujal baobab jak kráva, kterej
musel zasadit minimálně Ježíš Kristus nebo možná nějakej
panáček před ním, protože ten strom byl obrovskej. Stál by za
fotku, protože ty stromy mají strašně širokej kmen, kterej se
občas směrem nahoru rozšiřuje a relativně krátký a tlustý
větve. Vypadá to jak mrzák. Pakjsem zas šel k řece a pak
jsem toho měl dost a šel nazpět. Cestou jsem si hrál s plodem
baobabu, což je takový kinder vajíčko, se ktereým by člověk
velice lehce rozmlátil nevinnou hlavičku. Možná ho zkusím dovézt
dom, určitě ho upotřebím!!
Doma jsem dal zbytek párků a jdu se
válet do stanu, komáři mě už pěkně serou. Zítra FITZROY
CROSSING, což bude punk jak prase!
Skóre:
24/ztráta 1/bonus celkem 34 AUD
Dneska jsem to zas počítal a limit
můžu i lehce zvednout, ale při mé smůle se zas něco vysere, tak
musí být rezerva.
Jo zas jsem potkal známý! Tentokrát
Švédka s Anglánem, už jsem se o nich zmiňoval. Našli si
tady prácu a sbírají mango nebo co. Prý bez víza to nemá smysl,
prý zrovna včera tam byli policajti a kontrolovali pracovní víza.
Tak hovno!!!!!!!
27.8.2004, pátek + 28.8.2004, sobota
Zas nevím, co jsem dělal… Asi
koupil brambory a žral. Taky jsem zabral ten vařič. Pak jsem asi
šel do HIDDEN VALLEY, kde bylo vcelku pěkně. Následně jsem se
asi válel u bazénu a vyčkával na autobus. Ztratil jsem tu černou
propisku, kterou jsem šlohl na baráku Yeapovi a ani nevím kde.
Sakra. Cesta do FITZROY CORSSING byla dost únavná a v autobusu
byla kosa jak v Rusku. V 2:45 am jsme byli na místě a já
jsem se šel složit do campu. Jen tak pod širákem. Vcelku to šlo,
až na komáry, takže jsem toho moc nenaspal. Ráno jsem zaplatil 10
AUD za úplný nic (myslím tím ten camp) a šel na GEIKI GORGE.
Bylo to 18 km, ale ani ne po 3 km mě kdosi vzal. A když už jsem
tam byl, takjsem sikoupil lístek na loď (20 AUD) a (!!!!) konečně
jsem viděl toho korkodýla! A ne jednoho, aspoň 10. Váleli se tam
na hicu, no prostě paráda. Sice neměli 4 m jak v tv, ale i
tak to šlo. Plavba s tudíž vyplatila. Pak jsem si dal pochod
po okolí a ukecal jsem jedny lidi, aby mě vzali zpět do FITZROY C.
Měl jsem takovej hlad, že jsem musel valit do kšeftu a nechat tam
nehorázný prachy za nic. Teď je 14:00 h, vypůjčil jsem si tužku
a jdu srat. V 2:45 ráno mi to zas jede, tak budu možná ještě
chvilku očumovat. Ale nic tady není, tak nevím co…
Skóre:
33/ztráta 10/ztráta celkem 28 AUD
No zašel jsem se podívat na místní
fotbal (footy). Fotbal na vesnici je pravděpodobně všude na světě
stejnej. Stejný bezhlavý nasazení, hádky a obrovská radost
z výhry + předčítání a vyvolávání všech, co se k tomu
jakkoliv přičinili. Takže uklízečka, nástěnkář, svačinář,
všem se tleskalo a děkovalo, protože to byl asi konec sezóny,
jestli jsem to správně vytušil. Pak jsem šel spat.
Ps. Později, asi o 4 dny, mě napadla
jedna taková básnička, která se vztahuje k tomuto místu a
kempu. Tady je:
PTÁČCI
Zbyněk Vintr
„Dnes ráno,
našel jsem na stanu nasráno.
Nastalo se to tak,
že jeden blbej pták,
ulevil si zhusta
až oněměla má ústa,
protože to hovno
kydlo na mé okno,
odkud já se potají
dívám, jak si ptáčci zpívají.“
29.8.2004, neděla
O půl druhé ráno mě přepadla
jakási schýza, že ten autobus mi ujel. Slyšel jsem ho a červík
pochybnosti začal hlodat: Jestli jsem se nespletl, jestli jsem si
spravně posunul čas, jestli to v nedělu nejezdí jinak a 1000
dalších jestli… Ale pokračoval jsem podle plánu a s pár
aborigins jsem očkával dostavník. Přijel pozdě, ale přece.
Aborigins to valili do BROOME a vezli si akorát peřinu, čimž me
vyrazili dech! Abor. + vedro jak v prdeli + peřina = nesmysl.
V autobusu jsem nemohl usnout, ale v DERBY jsem se zas
nemohl probrat. Hned jak jsem vystrčil tlamu z autobusu, tak mě
zdraví jedna australo – rakušanka. Zas známá z 1. části
trati DARWIN – PERTH. Camp. Jsem našel hned, ale zas sem nemohl
usnout, kurva už! Vzdal jsem to a šel otravovat na office. Tam jsem
se zakecal s majitelem, kterej byl hotovej z toho, kde jsem
byl, odkud jsem, atd. Padl jsem mu do noty, strčilmi mapu a říkal,
že až skončí check out, tak že si můžu zadarmo půjčit jeho
kostitřas! Kolo bylo v podobným stavu jak to moje, když jsem
opouště Melbourne, takže těsně před kolapsem všech částí.
Ale kurva letěl jsem jak pták, sice to zvyku byly spíše
z válcoven plechu, ale cona tom? Objel jsem DERBY kolem dokola
a viděl zajímavý věci. Baobaby jak hovado, sktečný kusy! Výlet
se více než vydařil a dokonce jsem našel i velkej obchodňák,
kde jsem nechal trošku peněz. Mrkl jsem na nejvěšší rozdíl
mezi přílivem a odlivem na jižní polokouli (dost dobrý) a šel
dělat nic do kempu. Vcelku se mi dařilo, až na přestávku, kdy
jsem vařil. Kotel toho byl obrovskej, moc dobrý to nebylo (moc
hrachu, moc soli), ale na to se nikdo neptá. Pak jsem chtěl učiniti
lidi v Čechách šťastnými, ale kurva když to nezvedají,
tak na mě prdím. Zabral jsem tady knížku a četl jsem si a k tomu
i hrálo rádio nějaký otřejší kusy, tak pohoda. A opět známej!
Jeden Japonec, kterej chudák anglicky skoro neuměl, ale dali jsme
sáhodlouho řeč. Potkal jsem houž kdesi na cestách. No nic ráno
v 6 am už musím rypákovat na zastávce, abych nezaspal.
Skóre:
18/bonus 5/ztráta celkem 23 AUD
Jo, dneska jsem se vážil! Po 8
měsících… No myslel jsem, že to bude mnohem horší. Shodil
jsem jen nějakejch 8 – 10 kg.
30.8.2004, pondělí
Jelikož jsem šel spat na mě vcelku
pozdě, protože jsem si četl jakousi knížku o kokainu a v noci
se končně trochu o ochladilo, tak jsem spal až do rána vcelku
dobře. Ještě že mám ten budík, vzbudil mě spolehlivě. Čekání
na autobus se natáhlo až na 2.5 h, protože někde u KATHERINE se
jim krám vysral. Do BROOME jsme přijeli za největšího hicu.
Podle mapy jsem našel caravan park. Cestou se ke mně připojila
Jeniffer, ale osoba to byla nepřitažlivá. 11 AUD za noc je myslím
až moc, ale spávám přímo u pláže (tak 30 m), tak aspoň něco.
Pak jsem šel vočumovat do města, internet drahej jak prase –
3$/15 min. Pak Coles a hromada jidla jen za 10$, paráda, až mi
z toho bylo zle a musel jsem nechat i na ráno. Pár pohledů a
nazpět do kempu. Cestou jsem prohlížel všecky bottle shopy,
jestli tam nemají někde levnej škopek, ale žel opět nic. Večer
a v noci byl kurevskej vichr od moře, 2x jsem byl nucenej
spravovat stan, ale jinak noc dobrá.
31.8.2004, úterý
Zaplatil jsem další 2 noci vkempu u
moře a lehkou chůzí jsem prošel celý město až do Chinatownu.
Tam jsem opět mrknul na net a šel se zeptat, odkud je nejlepší
výhled na STAIRWAY TO THE MOON a zjistil jsem, že nejlepší je to
asi 100 m od mýho stanu, tak dobrý. Pak jsem se táhl ke CABLE
BEACH. Asi 6 km z města, tak jsem se prošel. Vedro na kolaps.
Jak jsem si myslel, že si ruce už nemůžu víc spálit, tak to
jsem si myslel špatně. CABLE BEACH je prostě obrovská pláž –
22 km a lid jsou tam sebevražedně vylepení na tom nejkrutějším
žáru. Nechápu takový magory. Ale jinak dobrý, musel jsem tam do
toho moře taky vlézt. Moře tak čistý, že bylo vidět do 2 m a
víc. Vlny o ničem, tak jsem to po půl hodině čvachtání se a
přemýšlení,co se vlastně v tom mořu dělá, když se
plavat pořádně nedá, když je to slaný jak sůl, když není
dokud si skočit, vzdal a šel očumovat zas o kus dál. Myslel jsem,
že bych moohl nrazit na nějaký fotbalisty a chvilku si s nima
ťuknout, ale narzil jsem jen na idioty, co hráli mnou nenáviděný
kriket!! Poslal jsem je česky všecky doprdele a šel nazpět do
města. Cesta se nějak protáhla, asi proto, že jsem se furt
zastavoval a hleděl tu a tam. 2 obchody jsem prolezl bez finanční
újmy a došel až zas do města, do Colesu. Tam tradiční nic, co
stálo málo a vydržet mělo dlouho, nicméně to bylo dobrý. Doma
jsem všecek bordel naházel do stanu a šel se podívat na ty SCHODY
NA MĚSÍC. (Při odlivu a úplňku, když měsíc vychází, tak se
jeho svit odráží v kalužích a moři, tak to vypadá jako
schody na měsíc). Hned Za mým domovem se shromáždily davy lidí.
Postavily se obchůdky a odevšad byla slyšet japonština + němčina.
Lidi jak vemena se nahrnuli naž na ten poslední výběžek odkud
byl předpokládán nej výhled, takže viděli jen ti, co stáli
pplně vpředu. Osoby menšího vzrůstu mohli akorát tak nadávat,
což kupodivu nedělali. Ajak to v AU chodí, tak každej měl
svou židličku, svůj obrovskej foťák, svůj obrovskej kus masa,
svou deku, svoje pití a čekali na zázrak. Já, po té co jsem
viděl všecky ty lidi, jsem chtěl jít pryč, protože to není na
moje nervy, ale nakonec jsem potkal mého známého Japonce, kterej
se chtěl furt bavit, tak jsem vydržel. Měsíc se asi styděl,
prtože vylezl dost pozdě, ale bylo to dost působivé. Párečky se
olizovaly, lidi vzdychali, Japonci si svítili mobilama, no dost
„dobrý“. Ale jo, stálo to za to!!! Doma jsem zjistil, že se mi
přimo do ložnice a obyváku vylilo 2 litry vody z mé
nedovřené polní flašky. Morak dost, ale takový hovadiny, jako
mokro ve stanu mě nechávají v klidu. Kdo zažil 6 denní
mokro na Tasmánii, tomu už všdcky záplavy světa připadají jako
lehce vylitý potůček. Utřel jsem to zhruba šátkem a zalomil to.
Skóre:
21/bonus 2/ztráta celkem 21 $
1.9.2004, středa
První školní den.Tahle noční můra
mě bude pronásledovat do konce života. Není nad větší radost,
než pozorovat všecky ty pacholky jak jdou do škole, když já už
NIKDY nemusím!!! Ufff, ještě teď je mi zle z pomyšlení, že
by mě to někdy čekalo znovu.
Zahájil jsem z lehka přesunem
k centru. Odtam jsem se vydal na pochod kolem BROOME. Byla to
šichta, šel jsem to asi 6 hodin v kuse a ušel jsem hrubo přes
20 km. Na CABLE BEACH jsem mrkl na západ slunka a šel dalších 6
km do města. Nohy už mě bolely jak čert. Dnešní bakšeš jsem
projebal v chlebu, v párkách a oleju. Na pozici se zas
shromáždily davy na SCHODY NA MĚSÍC a jelikož mi z nich
bylo zle, tak jsem šel radši vařit. Ještě jsem našel zbytek
brambor, tak jsem se nacpal tak, že jsem sotva lezl.
Skóre:
22/bonus 1/ztráta celkem 20 $
2.9.2004, čtvrtek
Dnes nic moc. Ráno jsem se nalodil
společně s 10 Japonců, kteří jeli též do PORT HEDLAND. U
visitor centra jsem již po 3. na cestaách potkal stejného
Holanďana, kterej mě podpořil lístkama na jídlo v Darwinu.
Dali jsme řeč – rozpadlo se mu auto a valí do KARIJINI NAT.
PARK. Říkal, že jsem mohl jet s ním, kdybych prodal lístek
na autobus. Ach pozdě je pozdě brachu. No škoda! Celou cestu
autobusem si řidič dělal prdel, že PORT HEDLAND ještě nikdy
nezažil takový nápor turistů, jak tam jede teď a že mu musíme
říct, co tam budeme dělat, když tam nic není. No a měl pravdu.
Po 7 hodinách jsme tam byli a to město mi připomělo jedno místo
v Estonsku (Sillamae), které svou idustriální nicotou
skličovalo. No já jsem vyrazil směrem ke kempu, bylo to 8 km. Ale
zastavil mě jeden backp., kterej tam byl pro jednu holku a že mě
vezme na okužní jízdu kolem a že pro mě bude lepší zakotvit
v SOUTH HEDLAND, odkud je to všude blíž. No udělal nám
přednášku azjistili jsme, že tam fakt není vůbec nic! Tam se
těží akorát ruda, jsou tam fabriky a nic víc. Vyhodil mě
v SOUTH HEDLAND v campu. Takže jsem měl PORT HEDLAND
zadarmo. Dobří lidi ještě jsou! Nakoupil jsem: pytel mrq,
plechovicu tuňáka, plechovicu kukuřice, 4 jabka a chleba, to vše
za 10$. Uvařil jsem k tomu nudle a na 2x jsem to sežral. Zas
je mo šoufl, chce to pivo, ale na to holt nemám. Ach jo! Taky jsem
mrkl na net za 2.75$/15 min. Svině! Jdu spat, zítra asi KARRATA.
Skóre:
21/bonus 2/ztráta celkem 18 AUD
3.9.2004, pátek
Dnešní den byl úplně o ničem, jen
jsem se flákal, nic nevidě, jenom jsem vlezl do ledovýho bazénu,
tak mě zas to ucho, co pomaličku polehoučku odlehovalo, zase
zalehlo. Doprdele už!! Autobus měl přes hodinu zpoždění a cesta
se vleče jak sviňa. Jsme v ROEBURNE v hospodě amáme 40
min. pauzu. Jsme 40 km od KARATHA, kde pro dnes končím. Jak po tmě
bez mapy najdu camp, nevím. Jo v autobusu pustili video, jak
Eddie Murphy hlídal děcka. To mi chybělo ke štěstí!!!
Skóre:
3 AUD (prozatím)/bonus 20/ bonus
celkem 2$
4.9.2004, sobota
Píšu hned ráno, protože su nasranej
jak sviňa. V noci jsem přišel do kempu dost pozdě, postavil
jsem jen vnitřek stanu a šel spat. O půl čtvrté ráno začalo
dost krutě chcat, tak jsem musel natáhnout i zbytek stanu. Ráno
jsem šel poctivě zaplatit další noc, počítal jsem s tím,
že tuto noc mě nechají zadarmo, když jsem jim nakecal, že jsem
přišel až ráno, kdy pršelo. Ta kurva mi napočítala 44 AUD za
obě noci. Hádal jsem se s ní dost hnusně, ale nepovolila!
Kurva, zrovna, když jsem konečně smazal ztrátu. Zbytek dne jsem
proflákal, protože mě to furt zřalo, jak mě tak kráva okradla.
Vymýšlel jsem způsoby její smrti a nedělal nic, jen obešel
město a koupil čokolácu na uklidnění. Večer jsem dal řeč a
pinec se 2 lidma z NEW ZELANDU. Holce jsem skoro nerozumněl,
protože měla za 3 promile alkoholu v krvi. Dostaljsem 2 piva a
nabidku jet s nima autem. Pozdě je pozdě drazí. V noci
zas pršelo.
Skóre:
50/ztráta 27/ztráta celkem 25 AUD
Beer: 2 pots/celkem
2bw/4bbb/18pots/3jugs
5.9.2004, neděla
Konečně po 2 dnech trochu aktivity.
Dopoledne jsem skočil do bot a vyrazil po kopcích směrem k visitor
centru. Bylo to dost dobrý, pěkný výhledy na všecky strany. Jen
mi chyběla brožurka, která se ovšem musí zakoupit na visitor
cintru. Jsou to svině, že nikde nedají ani mapu. Za všecko se
musí zaplatit! Hnus! Lehkou chůži jsem došel až do cíle,
posbíral mraky letáků a prá jich i přečetl. Jak to tak vypadá,
tak s tím kempováním to bude horší a horší směrem
k Perthu. Pálky jako 25 AUD za noc ve vlastním stunu se mi
zdají úplně nesmyslný. Buď to bude masakr s batohem na
zádech a spaní u cesty (což bych nerad), nebo spaní v backp.
za 17 – 20$/noc, což je pro mě drahý. No ještě uvidíme.
Koupil jsem pytel mrq, pytel tětovin a
podezřelou šlichtózní omáčku a valil zas 5 km zpět dom.
Těstoviny se vyvedly a jelikož jsem to řádně osolil, tak to bylo
i dobrý. Jak žeru, tak ke mně přichází pan zákon, a že jestli
nemám zaplacenou další noc, tak ať vypadnu z kempu! Kurvy,
nic jinýho!! Trochu jsem je podráždil a vypadl až za 2.5 h. Dnes
již po třetí 5 km pochodu a sedím před Colesem. Začíná zas
pršet. Do EXMOUTH bych měl dojet tak o půl čtvrté ráno a kemp
by měl být kousek od zastávky. Jsou tam 2, ale fikaně jsem se tam
zadarmo zavolal a zjistil, že v jednom stojí noc 21 $ a
v druhým 9 $!! Doufám, že jsem slyšel dobře! Noc nic…
Skóre:
8/bonus 15/ztráta celkem 10 AUD
6.9.2004, pondělí
Takže do EXMOUTH jsem dojel
s hodinovým zpožděním. Kemp jsem nenašel a tak jsem to
zapíchl ve vyschlé řece. Chviličku jsem spal než vyšlo slunko a
šel hledat ten kemp. Byl asi o 200 m dál. Zavalil jsem 2 noci a šel
se podívat kolem. Internet, něco jídlu. Zjiš´tuju, že v obchodě
toho kupuju míň a míň, celkem nic. Ale jídla je furt tak akorát,
tak je to snad dobrý. Vážně uvažuju o zakoupení 6 vajec. To
bude paráda. Seice bez másla, ale po 8 měsících se z toho
zblázním. Jinak noční vycházka k pláži, vichr jak od
moře, zima jak v lesu. Jdu spat. Zítra asi autobusem na výlet.
Skóre:
15/bonus 8/ztráta celkem 2 AUD
7.9.2004, úterý
Dneska se to docela dalo. Dopoledne
jsem valil do města pro ty vajca a na internet. Pak jsem je uvařil
a sežral jak největší lahůdku. Pak jsem začal uvažovat o tom
autobusovým výletu na pláž. No a jelikož to bylo zadarmo, tak
jsem valil. Předtím jsem zapůjčil ploutve + brýle + trubku a šel
to zkusit za kemp do mořa. Ale to jsem si dal. Přístup hroznej,
žádnej písek, jen korál. Hnáty jsem si dořezal, ale nakonec to
jakž takž šlo, až na ty vlny. No tak na autobus a společně s 5
Japonkama jsem tam i dorazil. Pláž pěkná, ale hrozný vlny.
Nicméně jsem se do toho navlíkl a hupsl tam. Voda vcelku studenaá.
Šnorchlování je super zábava, když nemáte merový vlny a když
je něco pod vodou vidět!! Po 2 minutách boje jsem měl v trávicím
traktu tak přesoleno, že jsem to musel vzdát. Málem jsem se
utopil, výdy, když se přese mě převalila vlna a já se zrovna
pod vodou nadechoval. Bylo to strašný. Slaná voda je na poblití!
Ale aspoň jsem zahodil trubku a trochu si užil ploutví. Nakonec to
nebylo špatný, protože jsem se nadřel jak kůň a tak jsem dosáhl
pocitu, že dnes jsem aspoň něco udělal. Pak jsem klechtal s 2
babama (jedna z nich byla v Českým Krumlově). No po
chvíli jsem šel hledat škeble a našel jsem výstavní kusy, ale
sebou je asi nepotáhnu. (Jo zmiňoval jsem se, že jsem v BROOME
ty škeble viděl chodit? Stovky a stovky, dost dobrá podívaná,
ale zvíře je to hnusný).
K večeru jsem ještě metl pro
chleba a za 50 centů jsem přibalil ještě asi 10 banánů těsně
před rozkladem. Byly výborný! Zítra ráno se jdu trápit ještě
do moře, protože jsem si ty krámy půjčil na 24 hodin, tak to
musím využít, i kdybych se měl utopit. Taky musím vyprat…
Skóre:
33/ztráta 10/ztráta celkem 12 AUD
8.9.2004, středa
Takže jsem to udělal podle plánu.
Ráno net a… sakra, že bych nic nekoupil…? Asi ne. Jo a vybral
jsem prachy. Zaplatil jednu noc a nahlásil se na zítra do CORAL
BAY. Pak jsem mazal na pláž trochu si užít srandy. Asi po 10 m na
pláži jsem narazil na kurevskou ještěrku, jak se vyhřívala na
slunku. Krve by se ve mně nedořezal, protože ta sviňa měla tak
něco přes metr a vypadala jak malej varan. Žlutočerný puntíkatý
hnáty, kroužkovej vocas stejné barny, prostě vypadala dost dobře.
Asi minutu jsem přemlouval nohy, aby se pohnuly blíž, husí kůžu
jsem měl až na nosu, ale překonal jsem to a vočumoval tu mrchu
zblízka. Strach mě neopustil. Chtěl jsem to rozplavat v mořu,
ale když po 300 m byla voda stále lehce po kolena, tak jsem
vypustil pár kurev a plavmo na zádech jsem to hrnul zpět. Odliv mě
pěkně nasral! Jak jsem šel nazpátek, tak jsem toho malýho varana
potkal znova, ale měl taky strach, tak prchl.
Vrátil jsem ty krámy a šel prat.
Vcelku se to podařilo. Po té jsem obešel celej EXMOUTH a cestou
jsem sám se sebou rozmouval anglicky. Už mi definitivně z té
samoty v Au mrdá… Zakoupil jsem i další dávku bananas a
hned jsem jich všech asi 10 sežral. Posbíraljsem a zabalil suchotu
a rozjímal ve stanu. Zašíval jsem. Taky jsem lehce počítal a
limit už, co nevidět, zvednu, protože jsem se vyšplhal na 34 AUD
na den. Můj vražedný limit už se nedá snášet a stejně se do
něho horko těžko dostávám. Ale ještě to tento týden skuším
vydržet. Takže zítra CORAL BAY. Vypadá to, že tam bude pěkně
draho!
V EXMOUTH nejsou aborigins! Dost
dost divný, asi je to na ně moc malý město.
Skóre:
26/ztráta 3/ztráta celkem 15 AUD
Jo, limit bych dnes dodržel, ale
narazil jsem na mou oblíbenou 800 ml flašku piva za 3,40$, tak jsem
to nevydržel. Když jsem to kupoval s další dávkou banánů
(není 20 kusů za den moc?), tak měla ženská nějaký kecy, že
to je divná kombinace – banány s pivem. Tak jsem jí řekl,
že je to nejlepší, co může být…, když se chcete lehce
vysrat. Chlápek, co tam prodával, se tam směje ještě asi teď.
Je skuteně divný, že to pochopil…, asi jsem měl štěstí.
Beer:
1bbb/celkem 2bw/5bbb/18pots/3jugs
9.9.2004, čtvrtek
No včera jsem vařil rejžu, až se
kouřilo. 1. várka byla až moc mocná, takže to nebylo vono.
Naštěstí 2. se zadařila, tak aspoň nějaká radost. Poslal jsem
to dolů s fazolama. Opět se předružil Japonec, co neumí
anglicky (já vím, ode mě je to dost obvážné tvrzení), tak jsem
„kecali“. Na závěr jsem polkl i to pivo a zjistil jsem, že
„ho“ mám – to pivo mělo jen 3.5% alkoholu. Hm, abstinence
dělá divy.
V noci byl hic, tak nic moc. Ráno
jsem pelášil do města na net a zvolal jsem na 1 z těch 2
kempů, co jsou v CORAL BAY. 28$/noc mě silně znechutilo. Po
té další várka rejže se sardinkama + kukuřica = sqost. A pomalu
jsem se nalodil s Japonkama do dostavníku.
CORAL BAY je skutečně ráj na zemi,
snad jen pro sociálky kurevsky draho, takže vlastně peklo, haha.
Ale noc nakonec za 18$ (svině). Hledali tam otroka do kuchyně, ale
až od příštího měsíce, takže nic. Pláž a moře úplně jak
z pohádky. Čuměl jsem!! Západ do vody opět dobrej. Ráno o
3:00 h valím do CARNARVORNU, protože tady bych asi utratil všecky
peníze. CORAL BAY nádherná, ale draho. Jo nejsou tady černí, ale
zaslechl jsem ruštinu. Verbež z Německa se nepočítá, jsou
všude!! Ráno nesmím zaspat!
Skóre:
25/ztráta 2/ztráta celkem 17 AUD
10.9.2004, pátek
Noc podle předpokladu. Kravál, tak
jsem nemohl spat a když se zadařilo, takjsem se budil strachem, že
zaspím. Ve 2 ráno jsem vstával a lidi vedle mě, šli spát.
Hajzli! Autobus mi skoro ujel, protože jsem čekal za rohem.
V autobusu jsem nemohl vůbec spat až samozřejmě těsně
předtím, než jsem měl vystoupit, jsem usnul.
CARNARVON je vcelku dobrej, obešel
jsem celý město a bylo to dobrý. Jinak nic moc, celej den se mně
chce spat jak sviňa, všude chcou za všecko peníze, snad jedině
ženská na konci PLICAN PT. Mi zadarmo poradila, ať jdu zkratkou
kolem moře. Zkratka to byla jak pro tank, ale překonal jsem to.
Sice po kolena od bahna, ale nevadí. Asi zvednu limit. Zítra MONKEY
MIA. Přestává mě to bavit, potřebuju do pustiny, ale nejsem si
jistej, jestli na to mám dost sil. Už je toho až až a těším se
dom docela dost. Hlavně až si pustím kazeťák. Nic jinýho
nepotřebuju!
Skóre:
25ztráta 2/ztráta celkem 19 AUD
11.9.2004, sobota
Noc dobrá, vzbudil jsem se akorát 2x.
Cesta do MONKEY MIA byla strašně dlouhá, ale krajina dobrá.
MONKEY M. je podobná řiť světa jak CORAL BAY. Není tady nic, jen
malej drahej obchůdek a net za 2$/10 min. Kurvy! Při zaplacení
svtupu jsem zjistil nemilou věc, že autobus jede až v pondělí
ráno, takže budu muset zůstat neplánovaně 2 noci. No snad se
nezblázním. Dnešek docela šel, potuloval jsem se kolem a viděl
jsem zas toho malýho varana. Zas jsem se lekl, jak hrom, vypadal
hrozně, ale nebyl tak velkej, jak ten v EXMOUTH, cca 80 cm.
Dále jsem viděl mraky ptáků a ve vodě takovýho malýho rejnoka.
Hnus. Pelikáni. Žrádlo se dost krátí, zítřek bude opětovná
zkouška. Ráno by se měli objevit dlefíni, uvidím. Asi jdu
meditovat do stanu, je tam bordel jak v tanku.
Skóre:
28/ztráta 5/ztráta celkem 24 AUD
Už 4. den mě bolí pata jak čert. Je
to ze sandál. Brzo je vyhodím, ale zatím jsou k užitku. Ucho
už skoro odlehlo, tak aspoň nějaká pozitivní zpráva.
12.9.2004, neděla
Neděla se vydařila! Ráno jsem došel
na pláž právě včas, kdy připlavali delfíni. Neuvěřitelně
přátelští, dělali bugr ani ne 1 m od jejich krmičů. Čuměl
jsem, jak může být zvíře tak přáteslký k takovým
zrůdám, jako jsou lidi. Byl to fakt dost dobrý. Lidi jim naházeli
pár rych a asi po 45 min. delfíni odplavali. Jinak komentář byl
výbornej, ti lidi ty delfíny znají jak svoje boty. Pak jsem ještě
shlídl video o delfínech a to bylo taky parádní. Pak už jsem
muesljít klohnit šlichtu. Trvalo to dost dlouho, ale úspěch se
dostavil. Moc dobrý až na to, že došla sůl. To je pohroma. Dál
jsem se flákal ve stanu, protože jsem se lehce přežral. Kolem 3.
jsem vyzaril na vycházku kolem moře. Vzalo mi to 3 hodiny a došel
jsem zas akorát, když delfini dávali dobrou noc. Krutě jsem se
zakecal s jedním Španělem z Madridu a mám přijet na
Real. Týpek to byl fakt úžasnej. Cestuje na kole! Už projel
Argentinu, Španělsko, Brazílii, Mongolsko, Norsko a vlastně celou
Evropu. Jo a Maroko. Kecali jsem snad 3 hodiny. Milion zážitků a
prý nej země je Madagaskar!!! Sakra, to byl pokec, až se mi
nechtěl jít spat. Mám se ještě co učit o cestování a kam se
ještě podívat. Dobrej den jak cyp!
Skóre:
5/bonus 18/ ztráta celkem 6 AUD
Jak jsem pral, tak jsem tam zapomněl
přihodit kšiltovku a batoh. Tyto kousky výstroje nyní vypadají
jak dávné dědictví po záchranářích z Pompejí!!!
13.9.2004, pondělí
Spaní v pohodě, budík
nezklamal, cesta na OVERLANDER, kde se přestupovalo, tak dobrá. Ale
tam se čekalo 2 hodiny a muchy se činily!!! Bylo to peklo. Opět
pár Němců, ale s jedním z nich se dalo kupodivu kecat,
tak jsem docela čuměl, že i v německu se najdou lidi, co
Němce zas tak až moc nemusí. Cesta do GERALDTONU uběhla jak ovda.
GERALDTON je zas po týdnech docela velký město. Ihned jsem mazal
domého oblíbeného „woolworthu“ a opět nevěděl, co koupit.
Chleba, salám, sýr a melou. Všecko úplnej hnus! Koupě fakt
k hovnu. Zdá se, že si žaludek navykl na těstoviny a nudle a
nic jinýho už nechce, haha. Ale ne, ten salám byl fakt otřes
(ještě ho kus mám, až bude nejhůř) a sýr 97% fat free, to byla
skutečně hovadina kupovat. Jak něco může být 97% fat free? Co
tam po tom zbyde? Teď už to vím, nic! Chleba byl bídnej, málo
slanej a úplně na hovno. Melou starej. Ale byla to hmota a zahnala
hlad, tak proč si stěžovat?
Cesta do kempu byla dlouhá strašně
moc. Ztratil jsem směr (definitivně a sebekriticky přiznávám, že
orientace na nových místech je můj hrob. Míro, Vlasto, chlapíci
vždycky si na vás vzpomenu, jak jste šli výdycky správným
směrem) a navíc tam silničári zrovna tak zdevastovali silnicu, že
se tam nedalo jít ani pěšky. Tak jsem se musel kus vracet a pak to
celý obejít. Jo a zastavil mě cyklista a jestli jsem se ztratil,
kam jdu a odkud jsem. Když jsem řekl, že z Čech, tak ten
doposud vstřícnej yklista prohlásil: „It is scary!!!“ (to je
děsivé) a bez dalšího slova naskočil na kolo a byl pryč. Hm,
asi má blbý zkušenosti s lidma z Čech, anebo (a to
spíš) si myslel, že Česko je bývalý Rusko (což si ostatně
myslí 80% Australanů) a dostal strach, abych ho nezastřelil. Do
kempu jsem po 2 h boje došel. Noc za 16 AUD, docela moc, ale sral
jsem na to. Stan. Zjistil jsem, že kuchyň je za prachy, tak mě to
lehce rozhodilo, ale asi o 300 m k pláži jsem pak našel rošt
zdarma, tak dobrý. TV zadarmo. Mrkl jsem na „Cheers“ a kupodivu
jsem dost rozuměl a pochopil jsem i některý vtipy. Měl jsem asi
šťastnej anglickej den. Pak jsem se šel motat do města a koupil
čokoládu, protože po těch sračkách jsem potřeboval cokoliv, co
má jakoukoliv chutť. Docal dobrá. Nazpět jsem doklopýtal zrovna
když bylo v tv jakýsi Carusoshow a masochisticky jsem se
trápil snad půl hodiny. Naprostej otřes, čeho jsou lidi schopní.
Hrůza a děs. Pak byl „milionář“ a vůbec jsem se nechytal.
Ani otýzky za 100$ jsem neznal. Ale týpek z NZ se s tím
nesral a vyhrál 3. nejvěšší cenu, když jsem mu „poradil“
odpově´d na otázku, kolik států končí na …stán.
Skóre: 28/ztráta 5/ztráta celkem 11
AUD
„Konečně“ jsem zas narazil na
milé, kamarádské černé lidičky, kteří se shromažďovali
v centru města. Kličkoval jsem jak zajíc, přebíhal ze
strany na stranu, abych je nepotkal, ale neunikl jsem. Bez šance! Je
jich strašně moc a v jejich opilosti jsou rychlý jak blesk.
Takže jsem byl nucenej se seznámit s Adamem a s asi 5
dalšíma, cojsem potkal. Jejich starostlivost o moje prachy mě tak
dojímala, že jsem skoro až plakal (zlostí). Pánové zahajují na
2$ (což se rovná např. 2 kg brambor, nebo 1 pivo, 1 chleba, 2 kg
mrq a spousta dalších věcí se dá koupit za 2$), což je pro mě
sebevražda – zahodit tolik peněz. Pak jdou na 1$, ale míň už
nechcou, co by taky dělali s centama?!! Připomínám, že já
sbírám i blbý 5c mince, z akterý se nedá koupit nic, ale
jsou to peníze. Takže jsem si vysloužil pár nadávek, když jsem
jim nic nedal a černí lidičkové si pivo a víno museli koupit za
svý. Dále jsem potkal i holky černý. Ty jdou na to jinak. Ale
úplně blbě. Když mi 130 kg ožralá slečná řekla, že má
hlad, tak jsem se musel smát. Já vím, coje to hlad panenko, já
jo!!! Po asi 10 černejch pajdulácích mi už došla trpělivost a
začal jsem jim radit, co mají dělat. Např. jsem jednomu z nich
řekl, ať jde na úřd, že má hlad, že mu bílý držky ukradli
jeho milovanou zem a že teda chce peníze, aby neumřel hladem. Ten
panáček na mě chvilku čuměl jak tele, otevřel si další
pivečko a odešel. Z toh plyne, že aborigins nemají smysl pro
humor, haha. Dalšímu z nich jsem poradil aˇž udělá
demonstraci a sepíše petici, jak se jim žije špatně. Dalšímu
jsem řekl, ať stávkuje, ale povedlo se mi rozesmát jen sám sebe.
(Teď jsem si vzpomněl na vtip, kterej není zas tak daleko od
tématu: Co je absolutní nesmysl? Když cikán studuje při
zaměstnání). Ale nakonec mi dali pokoj. Pak mě dorazil jeden
neaborigin, jestli prý nemám nějaký prachy. Už mě málem trfil
šlak. Proč zrovna já? Velkej batoh, dementní zarostlej xicht,
troska. Proč zrovna já bych měl mít peníze? Možná je to tím,
že se podobám těm, co žebrají… Ale v tom případě chtít
prachy od „bratra“ je svinstvo… Nevím…
14.9.2004, úterý
Cha, chá, moje instinkty nezklamaly.
Něco viselo ve vzduchu. Už včera jsem cítil nějakej průser, ale
nebyl jsem si jistej odkud přijde. Ráno už jsem byl celej nesvůj
a hned ze stanu jsem šel k telefonu, abych zabookoval jízdenku
z PERTH do SYDNEY. Kurva, jak nesnáším telefonování!! Když
jsem se po 5 minutách boje konečně spojil s živou osobou,
tak jsemjen čuměl. Týpek totálně nepřátelskej, jako –
nezdržujte mě, anglicky neumíte, co chcete, to nejde… Na nedělu
bylo volný jedný poslední místo. Tak že jo, ale do piče, tak to
ztroskotalo na mé kartě. Prostě chtěl číslo, tak jsem mu ho
dal, ale prý že to je nějaký pojebaný číslo a že ať mu dám
jiný. Čuráku a kde ho mám tak najít!!? Prostě to nešlo, ten
zmrd mi začal říkat, ať mu nadiktuju to číslo, nebo ať
nezdržuju. Málem mě mrdlo! Hajzl, kde jsem to číslo asi měl
vzít!? Nakonec jsem to vzdal a řekl jsem mu, že jdu do města to
zkusit do nějaké agentury. Aspoň mi dal tip, kdo by to mohl dělat.
Letěl jsem tam a cestou zaplatil další noc v kempu. Do města
to bylo 30 minut během, protože jsem tušil, že se všecko začíná
kurvit a že čas je proti mně. Na agentuře mi řekli, že na
nedělu tam žádný volný místo už není!! Tak před hodinou bylo
a teď už není?! Co jsem měl kurva dělat? Ale pořád byla ještě
šance jet pak až ve středu. Tak ve středu tam taky nic není, prý
až zas v nedělu. Ale to bych dojel do SYDNEY 30.9. a nestihl
bych (pravděpodobně zabookovaný) letadlo. Byl jsem na mrtvicu. Ale
že prý je jedno místo volný na zítra. To jsem zas nevěděl,
jetli se stihnu do PERTHU tak brzo dostat, ale mělo by to vyjít.
Tak jako že jo, ale že tmusím ověřit na Greyhoundu. Metl jsem
k telefonu a bojoval znovu, tentokrát ale ne s volem, ale
s krávou. Na beton jsem věděl, že jede autobus v 1:00 h
ráno, ale ta husa mi říká, že ne, že ten autobus, co myslím,
jede jen v po a út z EXMOUTH. To znamenalo, že
v GERALDTONU je ve středu a v 1:00 h a ona mi říká, že
ne! Kurva, jak ně? Něměl jsem sil… Tak prý, že můžu jet dnes
v polidne, ale že si není jistá, jestli jsou volný fleky.
Ale že by měly být. Tak jo, bylo půl jedenácté a autobus tam
měl být ve 12:50 h. Takže zpět do agentury, tak jako že teda jo
a že 513 AUD. Kurva, jsem ti říkal, že jsem členem backpackers a
že mám slevu jak kráva! Jóó? Tak zas kamsi volala a ověřovala
to. „No máte pravdu!“ Kurva, já vím, že jo, ale rychle. Tak
jsem zavalil 252 AUD a to už bylo 10:50 h. Hladem jsem šilhal, tak
ještě odvážně do obchodu, sežral jsem cosi a celou cestu jsem
běžel nazpět do kempu. Udivilo mě, že jsem furt mohl. Asi 10 kg
hmotnosti dolů dělá svý…
Na recepci jsem byl v 11:20 h, ale
až o půl se me ženská začala věnovat, tak jsem ztratil cenné
minuty. Ale přeqapila mě, že mi vrátila ty prachy na dnešní
noc. Super. Ne jak ta tlustá pizda v KARRATHA! Bleskově jsem
zbalil a ve 11:50 h jsem vyrazil. Šel jsem, co to šlo, ale s tím
batohem to nešlo. Připomínám opět, že když jsemv červencu
vyrážel na cesty, tak jsem počítal, že pojedu i na NEW ZELAND,
tak sebou vláčím hromadu zimních hader, tak je batoh těžkej
jako prase. Na stanoviště jsem dorazil v 12:35 h, což je o 5
minut později než je předpis.
Teď už se vezu a je klid. Ale dost mě
sere, že svou liknavostí v PERTHU strávím jenjednu noc. Ale
kdo mohl počítat s tím, že ty vlaky jsou zas tak plný?!
Ještě v DARWINU jsem se na to ptal a ženská mi říká –
no worries, že je to v pohodě. Všecko je v pohodě, ale
ve skutečnosti je všecko na piču. Teď mě začíná trápit další
věc a to ta zkuvená letenka. Jestli to bude jak s tou
jízdenkou na vlak, tak se mám na co těšit. Ale na 80 % jsem si
jistej, že ten Rakušák mi v MELBOURNE říkal, že je to
předběžně zabookovaný na posledního sept. Jestli já jsem se
spletl…, no raději nedomýšlet, co by se dělo, kdyby to
zabookovaný nebylo. Hned v pondělí v SYDNEY na to musím
jít!! V PERTHU budu v 19:15 h, tak mě čeká maryrium
s hledáním bacpackeru a pak, jestli něco najdu, tak noční
PERTH. Na spaní se asi vyseru a aspoň prochodím město. Hroší to
bude, jestli nenajdu žádnej otevřenej backp. To se budu muset
vláčet s batohem… Čeká mě krušná noc v PERTHU!!
Pohoda. Do PERTHU jsem dorazili s půl
hodinovým zpožděním a na zastávce už čekali zástupci jednoho
backp. a lanařili lidi. Celkem vhod, o to víc, když za noc chtěli
jen 14$ + internet zadarmo + snídaně zadarmo. Fakt dost dobrý.
Pěšky z nádru asi 10 min. Složil jsem batoh, vyfasoval mapu
města a valil do nočního PERTHU. Město fakt pěkný, ale absence
otevřených hospod. No už bylo po deváté… Ale nakonec jsem
jeden podnik našel a měl jsem takovou chuť na pivo, že jsem tam
navalil hned 4 a dal bych i víc, kdybych měl prachy. Pěkná vrchní
+ Beatles, to se to pije. Na barák jsem došel kolem půlnoci a
ulehl.
Skóre:
31/ztráta 8/ztrátea celkem 19 AUD
Beer: 4 pots/celkem 2bw/5bbb/22 pots/3
jugs
15.9.2004, středa
Ráno jsem vstal v nelidských
4:50 h, abych prošel PERTH. Vzal jsem to kolem SWAN RIVER a byl to
vcelku zážitek. Slunko, rybáři a snad 100 běžců a cyklistů.
Úplní blázni. Než jsem došel do KING’S PARKU, tak bylo 7 h.
Zrovna mi strážci parku otevřeli most (něco jak na Tasmánii
Airwalking) a tak jsem prošel jestě celou botanickou zahradu.
Nejvíc mě zaujal Grasstree, což jak říká už název, je strom,
kterej vypadá jak kdyby měl korunu z trávy. Výška tak 3 m a
prý to za rok roste jen o 2.5 cm, tak stáří skutečně
zaznamenáníhodné. V KING’S GARDEN jsem se motal vcelku
dlouho, až jsem musel zas letět jak čert. Město se mi též
líbilo. Zdá se, že PERTH zatím vede. Ještě navíc, když je tam
veškerá doprava zadarmo – vlak do FREEMANTLU taky!! Neuvěřitelné,
když si vzpomenu na MELBOURNE… MELBOURNE v ohyzdnosti zatím
suveréně vede.
Na baráku jsem sežral hrču chleba a
mrkl zadarmo na net. Tento backp. nemá chybu, škoda, že jsem neměl
pár dní navíc! Ach jo. V poledne už jsem se naloďoval do
vlaku. Batoh 19.5 kg (limit je 20kg), i když se mi zdál tak o 10 kg
lehčí, než když jsem vyrážel z MELBOURNE. Loučení na
nádru nebylo tak šílené jako před 2 měsíci. Pozoroval jsem 2
Japonky, které se až do poslední chvíle držely seč mohly, ale
pak jak začala jedna, tak se druhá taky tak usedavě rozplakala, že
se třáslo celý nádraží. Požádaly mě, abych je vyfotil, tak
jsem teda neodřekl (na rozdíl od minula, haha). Ve vagónu se mnou
jsou asi jen 4 lidi. Místa jsou rezervovaný, ale asi se to nahrne
až v ADELAIDE, jinak mi to není jasný. Vlak jede docela
pomalu a strašně dlouho vždycky kdesi stoji, tak se to vleče. Asi
kolem 8. h pustili „Scooby Doo 2“, tak jsem se smál, až jsem se
za břícho popadal. Byl to hysterický smích, protože takovou
pičovinu jsem ještě neviděl. Smysl těchto filmů mi zůstává i
nadále utajen. Po 10. h jsme dorazili do KALGOORLIE, kde byla
přestávka do 1:40 h a.m.!! Nepochopil jsem proč. Byla možnost jet
na obhlídku města, ale 18 AUD za jízdu tmou jsem teda nedal. Ale
odjížděli 2 plný autobusy a lidi pak říkali, že to bylo dost
zajímavý, tak jsem jim to přál. Já jsem šel dolů do města a
narazil jsem ještě na otevřenou putyku, tak jsem tam lupl jedničku
a čuměl na videobox. Docela dobrý věci tam pouštěli. Ale Yeapův
videoklip k Nasum tam pochopitelně chyběl! Kolem půlnoci nás
pinglice (některý totálně šrot) vyhodily.
Skóre:
17/bonus 6/ztráta celkem 13 AUD
Beer: 1 pot
16.9.2004, čtvrtek
Na vlak jsem došel po půlnoci,
chvilku se poflakoval a pak se šel pokusit spát. Je to peklo. Furt
jsem byl vzbuzenej, vždycky tak po hodině. Musel jsem furt myslet
na můj domov ve stanu, na můj bétálné spacák. Jak jsem
zdegeneroval, co? Jiný by mysleli na postel, sprchu a další
zbytečnosti a já na stan a spacák. Když se to tak vezme, tak já
jsem za 9 měsíců v AU nespal v posteli víc jak 10x. Jak
se mění hodnoty. Tak to má být, to byl účel cesty… Ale neméně
důležitým cílem, a vlastně to byl ten hlavní důvod anebo sen,
bylo projet AU vlakem napříč od západu na východ a to se teď
právě děje a mám z toho skutečnou radost, že jsem to
dokázal, i když mi moc lidí nevěřilo. Takže tady předhazuju
pár zajímavých údajů z chytré knihy:
Takže tady ta trasa se jmneuje INDIAN
PACIFIC, chytří si domyslí proč, blbým napovím, že to má co
dělat s oceánama. Ve znaku je orel. Trasa je to PERTH –
SYDNEY a trvá 65 hodin a dělá to 4 352 km. Vlak jede 2x týdně
v obou směrech. Veze 244 lidí, což se mi nezdá. Případá
mi, že jich je mnohem víc. Vlak má 15 vagónů + motorail +
lokomotivu. Délka 403 m, ale když to stojí, tak se zdá, jako by
to mělo aspoň kilometr. Průměrná rychlost (jen!!) 85 km/h,
nejvyšší 115 km/h. Váha 735 tun. Poprvé vlak projel celou štreku
v roce 1917.
A ještě bych se zmínil o trase THE
GHAN, která vede z ADELAIDE do DARWINU, kterou jsem jel před 2
měsíci. Vlastně jsem jel jenom půl. Čísla jsou podobný a
nudný, ale zajímavý je, že úsek ALICE SPRINGS – DARWIN byl
otevřenej až v únoru letos (2004)! Proto to bylo tak
našlapaný a zabookovaný až na 2 měsíce dopředu a proto já
chudák jsem musel jet nakonec autobusem. THE GHAN má ve znaku
velblouda, protože všecek materiál na trať tam dotahali velbloudi
s vůdci z Afganistánu. Délka skoro 3000 km. Co je ale
největší pecka ve spojistosi s touto částí AU (myslím tím
teď South Australia a Nothern Territory), tak když úplně
v počátcích táhli telegraf z ADELAIDE do DARWINU, tak
po strašlivé námaze se jim to po letech podařilo, ale netrvalo
ani rok a ty dřevěný sloupy jim všecky sežrali termiti, tak tam
museli pak znova natahat velbloudama železný stožáry. Asi by mě
mrdlo!! No a poslední údaj. Teď právě jedeme po nejdelším
rovným úseku tratě na světě, má to 478 km!! Myslím, že za pár
minut bychom měli překročit hranice South Australia a posunout
čas. Díky bohu, dopředu! Zítra ráno v ADELAIDE a budu muset
běžet do města pro jídlo, protože zásoby dochází. Včera
večer jsem byl na obhlídce v baru a cháles za 7.50 $ +
plechovica se zdá jako přijatelná cena, ale půjdu do toho asi až
dneska. Uvidím, co poručí pan Žaludek. I když ten už ztratil
všecky rozhodovací práva a nastoupila diktatura kurvy zvané
peněženka. Jak já tu děvku nenávidím, haha. Dopolední film
skončil a bylo to tak špatný, že hořší už byl snad jen Scooby
Doo 2. Nic jdu vysomrovat něco ke čtení… Pokr. večer.
Tak na čtení jsem nic nevysormroval,
ale našel jsem něco v odpočívárně, nebo co to je za vagon.
Dojedl jsem zbytky a pak byla přestávka v COOK, kde nebylo
vůbec nic, ani voda, jen obchod se suvenýrama a milion much, který
působily značné obtíže. Byl jsem v šátku a cípy jsem si
musel strčit do huby, takže mi čouhaly jen brýle. Lidi byli
zoufalí z těch kurev. Naštěstí se brzo pokračovalo. Pro
náročného diváka se pouštěla slavná West Side Stroy.
Nerozžvejkal jsem to. Bylo to něco jako Romeo a Julie po milionté.
Nic pro mě. Už se nemůžu dočkat až uvidím nějakou českou
klasiku! Pak pouštěli ještě „Cat of the Hat“. Ale to bylo tak
pro děcka kolem 5 let. Nicméně to mělo vtip, žel absence děje.
Pro děcka ale dobrý dost. Pak se začalo připravovat spaní,
protože po včerješku byli všichni rozlámaní jak v kole.
Takže jsem neváhal a taky přetočil sedadla k sobě a šlo se
na to. Jo a čas se posunul o 1.5 h dopředu.
Skóre:
2/bonus 21/bonus celkem 8 AUD (zase
v plusu! Volejte sláva!!)
17.9.2004, pátek
Čas letí jak splašenej. Noc se
vcelku dala, akorát jsem byl furt pochcanej a tak jsem musel furt
překonávat 2 horské masívy, které bránily členům expedice
v dobytí hajzlu. Tyhle 2 obrovské kusy byly tvořeny matkou a
dcerou o celkové váze cca 300 kg. Matka vyvrácená v peřinách
na boku a nebylo poznat, jestli „to tam“ jsou ještě peřiny,
nebo ještě ta veliká paní!! Každopádně se furt šlapalo do
měkýho. Dceřinu pozici by asi nejlíp zhodnotil týpek z Cimrmana
– „A tady všude ležela. Tady, tady, tady i tam!“ Dcerunka
zabrala s přehledem plac pro 4 normální lidi a ještě jazyky
sádla olizovaly uličku. Po každé překonané trase jsem děkoval
pilotovi vlaku, že jel jak člověk a moc s tím neházel,
protože kdyby mě to zavalilo, tak bych se určitě neprokopal ven!
Ráno mě tyto dvě hory vzbudily, jak
se valily do bufálu pro něco na zub a žertovně cestou laškovaly
až drnčely skla a lidi se snažili namáčknout co nejvíc do oken,
nebo pokud možno až ven.
ADELAIDE je jediný město v AU,
který jsem na cestách navštívil 2x. Měl jsem jen 2 hodiny volna,
ale všecko jsem stihl. Cestu do města jsem našel na 1. pokus,
internet za pár šlupek (Konečně. Ten plac byl otevřenej 24 h
denně a bylo vidět, že někteří týpci tam už „pár“ hodin
jsou. Pařili cosi po síti a nadávali si do zmrdů přes celou
cimru. Sranda) a můj milovaný market. Ten plac z vás učiní
hladnou bestii, i kdybyste právě sežrali celou kačenu. Co to
udělalo se mnou, kterej kačenu ani nic podobnýho, řekněme
dobrýho, neměl zas x hodin, to si dokážete představit. A tak to
šlo – 2 chleby, kusisko sýra, salám (dobrej jak cyp), nezbytný
pytel Mr. Q, 2 kg banánů, pytel vořechů, vše za 15 AUD (velice
hrubej odhad) a už jsem zas musel valit zpět.
Lidí jak sraček, vlak měl půl
hodiny zpoždění. V TV dávali jakýhosi Drákulu s Eddie
Murphym a byla to doslova pičovina jak zvon. Už běžte do hajzlu
s takovejma sračkama!! A to mě dnes čeká pravděpodobně
ještě jeden nebo dva. Ve vlaku jsem začal konzumaci a teď je mně
zle. Jinak se zatím nic neděje, krajina se začíná hrbatit a
právě jsme minuli PETERBOROUGH. V BROKEN HILL je zastávka a
ráno SYDNEY. Jó vole, našel jsem tu letenku, co mi ten holomek
vystavoval v MELBOURNE. Je tam taky napsaný 30.9.2004, ale
stejně si nejsu na 100% jistej, jestli to je pravda. Nevěřím tady
ničemu!
V BROKEN HILL jsme byli asi o
hodinu později a nastaly zmatky s časem. Prý se zas posunoval
a ve vlaku nehlásili, kdy je odjezd, tak jsem měl strach, aby mně
to neujelo. Ale nakonec jsem se doptal, čas jsem měl správnej, tak
nevím, co všichni zmatkovali. Našel jsem hospodu a srkl 2 docela
levný piva. Byli tam už i lidi z mýho vagonu a hráli kulas.
Pak se vše ztišilo a čumělo se na Simpsonovi. Žel čas qapil a
tak sem musel valit před koncem. Ve vlaku už průvodčí naháněli
lidi, ale tím způsobem jako – jedete s námi? Tak pojďte!!
Jedeme!! Lidi ve vagonu pak už nekontrolovali. A tuhle
nezodpovědnost australských drah odesrali 4 týpci, kteří se mnou
seděli v putyce a kterým ten vlak ujel!! V Česku by se
nic nestalo, jeli by dalším, ale tady to je vcelku tragédie,
protože další vlak jede až v úterý. Do SYDNEY je to přes
1000 km a do ADELAIDE tak 800 km. (Nemám chytrou mapu, tak nevím
přesně). Všecky jejich batohy zůstaly ve vlaku. Pořád jsem
doufal, že to stihli a naskočili do jinýho vagonu a pokračovali
v nasávání v bufálu, ale zdá se, že tam fakt zůstali.
No jsou to Ozíci, musí si poradit. V tv dávali legendární
Velký útěk, jak se Angličani prokopali z pracovního
německýho tábora a jak je pak Němci skoro všecky postříleli.
Dobrej film, ale sledoval jsem jen konec, protože jak jsem hledal
něco ke čtení, tak mi jedna holka půjčila lékařskej slovník.
Cca 4000 stránek nemocí a mraky obrázků. No dal jsem ho celej,
ale ke koncu už mě začínalo všecko bolet, svrbět, horečka,
křeče, mrtvění údů, neštovice, demence, kreténismus a fibróza
plic. Uff, nemoci tady máme skutečně hnusný, brr! No a pak jsem
se šel kriplařit na sedadla. Byl to opět punk jak prase!!!
Skóre:
20/bonus 3/bonus celkem 11 AUD
Beer: 2 pots
18.9.2004, sobota
Kolem šesté jsem už toho nechal a
jako jsem se vzbudil a jako jsem vstal. Myslím, že se nic nedělo,
akorát jsme zjistili, že ti týpci skutečně zůstali v BROKEN
HILL a že jsme v noci nabrali 3 hodinový zpoždění. No pár
hodin navíc už mě nerozhází. Do SYDNEY jsme teda dojeli až po
poledni. Na nádraží mraky lidí, tak jsem vyfasoval mapu SYDNEY
v němčině a šel na info. Tam mi doporučili pár backpackerů
a nakonec jsem došel tam, odkud jsem vyšel. 21$/noc v cimře
s dalšíma 20 lidma!! Kurva opět punk! Pak jsem šel do města
na net a vočumovat hovadiny. Čokaláda za dolar a asi dvě hodiny
jsem strávil v herně. Různí lidi, různý hry. Ale všichni
pařili o 106. Největší zájem byl o taneční šílenství.
Nohama se musíte pohybovat (šlapat na šipky), tak jak se jdou po
sobě na obrazovce. Týpci to zvládali v takové rychlosti, že
bych jsem to neumačkal ani rukama. Šílený, ale dobrý. Hra, u
které se během chvilky nadřete jak psi! Pak jsem našel putyku,
kde měli dávat večer fotbal a tak jsem tam zalezl. Škopek za
3.90$, ale nebyl to pot, ale o fous větší kýbl. Napřed dávali
footy a docela to šlo. Je to masakr, ale když si ti týpci
přihrávají, tak to jde. Ale stejně je to hovadina. Pak už měl
vypuknout Arsenal – Bolton, ale zrovna s hvizdem rozhodčího
sbalili plátno a začala hrát jakási skupina. Nějakej rock/jazz
s trubkama, slabý. Lidi se vcelku bavili, ale já jsem zaujal
místo na stojáka před malou tv a společně s pár
výtržníkama (Bolton fans) jsme shlédli vcelku dobrej fotbal. Góly
samá haluz. Pak jsem chvilku čuměl po babách a buď su už tak
zdeformovanej, nebo jsou tady vcelku pěkný kočky. Angličina tady
moc nefrčí, ale i asiatky mají cosi do sebe. Na pionýrským
táboře mi bylo sděleno, že se jedné holce ztratil foťák, tak
ať si dám pozor. Nic nemám, tak jsem v klidu, ale tohle je
svinstvo. Zítra asi půjdu navštívit známý ze squatu a možná
se tam v pondělí přemístím. Uvidím, jak to bude vypadat.
Skóre: 34/bonus 6/bonus celkem 17 AUD
Beer: 2 půllitry/celkem 2bw/5bbb/27
pots/3jugs
19.9.2004, neděle
Noc kupodivu dobrá. Na tolik lidí až
přeqapivě klidná. Ráno jsem mazal na tu free snidani, ale chleba
s marmeládou není to pravý ořechový. Nicméně zadarmo, tak
žer! Pak jsem mrkl na net, 2$/h dobrý jak chceš. Ze zoufalství
jsem zkoušel pustit si nějaký mp3, ale nic nešlo kromě PHOBIA,
kteří tam mají vlastní přehrávač. Byl to zážitek zas po
dlouhé době slyšet grind core. Ufff, paráda. Pak jsem „mózoval“
po městě a čirou náhodou jsem potkal 2 Češky, žel dorazivší
z Ćech právě včera, tak mi moc neporadily, kam v SYDNEY.
Mluvit česky mi moc nešlo, ale byl jsem za ten pokec rád. No pak
Opera House a tam ten konec. Hm, na fotkách to vypadá líp a větší.
„Bloncal“ jsem tam a hledal jeden backp. ale nalezení za to
nestálo, protože tam jsou ty samý ceny jak u nás na táboře. Pak
jsem chtěl navštívit punkery, ale zapomněl jsem, že AU trpí
tragickým nedostatkem originálních názvů ulic a tak je tu třeba
30 ulic jménem Victoria. Takže ulici Fitzroy (kde měli squatovat
známí) jsem našel, ale ne v Marrickville, ale v Surey
Hills. Pokračoval jsem tedy na nádraží a tam jsem Marrickville
našel na síťové mapě vlaků. Ale potřeboval jsem normální
mapu a tak jsem „sméčil“ zas do města do prodejny z knihama
a mrkl tam do pořádné mapy SYDNEY. Marrickville není zas tak
strašně daleko (odhadoval bych to tak na 2 a něco hodiny pořádnýho
pochodu), ale bez mapy bych tam asi netrefil, takže zítra možná
vlakem. Pak se všechny potřeby rychle zredukovaly pouze na žrádlo.
Těstoviny a dost sraček do toho, vše do jednoho plecháča a už
jsem to vařil v táborové kuchyni. Lidi čuměli, jakej to byl
strašnej kýbl. Ale nesehnal jsem sůl, tak byl požitek
nedokonalej. Pak všichni mezinárodní pionýři čuměli na
Simpsonovi, zrovna dávali díl, kterej jsem už viděl v Čechách.
Zrovna dost dobrej! No a pomalu do putyky, kde dávali zrovna
extrémní hry a pak i fotbal, španělskou ligu. Dobrý! Tak to bylo
asi pro dnes vše. Jdu asi do tábora ulehnout mezi ostatní pionýry.
Zítra jdu na tu letenku a otravovat na Australiaonline a na squat.
Skóre: 38/bonus 2/bonus celkem 19 AUD
Beer: 2 pots/celkem 2bw/5bbb/29
pots/3jugs
20.9.2004, pondělí
Start rychlý. Na Australiaonline jsem
dorazil už po deváté a návštěva trvala asi tak 2 s, protože
jsem si jen potřeboval ověřit, že Lauďáci jsou na York st. Šel
jsem tam a nemohl jsem se vymáčknout a vysvětlit, jak to s tou
letenkou vlastně všecko bylo. Ale nakonec se podařilo, panáček
měl trpělivost. Zabookoval jsem to hned na čtvrtek, protože už
mě SYDNEY nebaví a je drahý. Přebookování letenky mě stálo
165 AUD!! To jsou ale svině. Ale mám místo u vokýnka, tak to je
paráda. Už se těším jak se budu 25 hodin dívat na mraky a tmu!
Vcelku se mi ulevilo a začal jsem utrácet prachy za spoustu malejch
zbytečnejch věcí, který jsem před tím ignoroval. Pak jsem si
šel zavařit a našel zvěst, že v putyce, kde jsem čuměl na
fotbal, je dnes jug piva za 6.50, tak byl večerní program jasnej.
Harbour Bridge (docela známej most
v Sydney) není špatnej. Lidi přes něho většinou utíkají.
Jsou to magoři. No a pak jsem očumoval obchod s mapama a jen
tak z nudy jsem se zeptal na BLUE MOUNTAINS a borec byl tak
nabitej informacama, že jsem tam s ním kecal tak půl hodiny.
Koupil jsem mapu, do které mi načmáral dvoudenní pochod, prý je
to míň než 40 km, tak doufám, že nekecal, a že tam nevypustím
dušu (v té době jsem vůbec netušil, jak strašně blízko jsem
byl pravdě) a ve středu večer budu nazpět! Sbalil jsem batoh a
vyházel většinu hovadin, ale i tak se mi to zdálo strašně
těžký. Domluvil jsem se s jedním Holanďanem z cimry,
že si u měho nechám přes jednu noc krámy. Ani nevím, jak se
jmenuje, tak doufám, že se chlapík nezdekuje i s mýma
legendárníma tričkama a smradlavejma fuskama! Byla by jich škoda.
Ale Holanďani jsou povětšinou skvělí lidi, tak věřím i mu.
Pak jsem šel do hostince na ten levnej škopek. Bylo to výborný,
hrál tam kravál a pak i živá banda (od Oasis po Metallicu), tak
jsem se nenudil. Dal jsem jsem 2 jugy nějak to se mnou kroutilo. Asi
mě v Čechách ze začátku čeká spousta zážitků, který
si žel asi nebudu moc pamatovat, protože hovno vydržím. Před
půlnocí jsem šel do kšeftu pro něco na cesty a dohromady jsem
nic nekoupil. Asi budu mít na pochodu hlad… Na baráku jsem si dal
ještě jedny ukrutně pálivý nudle a šel spat.
Skóre: utracenejch mraky peněz…
Beer: 2 jugs/2bw/5bbb/29pots/5jugs
21. + 22.9.2004, úterý + středa
BLUE MOUNTAINS byly skutečně
nezapomenutelný. Teď s odstupem to je už docela v pohodě,
ale jak jsem si vždycky koledoval o nějakej těžkej průser, tak
jsem teď na svou naivitu, lehkomyslnost a idiocii málem dojel a to
málem tak, že tyhle řádky bych už nepsal. Tohle není přehánění,
tohle je strašlivej fakt. Ale od začátku…
Ráno bylo divný. Vzbudil jsem se asi
v 4:50 h a bylo mě pěkně zle, ale valil jsem na vlak. Cestou
koupil 3 litry vody a už jsem se vezl vlakem. Bylo mně blbě a
chtělo se mě strašně spát. Za 2 hodiny jsme dojeli do KATOOMBA a
ani za půl hodiny už jsem byl na startu štreky.
BLUE MOUNTAINS jsou nejkrásnější
hory, co jsem kdy viděl. Málem jsem se z toho posral. Mám
takovej pocit, že tyhle nádherný hory překonaly i Tasmánii.
Skutečně jsem chcípal nad tou nádherou. Vydal jsem se na Mt.
Solitary a měl jsem docela dobrej čas. Ale vše se změnilo při
nástupu do hřebenu, furt do strašlivýho kopca, kterej se měnil
téměř v lehce navalenou zeď. Bojoval jsem jak lev a hnal to
nejvyšší možnou rychlostí. Chcalo ze mě jak z idiota.
Pěkně rychle mě už začaly bolet nohy, protože ten kopec byl
fakt hroznej. Ale všecko bylo hovno proti tomu, co přišlo pak.
Odmítal jsem věřit, že tohle je fakt ta pravá cesta!! Zeď tak 4
m vysoká, průchod úzkej pro člověka. Dumal jsem nad tím, jestli
nebude lepší se vrátit, ale pak jsem na to nastoupil. Po překonání
tohoto úseku, kdy jsem furt visel za batoh a dřel jsem jak kůň,
přišly další neméně těžký úseky. Rval jsem se srdnatě a
asi po 2 hodinách jsem se vydrápal na 1. stupeň. Cesta strašně
špatně značená a tak jsem se nesčetněkrát ztratil a zuřil
jsem jak čert! Po dalších 2 hodinách zápolení jsem si už musel
sednout a v tu ránu jsem usnul. Naštěstí jen na hodinu. Už
tady jsem měl kurevský problémy vstát. Začínalo mě už všecko
strašně bolet. No ale plahočil jsem se na vrchol a nádheru
vystřídala ještě větší nádhera. Nikdy v životě jsem
neviděl tak nádherný hory.
Zapsal jsem se do knihy a podle
poznámek lidí, co šli opačnou stranou, mě čekalo něco jako zeď
dolů. Čas qapil strašně rychle a já jsem ještě zdaleka nebyl
ani v půlce. Nohy se mi klepaly úplně hrozně. Poznámky lidí
o vražedném kopci nelhaly! Málem jsem se zabil, jak mi podjížděly
nohy. Po prdeli, po batohu, prsty zarytý v hlíně, kolena
rozedřený, nohy úplně nasračku vysílený. Přes hodinu mi
trvalo než jsem „spadl“ dolů do údolí k řece. Tam jsem
si zas musel sednout a nohy se rozvibrovaly tak, že jsem je musel
držet. To bylo už po půl čtvrté a já jsem pořádně nevěděl,
kde jsem. Nemohl jsem za boha najít žádný značky a bylo mi
jasný, že předpokládanou trasu v žádným případě za 2
dny nelze projít!! Byl jsem úplně v hajzlu!! Nemohl jsem ani
piču a ta představa, že bych měl jít zas nazpátek do toho
brutalu všech brutalů, mi vážně naháněla hrůzu. Poprvě jsem
vážně zapochyboval o tom, že dokážu dojít do zítřejšího
večera do KATOOMBA na vlak. Připomínám, že ve čtvrtek mi letí
letadlo, takže já jsem prostě musel, i kdybych měl blít krev,
k čemu jsem ostatně neměl daleko. Byl jsem úplně v zoufalé
situaci a bylo mi z toh na blití a proklínal jsem sám sebe,
že jsem nezůstal sedět na prdeli v SYDNEY. Ale bůh (či kdo)
se slitoval a seslal mi osobu. Když už jsem měl batoh na zádech a
stál před tím zasraným kopcem, tak došel odkudsi z opačné
strany týpek. Nikdy jsem tak rád člověka neviděl. Konečně měl
zorientoval (tušil jsem správně, že jsem v hajzlu), vynadal
mi do čuráků, že jsem chtěl ujít plánovanou štreku za 2 dny
(prý je to makačka jak děvka tak na 4 dny) a řekl mi, že bude
pro mě nejlepší jít kus dál a že pak narazím na 4WD track,
kterej vede až k THREE SISTERS (Asi největší tahák pro
turisty. 3 skály, který vypadají jako hlavy. Bylo jich víc, ale
velkej kus se urval a tak teď tam jsou jen tři. Zajímavý je, že
ty sestry jsou Aboriginky). Aspoň tak, že nemusím jít tou stejnou
vražednou cestou nazpět. Řekl mi, že tady značky nejsou, ale ať
to namířím směrem, který mi ukázal a že pak už to půjde.
Zmobilizoval jsem poslední síly, i když poslední síly už byly
dávno pryč a vyrazil do dalšího nelidskýho kopca. Cestu jsem
ztratil asi 5x a už jsem byl úplně zoufalej a na sračku zbitej.
Ale tu cestu jsem našel. Překonal jsem se a ještě kus po ní šel.
No šel, potácel jsem se a nahlas řval při každým kroku, jak mě
bolely nohy. Pak jsem si musel sednout a už jsem nevstal. Poprvé za
dnešek jsem jedl. Půlka chleba se sýrem. Na vaření nebylo ani
pomyšlení. Jen jsem vytáhl spacák a karimatku a padl jsem za
vlast. Bylo teprve kolem šesté, ještě světlo, ale já jsem byl
tak v prdeli, že jsem spal necelý dva metry od cesty a nebyl
jsem s to, se pohout dál. Ten den jsem šel 10 hodin v tahu.
Noc jsem vcelku přežil, nic mě
nepřejelo, jen jakýsi divočák ryl snad 1 metr ode mě. Kolem půl
šesté jsem se už pokusil postavit na nohy, což se po necelých 15
minutách řvaní a proklínání všech a hlavně sebe podařilo.
Druhá půlka chleba mi vůbec nechutnala a bylo mi zle. Ale co mě
rozesmálo, byly moje nohy. Jak jsem je zas vrazil do bot a dotáhl
tkaničky, tak se ubohé hnáty tak roztřepaly, že jsem se musel
fakt smát. Vyrazil jsem. Prý k THREE SISTERS to mělo být 5 a
něco hodin. Nohy jsem asi po 10 km rozešel, i když bolest se
stupňovala. Cesta dobrá, ale furt do hovadskejch kopců. Srdce mě
málem prasklo vždycky, když jsem se dovlekl na vršek kopce a pak
následoval sestup zas na úplný dno. Ale pořád jsem měl dobrej
čas, takjsem to nevzdával. THREE SISTERS jsem pořád v dálce
viděl, ale vůbec se nepřibližovaly.
Před polednem jsem byl už skoro pod
nima a cesta skončila. Bylo mi jasný, že musím nějak navrch.
Mapu jsem pro tuhle oblast neměl a to mě málem zabilo. Vydal jsem
se po něčem, co vypadalo jako stezka a po půl hodině horolezení
jsem byl u vodopádu. Nádhera. Pak jsem našel stezičku sice
opačným směrem než bych měl jít, ale myslel jsem si, že to
obejde jen kopec a pak to půjdu určitě nahoru. Anebo když ne, tak
to určitě někam vede. Tak jsem se po ní vydal. Doposud to bylo
peklo, ale na této stezce se to změnilo na číhající smrt.
Cestička uzoučká a tak špatně značená, že jsem šel 50% mimo
ni. Batoh se zadrhával tak, že jsem nemohl ani dopředu ani dozadu
a zuřil jsem jak pes. Půl metru ode mě byl sráz tak 100 m dolů,
nohy mi ujížděly, haluze mě švihaly přes xicht, brýle mi
padaly, kšiltovka taky, nohy jsem měl pořád zamotaný ve stromech
a keřích. Ale dřel jsem jak mezek! Vždyť tady za tou zatáčkou
to musí jít navrch! Po 2 hodinách jsem nadobro ztratil cestu a asi
půl hodiny jsem bojoval se 100 metry. Dál už to nešlo ani novno,
kurva!! Visel jsem tam nak strží a nemohl jsem se hnout. Řval jsem
jsem zoufalstvím, ale nikdo tam nebyl, aby mně pomohl. Asi 10 minut
mi trvalo, než jsem se vysvlíkl z batohu a mohl se aspoň
trochu pohnout. Z karimatky zbyly jen cáry a spadla mi dolů,
tak jsem ji tam nechal. Bylo mi jasný, že jestli tady nechcu
zařavat, tak musím jít zpátky, děj se co děj. Málem jsem se
poblil, když jsem si uvědomil, co mě čeká. Čas valil strašně
rychle, tak jsem neváhal a prodíral jsem se nazpět. Jak jsem šel
po špatné cestě, tak i tu jsem po hodině ztratil a málem se
rozbrečel. Rval jsem se dál a pořád si říkal, že tudy jsem
prostě jít nemohl, že tady je to fakt o zabití. Šel jsem těsně
kolem skal a v tom mi ujela noha a já jsem se po šutrech sunul
do strže. Zastavil jsem se asi 50 cm do všeřešícího srázu,
nohy z posledních sil zarvaný do šutrů, ale byl to ten
pocit, že víte, že když uděláte cokoliv, tak že ta pozice
povolí a sletíte dolů. Tak blbě mně v životě nebylo.
Nalevo je stromek… Už jsem cítil, že se po milimetrech sunu
dolů, tak jsem po něm hmátl a …ten stromek mě udržel. Po
kolenách, po loktech jsem se vydrápal navrch. Strašný. Bylo mi
jasný, že jdu zas úplně blbě, tak jsem se zas musel vrátit.
Horečně a zoufale jsem hledal cestu. Vrátil jsem se snad 2 km opět
tím peklem a pak jsem tu vymrdanou cestu našel. Trochu se mi
ulevilo a letěl jsem dál. Cestu jsem pořád ztrácel a zas
nacházel. V jakým stavu se nacházely moje nohy, to si nikdo
nedokáže přestavit. Ruce jsem měl dost krutě rozřezaný a taky
z noh mi chcala krev. Jak jsem chvilku nedával bacha a jak jsem
přes kšiltovku pořádně neviděl nad sebe, tak jsem se strašlivým
způsobem praštil do palice o skalu. Sletěl jsem na zem a chvilku
jsem nevěděl, kde su. Visel jsem za batoh a nohy jsem už měl přes
kraj. Nedal jsem prostor panice a hned jsem se drápal nazpět. Pak
mě to chvilku šlo, až jsem došel k vodopádům u THREE
SISTERS. Musel jsem si sednout a vyzout se. Opláchl jsem údy, napil
se z vodopádu a hledal jsem cestu. Kurva, koho by napadlo, že
správná cesta vede po stěně!? Lezl jsem jak pavouk, batoh mě
táhl dolů. Jak jsem překonal tenhle úsek, tak už jsem uviděl
schody a člověka. Kurvaaaaaaaaaaaa, „lehce“ se mi ulevilo. Byl
to nějakej Němec, ale v pohodě týpek. Dál jsme šli spolu.
Asi po 1000 schodech jsme se vydrápali navrch a Němec mě vyfotil.
Ukecal mě ještě na další 3 km k THREE SISTERS a tak jsem
šel. Nevím, jak jsem to dokázal, ale došel jsem až k nim.
Ale pak už jsem se musel rozloučit a jít na vlak, protože už
jsem nemohl.
Cesta k autobusové zastávce mi
připadala jak věčnost. Šel jsem tak 5 kroků za minutu se
zaťatejma zubama. Lidi si museli myslet, že jsem vstal z hrobu.
No a pak autobus do města, qanta žrádla a pití. Zajímavý, že
jsem neměl vůbec chuť na pivo, a vlak do SYDNEY.
BLUE MOUNTAINS jsou nepředstavitelně
nádherný hory…, který mě málem stály život. NIKDY
NEZAPOMENU!!!!!!
V SYDNEY jsem jel došel na barák,
dal sprchu a umřel.
23.9.2004, čtvrtek
Tak konečně čtvrtek!! Valím dom!!!
Ráno jsem se vůbec nemohl postavit, jak mě furt bolely nohy, ale
zašel jsem na net, vyházel jsem pryč veškerý zbytečnosti a
hadry, který byly už neopravitelný a vypadl z backp. Cestou
jsem si „půjčil“ jednu knížku na cestu. Utratil jsem poslední
drobáky za žrádlo. Dokonce jsem si dal dvoje jídlo!! Ale thajská
restaurace mi kurevsky zavařila! Dal jsem si jejich specialitu a
bylo to hrozný, ale zatím jsem se nepoblil.
Na letiště jsem dorazil s předstihem,
s těžkým srdcem jsem vyhodil moje estonský sandále, vyměnil
pár euro a šel do 200 m fronty na odbavení. Panáček nám
ohlásil, že už teď ví, že zpoždění bude 2 hodiny, tak jsem
byl skutečně „rád“. Třesky plesky s lidma ve frontě a
pak dlouhý čekání na letadlo. Na otázku lidí, proč je
zpoždění, jsem odpovídal, že pilot je Rus a že zlátal jak
sviňa a že do něho teď lijou kafe, aby byl schopnej aspoň
odstartovat, že pak to za něho vezme letuška. Jedna babka tomu
dokonce uvěřila, tak jsem byl spokojenej.
Start se zdařil, seděl jsem u vokna a
vedle mě nikdo a u uličky jeden kluk z Itálie, šílenej
fanda Juventusu, tak jsme kydali. Pak jsem usnul a když jsem se asi
po hodině vzbudil, tak jsem zjistil, že je mi úplně strašně
blbě. Klepal jsem se, dilema jestli srát nebo blít, prostě úplná
hrůza. Žrádlo, co nosili, jsem ze začátku konzumoval, ale když
pak bylo jasný, že všecko co polknu, do 2 minut jde spodem ven,
jsem musel už pak odmítat a jak jsem se těšil, jak se naliju
škopkama, tak to jsem taky musel vzdát. Na hajzlu jsem už byl jako
doma a to jsme ještě nebyli ani v Malaysii. V Kuala
Lumpur byla asi hodinový pauza, byl jsem srat asi jen 3x. Kuala
Lumpur mám moc rád, byl jsem tam už 2x, takže jestli chcete, tak
vám můžu dát spoustu tipů, kam jít… teda pouze jen v rámci
letiště, hahahahaha.
Zbytek letu jsem proseděl na hajzlu.
Můj spolucestující se jen smál a říkal, že se ztrácím. Bylo
to utrpení, ale po snad 25 hodinách jsem byl ve Vídni. Náladu
jsem měl povznešenou, ale gatě pořád dole. Jen při přesunu
k batohům jsem posral všecky hajzle, co jsem potkal.
Jízdenka do centra za 9 euro, svině!!
Sral jsem jel jednou… Pak utrpení, když jsem se snažil doptat,
jak se dostanu na nádraží. Angličtina se ve Vídni nenosí.
Vlak do Břeclavi za 15 euro, byl jsem
srat asi 4x. V Břeclavi jsem zjistil, že jsem zapomněl česky.
Nerozumněl jsem!! No ale rychle do Brna a pak do Blanska, byl jsem
asi jen 1x, a do Krásenska a byl jsem doma. No taky dobře…
Doslov:
Austrálie je nádherná země a to
hlavně proto, že je tam na obrovským prostoru strašně málo
lidí, je tam kvantum práce pro všecky, no teda pro členy EU a ne
pro losery z Česka. Až se konečně naše zákony sladí
s těma platnýma v EU, tak jedu znova. Nikdy tam nebude
tolik turistů, abych si nenašel nějakejch 1000 km pouště jen pro
sebe a zjistil, že všecko je jen hromada hoven a jediný pro co má
smysl žít je svoboda.
9 měsíců v Austrálii nebylo
moc dlouho, ale tak dobře, jak jsem se měl tam, se už asi v životě
mít nebudu. A i když se možná zdá, že jsem místama trpěl jak
pes (a byla to pravda), tak jsem si každou minutu užíval skutečně
naplno a konečně jsem žil a ne se plazil sračkama od ničeho
k ničemu. Co je je fyzický utrpení oproti naprosté psychické
pohodě? V mém případě věc k nezaplacení!
Anglicky jsem se moc nenaučil, ale ono
to ještě půjde. S lidma jsem se moc nenaučil vycházet,
smysl pro humor jsem neztratil, spoustu věcí jsem si ujasnil a něco
málo i naučil, hodně věcí ztratil, ale o tom víc jsem našel…,
jediná věc mě mrzí a to je ztráta Martinova vařiče a žádná
náhrada za to a taky, že jsem nenavštívil Nový Zéland. Kdo ví,
snad se to ještě někdy podaří…
AUSTRALIA FUCKIN` RULES!!!!
Ps. Dne 20.10.2004 mi slezl nehet na
palcu pravé nohy. Ještě následek ultra pochodu po MACDONNEL
RANGE…
Dotazy (a finanční dary) směřujte
na:
Zbyněk Vintr
Krásensko 68
Okr. Vyškov
683 07
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára