AUSTRÁLIE NA KOLE 2018



Tady předkládám úryvky textů z mé stránky Two Wheels Grind pospojované trochou dalších slov. Jedná se o velice hrubý popis mé cesty kolem Austrálie, který jsem podniknul v roce 2018 a začátkem roku 2019. Ač se jedná o mamutí podnik, pravdou je, že je to jen část (i když největší) mé cesty, která začala v lednu 2018 na Filipínách, pokračovala do Malajsie, Taiwanu, Jižní Koree a Japonska.


QUEENSLAND


Při nikdy nekončícím putování po naší modré planetě se mi podařilo v roce 2018 znovu dostat na červený kontinent. Po 15 letech se znovu ocitám v Austrálii, ale tentokrát na jediném správném dopravním prostředku na to na kole.
Australské části ovšem přecházelo putování po Filipínách, Malajsii, Taiwanu, Jižní Koreii a Japonsku. Ale o tom možná někdy jindy.
Koncem června roku 2018 přistávám na letiště na jih od Brisbane, Coolangatta, které je přesně na hranicích australských států Queensland a New South Wales.
Uvítání je jedna velká paráda, kdy mě Linda a Arie, členové komunity warmshowers, což je vlastně obdoba couchsurfinu, jen s tím, že warmshowers je komunita pouze pro cyklocestovatele, vítají skutečně srdečně a předznamenávají tím, že Australané jsou jedni z nejpohostinnějších a nejštědřejších lidí na světě.
Vyrážím! Směr je jasný – podél pobřeží až na Cape York (nejsevernější bod Austrálie) a pak na západ, až na druhou stranu Austrálie do Perthu. Na to, že je Austrálie velká jako celá Evropa a to byl hodně odvážný plán, ale někdo to dělat musí, takže jsem odhodlán to skutečně přes až na druhou stranu.
První dny jsou překvapivě deštivé, ale jízda po Brisbane Rail Trailu je dobrá. Postupuju stále na sever vnitrozemím, protože hlavní cesta podél pobřeží je hazard se životem. Jelikož nikdo na kole v Austrálii nejezdí, auta kolo naprosto ignorují.
(úryvek z deníku)
Nepisu, nechce se mi, setmi se, cumim do tmy nebo nad sebe, kde sviti lustry jak svina. Takze ani nevim, co jsem psal naposledy.
Comet. Stu&Jen me hostili jednu noc. Zajimavy, ze oni na kole vubec nejezdi, jen z nejakyho duvodu radi zvou ty ztraceny duse bloudici na kole k sobe domu. Je to uplne vprostred niceho. Ale ta starostlivost! Nejlepsi to pivo. Ale bohuzel, jak nejsem zvyklej, tak musim opatrne, abych nebyl hned na plech. Paradicka.
Dalsi den jedu do Emerald, kde delam nakupy jak 9 clenna rodinka pred odjezdem na dovolenou do Chorvatska. Stanuju u cesty a rano je vostra kosa. Hlasi nulu. V Clermontu jeste nabiram 14 litru vody a palim dal. To kolo ma 100 kg! Ale ten vitr do zad! K odbocce na polnacku letim jak magor a po polnacce zrovna tak. Vecer se tachometr zastavuje na 147 km!! S takovym nakladem!!! Neskutecny. Jen 6:30h slapaci cas!
Dalsi den je potreba si vydechnout, takze 100% bordel, 119 km! Zas zezadu, ale trochu min. Dnes jen lehce pres 100 km. Ale to finale k prehrade Burkedin bylo jen pro narocne. Jeste ze jsem uz mel dost odjezeny a odpity, jinak bych tam zemrel. Horska draha, ale kurva prudky jako svina. Jsem v kempu. Nechtel jsem utracet, ale stoji to 5 AUD, takze to snad zvladnu. Jizda to byla az sem po te prasne ceste solidni. Klokani, papousci, co me predleteli, zakrouzili, sedli si a jak jsem projel kolem nich, znova vystartovali prede me, pockali na me a zas nanovo, snad 3 km. Dnes po ranu vyl dost upenlive dingo a asi po 20 km jsem jednoho i potkal. Vcera 6 aut, dnes 7 za celej den. Uplne sam. Nikde nic. To je ta Australie, kvuli ktere jsem prijel. Jasno celej den, tak 25℃. Rano teda strasna zima.
Ale co se nestalo!? Jeste jsem nepsal nic o povinne helme, kterou musi v Au vsichni cyklisti nosit. Linda mi hned prvni den jednu starou dala. Nikdo nenavidi tu mrdku vic nez ja. Nikdo!!!!Prvni vec, ktera me napadla, ze je uplne jasny, ze ten posranej kram nekde ztratim. 3 tydny a je to tu. Kurva, ale ja fakt netusim ani kdy! Dneska rano jsem to zjistil. Minimalne 2 dny jedu bez ni. Kurvafix!!! Ja jsem to vedel!!! Takze mi nezbyde nic jinyho nez uhnout z planovaneho smeru a opet se vydat na pobrezi pro helmu. Jak me capnou policajti je zle. Tudiz smer Ayr, skoro 200 km, ale pry uz skoro furt asfalt. Jo, a dnes jsem dostal jidlo zadarmo. Asi to ma i svoje vyhody, zajit obcas do kempu. Nemluve o tom, ze na to kolo se uz nedalo ani podivat, aby se clovek nezaspinil.
Takze vlastne vsecko podle planu. Jsem bez signalu, takze kdo vi, kdy to poslu. Je utery.
.
Zluty z ucha trapi meho ducha!
Na posledni chvilku kontaktuju Loui a Peta pres ws v Townsville a zustavam u nich 2 noci, protoze se proste nedalo jinak. S Petem jsme nasli okamzite spolecnou rec, s pitbulama jsem byl vmziku jedna ruka, jidlo a pivo. Na uvod jsem sezral asi 3 cm steak a polknul cca 10 Budvaru. Ty vole! Hned rano jsem sel ocumovat Peteovu flotilu. Tak bacha. Loui ma Surly s rohloffem a pasem (misto retezu)! Myslim, ze to je snad podruhe v zivote, co neco takovyho vidim. Dale je tu na stojanu Santos taktez s rohloffem a jen tak mimochodem o zed stoji oprenej Thorn jak jinak s rohloffem. Jen tyto 3 kola musi stat vic jak prumerny auto. Kdyz Pete vytahuje stan Hilleberg, je mi jasny, ze tady nekdo sazi na nejvyssi moznou kvalitu, za nejvyssi penize. Kazdopadne prdel byla, zeru a piju klasicky vsecko, co prede me postavi, vidim v televizi svuj prvni a taktez i posledni gol z MS a zasobuju domaci smyslenymi historkami z mych neexistujicich cest. Specialne ta cast, kde jim popisuju svou anabazi pres Anglii a s tim spojenou dozivotni nenavist k tomu zkurvenemu narodu, je velice pobavila. Louceni neni snadne, protoze jak lidi tak psi jsou uzasni. Sakra!! Delam mensi nakupy a vyrazim smer Atherton. Nikdo mi nebyl schopnej rict, jestli ta "zkratka" je prujezdna, a tak jsem to zas jako obvykle musel zjistit sam. 16 litru vody pro lepsi stabilitu, jidlo na tyden pro pripad ztroskotani a hura slava - kopec jako hrom. U Star river odbocuju doprava a mirna doprava definitivne umira. Az k dolu je asfaltka a nula aut. U dolu me strasi cedule jako "private road" a "blasting times," ale nastesti neumim anglicky, tak je vsecko v poradku a ja zapadam do pisku a tlacim, jedu kupredu. Potkavam 2. auto dne. Deda mi dukladne lici prubeh finaloveho utkani ve fotbale. Pak uz jen klasicky ja a nikdo. Rano delam takovou snidani, ze z te kombinace by lehce zatrnulo i Babicovi. Je to temer dokonala vec, jen tomu jeste neco malinko chybi. Domnivam se, ze by to mohlo byt klokani hovno. Po teto extraordinerni snidani odbiham kvapne do mlazi a hned po vyjezdu na trat se mi samovolne aktivuje pridavny motorek, coz neni teda uplne motorek, ale spis jakasi tryska. Za durazneho duneni letim vpred, patram po klokanim hovne a modlim se, aby se tryska neucpala nedostatecne spalenym palivem, protoze te katastrofe by pravdepodobne nezabranila ani ta dira, co mam v sedle. Mam zato, ze neni primarne urcena k odtoku sracek. Cekaji me 3 brody a po dalsim 100+km dni (jiz treti v rade) stanuju u cesty. Vecer kolem poskakuje nejaky klokane, tak doufam, ze nenasedne na kolo a neodjede pryc. Dnes jsem potkal 3 auta a nepromluvil ani slovo. Bobrika mlceni jsem splnil. Do Athertonu jsou to jeste 2 dny, doufam, ze nebudu muset s nikym mluvit, zacina me to bavit. Betonova snidane par excellance i dnes po ranu. Klokani hovno nevidet. Ale po par km vidim v dalce snad nejakyho emu nebo co? Ne, ty vole, ono to jde, kraci. Je to clovek! Je to bohamaryja chodec! Ne, je to chodkyne! Nevericne na sebe zirame. Lucy si myslela, ze na proti ni jede nekdo na krave a on to zatim vul na kole! Tezce hledame slova, ja jsem pry prvni clovek po 4 dnech, kteryho potkala. Lucy jde pesky z Cooktownu do Melbourne. Pokud chcete padnout do mdlob, tak si muzete zkusit najit kolik ze to zhruba da km. Pry na Vanoce je v Melbourne! Obcas proste jen clovek zira v nemem uzasu a nekonecnem obdivu. Zcela konsternovan pokracuju v hlubokem zadumani az do 90 km vzdaleneho Mt. Garnet, kde zustavam v kempu skorozadarmo. Je zde i po 4 dnech signal, tak konecne muzu postnout tuhletu snusku sracek


Má cesta pokračovala stále na sever. Zastavil jsem se v Athertonu, kde jsem byl opět uvítám od lidí z warmshowers. Kathy byla asi jedna z nejšílenějších cyklocestovatelek, který jsem kdy potkal. Ženská, co projela skutečně odlehlý místa Austrálie na kole, sama. Prý v jeden moment musela táhnout 30 litrů vody a člověka nepotkala 20 dní. Toto je Austrálie, unikátní místo, který vás může velice snadno zabít.
Svou trať jsem musel změnit, kvůli naprosto příšernému provozu směrem na Cape York. Ten prach nikdy nesedal, prostě jen spousta aut s rozsvícenýma světlama a v 90 km/h rychlosti. Trochu mě to s odstupem času mrzí, ale prostě se stalo, takže z Cooktownu vyrážím na obrovský přejezd do Normantonu a pak do Severního Teritoria. Málo jsem věděl, že doposud se jednalo jen takovou lehčí vyjížďku po nedělním řízku, i když v okolí Cooktownu jsem měl už snad 3.000 km za sebou.


(úryvek z deníku)


Toto je proste neco jinyho. Jina liga, dost mozna i jinej sport...
Mrzi me, ze jsem minulej report hodne zkratil, ale bylo toho tolik, ze se to nedalo. Mobil se skutecne nedobiji ani z dynama ani ze solaru. Taky jsem daval k minulym fotkam popisky, ale ty taky nejak zmizely. Takze tezko rict, jestli si nekdo vsiml krokodyla. Bylo to pred Wujal Wujal, po tak prudkych usecich, ze jsem tam umiral. Peklo! Z Cooktownu jsem nabral smer Old Laura. Prvni noc travim u reky, kde uz kempuje Brint. Typek, co mi misto pozdravu vrazil do ruky pivo a rano, jeste za tmy, mi rika, ze jestli chci teplou sprchu, tak si mam do kastrolu donest 10 litru vody. Fakt to fungovalo. Jel jsem pres Lakefield park, ale ta cesta byla tak strasna, ze skutecne nevim, jestli to za to stalo. Navic strasnej provoz. Tuny a tuny prachu. 3. noc jsem pozvan od Bena a jeho rodiny na jejich plac u Hann River. Naprosto spektakularni misto. Ben, jeho zena a 3 kluci na ceste kolem Australie. Autem, to da rozum. Vecere jak pro krale a jeste vino. Proste bomba. Dalsi den je stejne tragickej jako den predtim - naprosto silena cesta a vedro jako v peci. Do Musgrave roadhouse dojizdim fakt jen silou vule. Rusti emigranti mi kupuji piti. Kiwici si stezuji, ze na ne vsichni serou. A maji pravdu, personal roadhousu nic nevi a nema cas se nikym bavit. Shaun v kempu je prvni dalsi cyklista, kteryho potkavam. S prehledem dela 280 km za den. Nechapu to. Spolecne s Donem a Rolym sedime u ohne a kecame. Dnes jsem mel tu "cest" jet 25 km po hlavni ceste na Cape York (ja teda opacnym smerem). Peklo na zemi! Provoz, a ta cesta je na kole jen velice tezce sjizdna. Odbocuju na malinkou cesticku smerem na Dunbar a Normanton. Hned jsem zastaven 2 auty, dostavam kafe a buchtu a rady na cestu. Cesta je skvostna a nikde ani zivacka. Je to zajimavej pocit, jet tak dlouho uplne sam. Jules zastavuje a beru od neho vodu a jdu stanovat. Nikde ani zive duse. Jen zver. Uz jsem videl 2 hady, krokodyly vcera v kempu v Musgrave, pak takovou tu velikou jesterku (agama??), divoky prasata a mracna ptaku. K brodu pres reku Mitchell je to 120 km, do civilizace jeste asi 350 km. Je to nepopsatelna jizda. Naprosto unikatni. Urcite se nejedna o zadne dechberouci scenerie, spis naopak, ale ty brutalni vzdalenosti v kombinaci s nicotou asi zacvici s jinymi charaktery. Mesic, co sviti jak lampa. Ptaci, co se prileti podivat a za hroznyho revu za odletaji. Klokani, co se casem dokazou priblizit i na 5 metru. Modra obloha tak, ze modrejsi byt nemuze. Zvuky, co poslouchate ze stanu, kdy nevite, jestli to zvire venku ma kridla nebo nohy. Voda, ktera je nejvetsi vzacnosti na svete. Klid, kterej vas az znernoznuje. Samota, ktera vas nuti k zodpovednosti. Kolo, na kterym prakticky zalezi vas zivot. Varic, bez kteryho se proste nenajite. Lidi, co zastavi a ptaji se, jestli neco nepotrebujete, nebot jsou si vedomi, ze kdyz se neco stane, nikdo vas v zivote nenajde. ... a nikdo vam nikdy nebude rozumnet, protoze to nezazil.
Dnes 125 km. Dal jsem to az k Mitchell Crossing, coz cesky je snad "brod pres reku Mitchell." Zni to cesky divne, ale asi to je ten preklad. Moc se mi nechtelo, ale nakonec, po 7 hodinach jizdy, jsem to dal. Rano jsem potkal motorkare, kterej mi dal vodu a trochu benzinu. Bomba. Pak uz jen 2 auta. Bylo to nekonecny, ale stalo to za to. Napred jdu pres vodu se dvema prednima brasnama a botama, bosej. Kurva chyba, oni tam maji zelezny ci plastovy desky a ty moc bosejm noham nesvedci. Hruza! Na druhe strane je Gregg v aute a kdyz me vidi, tak rika, ze me hodi na druhou stranu ke kolu, abych si ty nohy nerozbil uplne. Druhy kolo jedu na kole. Neni to tak hluboky. Gregg mi dava pivo, hned druhy, pak treti a pak, abychom se nerozesli jako nepratele, tak jeste ctvrty. Studeny pivo v tom hicu je naprosta slast!!! Mitchell river crossing je uzasny spektakularni misto, jsem rad, ze jsem sem dnes dojel.
Vcera velice tezka jizda, po strasne ceste, navic unava z predchoziho maratonu, no zrizenej jsem byl solidne. Vecer muchy i komari k nevydrzeni. Dnes byla cesta mnohem lepsi. Ujel jsem sice min jak vcera, ale do civilizace zbyva uz jen 85 km. Rano mi stavi auto, beru od nich vodu, nabizi mi odvoz do Normantonu a kdyz odnitam, tak je pry zitra odpoledne sraz v hospode v Normantonu. No to jsem zvedavej. Hned zahy letim pres riditka diky hlubokymu pisku. Ale pak to jde, spousta klokanu a ptaku. Hlavni bod dneska je Gilbert river, kde musim stuj co stuj nabrat vodu na vecer. Voda je, most je, ale kurva hned na pisecnym ostruvku u brehu je bohuzel i trimetrovej krokodyl. Kurvafix! A ted co? Krokodyl hned mizi ve vode a ja cumi s dvema prazdnejma flaskama. No jdu na druhou stranu cesty, kde je aspon videt trochu dal videt do vody a nabiram vodu. Tezko rict jak moc nebezpecnej ten "fresh water crocodile" (=malej) muze byt? Stanuju s klokanama a ptakama.
Normanton. Signal. 87 km na jednu prdu. Dnes to vidim na hospodu. Kdo jde?


Od Normantonu začíná jedna z nejobtížnějších cest, které jsem kdy jel. Málo jsem věděl, že až do Mataranka to bude hard core, na kterej nikdy nezapomenu. Poprvé se ve větším množství totiž objevily mouchy.


(úryvek z deníku bude asi nejlepší)


V Gregory uctivam sveho boha ctyrmi kousky a dalsi den pokracuju na Lawn Hill, Adels Gorge. Pry tam neni moc hezka cesta. No 50 km vcelku slo, ale pak...! O ty môj sväty kokot!!! Katastrofalni cesta! Corrugation proste furt, bodel. 2 auta zastavily a obe mely tu samou otazku: "Čo ti už naozaj jebe!!??" Na krizovatce na Adels Grove ale teprve zacal armagedon. Nevim z jakyho duvodu tu uz tak na mrdku rozmlacenou cestu vyspravili hrubym sutrem. Tech 17 km jsem mel se vsim vsudy - protivitr, mraky prachu od projizdejicich aut, muchy na ksichtu a prakticky neprujezdna cesta. 17 km = 2.5 hodiny. V Adels Grove je narvano. Jdu k rece a stanuju vedle typka na motorce, kterej rika, ze po te jizde se uz 2. den nedokaze na tu motorku ani podivat. Dnes na lehko 11 km do parku. Jak to dopisu tak 11 km zpet, zitra znova tech strasnych 17 km na krizovatku, pak zkratka do Doomadgee a pak pry dalsim otresnym bordelem do Borrolloola. Odmitam verit tomu, ze nejaka cesta muze byt horsi nez ta, co jsem jel vcera.
A Lawn Hill? Tak fotky vidite...
.
Vecer za Doomadgee je cistej holokaust. Mracna much, uplny zoufalstvi. Navic se zda, ze me spatrilo auto, když jsem chtěl začít stavět stan, chvilku cumi a pak jede. Jeste nemam rozkramovano a tak pro jistotu popojizdim o 5 km dal. Muchy opet pekelny. Jakmile zapada slunko, je klid. Ty vole! Konecne muzu sundat satek z ksichtu. Svoboda! A nejsou ani komari. Kruci, to jsou malickosti, ze kterych se clovek proste musi radovat. Rano se snazim vyrazit jeste nez vyleze slunko, abych se vyhnul tem svinim. Do Hells Gate dojizdim uz pred 10. hodinou rano, vcelku to jede a obcas narazim i na asfalt. Beru vodu, kupuju kolu (studena, v tom hicu, ty kvanta cukru, to zabere) a pokracuju na hranice Queenslandu a Severniho Teritoria. Cesta je mistama tak strasna, ze propadam uplne beznadeji. Hlubokej pisek a ta silena "valcha." Jsou mista, kdy musim tlacit a jsou mista, kdy pres tu strasnou valchu musim jet. 5 km/h je obcas muj drtivy progres. Rikam si, ze toto proste nema vyznam. Fakt nema. Krajina je stejna uz 2.000 km, proc to nerict na rovinu?! Takze co ma za vyznam se lopotit v tom hnoju, kdyz po asfaltu to bude uplne stejny?? Ale uz jsem to zacal, uz to budu muset doklepnout. Protijedouci auta hlasi zhorsovani cesty smerem na severozapad! Bohamaryja! Docela dost aut samo od sebe zastavuje a nabizi vodu..., zrovna kdyz jsem uplne plnej. Ale! Jeden typek vytahuje studenyho cidera! Ty vole, to je blaho! Kurva jo! Hned kousek za hranicema uz tocim stroj do bushe, i kdyz je jen 16:30h. Mam 100 km za 6:40h. To je az az, navic me v tom zkurvenym pisku zacalo bolet koleno. Ale uz to porozuju delsi cas. Jakmile zaberu, je to v hajzlu. Vecer zadny muchy! Tak to je velice pozitivni!! Sobota: 82 km/6:40 h, peklo. Horsi uz to byt nemuze. Calvert river Nedela: muze. Pridaly se miliardy much. 73 km/6:45 h. Smrt. Robibson river. Zbyva 110 km. Pondeli. 72 km/6:10 h. Porad strasny. Boli me vecer strasne hlava. Dochazi zasoby, ale do Borroloola zbyva jen 41 km. Kempuju ve vyschle lagune, delam ohen. Potkal jsem auto odpoledne, ktery se ptalo, jak dlouho ta strasna cesta pokracuje, ze maji na dnes bookly ubytovani v Hells Gate. Uplne mi toho typka bylo lito. Jel chudak 20 km/h v nadeji, ze to peklo co nevidet skonci, ale to byl teprve zacatek a zbyvajicich 300 km je cisty peklo. Jinak jak vcera tak predevcirem jsem kempoval u reky s dalsima lidma. Pokazdy jsem dostal zvanec a poprve vino a podruhy pivo. Ty setkani s lidma jsou skvely, aspon ze tak, jinak bych zlosti kazdej vecer prasknul! Podle nazoru Jeffa ze vcerejska bude Gibb River Road pres Kimberly (z Kunnanurra do Broome, cca 800 km) v dezolatnim stavu, protoze uz je druha pulka sezony a pres ten bordel projelo uz tisice aut. Tak mam takovej pocit, ze Kimberly neklapne. Utery. 42 km/3:33 h. Jenom pisek. V bankomatu.stejne nejsou penize. Asi me jebne.


Takže to byl Queensland, více méně úvod do Austrálie. Seznámení se vzálenostmi a těžkými cestami. I když se zdálo, že to je naprostá šílenost, nakonec se to dalo a s odstupem je potřeba říct, že Queensland byla parádní část Austrálie (i když z deníků to tak vůbec nevypadalo), protože směrem dál na západ se toho začalo dít stále míň a míň a šílená nicota se měla teprve ukázat v plné síle. Co čekalo, aby bylo náležitě poznáno, byl protivítr. Až do Severního Teritoria jsem měl totiž vítr zezadu nebo lehce z boku. To se mělo velice brzy změnit.




SEVERNÍ TERITORIUM (NORTHERN TERRITORY)
Northern Territory jsou australským státem, kde už jsem jednou kdysi dávno byl a tudíž jsem si tenkrát nemohl nechat ujít hlavní australskou atrakci, slovutný červený šutr v poušti, známý to Ayers Rock. Takže tentokrát jsem do Alice Springs nejel, ale po té, co jsem se napojil na Stuart Highway, jsem zamířil na sever směr k Darwinu.
Ale napřed jsem musel dorazit tu Savannah Way, po které jsem jel už z Cooktownu. Posledním významným bodem bylo místo, které se jmenovalo Roper Bar. Cedule informující o tomto místě mě provázely hned od začátku vstupu do Severního Teritoria a ukazovaly naprosto neskutečný cifry kilometrů, kdy vás okamžitě napadne, že tam nikdy v životě nemužete dojet. Ale já jsem tam pochopitelně po pár týdnech dojel. Roper Bar! Ale je dobrý zmínit jednu zásadní věc. Roper Bar, není žádnej bar, hospoda, vesnice, či kemp, to je prostě místo. Místo na mapě, kde kdysi býval road house, ale teď tam není vůbec nic. Nedá se tam nabrat ani voda! Jedete stovky km, abyste dojeli do Roper Bar, ale pak zjistíte, že je tam pouze bush. Každopadně od tam už to na Stuart Hwy nebylo daleko a taky začal asfalt, kterej jsem po pravdě řečeno uvítal s velikým nadšením.
Prvním větším městem, teda... jediným, na cestě do Darwinu bylo Katherine, kde už jsem teda taky kdysi byl, ale nepoznal jsem z něho ani ň. Hodně zapomínám a tak vlastně můžu cestovat do nekonečna. To je velká výhoda, že si člověk prd pamatuje! Do Darwinu to není tak daleko a ještě pořád jsem měl vítr v zádech. Na pravé straně jsem měl Kakadu National park a pak cestou zpět Litchfield National Park.
Napřed ale Mataranka hot springs, což je naprosto užasný místo, kde plavete v tůňkách v úplně čisté vodě, všude želvy a úplná bomba. V noci v kempu mi u stanu celou noc seděl malej klokan. Paráda pokračuje i pak v Edith Falls a dobrá jízda je i přes Kakadu, ale tam člověk potřebuje 4x4, aby něco viděl. Zajímavý místa jsou třeba i 50 km od hlavní cesty, takže na kole se to nedá. Ale i tak jsme něco viděl a hlavně potkal, jako už tradičně, spoustu úžasných lidí.
(úryvek z deníku)
Uplne moc se toho nestalo a ani se uz nekonaly zadny scenerie, jen jizda po asfaltu a vcelku pohoda. Opet jsem potkal lidi, co jsem potkal v pustine. Vcera jsem zasel odpoledne pro vodu do kempu a uz se od tam nevratil. Uzasny misto, bazen, pivo. Ja tady prodelam i gate. Ale dostal jsem se do sparu trojice motorkaru. Dva typci a baba. Takze napred 2 piva. Pak prej - nezer porad tu ryzi, vole, a pojd s nama na veceri a jelikoz ses magor, tak platime!! Tyo, ti blaznivi Australani si fakt koledujou, aby se dostali na prvni pricku veskere svetove pohostinnosti. Jsem dojat! Motorkari jsou vesela kopa! Zenska, kolem 60, mi lici s obrovskym zapalem, jak to krosili pres Simpson desert a ona v jedne dune zapomnela pridat pod kotel a tak hodila takovou tlamu, ze letela 5 metru vzduchem. "Its was pretty awesome, man!" Ty lidi proste nelze nemilovat!
Humpty Doo tesne pred Darwinem. Darwin samotny zitra. Vedro vrazedny!
Darwin samotnej není vůbec špatný město. Zelený, není moc velký, ale přesto tam všechno je. I v Darwinu už jsem byl, ale opět z něho nic nevím. Nevadí. Co ovšem vadí, je strašlivý nelidský vedro a to jsem tam byl vlastně v zimě. Tudíž jdu jen rychle na pivo do hospody a hned skáču na loď, co jede přes zátoku na druhou stranu a začíná spanilá jízda zpět do Katherine přes Litchfiel Nation Park.
Litchfield je naproto úchvatný místo, plný vodopádů, jezírek a výšlapů. Všechno je dostupné na kole nebo pěšky. Je tu samozřejmně spousta lidí, ale i tak byl pro mě Litchfield jedno z nejúžasnějších míst celé Austrálie. Začíná ovšem být naprosto nelidský vedro.
(úryvek z deníku)
Poslednich 90 km pred Katherine nemyslim na nic jinyho nez na myho boha - studeny pivo. Je to nekonecna jizda v protivetru za prisernyho hicu. Tak tak, kurva uz doprdele. Pul melounu, 2 litry dzusu, 2 hrusky a 2 jabka, to jen tak, abych nasal trochu vody. Muzu kempovat na zahrade u jednech lidi pres ws. Pani domu je Irka, ktere nerozumim ani slovo. Proc Irove nemluvi anglicky by me zajimalo. Nebo kurva mluvi?? Konecne se jdu modlit do hospody, ale tech malejch piv bych musel vypit 20, abych se trochu seriozne pomodlil. Tak davam jen dve, stejne je to bez chuti, ale je to pivo, je to buh, takze se nebudu rouhat jak nejakej trapnej neznaboh!
Dalsi den hned vyrazim dal. Ten hic je prisernej, nastesti mi obcas foukne do zad. Kempuju spolecne s dalsima na odpocivadle a rano zjistuju, ze si mravenci zalozili 2 nova mraveniste v mych brasnach. Jsou jich tam stovky, nalezli uplne vsude. Bud si udelali diru zespodu nebo uz tam byla. Takze brasny uz nejsou mravencuvzdorne a tim padem vodotesne. Nic netrva vecne a ani nejslavnejsi Ortlieb nevydrzi vse. Ostatne ja bych o tom mohl delat prednasku. Vsechno ven, vsechno utrit, kabelu vyklepat, utrit, naskladat, vyjet. Je vedro, je kurva hic jak v prdeli! Delam 75 km do obeda, ale pak uz musim fakt zastavit. Stin!! Kde?? Nikde nic poradne neni, slunko pere uplne kolmo. Krcim se pod stromem, chleba jsem musel vyhodit, protoze tech mravencu uz se nedalo zbavit. Tak varit. Muchy vsude kolem. Hic. A mravenci! Jasne, ze se mi jich rano nepodarilo zbavit. Jsou vsude. Zalizaji mi pod rukavice, do rukavu, do kratasu, do bot. Vsude ty kurvy stipaji. Najednou ty muchy zvesela kracejici po mym ksichte nejsou to nejhorsi. Znova vsecko vyskladavam, znova vsecko utiram, mraveci kousou uplne vsude, muchy jsou priserny a stin je pryc, sedim na slunku, kde muze byt tak 45℃. Poryv vetru zveda mrak prachu, kterej pristava na mym kastrolu. To by jeden zaplakal. Rychle jim a balim. Pada mi flaska s vodou a ta flaska praska a 2 litry velecenne vody jsou v hajzlu! Nekdy se proste dari uplne vsecko. Opet jedu a rikam si, ze ty obedovy pauzy jsou naprosty peklo a radsi bych se mel naucit jezdit bez prestavky az do tmy.
Victoria River camp, 7.50 aud je velice ferova cena, nema cenu jiz dnes pokouset osud, bylo toho dost. Studena sprcha ve vsech hardech mi poskytuje krasnou hodinku, kdy muzu sedet ve stinu, aniz bych umrel hicem.
Lidi rikaji, ze ten hic prisel proste ze dne na den asi pred 2 tydny a teplomer vyletel skoro o 10℃. Pry se to stalo zhruba mesic pred tim, nez se to obvykle stava. Takze tady maji zimu (vlastne uz zacalo jaro), kdy je 39℃ a ted se jen vlastne ceka na to, kdy zacne prset, kdy teploty jeste poskoci navrch na 42℃, vlhkost se ustali na krasnych 90% a pak tak bude az nekdy do dubna. Tak s takovym pocasim bezte doprdele!!!! Nechapu, jak to ti lidi v tom Darwinu muzou vydrzet. Klimoska celej rok? To nebude asi nejzdravejsi, co?
Jinak jizda samotna je v pohode. Malo aut, nejaky skaly kolem, je to v pohode a jede to samo..., teda dnes furt v protivetru, ale i tak se dalo.
Z Katherine vyrážím už opět na západ vstříct novému australskému státu, jenž se zove Západní Austrálie. Pokud až sem to bylo docela dost náročný, tak Západní Austrálie mi měla teprve ukázat zač je toho loket!!!


ZÁPADNÍ AUSTRÁLIE (WESTERN AUSTRALIA)


Začal bych s pár zajímavými údaji zkopírovanými z wikipedie
Západní Austrálie (anglicky Western Australia) je největší australský spolkový stát, rozkládající se v západní třetině Austrálie. Po ruském Jakutsku je to druhý největší územně správní celek na světě. Stát hraničí na východě s Jižní Austrálií a Severním Teritoriem, na jihu, západě a severu je omýván vodami Indického oceánu.Metropolí Západní Austrálie je Perth, který má 1,7 mil. obyvatel (s okolím 2,2 milionu, což představuje 85 % obyvatel tohoto státu).[2]
Většina obyvatel je koncentrována v metropolitní oblasti kolem města Perth. Hustota osídlení je velice nízká a činí 0,99 obyvatel/km². Pokud by byla Západní Austrálie samostatnou zemí, byla by nejřidčeji osídlenou zemí na světě (ze závislých území má nižší hustotu např. Grónsko nebo Falklandy).
Západní Austrálie má pár zajímavých míst, ale ty jsou od sebe tak strašně daleko, že nejhorší způsob, jak se k nim dostat, kromě chůze, už je jen kolo. S odstupem času musím přiznat, že Západní Austrálie je absolutně nevhodná na kolo a kdo tam na kole jede, musí být úplnej magor! Ale někdo to holt dělat musí, že ano. Nemůžu za to, že to padlo zrovna na mě. Z Katherine vyrážím směrem ke Kununurra, první to město v Západní Austrálii. Byla to poslední část Austrálie, kdy jsem měl vítr jakž takž v zádech, takže to byla vlastně ještě super jízda.
(úryvek z deníku)
Kde jsme to...? Byly to jeste dva dny do Kununurra. Posledni den pred je naprosto nesnesitelnej hic az minimalne do pulnoci. Lije ze me a ne a ne teplota padnout. Hnus! V Kununurra potkavam Shana, se kterym jsem v kontaktu pres net, uz asi 8 dni je o dva dny prede mnou. Nechaval mi cestou vzkazy napsany na znackach, ale nasel jsem jen jeden. Je to nehoraznej typek s velice pestrou minulosti, jen popis jeho zivota by vydal na samostatnou knihu. Ja mam ale domluveny spani u Sharon. Je to jeste 19 km. 137 km za dnesek. Sharon je v pohode, dostavam cimru s klimoskou. Jo! Dalsi den jdeme se Shanem do parku a davame par piv. Pohoda, hic. Stanujeme za podiem u golfoveho hriste. Nejlevnejsi camp stoji 35 aud v caravan parku, dobytci! Vyrazime dnes smerem na Halls Creek, Shane ma domluvenou hoknu v Bungle bungle caravan parku, kam bychom meli za 3 dny dojet. Je to k nevire, ale sotva jsme uhnuli trosku na jih, teplota lehce klesla. V Doon Doon roadhousu maji napsano, ze prvnich 5 dni po vikendu je nejhorsich, takze stanovani je zadarmo!!! Ty vole. A sprcha k tomu! Bomba. Pochopitelne zustavame a teplota je k nam milostiva, konecne!!
Az dodnes jsem nejak nevzpomnel na to, ze ten mobil ma fotak a tak jsem nefotil. Ale parada, urcite jedna z nejlepsich casti Australie. Hlavne dnes. Vsak az sem pojedete, tak uvidite sami. East Kimberly se to jmenuje. 117 km dnes.
.
Jezismarja, to je vul jak rampa! No jasne, vcera jsem celej den lezel "hore kokotom", i kdyz fucelo do zad. Prej - to bude zitra to samy, 100 km s prstem v nose, na vobed jsme tam, pivo a stanovat do bushe! Picu a ne s prstem v nose! Ty vole, ono sice stale vcelku dost foukalo, ale kurva spatnym smerem! Boha! 100 km na jednu prdu jsem sice dal podle predpokladu, ale za 6:30 h! Jsem picoval tak, jak dlouho ne. Kdyz jsem mistama jel po rovine 9 km/h, tak jsem uz vcelku upadal na duchu. Duch silnejsi tela me doprovodil sice az do Fitzroy Crossing, ale tam telo reklo: "Ty ses fakt normalni picus!!!" a odmitlo dal pokracovat! Nepomohlo nic! Kafe. Meloun. Jidlo. Nic. Porad jsem se kacel. Takze jo, 18 aud za kemp! A to jsem si rikal, ze tem svinim nedam vic jak 10 aud. Jak rychle jsem slevil ze svych norem! Sprcha ve vsech hardech. Dostal jsem i flasku vody. Takze penize se kutali a to mam stesti, ze tady neni kostel, to bych musel zas k modlitbe a to uz bych se vubec nedoplatil. No, nadelam hovno. Takze smer Tunnel Creek a klasickou zkratkou do Derby. Zpet do bordelu, to zas budou znit vulgarismy na cely Kimberly!!!
.
K odbocce na Tunnel Creek je to 46 km v desivym protivetru, narazy 45 km/h. Nechapu, jak to nekdo muze snaset cely tydny. Strasny. Hned za odbockou je tak 10 cm pisku, takze to vypada na dalsi peknej den. Vezu opetovne 18 litru vody. Tlacim, je snad 50℃. Ale pak se to zlepsuje a je na co civet, dokonce i fotim neboco. Stanuju v busi a zadni komari. Nasledujici den dojizdim hned po ranu k Tunnel Creek a jdu tam. Nikde nikdo. Je to poradny dobrodruzstvi, pristup tezkej a tma jako pytlu. Brodim par useku, nad hlavou mi rvou netopyri a v dalce ve tme vidim 2 oranzovy odrazky. Co to tam dela, je mi zahadou. Jdu se na to podivat a... Kurva, to jsou voci krokodyla! Tak to jsem se poradne leknul a nejak se mi uz nechce dal, lezi zrovna v miste, kde se ma brodit na druhou stranu. Chvilku cumim a jakmile jeden skace do vody, tak je teprve videt, jak je to monstrum velky! Okamzite to otacim a seru na celej Tunnel Creek. Vracim se. Ty vole, prece nevlezu do vody, kde je pres 2 metry velkej krokodyl!? Dojizdim v poledne k Windjana Gorge, kde je konecne voda!!! Jo! Valim se ve stinu a k veceru se tam jdu podivat. Je to jedno z nej mist, co jsem zatim v Australii videl. Proste dobry. Ve vode je spousta krokodylu, ale spis malejch. Vecer je kemp uplne plnej a dokonce slysim rvat nejaky haranty! Tss, to je co??? 20 km na Gibb River road je cisty utrpeni, ja na to corrugation nejsu proste stavenej. Berou me mory a picuju na cely Kimberly. (Ja jsem to vedel, ze to tak dopadne.) Gibb River je taky dost rozbita a hlavne je to nuda jako hrom. Vitr v zadech me ovsem zene a nakonec se dostavam i na asfalt. Po naprosto neuveritelnych 138 km, jdu stanovat do buse, kde me stipou strasne komari. Jen na pupku mam 13 stipancu, ktery maji snad 2 cm kazdej. To jsem jeste nezazil. Hnus! Cumim na cas jizdy a zjistuju, ze dnes to byl nejdelsi den v sedle v me kratke historii - 8:03 h! To je kurva jak chodit do prace!!!! Zitra Derby a pak...? Mozna Broome a mozna hned vyrazim na obrovskou nudou cast do Port Hedland, 800 km odsud a kurva jen na 3 mistech voda! Boha, to bude narocny. Jo, a dneska normalne po 3 mesicich uplne jasne oblohy prselo!!
Nakonec jsem do toho Broome zajel. Ale více méně jen kvůli tomu, abych si skočil na pivo. V tom vedru nejste schopni myslet na nic jinýho a tak jsem definitivně konvertoval na víru Studeného piva, jakožto jediného a správného Boha, který je nadřazen všem ostatním. Z Broome mě čekala jedna z nejhorších částí celé Austrálie a to přesun do Port Hedland, kde je skutečně velká nicota. Takže zase ten deník...
Day off v Broome pojimam skutecne velice dovolenkove. Zeru a nalivam se, co hrdlo raci, jedu se dokonce podivat na slavnou plaz Cable Beach. No, ja fakt nevim. Asi jako pekny, ale muj nazor na plaze, odporne slanou vodu a vsudypritomny pisek jsem uz nekolikrat ventiloval. Pripoctete drahotu, ze si nic nekoupite, vrazedny vedro a nemecky mluvici lidi. Myslim, ze horsi misto byste asi jen tezko hledali, ale jak rikam, je to jen muj osamoceny nazor. Ty statisice lidi tam by vam asi rekli neco kapku jinyho.
Jedu zpet do mesta, protoze mam strasnou chut se pomodlit. Jdu tentokrat do obchodu a beru jednu "ipa" a jednoho "sour." Ipa je pekelne horka, skoro bych rekl, ze az moc, pit se to pochopitelne krasne da. Ten "sour" je slabsi zalezitost. Tak si jdu jeste pro cider. Beru takovou znamejsi znacku, uz jsem to nekde videl, navic je to pullitrovka a vcelku levna, takze asi to top kvalita nebude, ale ten sedl. Krasa. Blaho! Skvela vec. Jak to zase uvidim, jdu do toho. Kyble bych toho vypil! Ovsem malem jsem ho nekoupil, protoze tam maji takovy pravidlo, ze muzes koupit za den jen jednou! Ale zenska se slitovala. Potkavam jednu starou znamou, kterou jsem potkal uz kdesi cestou a tak sahodlouze vykecavame..., az z toho opet dostavam zizen a mazu do kostela na toceny, davam tu mangovou ipu. Taky vec, ktere se nikdy nemuzete prepit. Navic v tom hicu... Cisty stesti!
Jedu zpet na barak, kde bydlim u Maxe a Fleur a zrovna pakujou veci na plaz a ze at jedu s nima. No..., ale tak jo. Na plazi je bez kecu 50 aut. K nam se pripojuji jeste dva pary a dela se ohen a lidi si hrajou s takovejma tema zapalenejma klackama. Moc jim to nejde. Dostavam zvanec, takze navstevu plaze hodnotim kladne. Zadni komari.
Rano nakupy a palba pryc. Palba... To neni to spravny slovo. 30 km/h protivitr. Nazpatek k roadhousu mi to trva snad 3 hodiny a to to je jen 35 km. Je to peklo. Tam potkavam Rosie na kole. Nemka, 72 let, kolem Australie. Samozrejmne spatnym smerem, v protivetru (i kdyz... teoreticky furt v protivetru, prakticky to nema asi zas tak sileny). Ale co z ni pada za historky, to zustava rozum stat. Jak je videt na te fotce, ona nema v ramu vodu. Pry si vzdycky zastavi auto a vyzebra. Nema stan. Ma strasnej strach z hadu a tak spava na stole. Jeji anglictina byla prachbidna, ale ocividne je ta zenska tesne na hranici pricetnosti. Taky jela 2x z Nemecka do Ciny. A co je naprosto neuveritelny, 2x po te same ceste! Minimalne cast te zapadni Ciny! Vydala uz par knih, ale vsechny v nemcine. Radsi beru svych 18 litru vody a loucim se. Tesil jsem se na vitr do zad, ale furt to jde kurevsky zepredu. Kurva! Zastavuje me hned auto a borec, jestli nepptrebuju vodu, ze byl na kole v Jizni Americe. Vykecaval by, ale stojime primo vprostredku silnice. Na odpocivadle je jen jedinej kousicek stinu, kde stoji namacklej karavan. Jdu tam zkouset stesti se studenou vodou, ale maji jen teplou. Nevadi, jsou to lidi, ktery jsem uz potkal 2x pred tim a kteri mi uz jednou vodu davali! Proste stari znami a tak vykladame snad hodinu a pul. Za to dobu jsem jim odlehcil o 2 litry. Jedu az do tmy a stavim v busi. Je vyhoda, ze za tmy prestavaji muchy a nejsou ani dnes komari. Parada! Uplnek. A kotel jak krava caje s citronem. Luxus, parada. Dobrej zivot.
No a toto se stalo jen za dva dny. Do civilizace v Port Hedland je to odsud 4 - 5 dni jizdy.
Zase protivitr. Na odpocivadle lezim asi 3 hodiny. Par z Holandska mi dava kafe a vodu a odpoledne se morim s dalsimi 60 km v protivetru. Po 117 km dozizdim uz za tmy na dalsi odpocivadlo, kde si me berou pod palec Skotove. Kurevsky dobri lidi a to to jsou mladosi. Hlavne ta holka to je ztelesneni dobra. Dostavam i cider.
Dojel jsem do Sandfire roadhousu. 112 km bez jedine pauzy. No a kdyz uz jsme u toho... Dnes jsem zlomil cifru 20.000 km od ledna. Coz dela 8.500 km v Australii za 3 mesice. Zkuste si udelat prumer na den...
Jinak pekelna rovina. Je to psycho.
.
Jen protivitr. Nic jinyho. Ani jedna fotka. Pouze a jen cistej zmar. Vcera jsem uz upadal na duchu. Ani centimetr stinu a furt pekelnej protivitr. Zadny auto nezastavilo, jen vsichni troubi jak jebnuti. Uz jsem si rikal, ze zasoby australskeho stesti jsou vycerpany, kdyz me zacal predjizdet roadtrain a v me urovni normalne zastavil! To obrovsky monstrum proste zablokovalo celou silnici a borec uz mi to z okna laduje - piti, mufiny, sendvice! Musel mi dat snad vsecko, co me schovany pro sebe! Kurva, mel jsem co delat, abych to ustal. Specialne po te, co mi jeden borec vysvetloval, ze rozjet tech 200 tun vyzaduje nehoraznou spotrebu paliva. Nicmene, ten borec to pro me udelal! Roadtrainy jsou sileny stroje. V tom protivetru pred sebou hrnou obrovskou vlnu vzduchu, ktera kdyz do me prasti, je schopna me vykopnout ze silnice. Ty ridice ovsem neni mozny z toho vinit. On kdyz ma misto a vidi pred sebe tak me objede. Kdyz nema, tak troubi a dava mi 2 sekundy, abych skocil do prikopu. Ale obecne receno, nemel jsem s nima zatim zadny problemy.
Jsem v Port Hedland. Moje nebohe nohy jsou poniceny. Taktez je ulomenej drzak na mobil. Je praskla helma (tu vyfotim) a prasklej roh u riditek. Dodelava stan. Poslednich 6 dni bylo fakt narocnych. Vcera jsem opet delal rozhovor do radia, tak uvidime, kdy to bude k mani.
Smer Karijini..., az se teda vzpamatuju..., jestli... Ty vole, ja su zrizene!
Port Hedland je jedno z nejpříšernějších měst celé Austrálie. Je to asi největší australskej přístav, odkud se vyváží všemožná ruda na zpracování do Číny. Vlaky o 200 vagonech nejsou vyjímkou a na silnici směrem na Newman jsou stovky road trainů, co mají 4 vagony. V Port Hedland jsem potkal náhodou jednoho člověka z Fidži, kterej mě nechal u sebe 2 dny. Další z neuvěřitelných australských setkání. Vyrážím směrem k Karijini National Park.
Protivitr a stovky roadtrainu me silne nici. V Auski roadhousu se flakam dobry 3 hodiny, neni snadny opustit misto, kde jsou studeny veci k piti! Tohle nemuze pochopit nikdo, kdo nejel 2 mesice v kuse v 45℃. Jedu uz jen k Togliani lookoutu, mistu na kopci se solidnim vyhledem. Miliony much a strasnejch vcel. Davam si vystup po ceste na vrchol kopce. Vedro jak v peci, hodinovej vyslap. Vyhled monumentalni, konecne neco jinyho nez roviny! Muchy besni az do uplne tmy.
Jedu ke Scottovi and Chris pres warmshowers, ale zrovna konci svuj pracovni pobyt v parku Karijini, tak maji prace nad hlavu s balenim, ale zvladam s nima aspon obed, parada. Jedu do Karijini, kde v kempu Dales na me ceka Steve, kteryho uz jsem 2x potkal. Takze kempujume spolu. Dobrej typek (objel na kole Australii), vari i pro me! Skutecne svatecni den. Jinak Dales je strasliva dira. Ani kousek stinu, zadna trava, jen prasny mista na stan. Co je velka katastrofa - ani kapka jakekoliv vody!!! Jinak paradni studena voda je tak 800 m dolu do gorge (co je gorge? Sakra..., asi prurva? Vim ja?), kde se da plavat, proste slast!
Rano jeste trochu vocumuju a pak jedu bordelem do druhe casti parku. Vsecko cajk, pri slezani dolu do Joffre Gorge (neco takovyho by v EU neproslo, je to tezce na vlastni nebezpeci, je mi zahadou, jako to ze se tam jeste nikdo nezabil) se zakecavam se spoustou lidi. Kdyz se vracim zpatky ke kolu, vidim, ze mi nekdo do helmy dal nejaky piti a dalsi veci!! Ve svetove pohostinnosti se Australane vydrapali na prvni pricku!! Kemp v Eco Retreat stoji 20 aud, ale je tam voda! Konecne kurva voda. Jinak jsem dostal k uzivani maly prasny parkoviste. Dale je tam spousta hadu, kruci. Rano jedu 10 km bordelem k Weano/Hancock gorge. Misto, kde se 4 prurvy sbihaji do jednoho bodu. Nejvetsi bomba! Ve Weano jsem uplne sam a je to rocknroll! Postupovat tou skvirou vyzaduje docela dost odhodlani, brodeni, horolezeni a plavani! Fotky z uplnych koncu obou gorges nemam, protoze ve Weano jsem musel poslednich 50 metru plavat a v Hancock jsem plaval uz od zacatku, protoze lozit po tech skalach bylo uz o zivot, byli tam uz lidi, tak to klouzalo jako prase. Velky dobrodruzstvi a nezmerne nadseni! Pokud Karijini, tak urcite hlavne Weano/Hancock! Bomba! Jeste ten den jedu 80 km do Tom Price. Peklo v protivetru, chcipam. Ale zase mam parani misto na stan. Je to sice u cesty, ale je tam voda a trava!! Ty vole, takovej luxus. A je to zadarmo, klasickej wildcamping.
Horsi dalsi den. Protivitr od rana, 8:15h na kole, 122 km. Dojizdim za tmy do kempu zadarmo. Pochopitelne zadna voda, ale to uz je takova australska klasika! Strasny!!
Po tom otresnym zazitku vstavam dalsi den uz po 4. hodine! Vyrazim a cesta jde trochu na sever, takze mistama dostavam vitr za sebe. Bez jedinyho zastaveni delam zas 122 km za 5:30h. Mam dlouhej odpocinek. Vedro je neskutecny. Snazis se trochu vycistit kolo a retez. Druhej retez a furt ta stejna kazeta a prevodniky. To musi byt svetovej rekord na 21.000 km.
.
Carnarvon prave dnes.
Coral Bay je skutecne dosti predrazeny misto. Honosi se 2 caravan parky, supermarketem, hospodou a vsema picovinama sveta, ale abyste neco zmohli, musite byt tezkej vatar! A to ja nejsem, zvlaste po te, co jsem vrazil nekrestansky/nemuslimsky penize do prodlouzeni australskych viz. Jestli mi to ty kurvy nedaji, tak muzou zcela jiste ocekavat necekany bushfire specialne kolem imigracniho v Sydney!
Ale abych jen nepicoval. Kdo se kdy potapel, da mi za pravdu, ze tam dole se nachazi jinej svet. Koralovy utes hned pristupny z plaze. Nasadit snorchl a prask sebou do vody a cumet. Skoda, ze byly vlny jako hrom, skoda, ze mi do snorchlu dost jakoze teklo a skoda, ze po pul hodine jsem byl zmrzlej na sutr. Ale hovno skoda!! Videl jsem nevidane, vsak kdo jste neco podobnyho videli, tak vite, co myslim. Kdo ne, tak vezte, ze nez chcipnete na vycerpani praci, tak se na to musite podivat! (Jo a jeste musite jet do Norska.) Stanoval jsem po dva dny u malyho letiste schovanej v pisku. Zakaz stanovani plati pro celou tu oblast. Takze sorry jako...
Opoustim Coral Bay asi kolem 6. rano a co me naprosto sokuje, je vitr ze severozapadu. Dulezity v teto slozenine je to slovo "severo", pro blbce - do zad. 12 km na hlavni cestu teda jedu uz podruhy kurva v protivetru, ale pak je to lepsi a celej den drzim rychlost kolem 20 km/h. Kolem 15 h se tachec zastavuje na 156 km. To by slo. Na zitra zbyva 90 km.
Tezkejch 90 km, velice tezkejch. Ujet je mi trva stejne dlouho jako vcerejsi porci. Mistama jedu zavratnych 8 km/h. Chcipam, picuju, upim, proklinam, pak se zase omlouvam, kurvuju, sbiram popadany rajcata, propadam beznadeji, sesedam a neverim, nasedam a znovu verim a ac k nevire, na dohled te dire, skutecne dojizdim do Carnarvonu, kde muzu zustat v jednom caravan parku zadarmo. Jsem rozbitej jak budik po prejeti roadtrainem. Jdu kolem kaplicek, ale v nedeli maji zavreno! Toto se kurva bude hlasit na vyssich mistech! V nedelu zavrenej obchod a pivem! Tak takhle vazeni pratele ne!
(Fotky Coral Bay a toho sveta pod vodou si najdete na netu, popr. vezmi svoje gopro, cos dostal pod stromecek a je ti k hovnu a jdi si to tam vomrknout sam, ne vole!?)
Do Perthu to byla náročná jízda téměř v neustálém protivětru, ale šílení Australani mě prostě nenechávali zahynout a každý den jsem dostával další vodu a jídlo a občas se našel někdo, kdo mi chtěl dát i peníze. Potkával jsem i hromadu známých, který jsem potkal někde v pustině a pak znovu a pak znovu, takže každý takový setkání bylo, jako setkání s rodinou. Tyhle setkání mi velice pomohly překonat tuto šílenou část do Perthu.
(úryvek z deníku)
Co jsem to jenom chtel???? Uz nevim... Ale normalne jsem pryc z outbacku. Z niceho nic zacaly pole! Taky provoz na te hlavni ceste je cisty zlo. Kez by ty zkurveny auta vsecky zkolabovaly! Vichr straslivej. Roadtrainy se mnou zametaly nekompromisne. Kurva uz! Zacaly i ploty. A soukromy cesty. A muchy! Ale to co se odehravalo nahore na severu by se dalo chakterizovat jako "bezmušší" optoti tomu, co se deje tady! Do oci! Bez sitky pres hlavu je zivot nemozny. Tak co na me jeste ty Australie vytahnes!!?? Dest? Taky byl. Zima? Vecer v tom vichru je normalne zima! Ja uz fakt nevim.
Jel jsem do Kalbarri podivat se more. Cestou potkavam emu i s mladejma. Ten ptak je normalni blazen. Popadnul ho rapl a bezel se mnou a pak normalne zahnul a prebehl mi pred kolem. To at se magor nedivi, ze jeho druh se vali zabitej u cesty! Ale zajimavy zvire. V Kalbarri je hezky, ale ten vitr byl z jine dimenze. Lidi se tam drzeli jeden druhyho, aby neuleteli a do toho ja na kole. 7 km/h kdyz jsem jako jel, 5 km/h kdyz jsem to tlacil. Ale dobre mi tak.
Co bylo pak? Vim ja...? Geraldton. Byl jsem u rodiny, jejichz deti nikdy nepoznali utrapy skolstvi. 3 dcery kolem 12 let a malej kluk. Velkej zazitek s nima byt. Asi to je na dlouhou polemiku, jestli deti potrebujou skolu nebo ne, ale kazdopadne ty decka byly jiny. Ne moc, ale ten rozdil byl citit. Urcite zajimavy, byl jsem za tu zkusenost rad.
Jsem na Indian Ocean Road. Pres tu kaluz vidim skoro az do Jizni Afriky. Skoro.
Po 22.500 km jsem vymenil kazetu. Prevodniky to chce taky, ale nemaji, takze koupit pres net. Nejlevnejsi to je z UK! Ale ten porod! To ani popisovat nemuzu, tomu by nikdo pica uz neuveril. Proste jeste dozvuky ukradene karty z Filipin. Moje ubohe nervy! Jeste ze nemusim chodit do prace, protoze tolik problemu naraz bych nezvladl a musel pozadat o dovolenou bez konce. Dalsi dukaz toho, ze ja se do normalniho zivota nemuzu vratit. Ja na to proste nemam. Dozivotne diskvalifikovanej! A takovej mladej nadejnej kluk to byl!
No nic, dost kecu. Jsem tak 2 dny od Perthu. Co tam budu delat? Asi nic, asi ho objedu a naskocim na Mundabiddi trail - 1.000 km trail do Albany. Cekam stale na vyjadreni, co teda se mnou bude, jestli mi to prodlouzi nebo ne. Takze zatim jedu, jako by se nechumelilo. Smer proste Albany, pak se uvidi, co s nacatym zivotem.
Jinak dobry, co bych vic chtel????
V Perthu má pouť měla skončit, ale nakonec jsem se ještě rozhodnul, že když už jsem dojel až sem, tak dojedu i zpět. Výzva to byla obrovská, ale jak jsem už říkal, někdo to dělat musí a tak jsem to vzal na sebe, prodloužil za strašný peníze víza a pomalu vyrazil zpět na východ. Čekal mě přejezd Austrálie tentokráte ze západu na východ.
Z Perthu jsem napojil na tzv. Munda Biddi trail, což je trail pro pěší a cyklisty končící až v 1.000 km vzdáleném Albany. Na trailu bylo možnost složit hlavu v chatkách zadarmo, kde většinou byla i voda. Velice dobrá jízda, možná jedna z nejlepších v celé Austrálii. Konečně byly k vidění i stromy a za celých 1.000 km jsem nepotkal skoro žádný auto, zato pár dalších cyklistů. Velice příjemná změna a je to definitivně nutnost pro každého cyklistu si tento Munda Biddi trail dát. Něco prostě úplně jiného než zbytek Austrálie.
Za Albany do Esperance to byla dobrodružná jízda, kdy jsem vybíral ty nejhorší cesty, pořád se ztrácel a razil to solidním bordelem. Ale stále se jednalo o dobrou jízdu, která pokračovala i z Esperance směrem na Nullabor. Jel jsem zkratkou s obrovským nákladem jízda a vody a trvalo mi 3 dny než jsem se dojel na hlavní cestu na východ.
Tezke casy
V jedne dedine potkavam mladyho typka z Kanady, co jede kolem sveta svetelnou rychlosti. Ma bikepackingovej setup (par veci) a pali to 180 km denne. Ma za sebou pulku Kanady, Saskatoon - Halifax, Portugalsko - Shanghai (pres Rusko... Estonsko - Altai 30 dni!!!!), ted napric Oz, NZ a na zaver v lednu Vancouver - Saskatoon. 18 let kluk. Chvilku jedeme spolu, kecame, jen muchy nas terorizuji. Vypada to na dest, ja koncim, Kanadan vali dal. Muchy jsou tak strasny, ze se mi dela fyzicky zle. Normalne se mi prevraci zaludek. Sedi vsude. Snazi se vletet do nosu, do usi a hlavne se snazi sednout na otevreny oko. Jsou jich tisice a neda se jich zbavit. Sedi okamzite na jidle. Vleti vam do huby. Prsi celou noc a i dalsi rano je hnusne, muchy jsou straslivy. Jedu zkratkou do Hopetounu, ale tam to na me vsecko pada a ja mam dost. Poprve od zacatku roku mam proste dost. Je mi zle! Cesta je na sracku rozbita, prsi, fuci proti, ty zkurveny muchy a na vic komari. Odmitam verit tomu, ze se toto vsecko deje v jeden cas. To proste neni mozny. Vzdyt se to navzajem vylucuje! Je mi na pobliti z tech much. Potkavam jednoho staryho Ozika a chvilku se bavime. Ale ja jen premaham nevolnost - po rtech mu lezou muchy a kolem oci jich ma spousty. Je to pica jak z nejakyho hororu. Mne je strasne blbe! Dojizdim do Hopetounu, kde muchy aspon trosicku prestavaji a ja se konecne vzpamatovavam. Kupuju cokoladu, beru vodu a jdu stanovat k plazi, pod cedule "zakaz stanovani." Komari. Az ve stanu je klid. Jezismarjakurvapica.
Dnes jsem ujel 130 km, ale 30 km zbytecne. Jedu totiz po ranu zkratkou. "Road closed" no uvidime. Jo, je to zaplaveny. Delam 2 dlouhy brody, voda skoro po pas, ale 3. brod je nekonecnej, vzdavam to, musim se zase vratit! Sakra, dnes jsem to nedal. Beru ale jinou zkratku, prasna cesta, uplnej klid. No..., video jste videli. Odporny, ale aspon se mi uz tolik nezveda zaludek. Dokonce i u cesty varim. Muchy sedi po stovkach uplne na vsem... Dojizdim k roadhousu, kde je za 2 dolary tepla sprcha a stanovani zadarmo. Davam 2 piva, mam dost.
Nullabor! Trocha faktů z internetu.
Nullarbor (anglicky Nullarbor Plain) je poušťní oblast v jižní Austrálii. Zabírá přes 200 000 km2. Její větší část se nachází na území státu Západní Austrálie, menší pak na území Jižní Austrálie. Název oblasti pochází z latinských slov nullus arbor, což znamená žádný strom.
Poušť je známa svým nejdelším rovným železničním úsekem na světě.
Nullarbor je největší vápencová oblast na světě. Kromě svých okrajů je prakticky bez vegetace.[1] Oblast je také prakticky bez obyvatelstva – nachází se zde pouze několik farem a osad podél železniční tratě a silnice.[2]
Poušť je charakteristická svým naprosto rovným povrchem. Její část je chráněna jako národní park.
Doprava
Při jejím jižním okraji prochází z východu na západ australská národní silnice A1 (Eyre Highway). Stejným směrem, ale napříč pouští, vede železnice spojující města Kalgoorlie v Západní Austrálii a Port Augusta v Jižní Austrálii.
Silnice A1 v Jižní Austrálii
Díky naprosto rovnému povrchu se zde nalézá nejdelší rovný železniční úsek na světě – 477 km – a nejdelší rovný úsek silnice v Austrálii – 142 km.
Nullaborskou pláň se mi podařilo přejet asi za 9 dní, kdy padaly vzdálenostní rekordy, když rekordní cifra činila 180 km. Může za to prudký vítr v zádech a společnost francouzského lehokolisty Pierra, se kterým jsem skoro celou dobu jel.
Západní Austrálie je tedy za mnou a čeká mě pár týdnů v Jižní Austrálii, dalším to australském státě. Od teď už prostě musí být jen a jen líp! :-)


JIŽNÍ AUSTRÁLIE
(úryvek z deníku)
Ceduna, Jizni Australie. Konec planiny Nullabor. Posledni dny uz jen 105, 98, 121 a dneska v pekelnym protivetru, zime a desti 40 km. Co je zvlastniho na Cedune? Nic, jen je tu obchod po... 1.350 km a 11 dnech!!!! Dneska se me pan "La Rochelle" ptal, jestli jsem pysnej na to, ze jsem prejel Nullabor. Ja jsem spis rad, ze je to za mnou a ze jsem mel vitr vetsinou v zadech. Jet to cely protivetru, by byl asi naprostej ocistec!! Nevim z jakyho duvodu lidi radi jezdi tuto streku, ale je to proste totalni nesmysl. Je to rovny jak deska, jsou tam asi 2 mista, kde je to trochu jiny, jinak proste nic!! Rovne! Jak magor!
Vcera jsem potkal uplne neuveritelne Bena s rodinou. Poprve jsem je potkal jeste v Queenslandu!! Benova zena je urcite nejkrasnejsi Australanka, co jsem potkal! Navic mi dala tuny jidla (ktery by stejne museli na karantene pred Cedunou vyhodit), takze se automaticky stava mou novou bohyni..., i kdyz ja jsem zapomnel, jak se jmenuje, tak to asi zas tak slavny s tim uctivani nebude.
Takze... 900 km do Adelaide! Hahaha, furt brutalni dalky, ale uz ne jen totalni pustinou.
Dny s panem Pierrem z La Rochelle jsou snad secteny. Nejak uz se mi s nim nechce jet, je moc rychlej a chce jet spoustu km. Taky ma jeden zajimavej tik. Tezko tomu budete verit, ale ten clovek patrne nevedomnky kvaka jako zaba. ... ale beze srandy! Kurva, "kvak" vprostred vety! Tak ja fakt nevim, kdo je tady blazen. Ale to ma z toho, vul, ze ten Nullabor uz jede podruhy a pokazdy ze stejne strany! Lidi jsou fakt blazni!
Dnesni den je vyjimecny taky tim, ze nejvetsi hrdina a zijici legenda dnes slavi narozeniny. Financni dary smerujte prosim vas sem 670100-2209095337/6210. Celkovy vytezek nebude pouzit na vydani knihy, ani na koupi drona, ani na natoceni filmu a v zadnem pripade nebudou penize venovany charite, ani sirotkum v Japonsku, ani zadne arcidieceze. Penize budou pouzity vyhradne na nakup piva, jidla, tatranek, letenek a k uhrade oprav kola. Takze se nemusite bat, ze ty prachy vyhodite voknem.
Ale konec srandy, zitra mate pondeli, tak to abyste se uz zacali snad pomalu bat, co si na vas otrokar vymysli.
Praci cest a nazdravi. Na moje, pochopitelne.
.
Nejdrazsi Hano,
je to uz par dni, co jsem psal naposledy, tak snad abych se opet podelil o udalosti z poslednich par dni.
Vsecko zacalo tim, kdyz jsem v Ceduna vyrazil na kole pro pivo. Ma peclive opatrovana, na leve strane prepravovana, jako kosik slouzici, rozmlacena, a temer nikdy nenosena helma zustala v kempu a cedunsti znudeni pojicajti nemeli nic jinyho na praci, nez me zastavit a ptat se nesmyslny otazky zacinajici slovem "proc?" No zahral jsem jim idiota z Evropy, herecky vykon sklidil uspech (divadelni kritika by ovsem zcela jiste muj vykon strhala a oznacila me netalentovaneho amatera) a dostal jsem jen varovani. Jak Lojza jsem musel kolo tlacit zpet do kempu, nasadit ten rozmlacenej kokos a opet vyjet. Vecer nabral na obratkach po prijezdu dvou Cinanek, se kteryma byla sranda. Pry ze mi zahraji narozeninovy song. Mazaly pro nastroje do auta a strihly mi par cinskych hitu. ("Happy birthday to you" jsem jim hned v uvodu produkce zakazal.) Jako cinskou hitparadu tim nezbori, ale nasazeni mely fakt solidni. Pak se z Lexi vyklubalo, ze jela na kole tu nejznamejsi cinskou cyklotrasu Chengdu - Lhassa. Dve sedla pres 5.000 m. n m. Ukazovala mi i fotky. Neskutecny. Takze oslava se zdarila!
Rano jsme s Kvakajicim Pierrem vyrazili smerem na Port Augusta, ale to nam vydrzelo jen 5 km a pak jsme synchronne odbocili doprava na Port Lincoln. Zacalo dost prset a ve Streaky Bay lilo pak i celou noc. I dalsi den a jakmile prestalo, zacalo fucet uplne kurevsky proti. Svinstvo! To ti rikam, kdyby ti nejakej dobytek nabizel adult hratky na kole v protivetru, tak ihned volej mravnostni policii! Jsou to nechutne a nezakonne radovanky a boli to! 8 hodin a 125 km me silne poznamenalo. Specialne zada me prosila o milost.
Dnes byl muj posledni den s Kvakajicim Pierrem. Ja jedu do Port Lincoln a on zkratkou do Port Augusta. Jeli jsme spolu snad tyden nebo mozna i vic. No reknu ti, stacilo. Kvakani mi tak zas nevadilo, ale clovek musi byt tam a tam v urcitou dobu, nemuze si delat, co chce... Ja nevim, ja asi s nikym dlouhodobe jezdit nemuzu. Ale dobre mi tak!
To by mohlo byt pro dnesek snad vse, uz mi pomalu dochazi papir.
Tak se mej, jak sama uznas za vhodne a ja zas jedu, aby mi nahodou neco neuteklo.
Se srdecnym pozdravem a sitkou pres hubu zdravi
- 273.15Z.
Po objetí Eyre Penninsula jsem se rozhodnul, že si dám ještě jednu výzvu a to Mawson trail, který není úplně snadný, ale rozhodně by byla škoda ho vynechat. Takže ještě než jsem dojel do Adelaide, udělal jsem si zajížďku do hor. Do jsem si dal...
Quorn, SA. Asi tyden me kurevsky bolelo za krkem a i pulka zad. Zacalo presne po tom, kdy jsem zacal jezdit v helme. Takze kdybych nahodou umrel, tak vite cim to bylo. Vcera to ale polevilo a zacal me jimat fantas a nebyl jsem daleko od toho, koupil listek na bus do Alice Springs a od tam ze jako jet na jih. Jeste ze jsem mel na ucte tak malo penez, protoze jinak bych horce litoval. Dnes rano totiz teplota okamzite zacala lamat rekordy. V Port Augusta jsem byl pripraven na 700 km objizdku, ale i to me preslo a vyrazil jsem do kopce ke Quorn. Helma a sitka pres hlavu. Ano, takhle se v Australii trestaji cyklisti. V pulce asi 20 km stoupani si rikam, ze kurva neco je spatne, protoze se kacim a je mi zle. Dojizdim do Quornu a je mi jasny, ze jsem ponekud na dne. Posledni den bez jizdy byl v Esperance a to muze byt snad 20 dni dozadu. Bohuzel, musim zastavit. Pohov a klid. Cumeni do zdi. Nehybnost. Rozfofrovat penize. Takze platim 2 noci v kempu a ve ctvrtek pojedu busem na zacatek Mawson trailu do Blinmanu a od tam vyrazim na jih az do Adelaide, 900 km. Divam se na teplotu a je 40℃ ve stinu. Hm, neni divu, ze jsem v prdeli. Kruci, tak peklo zacina nanovo! V te pustine to bude velka bomba v tom prisernym hicu.
Jinak v te helme se citim tak bezpecne, ze asi muzu i v klidu nakracet nahej do buzerantskyho baru!
P.s. Videl jsem svuj xicht v zrcadle a je jasny, ze to slunko me odpalilo. Jel jsem totiz bez ksiltovky kvuli te zpicene helme. Prisaham, ze tu mrchu zaslapu do zeme!! Ve 40℃ jezdit v helme muze jen absolutni picus!!! Proc se me dokonce i australska vlada snazi zabit!?!?
.
4 australske elementy (smrti)
Po dlouhem pruzkumu a temer sestimesicnim badani jsem dospel k nazoru, ale Australie nemuze byt porazena. S maximalnim stestim se da remizovat, ale nikdy ne vyhrat. Australie ma v tymu naprosto neporazitelne protivniky, kdy i byt jeden z nich je schopen vam udelat ze zivota peklo, udelat z vas slintajici trosku v blazinci, nebo vas proste zabit. Elementy jsou temer vzdy ve dvojici, temer nikdy neutoci samostatny element, ale byly dny, kdy utoci vsechny tyto elementy zaraz.
Dovolte mi predstavit 4 desive generaly australske armady, co maji za ukol znicit lidstvo. Protivitr. Pekelne cesty. Mouchy. Vedro. Je spousta dalsich maršalku a poddustojniku, kteri maji taktez velikou nicivou silu, ale nemuzou se rovat svym nadrizenym. Mohli bychom jmenovat komary, dest a mravence. Po dlouhem studiu jsem dospel k zaveru je nejslabsim generalem je to hovado Pekelne cesty. Dlouhodobe nasazeny general vam ze zivota udela peklo, ale s nejvetsi pravdepodobnosti vas nezabije. Protivitr z vas po x mesicich neustaleho tlaku udela onu uz zminovanou slintajici trosku a stejneho efektu dosahne i general Mouchy, ale nad vsemi temito vrazednymi sadistickymi monstry stoji general Vedro. Zruda, ktera dokaze zabit. Bez milosti.
Vcera jsem se dostal do valecneho konflitku se vsemi temito generaly. Nejtezsi bitva bez sance na preziti. Uz noc byla moc spatna. Ve stanu je pekelnej hic, zeme sala horko. Zvedl se takovy vichr, ze lomcoval ze stanem vetsinu noci a taky mraveci prolomili blokadu stanu a dostali se do pevnosti. O nejakem spanku nemohla byt rec a jen Buh Studeneho piva vi, jak moc jsem ho potreboval! Uz v 7h rano je pres 35℃. Podle mapy mam potkat tank s vodou, ale nedeje se tak. Zacinaji velke problemy. Uz davno je nad 40℃. Musim na hlavni cestu a tam se pokusit nekoho stopnout a vyzebrat vodu. Nebo... zajet si 4 km na farmu pro vodu. Jedu na farmu. Dojizdim jen tak tak. Nemaji zadnou studenou vodu, jen teplou destovou vodu. Beru. Piju hned 2 litry, varim 2 litry caje. Chcani se nekona. Jsem ve stinu (42℃) 4 hodiny a pak vyrazim dal. Protivitr. Horkej protivitr. Piju vodu co ma 40℃. Asi se pobliju. Po 82 km nachazim pristresek i s vodou a tak koncim piju dalsi 4 litry a ne a ne se vychcat. Liju na sebe vodu, hadry schnou do 15 minut. Muchy jsou naprosto k nevrdrzeni, mravenci stipou a jsou uplne vsude. Je 21h, muchy neprestavaji a je porad nesnesitelny vedro. Lezu do stanu, ale tam je jeste vetsi vedro. Musim namocit satek a dat si ho na hlavu. Je mi zle. Kolem pulnoci se konecne prestavam potit, ale zacina fucet. Ale jak!! I v tom pristresku musim drzet stan. Je mi zahadou, jaktoze se ty tycky nezlomily. Noc je nekonecna. Uz druha v kuse probdena. Vstavam, protoze ve stanu je k nevydrzeni. Ihned 20 much na xichte. Je mi zle. Macham vsechny veci, oblikam a vyjizdim. Je uz zase 40℃...
Nejde porazit vedro. Vedro vas zabije. Plan pro nadchazejici dny je jasny - zustat na zivu za kazdou cenu, coz znamena opustit trail... Jsem zklaman!
Po pár dnech se teplota trochu vzpamatovala a já jsem dojel i do přátelštějších oblastí a tak jsem se opět na trail napojil a vesele pokračoval až do Adelaide. Docela pohoda, většinou teda off road, ale bylo to zajímavý a jízda dobrá.
V Adelaide jsem byl u jednoho kámoše, se kterým jsme byli v kontaktu po dlouhá léta, leč nikdy jsme se nepotkali, takže toto sektání bylo skutečně hodně skvělé. Pokračoval jsem na Kangaroo island na jihu země. Jen loď tam byla dost drahá a samotný ostrov sice měl cosi do sebe, ale jinak se tam nic unikátního nedělo a těch klokanů bych řekl, že tam bylo i míň než ve zbytku Austrálie. Je tam ovšem jedno skvělé místo, kde jsou vidět lachtani a zajímavé formace šutrů, takže nakonec to za to stálo, i když podruhé bych už tam nejel.
Čekala mě trasa do Melbourne. Buď jsem si mohl vybrat jet po světoznámé Great Ocean Road nebo to vzít vnitrozemím a jet přes Grampians, což jsou hory na severu. No Great Ocean Road už jsem kdysi viděl a tak jsem si dal ty Grampians, kde jsem rozhodně nebyl zklamán! A už se pomalu Blížíme do Victorie, dalšího australského státu.


VICTORIA + TASMANIA
Cesta do Melbourne je velice dobrá a i Melbourne samotné dávám s velkým přehledem a můžu zůstat u Steava, kterého jsem potkal nahoře v Derby, WA před pár měsíci. Do Melbourne jsem původně vůbec nechtěl jet, ale jelikož se to tak celý vyvrbilo, že vlastně jsem teď na cestě kolem Austrálie, tak co by to byl za objezd Austrálie bez Tasmánie. A na Tasmánii se lodí dá dostat jen z Melbourne. Takže hurá na Tasmánii!
Dny v Melbourne probehly vcelku bez ujmy na zdravi a tez se zda, ze to Melbourne neni zas az tak debilni mesto, jak jsem si ho pamatoval z davnych dob. Da se tam vcelku dobre jezdit na kole, prodavaji tam Schwalbe plaste a tak jsem jeden koupil. Verili byste, ze po skoro 30.000 km je ten predni plast uz sjetej! Trochu jsem se cukal, protoze mel za svoji existenci jen jeden defekt, ale nakonec sel do duchodu. Budu vzpominat! Taky jsem potkal Javiho. Javi je Kolumbijec, kteryho jsem potkal v roce 2014 v Bogote. Tenkrat mi nahraval do mp3 nejakyho kolumbijsky crust punky. Javi si moudre vzal Australanku a hop a skok je v Melbourne a ma se skvele! Sakra dobrej typek. Kopli jsme par piv a prisahali vecne pratelstvi.
Na lod na Tasmanii a hned v prvnim obchode potkavam dalsiho znamyho ksichta a to Itala, co jsem potkal v Darwinu. Ten cumel. Ital jen zatim chodi do prace, zatim nic moc neujel. Myslim, ze uz bude mit tolik penez, ze muze v klidu vyrazit na cestu kolem sveta. Ja stanuju za Devonportem u reky. Vsude ploty bohamaryja!
Vyrazim po Tasmanian trailu a hned musim prelizat 3 brany. Stoupani jsou vrazedny a kdyz musim do stoje na nejlechci prevod (22 - 34) trha se retez. No spravit pretrhnutej retez neni tezky, jedu dal. Dobra jizda, ale citim se mezi temi ploty jak ve vezeni. Potkavam cernyho hada. Po te vidim cerny hady na kazdym kroku, takze protlacit kolo do lesa je zabavna podivana, protoze mam bobky, ze tam jsou hadi.
No nic, hned po ranu trham retez nanovo. Tak ty vole, ja ten retez menim pred nedavnem a kurva uz je po nem! No nedavno... uz je to skoro 10.000 km, ze. Ty kramy proste nic nevydrzi!!! Tim se meni moje trasa a musim jet do Launcestonu pro novej. Od tam teda na vychod. Stoupani snad 20 km a to jeste nejsem ani v pulce. Jinak jizda dobra, ale cekal jsem vic. Uvidime, jsme na zacatku.
Echidna je ten dikobraz na fotce. Zoom nefoti vubec dobre, ale verte, ze je to naprosto kouzelny zvire. Jak si vykracuje!!!
.
Toto je skutecne jak z festivalu Mezi ploty! Samej plot a blazen! :-) A navic pribyly i kamery. Tasmanie je kriminal! Ale da se tady nastesti vydrzet. :-) Najit misto na stan je tezka a zaludna uloha a myslim, ze je to nejdyl, co jsem hledal misto za celyho pul roku, co jsem Australii. No toto!? Rano potkavam opet Skota a tak davame slabou hodinku konverzace, aby cas nestal. Ja dojizdim az ke kempu u Cape Raul, kde zustavam nakonec zdarma a jeste k tomu v baraku, jen za to, ze typkovi zbavuju spalky kury. Dela u baraku novou podlahu a chce tam dat odrezky z kulatin. Andy je dobrej clen! Taky toho pocestoval mraky a hlavne neni zadnej slunickar, tak jsme pekne vespolek pomluvili Vietnamce! Ti kdyby nas slyseli, tak uz nikdy to jejich slavny Pho Bo nanalijou! :-) Taky ma krasnyho Huskyho. Vyslap na utesy je dobrej jaxvina!!! Pak si domlouvam spani pred Hobartem a to je tady pohoda, i kdyz lidi zrovna renovujou barak, tudiz je tam znacne nepruchodno. Je hic jak v prdeli. Jedu pres Hobart, davam si pivo, vlastne dve, a stanuju... hm, uz nevim. Dalsi den potkavam jednu velice vostrou Australanku na kole, ktere skripe retaz, tak to resim. Rika mi, ze vcera bylo 37℃ a dneska prej 33℃. Znacne je rozladena ze znaceny slavnyho Tasmanian trailu... a to ani nevi, ze pod Devonportem jsou zamceny brany a musi se prelizat pres plot. Drapu se celej den po polnacce vzhuru. Konecne trochu ustal provoz a stanuju u jezera. Novinka - hovada! Ale nastesti nestipou. Nicmene jsou jich kvanta. Prsi a neprsi, napojuju se na hlavni cestu na zapad a stale to stoupa a ve sjezdu z protismeru kolem me svisti 4 dalsi cyclisti, tak 1 km od sebe. To je provoz! A kdyz jsem se v outbacku mohl zblaznit a mluvil sam pro sebe, to jste vy sracky byly jako kde??? Samozrejme nezastavuji, jen blazen si dobrovolne nici brzdovy spalky/desticky. Kdyz to jede, nebrzd! Vono to stejne pak dole zastavi samo. Kazdopadne nejlepsi tasmanska jizda doposud, fakt parada. Stanuju u reky. Uplne nejlepsi misto zatim tady na Tasmanii. Romantika jako hrom a davam se do reci s rodinkou na dvou tandemech. Tahnou po vzoru Vackovych 2 decka. Zrovna vyrazili na rocni cestu kolem Australie. Ovadi alias hovada jsou ve znacne presile, ale to nic nemeni na tom, ze stanovani je perfektni!
Nefotil jsem, nechtelo se mi.
Jo, a prolomil jsem hranici 30.000 km, od zacatku putovani. 30.000 km nemeri snad na delku zadnej kontinent, takze se to neda nijak predstavit. Je to 3/4 zemekoule a pritom jsem dojel jen z Manily do Hobartu. Zitra Queenstown a pravdepodobne do Cradle mountains, Devonport a zpet na ten vetsi ostrov. Je potreba se trochu pohnout k cilove destinaci.
Tasmánie je speciální ostrov, kde je toho spousta k vidění a speciálně Cradle Mountains jsou nádherný místo. I když jsem tam už kdysi byl, nemohl jsem si to nechat ujít a zašel jsem znovu. Skvost! Tasmánie byla v pohodě, spousta prudkých stoupání a na pobřeží miliony lidí. Jinak super, ale řekl bych, že Tasmánie člověk nejlíp pozná pěsky. Přece jen, je to malý ostrov.
Zas mam nejaky zpozdeni, ale nejak se mi nechtelo psat..., natozpak fotit. Ani nevim, jestli jsem neco zvecnil.
Ale jediny co muzu rict, ze je to porad skvostna jizda. Jedinej problem - nelidsky vedro. Vcera 41℃, dneska jsem v Brightu videl teplomer ve stinu a 39℃. Co je taky bombasticky, potkal jsem paradni lidi.
Do Devonportu na Tasmanii to bylo jakoze furt dolu, ale zajimavy bylo, ze 60 km mi trvalo skoro 4 hodiny. Hodne vostry stoupani. Pri cekani na ferry, ktery melo hodinu a pul sekeru jsem potkal jednoho Jihoafricana. Ten clovek mi dal jasne vzpomenout na to, jaci jsou Jihoafricani neuveritelni lidi! Ja mam takovej pocit, ze jeste nez se to tam cely totalne domrda, tak tam budu muset jeste jednou jet! Na ferry skoro nespim, Indove delaji silenej bordel az do noci. Probijim se cestou na Healesville a muzu vam rict, ze nejhorsi jizda na.kole je po meste. To kolo rozsekate na sracku! Nenavidim mesta. Z Healesville do Alexandra napojuju se na railtrail az do Mansfieldu. Pohodova jizda. Pri stoupani na Tolmie jsem zastaven autem, obdarovan litrem zmrzle vody a nabidnuto mi je zastaveni se na kopci u nich na baraku. A tak se i deje. Kopec dlouhej, ale navrsi pekny a hacienda naprosto uzasna. Voda, pivo, tresne, steak a vysluzka na cestu, ale jen do kempu, co je za rohem. Tam sprcha, vse zadarmo! Vedro je je k zalknuti. Dal pokracuju jizdou dolu do Whitfieldu. Tam uz je snad 40℃, ale jeste si davam zkratku k Buffalo lake. Na same hranici infarktu. Tezky strmy kopce po spatne polnacce. Na slunku muze byt v klidu 50℃. Stanuju v Nug Nug, kde je narvano. Tam se seznamuju s Arianou a Melissou. Holky dojely na kolobezkach a ptaji se pry: "Are you foreigner?" Baby 5 a 3 roky. Davame se do reci a cas plyne a rodic prichazi a jen krouti hlavou. Baby mu rikaji: "This is our adult friend." O australsky decka skutecne nemam strach, ty se fakt neztrati. Takze dostavam dalsi ledovou vodu a jsem pozvan do rodinneho kruhu, ale to odmitam. Je tak strasny vedro, ze ve stanu je k nevydrzeni. Jedna z nejhorsich nocich za celej rok.
Mirim k Bright a tam je sroceni narodu. Zitra je tam nejakej zavod na kolech a lidi jsou uplne vsude. Napred se zakecavan s typkem a jeho zenou ze Sunshine Coast, jedou se mnou asi 20 km. Jsem pozvan k nim. Pak pokracuju porad proti proudu reky az do Herrietville, kde davam pivo a 2 cidery na cestu, ale zacina tezky stoupani na nejlehci prevod, je furt 38℃ ve stinu a tak to urychlene klopim na prvni prihodny misto a pisu toto. Zitra mohutny stoupani, vyhledy a takovy ty parady..., ale... ma prset jak svina. Mam ja to, ale kurva stesti!!! Smer Omeo a pak Carryong. Dest na programu.
Na část z Melbourne do Blue Mountains (Sydney) přes Canberrru jsem se vlastně těšil celou Austrálii. Konečně kopce, výhledy, parádičky, bomby, všechno, hlavně ne nuda. Bohužel mi nepřálo počasí, z čehož jsem byl místy dost rozhladěn. Asi ale nemůžu mít všechno. I tak jsem ale jel po různých šílených zkratkách, z nichž nejhorší byla ta přes Mt. Pinnibar :-)
To jsou zas bomby, kdy ja z toho vyrostu? Dle predpokladu rano prsi, obcas vic, obcas min. Ale vyrazim a motam se vzhuru. Po nejakych 2 hodinach me dojizdi prvni silenci z toho zavodu, co se kona v Brightu. Jsou to vetsinou magori, co jedou tu nejdelsi trasu - 350 km. Nekteri se davaji do reci, jini mazou dal. Nad 1.600 m n.m. je uz viditelnost tak 10 metru. Vubec nemam zdani, kam jedu, ale furt to stoupa. Posledni cedule, co jsem zahlidnul hovorila 1.840 m. Pak to slo jeste vzhuru az k Mt. Hotham, lyzarsky stredisko. Vsecko zavreny, tak zbytek chleba a poustim to dolu do Omeo, kde mam potkat Miru a Lenku. Ja nevim, proc do tech sjezdu vzdycky naperou tolik vyjezdu. Trva mi to veky, ale jsem tam a Mira se zenou za chvilku dojizdi. Pivo a pokec. Mira je ten panacek, co na skladacce jakoze objel svet. Velka vec, velkej vykon, ale jeho slava upada... :-) Jede s Lenkou na Novej Zeland a probackpackrovali znacnou cast uzemi mezi CR a AU. Vecirek je super, ale pak jsme pozvani australskym Geogrem na kulas a pivo. Je to typek! Poustim tam par kousku a je vydelano. Rano je louceni tezke. Dostavam i dve piva na cestu. Ty se mi dari vyvlezt skoro na vrchol kopce mezi Omeo a Carryong. Tezka polnacka! Rano se rozhoduju, ze teda pojedu nakonec pres Jindabyne, kolem Mt. Koscuiszka. Je tam zkratka. Od te doby zacina velka odysea. Napred krute dolu a pak nemuzu najit ten track. Uz to me melo varovat. Ale nakonec tu stezku odvahy nachazim a vyrazim po ni. Dobry az k potoku. Od tam veskera sranda konci a zacina horolezecka cast dnesniho putovani. Jisty Jarda "Snek" rika, ze pry neni na svete kopec, ktery by se nedal vytlacit. Toto bohuzel byla ta vyjimka. Prvnich 200 m se to snazim tlacit nalozeny, ale je to tak strmy a tolik bordelu na trati, ze hrozi, ze si urvu nejakej sval. 2x se v tom prachu valim. Dochazi na nejhorsi, musim vsecko seskladat a zacit nosit. Zjistuju, ze i prazdny kolo se neda tlacit a je nutny ho nosit. Takze nesu kolo asi 500 m, pokladam, vracim se dolu, beru pulku nakladu, jdu nahoru, pokladam, jdu dolu, beru zbytek, jdu ke kolu. 500 m mame, v nohach 2.5 km. Takze tak to delam 7 hodin v kuse. Fakt bych neveril, ze se to da vydrzet, ale asi se da. Je 19h a na vrchol chybi 5 km. Nezvladnu to. Velice problematicka vec je ta, ze nemam skoro zadnou vodu. A hledat vodu temer na vrcholu jedne z nejvyssich hor kolem je marny. Zbyva litr na vecerni vareni a na zitrek. Tak furt lepsi jak nic. 40 km, za 6 hodin ujetych. Jinak 10 hodin nonstop driny. Upadam do bezvedomi. Takze snidam hltecek vody a hrst buraku a muze se na to jit znova. Nekonecnej pochod. Po hodine a pul jsem nahore. Mel jsem stesti, ze to finale bylo uz mirny..., tzn., ze se dalo tlacit nalozeny kolo. A dolu. Totalni sebevrazda! Nejde to ubrzdit, rikam si, ze kdyby prasknulo lanko od predni brzdy (ta to hlavne brzdi, zadni kolo je v kuse ve smyku), tak se zabiju. Je to absolutni silenstvi, radsi sesedam a jdu, teda bezim, vedle kola. Asi po 10 km potkavam 4x4, co se drape vzhuzu a ti mi davaji aspon trochu vody. Pry - setri s tim. Po 10 minutach jsem zase na dne. Jen dostat se dolu (cca 20 km) i trva 4 hodiny. Na hrst buraku vcelku solidni vykon. Dole musim 2x brodit a mam toho tak akorat. Dojizdim jen k uzasnymu kempu zadarmo a jdu aspon umyt veci do reky. Susim, sedim a v tom se divam, ze necelej metr ode me se plazi z vesela zase ten cernej had!!!! Moje nervy. Je s podivem, ze jsem z toho vseho nedostal jeste infarkt. Vyskladavam komplet vsechny veci na stul a jdu zebrat nejaky jidlo, protoze jsem na dne. Dostavam sandwich, ale zacina bourka. Takze rychle vsechno nahazet do mokrejch brasen. Dobiham zpatky ke karavnu a bourka nabira na intenzite. Kroupy jak hrachy! Vlastne o dost vetsi! Co me jeste nepotka!? Za 20 minut je po vsem, klokani se sbihaji a idyla je naprosto dokonala! Jsou teprve 3 hodiny odpoledne, tak jsem zvedavej, co se do vecera jeste semele.
.
Kde jsme to byli? Pod Kosciuszkem, co? Ten vystup do Thredbo byl docela v pohode, bohuzel uz zase svinilo, byla kosa a koncilo to jen v 1.580 m. Tu "polskou" horu jsem ani nevidel, pocasi bylo priserny. Threbo ma jednu (nebo teda par) zajimavost. Je to horska vesnicka, kde na jednom baraku bylo napsany "Sneznik", ale zaroven, spolecne se supermarketem v Coral Bay, se radi mezi naprosto nejdrazsi obchody v Australii. To byl kurva snad vtip. Hura do Jindabyne. Nakupy a stanovani hned za mestem. Vecer se zveda tak ledovej vichr, ze se neda byt venku. Paradoxne to byl asi nejchladnejsi vecer za celou dobu v Australii. Ja to nechapu, v Jizni Australii je 49℃. Mirim do Canberry. Beru to zkratkou pres Shannons Flats, ale vsude jsou ploty a navic druhej den opet prsi. Viditelnost tak 10 metru. Do Canberry je to nekonecnej postup. Spousta prudkejch vystupu, je to pekelna sichta. No ale jsem tam. Bena s rodinou jsem potkal v WA a tam mi prislibili, ze az pojedu pres C., tak se mam stavit. Asi netusili, ze jsem takovyho vykonu schopen a tak byli dost prekvapeni, kdyz jsem skutecne po par mesicich prijel. Bohuzel v ten nejhorsi moznej okamzik - Ben zlomena noha, Ben jr. lezi v nemocnici s cukrovkou...
No nic dalsi den mam scuka s damami z Sjet Svet, Kata a Paja. Uz se nahanime druhej rok. Nejbliz jsme k sobe byli ve Finsku 2017, kdy ja jsem jel z North Cape a ony uz se sunuly do Ruska. Ale 2019 je rok stastnej na shledani ve svete. Po skladackovym Mirovi ted tady ty dve skvely holky. Chovam k nim velkej respekt - zadnej startovac, zadny zebrani o podporu, ciste z vlastnich zasob a pul sveta uz maji objetej. Davame pivo a pak dalsi a odpoledne je pryc. Musim zpet do Canberry. Takze zase nekde priste!
Z Canberry jedu po dalnici do Goulburnu, delam 117 km.
Dva zajimave statisticke udaje k dnesnimu dni: 20.000 km kolem Australie. Navstiveny vsechny australsky staty - Queensland, Northern Territory, Western Australia, South Australia, Victoria, Tasmania, ACT, New South Wales. Blizime se k zaveru...


NOVÝ JIŽNÍ WALES (NEW SOUTH WALES)
Cesta zpět na Gold Coast odkud jsem před 8 měsíci vyjel byla vcelku dobrá, ale ta vidina, že tohle celý už bude u konce, asi přehlušila cokoliv ostatního. Asi se není čemu divit. Jakmile si člověk jednou koupí letenku domů, že prostě na ten domov myslet musí. Byl jsem přes rok na cestě a kolem Austrálie to byl místy strašný boj, kterej ne každej vyhrál. Zdá se, že jsem to zvládnul, ale není třeba zastírat, že zadarmo to nebylo a únava byla velice znát. Hlavně psychická. Takže samotný dojezd jsem už moc nevnímal a hlavu jsem měl plnou návratu.
(ještě posledních pár úryvků z deníku)
Smer Blue Mounains! Phaaa, ale jak jsem se tam vlastne dostal?? Vim, ze prselo jaxvina, pak se pamatuju na ten strasnej stoupak od Abercombie river, kdy moje tezce zkousene koleno prosilo o milost. Pak se pamatuju na typka, kterej se ve volnem case zabyval tim, ze se oblikl do neoprenu a neco vyhrabaval v potoce. Vypadal docela stastne. Kopce pokracovaly a ja jsem se skutecne ocitnul v Blue Mountains, v Lithgow. Nasledujici 2 dny byly monstrozni. Napalil jsem to pres ty nejvetsi zeleny fleky, co jsem v mape nasel, tudiz Blue Mountains a les smerem na Singleton. Jizda!! Jsem 20 km pred Singleton. Smer stale do vychoziho bodu, tudiz Gold Coast. Zbyva asi 900 km.
A co bude dal? Konec. Uz se mi nechce vrazet dalsi penize do Novyho Zelandu. Bohuzel i tato epicka jizda skonci 25.2., kdy odletam ku domovu. Navic ta letenka se nedala nekoupit. 7.700 kc, Brisbane - Praha, 2x23 kg na jeden prestup. To se proste muselo. Je jasny, ze kolo muze cenu zdvojnasobit, ale i tak by se to proste vyplatilo. Navic mam v planu jit do zdlouhave prace a rozebrat kolo do atomu a zkusit ho co nejvic zmensit. Bud to vyjde nebo ne. Ale... ono zas o tolik nejde, porad je to deal jaxvina.
Takze..., posledni moznost obdrzet pohled z Australie, je mozny, ze uz se sem nikdy nepodivam. Velke finale se blizi!!!!
(Porad nefotim, ale zato piju pivo a cider. Co je vic????!!!! S pivem az do uplneho zaveru!!! Navic to vedro je zas pekelny!!!)
.
A jsem opet tam, odkud jsem pred 8 mesici vyjel. Nasbiral jsem cestou 21.500 km. Svych 15 minut slavy jsem si uz uzil, kdyz jsem tento vykon prezentoval na fb strankach Bikepacking Australia, kde je pravdepodobne par lidi, kteri skutecne maji predstavu, co to obnaselo, takze tam jsem za hvezdu. Pro mimoaustralske jezdce a nejezdce nejakej objezd Australie asi neni nic, nad cim by meli zasnou a samo sebou nechme to tak byt. Nejel jsem to kvuli nekomu nebo necemu, ale jen sam pro sebe. Pro me to ucel splnilo, dokazal jsem neco, co asi jeste zadnej Cechoslovak prede mnou. Muzu se plest, ale na jeden zatah to skutecne moc lidi neudelalo. Takze za me velka spokojenost, byla to vyzva, ve ktere jsem obstal! Proste jsem to dal!!
Objezd Austrálie se tedy zdařil. Téměr po roce, jsem zpět v Evropě na těch 8 měsíců vzpomínám, jako na to nejlepší, co se mi v životě přihodilo. I když to vypadá z těch deníků, že to bylo peklo (možná to občas peklo fakt bylo), nakonec si člověk stejně pamatuje jen to dobrý a na to špatný zapomíná. A že toho dobrýho mě tam potkalo strašně moc. Australani jsou určitě jedni z nejlepších lidí, který jsem kdy potkal a hlavně díky nim se mi to celý podařilo. Bez jejich neustálé podpory by to nebylo vůbec možné.
Austrálie ovšem není kontinent vhodný na cestování na kole, to je nutné si přiznat. Musíte být pořádej magor, abyste se do outbacku dobrovolně vydali a musíte být úplnej blázen, když si řeknete, že objedete celou Austrálii dokola. Ale někdo to prostě dělat musí :-)

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára